Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou: 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)

Je to vlastně trochu paradox. Osobně myslím, že citlivost je vlastně ta nejpoužívanější ze tří veličin expozičního trojúhelníku. Proč? Ten, kdo fotí déle a věnuje se častěji jednomu konkrétnímu žánru, “oblíbí" si nějaké hodnoty času a clony a ty se pak většinou nemění. Samozřejmě s nadsázkou řečeno. Uvedu to na příkladu.

 

ISO 400, hodnota se kterou měly první digitální fotoaparáty velký problém - foto: Martin Lukeš

Například jako krajinář bych nejčastěji pracoval se clonou F13. Při ní dosáhnu velké hloubky ostrosti a difrakce, tedy optická vada objektivu, která zhoršuje kresbu, ještě není tak výrazná. Na portréty naopak velmi často používám clonu F2,2. Při ní je hloubka ostrosti stále poměrně malá, ale většina objektivu při tomto zaclonění, má už poměrně slušnou kresbu.  A kdybych pro změnu fotil nějaký sport, například tenis, tak budu nejčastěji používat čas kolem 1/1000s. Ten dokáže zmrazit pohyb sportovce a fotografie je hezky ostrá. V tomto směru se tedy nastavení expozice během samotného focení moc nemění. Co je ale pokaždé jiné, jsou světelné podmínky. Proto je velmi často nutné pracovat právě s hodnotou citlivosti, aby nebyla fotografie moc tmavá. Jednoduše řečeno, nejprve si nastavím expoziční hodnoty, které odpovídají fotografované scéně, a když je málo světla, zvednu ISO, případně ho nechám dopočítat automaticky.


Mnohdy stačí drobné zvýšení citlivosti a hladina světla dosáhne potřebné úrovně, ISO 800 - foto: Martin Lukeš

 

Možná si teď někdo pomyslí, proč o citlivosti nemluvím, až jako o poslední ze tří hodnot expozičního trojúhelníku. Mám k tomu dva důvody. V předešlém díle našeho seriálu jsme se věnovali Programové automatice. Ta neumožňuje nastavit ani čas, ani clonu, ale hodnotu citlivost zvolit lze. No a druhým důvodem je fakt, že existuje mnoho kompaktních fotoaparátů nebo mobilních telefonů, které nejsou vybaveny pokročilejším nastavením expozice a citlivost je mnohdy jedinou možností, kterou lze alespoň trochu ovlivnit výslednou fotografii. S hodnotou ISO by se tedy každý fotograf měl naučit pracovat hned na začátku.


Střední hodnoty citlivosti lze velmi dobře kombinovat s externím bleskem, ISO 800 - foto: Martin Lukeš

 

Jak funguje funkce ISO

Ten, kdo zažil éru analogových fotoaparátů a kinofilmu si možná vzpomene, že citlivost v podstatě nešla měnit, ale byla dána konkrétním filmem, který byl založen. Během 100 let, kdy kinofilm vládl světu fotografie, se používalo mnoho různých označení pro světlocit materiálu, ať už to byly zkratky ASA, DIN, nebo GOST. Byl v tom ale tak trochu chaos a je skvělé, že se jednotlivé země a jednotliví výrobci shodli na normalizovaném označeni ISO, které se implementovalo i do nové éry fotografie - té digitální.


Zvýšená citlivost se používá často i v exteriéru, když nejsou ideální světelné podmínky, ISO 1 000 - foto: Martin Lukeš

 

Princip fungování citlivosti je poměrně jednoduchý. Velmi stručně řečeno byl kinofilmový svitek, jiné médium, potaženo chemickou světlocitlivou vrstvou a v závislosti na ní se dalo pracovat v určitých světelných podmínkách. Ten, kdo jel na dovolenou k moři si založil film s citlivosti ISO 50, nebo ISO 100, do Skotska, kde je skoro stále pod mrakem bych si vzal film s hodnotou ISO 200, nebo ISO 400, na nějaké reportážní fotky do interiéru byl potřeba materiál s hodnotou ISO 800, nebo ISO 1600 a do extrémně špatných světelných podmínek byl potřeba film s citlivostí ISO 3200. Ten se ale v oblasti amatérské fotografie používal spíše okrajově.


ISO 3 200, limit kinofilmu / vstupní brána do reportážní fotografie na digitální fotoaparát - foto: Martin Lukeš

Jak už z celé rovnice vyplývá, čím méně světla, tím citlivější záznamové médium je potřeba. Školáckou chybou, kterou si prošel snad každý analogový fotograf bylo, když v létě fotil na dovolené u moře na materiál s hodnotou ISO 100, pak vytáhl znovu fotoaparát po půl roce a zbylé tři políčka chtěl dofotit na Vánoce na nějakou rodinnou fotografii u stromečku. Světelné podmínky byly samozřejmě mnohem horší, a tak z fotek nemohlo vyjít nic. 

V kostce by se tedy dalo říci, že ISO nahrazuje, nebo chcete-li násobí dané světlo. Jde ale pouze o chemicko/fyzikální proces, který s sebou nese i daň v podobě zrna / šumu o kterém si řekneme později.


Fotografie pořízené na ISO 4 000 neztrácí na kvalitě ani při tisku na větší formát - foto: Martin Lukeš
 

V digitální fotografii se jako záznamové médium používá paměťová karta. Jde pouze o datové uložiště, která nemá s expozičními hodnotami nic společného. Navíc není potaženo žádnou světlocitlivou vrstvou jako v dobách analogu. Citlivost se tedy řeší zvýšením elektrického náboje na snímač. Díky tomu se zvyšuje jeho schopnost zaznamenat světlo, a protože je celý proces normalizovaný, je zachována stupnice, která kopíruje hodnoty analogových záznamových médií.

 

Posloupnost citlivosti ISO po EV

ISO 50, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200, 6400, 12 800, 25 600, 51 200, 102 400 atd.

 

Na pokročilejších fotoaparátech lze nastavit nejen celé expoziční kroky citlivosti, ale také jejich třetinky

 

Posloupnost citlivosti ISO po 1/3 EV

ISO 50, 64, 80, 100, 125, 160, 200, 250, 320, 400, 500, 640, 800, 1000, 1250, 1600, 2000, 2500, 3200, 4000, 5000, 6400, 8000, 10 000, 12 800, 16 000, 20 000, 25 600 atd.


Díky vyšší citlivosti lze dosáhnout kratších časů expozice, ISO 5 000 - foto: Martin Lukeš

 

To má hned dvě výhody. Jednak lze citlivost nastavit opravdu velmi přesně vzhledem ke konkrétním světelným podmínkám, druhým důvodem je to, že i hodnoty času a hodnoty clony lze dnes u většiny fotoaparátu nastavovat po třetinkách EV (expozičního kroku) a ne po celých krocích, jak tomu bylo u analogových fotoaparátů. Vše se tedy mnohem lépe a rychleji přepočítává.
 

Pro mnoho začínajících fotografů je citlivost tak trochu abstraktní hodnotou. Čas je veličina, se kterou pracujeme od malička a velmi dobře známe jednotky času jako je hodiny, minuta, sekunda atd. Clonu si lze představit jako žaluzie v okně. Lamely clonového mechanismu totiž fungují velmi podobně. Když je světla málo, žaluzie si roztáhneme, tedy otevřeme clonu a když je světla moc, žaluzie zatáhneme, zacloníme si, tedy zavřeme clonu. Co je ale „zvýšení elektrického náboje na snímači“, se představuje trochu hůře. Dlouho jsem hledal nějaké přirovnání, až jsem si vzpomněl na akční filmy, kde vojenské nebo policejní zásahové jednotky používají přístroje na tzv. noční vidění. Kamery nebo noktovizory mají v sobě senzor, který dokáže využít, tedy znásobit zbytkové světlo od lamp, hvězd atd. a díky tomu lze pozorovat zájmovou oblast i za tmy. Obraz není nijak kvalitní, ale jak se říká, lepší než drátem do oka.


ISO 6 400, hodnota se kterou nemají současné fotoaparáty nijak velký problém - foto: Martin Lukeš

V oblasti fotografie je to podobné. Snímač elektricky nabuzený na vyšší hodnoty dokáže zaznamenat i velmi nízkou hladinu světla a ta následně stačí na zachycení obrazu a vytvoření fotografie.

A abych nezapomněl, stále dlužím vysvětlení, proč považuji ISO za expoziční hodnotu, i když je to trochu sporné. Když se na analogovém fotoaparátu založil film, citlivost byla daná a nešlo s ní nic dělat. Měnit šly tedy pouze hodnoty času a clony. Dnes si citlivost mohu změnit s každým snímkem, a tak si titul expoziční hodnoty, podle mě, právem zaslouží.

Starší typ fotoaparátu s horším odstupem od šumu (výřez 1:1), ISO 8 000 - foto: Martin Lukeš

Hlavní expoziční hodnoty se navíc vzájemně ovlivňují. Pokud například pro nějakou scénu vychází jako optimální expozice hodnoty čas 1/500s a clona F8, lze použít i kombinaci čas 1/250s a clona 11, nebo čas 1/250s a clona F5,6. Na fotografii se bude měnit hloubka ostrosti, případně to, jak bude zmrazený pohyb, ale snímek nebude světlejší, ani tmavší. Začleněním citlivosti do tohoto vzorce vzniká trojčlenka a příklady by vypadaly následovně.

• čas: 1/500s – clona: F8 – ISO 400
• čas: 1/250s – clona F11 – ISO 400
• čas: 1/250s – clona: F8 – ISO 200
• čas: 1/1000s – clona: F5,6 – ISO 400
• čas: 1/1000s – clona: F8 – ISO 800

I při těchto kombinacích nebude snímek světlejší, nebo tmavší, pokud byl vyfotografován při stejné hladině světla.

Jednoduše řečeno, pokud se rozhodnete zkrátit čas, uberete si tím světlo, a to je potřeba kompenzovat otevřením clony nebo zvýšením citlivosti a stejně tak pokud otevřete clonu a na snímač dopadá více světla, je třeba zkrátit čas nebo snížit citlivost.


ISO 8 000, současná zrcadlovka s velmi dobrým odstupem od šumu - foto: Martin Lukeš

ISO jako nejmocnější zbraň reportážního fotografa

Možnost nastavit citlivost s každou fotografií považuji obecně za vůbec největší výhodu digitální fotografie proti té analogové. Jak již bylo řečeno, dříve nešlo se stejným filmem fotit v létě na pláži za slunečného dne a pak si odskočit zafotit někam na rodinnou oslavu třeba do sklípku nebo do restaurace na večeři při svíčkách. Jiné světelné podmínky znamenaly výměnu filmu. To ale v terénu nebylo vůbec snadné, zvláště pokud nebyl celý film naexponován. Profesionální fotografové to museli řešit dvěma a více fotoaparáty, případně zavinout ještě nedofocený film, zpět na špulku, někdo pod bundou a později ho znovu vytáhnout a posunout na místo, kde začínala nenaexponovaná část. To už je ale poměrně velké dobrodružství, do kterého by se pustil asi málokterý amatér.


ISO 22 800 s detailem (výřez 1:1), velmi přijatelný výstup - foto: Martin Lukeš

 

Dnes mohu v klidu vzít digitální fotoaparát a nafotím si krajinu ze stativu na ISO 64, za hodinu nějakou street fotografii na ISO 400, pak zalezu do muzea a bez problému použiji ISO 1600 a večer vyrazím na koncert kde musím citlivost zvednout na ISO 6400. Vše jedním fotoaparátem a na jedno médium. Dříve bych musel 4x během dne měnit film!

 

Další neskutečnou výhodou jsou zvyšující se limity citlivosti digitálních fotoaparátů. Zrcadlovky před 15 lety končily s citlivostí podobně jako kinofilm, tedy na hodnotě ISO 1600, maximálně ISO 3200. Hladina barevného šumu byla patrná už při hodnotách ISO 400 a na ISO 800 už byla technická kvalita bídná.


Extrémně vysoká citlivost ISO 45 600 a přesto je šum velmi kultovovaný - foto: Martin Lukeš

Současné snímače a procesory umožňují bez větší ztráty kvality použít ISO 3200 u pokročilejších přístrojů ISO 8000 s tím, že moderní fotoaparáty mají hodnoty citlivosti kolem ISO 12 800 a profesionálních přístrojů lze nastavit citlivost až na ISO 50 200. Není proto výjimkou, když začínající fotograf zvládne základním fotoaparátem nafotit ty nejnáročnější žánry, jako koncerty, svatby, nebo halového sportu s výsledkem, o kterém si profesionální fotografové dříve mohli nechat jenom zdát. A to je na digitální fotografii to krásné.

pokračování příště...


Šum, stejně jako filmové zrno, může být určitým výrazovým prostředkem, ISO 3 200 - foto: Martin Lukeš

---

Další díly seriálu - Jak fotit digitální zrcadlovkou (DSLR) a bezzrcadlovkou:

• 1. díl - FORMÁT FOTOGRAFIE
• 2. díl - OSTŘENÍ
• 3. díl - EXPOZIMETR
• 4. díl - MĚŘENÍ EXPOZICE
• 5. díl - KOREKCE EXPOZICE
• 6. díl - VYVÁŽENÍ BÍLÉ BARVY (WB)
• 7. díl - AUTOMATIKA A SCÉNICKÉ REŽIMY
• 8. díl - PROGRAMOVÁ AUTOMATIKA
• 9. díl - CITLIVOST ISO (1/2)
• 9. díl - CITLIVOST ISO (2/2)
• 10. díl - CLONA
• 11. díl - PREFERENCE CLONY
• 12. díl - EXPOZIČNÍ ČAS
• 13. díl - PREFERENCE ČASU
• 14. díl - BULB
• 15. díl - MANUÁLNÍ REŽIM
• 16. díl - PROČ POUŽÍVAT STATIV
• 17. díl - JAK SPRÁVNĚ POUŽÍVAT STATIV
• 18. díl - HLOUBKA OSTROSTI
• 19. díl - HYPERFOKÁLNÍ VZDÁLENOST
• 20. díl - INTERNÍ BLESK
• 21. díl - EXTERNÍ BLESK
• 22. díl - REŽIMY EXTERNÍHO BLESKU
• 23. díl - ZÁKLADNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 24. díl - MANUÁLNÍ NASTAVENÍ EXTERNÍHO BLESKU
• 25. díl - SVĚTELNOST OBJEKTIVU
• 26. díl - OHNISKOVÁ VZDÁLENOST OBJEKTIVU
• 27. díl - CROP FAKTOR
• 28. díl - STABILIZÁTOR OBRAZU
• 29. díl - OBRAZOVÝ ŠUM
• 30. díl - MODRÁ HODINKA
• 31. díl - FILTRY (1/2)
• 31. díl - FILTRY (2/2)
• 32. díl - SEKVENČNÍ SNÍMÁNÍ
• 33. díl - HLEDÁČEK FOTOAPARÁTU
• 34. díl - ROZDÍL MEZI OPTICKÝM A ELEKTRONICKÝM HLEDÁČKEM