Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)

Studené, přirozené a teplé podání barev

Na první pohled jde o mnohem složitější problematiku, než by se mohlo zdát. Barevný posun světelných zdrojů má nejen své odborné fyzikální pojmenování „teplota chromatičnosti“, ale i vlastní jednotku, kterou je Kelvin.

Ti z vás, kteří mají fyziku stejně rádi jako zvonění pondělního budíku, ti možná v tuto chvíli chtějí tento článek zavřít. Nemusíte ale mít strach. Fyzika není ani můj oblíbený předmět a rozhodně vás nebudu trápit nějakými vzorci, výpočty, nebo dokonce rovnicemi o mnoha neznámých. Dnešní fotoaparáty jsou naštěstí poměrně chytré a díky zmiňované funkci „White Balance“ (WB) se lze nepříjemných barevných posunů zbavit celkem snadno.

Nejprve by bylo ale asi dobré vysvětlit si, proč k barevným posunům na fotografii vůbec dochází. K tomu, aby vznikla jakákoliv fotografie je zapotřebí světlo. To si lze rozdělit na dvě základní kategorie, tedy světlo přirozené (slunce, oheň) a umělé světelní zdroje. Mezi ty patří například žárovka, zářivka, led dioda, sodíková výbojka, anebo fotografický blesk. Denní světlo je neutrální a nemá žádný barevný posun. Když tedy vyfotíte něco za denního světla, budou fotografie stejné, jako je vidí lidské oko, tedy přirozené, co se barev týče. Ostatní světelné zdroje ale mají barevný závoj, který lidské oko nevidí, protože si na něj jednoduše zvyklo. Citlivý senzor fotoaparátu ho ale zachytí. Například žárovkové světlo má nažloutlý barevný nádech, světla pouličních lamp zase žluto-oranžový, zářivky a ledky jsou lehce namodralé a podobně je na tom i fotografický blesk. Stejně tak rozptýlené světlo, které jde skrze mraky, anebo když fotografujete při denním světle ve stínu, posouvají se barvy také trochu do studenějších tónů. Naopak silně oranžový závoj má světlo ohně či zapadajícího slunce.

Tyto barevné posuny mohou být na fotografii velmi nepříjemné. Představte si například, že odevzdáte fotografie ze svatby a nevěsta bude mít pod žárovkovým světlem zažloutlé šaty i svatební závoj. Nebo budete fotit v ateliéru se zábleskovým světlem a děti budou mít na snímcích namodralou pleťovou barvu, jako kdyby byly silně podchlazené. Takovými záběry si uděláte akorát ostudu. No a jak z této pasti barev? Záchranu hledejte ve funkci se zkratkou WB.

 
Přednastavené hodnoty WB (Nikon)

Základní hodnoty funkce White Balance

Světelných zdrojů, při kterých se dá standardně fotografovat, není naštěstí tolik. Proto je pro výrobce poměrně snadné naprogramovat korekci případných barevných posunů, vše skrýt pod jedno tlačítko a označit vše lehce srozumitelnými piktogramy. Většina digitálních přístrojů (a nejen fotoaparátů, ale i kamer a chytrých telefonů) má možnost přepnout vyvážení bílé na denní světlo, stín, oblačno, žárovku, zářivku a fotografický blesk. Jako první v pořadí nechybí u žádného fotoaparátu režim AWB (Automatic White Balance).

Princip správného nastavení režimu WB není nijak složitý. Stačí se podívat, jaké světlo dominuje v prostředí, kde fotografujete a na fotoaparátu následně nastavíte příslušný režim. Fotoaparát počítá s barevným závojem daného světelného zdroje a automaticky jej potlačí. Pokud například fotíte ve stínu a fotografie mají studený nádech, fotoaparát barvy srovná tím, že je posune do teplejšího odstínu. Když naopak fotografujete pod žárovkovým světlem a snímky mají teplý barevný nádech, nastavíte WB na symbol žárovky a přístroj teplé barvy potlačí studenějším nádechem.


Správně nastavené WB / posun způsobený žárovkovým světlem

Navíc se z velké části můžete spolehnout na automatické vyvážení (AWB), které dnes funguje už velmi spolehlivě. V počátcích digitální fotografie byla tato funkce prakticky nepoužitelná. Snímače vyhodnocující světlo nebyly tak spolehlivé a často se stávalo, že jste udělali 3 snímky vteřinu po sobě při stejném osvětlení a každá fotografie měla úplně jiné barvy. Dnes má tento režim zhruba 70–90% úspěšnost a já na něj fotím velmi často. Až když vidím, že barvy někam utíkají, přepnu funkci na některý z dalších, výše jmenovaných symbolů.

Bohužel neexistuje přesná šablona na to, kdy a který režim zvolit. Na trhu jsou desítky žárovek, zářivek, ledkových osvětlení a dalších světelných zdrojů, a ty se mohou lišit v teplotě světla, takže ideální je vždy si před focením udělat 2–3 zkušební snímky a následnou kontrolou fotografií vyhodnotit, který ze symbolů odpovídá nejvíce danému osvětlení.

Podobně je třeba postupovat, pokud je někde více světelných zdrojů. Může se totiž stát, že jde část snímku do studeného odstínu a část do teplého. V takových případech je ideální nastavit WB na takové hodnoty, aby to potlačilo ten více rušivý nádech. Kompletně eliminovat barevný posun v takových případech v podstatě nejde. Tento problém se dá řešit až retušováním a dodatečným srovnáním WB v počítači.

Vyvážení bílé pomocí stupnice Kelvina (Canon)

Přesné nastavení WB pomocí stupnice Kelvina

Dalším způsobem, jak zachovat na fotografii věrné barvy, je nastavit vyvážení bílé barvy přímo na konkrétní hodnotu v Kelvinech. Když například budete fotit v ateliéru a víte, že vaše záblesková světla mají teplotu 5500 K, pak stačí nastavit stejnou hodnotu na fotoaparátu, čímž nedojde k žádné barevné odchylce. Tento způsob nastavení WB je poměrně velmi přesný, ale má několik zásadních nevýhod. Jsou jím vybaveny spíše pokročilejší digitální fotoaparáty, u těch levnějších je většinou nenajdete. Další nevýhodou je, když fotíte v prostředí, kde se „perou“ dva různé světlené zdroje. I v tomto případě nastavte Kelviny tak, abyste potlačili ten méně příjemný barevný závoj na fotografii. Poslední problémem je, že v cizím prostředí neznáte hodnotu konkrétního světelného zdroje v Kelvinově stupnici. Tím pádem nevíte, jakou hodnotu nastavit a stejně si musíte udělat pár zkušebních snímků.

Správně nastavené WB / posun způsobený bleskem

Nastavení WB podle živého náhledu

Existuje ale způsob, jak Kelviny nastavit přesně, aniž byste znali přesnou hodnotu světla. Pomůže vám k tomu živý náhled, tedy funkce Live View. U kompaktů a bezzrcadlovek je tento režim zapnutý permanentně, ale u digitálních zrcadlovek se musí aktivovat. Obraz je následně promítán na displej místo do hledáčku. Znamená to tedy, že jde přes snímač a ukazuje i barevné odchylky.

Ideální je najít si ve scéně nějakou bílou plochu a pak posouvat Kelviny, dokud se bílá plocha nebude na displeji jevit jako čistě bílá a bez jakéhokoliv barevného nádechu. Tímto způsobem lze nastavovat WB i v případě, že fotoaparát není vybaven stupnicí Kelvina. Rozdíl je v tom, že zkoušíte měnit přednastavené světelné zdroje a pak zvolíte ten, při němž se bílá barva jeví nejvěrněji.

A proč je potřeba vizuálně kontrolovat zrovna bílou plochu? Funkce se sice jmenuje vyvážení bílé, ale případný posun se samozřejmě promítne celým barevným spektrem. Jde o to, že lidské oko je na bílou vycvičené velmi dobře a jde o neutrální barvu, ve které jsme schopni velmi rychle a velmi přesně poznat barevný posun.

Tento postup ale lze použít pouze v případě, že barevnou odchylku nemá samotný displej fotoaparátu, na což trpěly některé starší nebo levnější fotoaparáty. Bílou byste rovnali od oka podle displeje a doma na monitoru by vás asi čekalo velmi nemilé překvapení.

 
Podrobný popis jednotlivých režimů WB (Nikon D850)

Ruční kalibrace bílé barvy

Tohoto principu ostatně využívá i poslední možnost, jak velmi přesně nastavit vyvážení bílé barvy. Některé procesory digitálních fotoaparátů mají v sobě zakódované informace o tom, jak vypadá čistě bílá barva. A nejen to. Umí navíc porovnat tuto hodnotu s testovacím vzorkem, když mu ho poskytnete. Následně vyhodnotí, zda je bílá opravdu čistá, nebo je posunutá do nějakého jiného odstínu, a ten případně potlačí.

Tento režim je označen jako UŽIVATELSKÉ NASTAVENÍ WB. Většina výrobců používá pro tento režim symbol dvou klínků s tečkou uprostřed, podobný hledí a mušce na pistoli. U fotoaparátů Nikon se funkce značí zkratkou PRE. Jde patrně o nejpřesnější nastavení WB, jen je nutné před samotným focením provést ruční kalibraci.


Správně nastavené WB / posun způsobený zářivkovým světlem

Ta většinou probíhá tak, že do fotografované scény umístíte středně šedou tabulku, což je plastový nebo papírový obdélník s 18% odstínem šedé. Tento vzorek vyfotografujete pod světlem, které dominuje ve scéně a následně tento snímek označíte menu přístroje jako kalibrační. Fotoaparát si ho porovná se svým exaktním údajem o bílé, vyhodnotí odchylku, a tu následně bude potlačovat. Výsledkem jsou absolutně věrné snímky, co se barev týče. Jen kromě samotné kalibrace nesmíte zapomenout aktivovat režim ruční kalibrace.

Ale pozor, ruční nastavení platí pouze a jen pro jeden jediný aktuální světelný zdroj. Když provedete kalibraci v ateliéru na záblesková světla a při zatažených oknech, nebude pak fungovat, pokud po chvíli závěsy zase roztáhnete. Venkovní přirozené světlo má jiné hodnoty než ateliérový záblesk. To samé platí, když například zkalibrujete fotoaparát na denní světlo a svítí slunce, a pak budete fotit někde ve stínu nebo když se přiženou mraky. Ve všech podobných situacích je potřeba kalibraci provést znovu.

Dodatečná korekce EV v počítačovém editoru ZONER

Jemné barevné posuny v pokročilém menu

Některé pokročilé fotoaparáty jsou vybaveny dalšími způsoby, jak velmi přesně korigovat drobné barevné odchylky. Existuje například automatický režim, který ale uchovává část teplého tónu světel, což je dobré hlavně při focení portrétů. Obličeje nejsou pak tak „studené“. Další pokročilou funkcí je, že si nastavíte WB na přednastavený světelný zdroj (například žárovku), a té pak navíc můžete přidat ještě určitý teplý nebo studený tón, a to dokonce v několika krocích tak, aby bylo vyvážení co nejpřesnější.

Poslední pokročilou funkcí je možnost mikroposunu zelené a fialové barvy. White Balance totiž standardně řeší pouze teplou (tedy žlutou) a studnou (tedy modrou) barvu. Některé světelné zdroje ale mohou mít také podíl zeleného nebo fialového nádechu, což si lze zkorigovat právě na této barevné stupnici.    

Vyvážení WB na interiérové světlo. Zadní pokoj má barevný posun způsobený denním světlem.

Vyvážení bílé barvy v postprocesu

Barevný posun fotografie naštěstí není takové neštěstí jako například chybná expozice či špatně zaostřená, případně rozmazaná fotografie. Při takovém pochybení záběr už nejde nijak zachránit a většinou skončí v koši.

Barvy jdou ale celkem dobře posouvat v počítači při následném postprocesu ve fotografických editorech. Tyto úpravy jdou dělat i ve formátu JPG, ale posun barev může vést ke zhoršení obrazové kvality. Stejně tak, a dokonce mnohem lépe jde pracovat s RAW formátem s tím, že posun barev je v podstatě bezztrátový. Proto mnoho fotografů barvy až tak moc neřeší a vyvážení bílé barvy dělají dodatečně až při vyvolávání RAW formátu v počítači.

V tomto ohledu jsem asi stará škola, ale zastávám pravidlo, že co jde, to se snažím nastavit přímo na fotoaparátu, abych s tím měl v počítači co nejméně práce. Navíc by mě rozčilovalo dívat se na displeji na namodralý pomeranč nebo nažloutlý led, i když bych věděl, že to pak v počítači opravím.

Možná si říkáte, že ladit barvy na fotografii je opravdu věda, ale není to tak. Většinou se stačí řídit selským rozumem. Když dělám rodinou fotografii, tak mi lehký teplejší nádech v pleťovce od žárovek v lustru zas tak nevadí. Osobně mám raději teplejší pleťovku. Kdybych ale fotografoval divadelní představení muzikálu Drákula a v pasážích, kde je scéna nasvícena modře, protože zrovna vystupuje živý-mrtvý upírský hrabě, nebudu fotografie posouvat do teplejších barev, protože by to nedávalo smysl.

Fotografie po úpravě a před ní. Zvýrazněním teplých a studených odstínů vznikne zajimavý styl.

---

Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

• 1. díl - FORMÁT FOTOGRAFIE
• 2. díl - OSTŘENÍ
• 3. díl - EXPOZIMETR
• 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE
• 5. díl - KOREKCE EXPOZICE
• 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)
• 7. díl - AUTOMATIKA A SCÉNICKÉ REŽIMY
• 8. díl - PROGRAMOVÁ AUTOMATIKA
• 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)
• 9. díl - CITLIVOST ISO (2/2)
• 10. díl - CLONA
• 11. díl - PREFERENCE CLONY
• 12. díl - EXPOZIČNÍ ČAS
• 13. díl - PREFERENCE ČASU
• 14. díl - BULB
• 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM
• 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
• 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
• 18. díl - HLOUBKA OSTROSTI
• 19. díl - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST
• 20. díl - INTERNÍ BLESK
• 21. díl - EXTERNÍ BLESK
• 22. díl - REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• 23. díl - ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 24. díl - MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 25. díl - SVĚTELNOST OBJEKTIVU
• 26. díl - OHNISKOVÁ VZDÁLENOST OBJEKTIVU
• 27. díl - CROP FAKTOR
• 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU
• 29. díl - OBRAZOVÝ ŠUM
• 30. díl - MODRÁ HODINKA
• 31. díl - FILTRY (1/2)
• 31. díl - FILTRY (2/2)
• 32. díl - SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
• 33. díl - HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU
• 34. díl - ROZDÍL MEZI OPTICKÝM A ELEKTRONICKÝM HLEDÁČKEM