Jak fotit podzim

Barevná paleta podzimu

Barvy patří obecně k těm nejzákladnějším výrazovým prostředkům většiny výtvarných uměleckých žánrů. Je tomu tak v malířství, kinematografii, v nejrůznějších audiovizuálních projekcích a samozřejmě také ve fotografii. I místa v krajině, která jsou po většinu roku zelená a nevýrazná, hrají na podzim všemi barvami.


foto: Pavel Kříž

Podzimní listí může být žluté, oranžové, až ohnivě červené, ale také může chytnout narůžovělý, nebo dokonce fialový nádech. A ruku na srdce, kdo by nepropadl kouzlu pohledu na nějakou tu klikatící se lesní pěšinku či silničku, která protíná žlutooranžovou záplavu spadaného listí.


foto: Lukáš Veselý

Velmi zajímavý může být také barevný kontrast, kdy teplé barvy postavíte proti těm studeným, například spadaného listí a oblohy. Pokud budu hodně otevřený, tak aniž byste vynikal oblasti krajinářské fotografie, tak podzim má tak úžasné barvy, že když nezvolíte úplně blbou kompozici a alespoň trochu trefíte expoziční hodnoty, tak z toho vždycky vyleze líbivý záběr. Jednoduše řečeno na podzim má šanci ulovit hezkou krajinu v podstatě každý. A to právě díky barvám.

foto: Martina Valihrachová

No a když k tomu trefíte ještě nějakou ranní, podzimní mlhu, tak už pak stačí nechat fotografii vytisknout alespoň v metrové velikosti ideálně na plátno, nebo nějaký kvalitnější papír, nechat zarámovat a šup s tím na stěnu kanceláře, nebo obývacího pokoje, kde se takové záběry budou skvěle vyjímat.


foto: Radim Šalša

Záměrná pohybová neostrost

Velmi populární jsou fotografie tekoucích potůčku a bystřin na dlouhý čas, kdy rozmáznutá voda kontrastuje se zbytkem statické kulisy. Pokud se vám podaří dostat do záběru barevné listy, které se na podzim prohání na vlnkách lesních tůněk, pak vám při dlouhé expozici vykreslí velmi zajímavé barevné šmouhy. Samy o sobě jsou velmi zajímavým výtvarným prvkem. Pokud tedy budete mít štěstí na nějaký ten vodopád nebo peřej, ve kterých se tvoří vodní víry a voda v nich opisuje nekonečnou smyčku, vytvoří splavené listí nádherné kružnice sbíhající se do středu víru.

foto: Luděk Klíž

V případě, že by vám štěstí nepřálo a listí bylo všude kolem, jen ne na vlnkách fotografovaného potůčku, můžete nasbírat hromádku listí do větrovky a vysypat ji do vody pár metrů proti proudu. Na fotoaparátu se dá nastavit odložená expozice pomocí samospouště. Ty lepší fotoaparáty jsou dokonce vybavené časosběrným snímáním, nebo lze většinu bezzrcadlovek i zrcadlovek ovládat na dálku pomocí chytrého telefonu.

foto: Tomáš Kráčmar

A pokud vás nebaví fotografovat závoj tekoucí vody na dlouhé časy, můžete vyzkoušet stejný efekt ale s mraky plujícími po obloze. Na podzim je poměrně větrno, takže se pohybují mnohem rychleji a není potřeba tak dlouhé expozice. Navíc podzimní šero umožňuje prodloužit čas bez toho, aniž by byla fotografie přeexponovaná. Pokud by bylo světla přece jenom víc než je třeba, dá se kompenzovat šedým neutrálním filtrem.

Foto: Jaromír Kudlák

Filtr jako nepostradatelný pomocník

Velkou výhodou u podobných záběrů je i to, že na podzim není zdaleka tak ostré světlo jako v létě a tak na dlouhý čas mnohdy stačí polarizační filtr. Ubere trochu světla a fotografie tak není přeexponovaná. Kdyby bylo světla přece jenom pořád moc a nestačila by na to clona v objektivu ani zmiňovaný polarizák, lze použít šedý neutrální filtr s nižší hodnotou, který přebytečné světlo už posbírá. O tom, jak vybrat správný filtr si můžete přečíst v našem velkém seriálu Jak fotit digitální zrcadlovkou a bezzrcadlovkou.

foto: Milan Lusk

Při hrátkách s pohybovou neostrostí nezapomeňte ještě na jednu důležitou věc, kterou je stativ. Dálkové ovládání se dá ošidit samospouští, nadbytek světla při trochu dobrých podmínkách clonou, ale expozici v řádech několika vteřin z ruky neošidíte. Na to by nepomohl ani ten nejúčinnější stabilizátor a záběr by byl pohybově neostrý nejen v oblastech, kde to měl být záměr.

foto: Tomáš Kráčmar

Světlo je základ

Jestliže barvy patří k jednomu z nejvýznamnějších stavebních kamenů krajinářské fotografie, pak ještě o fous významnější prvkem je světlo samotné. Období prázdnin, výletů a dovolených je skvělé, nicméně i na zajímavých lokacích se na světlo musí čekat. A co hůř, mohou nastat situace, kdy se toho správného světla nemusíte dočkat vůbec.


foto: Martin Lacika

Na podzim už je světlo obvykle ve velkém útlumu a často je pod mrakem, deštivo, sychravo, zkrátka počasí, že by psa nevyhnal. Zkušení krajináři se ale při myšlence na podobné světlo doslova tetelí blahem. Těžké mraky plné vody, skrze které maximálně tu a tam prosvitne nějaký úzký svazek paprsků slunce, dávají fotografiím velmi zajímavou dramatickou, mnohdy až pochmurnou atmosféru. A ta má určitě své kouzlo.

foto: Tomáš Hudolin

U pozimních fotografií krajinky se dá také využít jeden velmi efektivní prvek, a tím je protisvětlo. Při zaclonění objektivu se začnou tvořit kolem slunce velmi čitelné a výrazné paprsky, které vypadají opravdu působivě, pokud je necháte lámat o mraky nebo o horizont krajiny.

foto: Kateřina Štefková

Nebojte se HDR

Nezapomeňte ale, že fotografování do protisvětla je poměrně náročné, co se expozice týče a mnohdy je třeba využít HDR (High Dynamic Range). Jde o postup, kdy vyfotografujete jednu scénu několikrát, vždy s nějakým posunem expozice. Jednoduše řečeno, jeden snímek bude podexponovaný, druhý přeexponovaný a třetí tak nějak na střed. Pomocí počítačového programu následně poskládáte ty nejlépe naexponovaná místa do jedné výsledné fotografie. Díky tomu budou prokreslené jak nejtmavší a zároveň i ty nejsvětlejší partie fotografované scény.

foto: Jan Reiner

Některé fotoaparáty mají funkci HDR přímo v menu, ale počítejte s tím, že tato možnost je značně omezená v porovnání se sofistikovanými počítačovými editory. I v tomto případě nezapomeňte na stativ, díky kterému se jednotlivé expozice velmi přesně překrývají a lze s nimi následně pracovat bez zbytečných a mnohdy ne úplně přesných korekcí.

foto: Pavlína Doubková

Východ a západ slunce

U světla ještě chvíli zůstaneme. Jedna čistě technická výhoda podzimu je, že ještě není taková zima, navíc se mnohem dříve stmívá a mnohem později rozednívá. Krajináři tak nemusí na východ slunce vstávat hodně brzy a naopak ten, kdo má raději západ slunce není nucený čekat téměř do noci, než se setmí.


foto: Tomáš Kráčmar

Když totiž v polovině prázdnin budete chtít na Šumavě vychytat východ slunce, tak musíte být na lokaci před pátou hodinou ranní a na západ si počkáte zhruba do 21:30.

Na stejném místě vám na konci října stačí čas kolem šesté hodiny ranní na východ slunce a přibližně pátá hodina večerní pro focení západu. Můžete si tedy nejen přispat, ale také půjdete mnohem dřív spát. Případně večer po focení ještě stihnete zpracovat fotografie.

foto: Radoslav Černický

Architektura v podzimním hávu

Podle podobné šablony se dají fotografovat také záběry architektury. Podzimní kulisa totiž velice sluší také hradům, zámkům, nejrůznějším dalším stavbám, ale také záběrům metropolí, měst i vísek. Podobně jako v krajině stači vychytat to správné světlo, které ještě umocní barvy a máte vyhráno.


foto: Petr Kubát

Při fotografování architektury můžete zkusit zachytit širokoúhlým objektivem celky, ať už jednotlivých staveb nebo města, ale zrovna tak se můžete zaměřit na polocelky nebo detaily. V detailnějších záběrech je ale trochu těžší dostat do záběru také kus té tolik opěvované podzimní atmosféry.

foto: Sergiy Melnychenko

Nezapomeňte, že architektuře sluší ostřejší boční světlo, které vytváří stíny, a to dává stavbám plastičnost. Hlídat byste si měli také kácení linií. To vzniká při podhledu nebo naopak z vysokého nadhledu. Tento nešvar se dá řešit tím, že budete fotografovat z větší dálky a použijete delší ohnisko. Ne vždy má ale fotograf tolik protostoru, aby mohol podostoupit. V takovém případě to lze řešit tilt-shift objektivem, který díky posunu jeho osy vůči snímači nepotřebuje naklánět, aby se vám vešly budovy do záběru celé.

Poslední možností je srovnání linií v počítači, ale v takovém případě je potřeba počítat s dostatečným prostorem okolo, protože dojde k částečnému ořezu fotografie. Navíc při srovnávání velkého kácení dochází k určité disproporci budov a ty pak vypadají nepřirozeně.
 

foto: Marek Ondráček

Podzim z ptačí perspektivy

Fotografování krajin i architektury je velmi často postavené na správné kompozici, ale také na nějaké optimální perspektivě. Díky kvadrokoptérám a dronům, které jsou již cenově dostupné té nejširší fotografické veřejnosti, máme dnes zcela unikátní možnosti, které dávají snímkům úplně nový rozměr.

foto: Tomáš Kráčmar

I s relativně levnou technikou se tak dají pořídit fotografie i videa ze vzduchu, což bylo dříve výsadou pouze těch největších filmových produkcí. Na podzimních záběrech z dronů je nádherné především to, že pozadí snímku tvoří v podstatě zem a koruny stromů a pestrá paleta těch nádherných barev je vidět v celé své kráse. Stačí tedy pouze najít nějaký zajímavý motiv, ať už krajinný nebo architektonický a využít pestrobarvenou kulisu, kterou se podzimní příroda doslova podbízí.

foto: Michal Kubík

Podzim a makro

Ponořte se třeba také do fantaskního světa makro fotografie. V detailním zvětšením vypadají barevné listy a mnohé další fragmenty podzimu neméně zajímavě. Navíc je často díky mrakům světlo krásně měkké a rozptýlené, takže se s ním pracuje mnohem jednodušeji než s tvrdým světlem ostrého slunce.

foto: Libuše Heulerová

Milovníci detailů mohou zkusit zachytit jinovatku, která je prvním poslem nemilosrdně se blížící zimy. Ti, kteří dávají přednost fotografování fauny sice už nemají na podzim takové možnosti, jako třeba v létě, ale když už na nějakého brouka narazíte, má obvykle díky chladu zpomalený metabolizmus. Tím pádem je mnohem snazší ho vyfotografovat a mnohdy si můžete dovolit nějakou lehčí manipulaci.

foto: Jan Rozehnal

V případě, že chcete pořídit opravdu efektivní fotografie, které zachytí i ty nejmenší detaily, pak se určitě neobejdete bez makro objektivu. Ty se vyznačují tím, že mají poměr zvětšení 1:1, případně více. V praxi to znamená, že oblast, kterou fotografujete bude stejně velká i na snímači, potažmo výsledné fotografii. Standardní objektivy mají totiž podstatně delší zaostřovací vzdálenost, a proto se neodstanete k fotografovanému objektu tak blízko.

foto: Jiří Bruckner

Při fotografování makra je často potřeba větší zaclonění, abyste dosáhli delší hloubky ostrosti. Tím se samozřejmě okrádáte o velmi cenné světlo. Z této expoziční pasti si můžete pomoci buď stativem a delším časem expozice, případně přisvícením ať už bleskem, nebo nějakým trvalým světlem. Je tu ale ještě poslední možnost - zvýšit ISO a citlivostí si dohnat chybějící světlo. Znamená to ale také zvýšení hladiny šumu a zvláště při focení jemných detailů je to kontraproduktivní.

foto: Marek Lhotský

Podzimní portréty

Také portrétní fotografové mohou využít podzim ke zpestření svého portfolia. Stačí najít zajímavé pozadí, na kterém bude dominovat příroda ve svém podzimním outfitu a rázem máte fantastickou kulisu pro fotografování portrétů, kterou vám nenabídne žádný ateliér.


foto: David Sameš

Navíc nemusíte bydlet někde uprostřed divočiny. V každém městě je nějaké to zákoutí, které je porostlé psím vínem (Přísavník trojlaločný) a pro podobné účely je jako stvořené. Využít jdou i nejrůznější remízky a parky, kde se to na podzim barvami doslova mihotá.

Při fotografování portrétů pamatujte na několik základních postupů:

• Používejte pouze jeden zaostřovací bod
• Ostřete vždy na oko, případně na obličej portrétovaného
• Pokud je touto funkcí fotoaparát vybaven (Eye-AF), pracujte s automatickým ostřením na oko, nebo obličej
• Otevřenou clonou zkuste oddělit pozadí od hlavního motivu

foto: Eva Kodytková

Na plně otevřenou clonu zvyšujete riziko, že se netrefíte do požadované roviny zaostření a navíc většina objektivů nemá při této hodnotě nejlepší kresbu. Proto je lepší nepatrně zaclonit.

Hlídejte si expoziční čas aby se nedostal pod hranici toho, co jste schopni udržet z ruky. Pokud máte stabilizovaný objektiv nebo snímač fotoaparátu, držte se osvědčeného receptu, který říká, že délka expozice = převrácená hodnota ohniskové vzdálenosti (60 mm = 1/60 s).

foto: Magda Novohradská

Pokud nemáte stabilizovaný snímač ani objektiv, pak si raději nechte nějakou rezervu. Rovnice v takovém případě vypadá následovně (60 mm x 3 = 1/180 s). Nezapomeňte také zohlednit crop faktor (přepočet ohniskové vzdálenosti na ekvivalentní hodnotu kinofilmu). U fotoaparátů Full-frame nic přepočítávat nemusíte. APS-C fotoaparáty mají přepočet 1,5x nebo 1,6x (Canon) a objektiv se 60mm ohniskem má stejnou perspektivu jako 90mm na kinofilmu. Bezzrcadlovky Panasonic a Olympus s formátem m4/3 mají crop faktor 2x, takže 60 mm se tváří jako 120 mm na kinofilmu nebo plném formátu.


foto: Ondřej Kači

K tomu, abyste hezky odpíchli portrétovanou osobu od pozadí a vykouzlili zajímavý bokeh se hodí portrétní objektiv. Ten by měl splňovat dva důležité parametry. Ohnisková vzdálenost by neměla být kratší než 50 mm. Ideální je 85 mm, 105 mm, případně 135 mm podle toho, jakou máte možnost odstupu a jak velký detail chcete zabrat. Při kratší ohniskové vzdálenosti by mohlo dojít ke zkreslení a deformaci obličeje i postavy, a za to by vás portrétovaná osoba moc nepochválila.

foto: Nikola Jiráčková

Neméně důležitou věcí je světelnost objektivu. Pro fotografie, na kterých chcete oddělit pozadí o osoby, jsou ideální objektivy se světelností pod f/2,8. Může to v tomto případě být i nějaká levnější f/1,8 případně objektivy vyšší řady s f/1,4 nebo profesionální optika f/1,2 či f/0,95. Tam ale počítejte s tím, že za každou desetinku světelnosti navíc si výrobci nechají pořádně zaplatit.

foto: Stano Fehér

Podobně jako v krajině může podzimní listí dodat fotografiím portrétů tu správnou dynamiku. V tomto případě je řeč především o listí v pohybu. Ve větru se ale portréty nefotí zrovna komfortně, takže můžete listům s pohybem trochu pomoci. Možností je hned několik. Nejlepší variantou je asistent, který bude mimo záběr a scénu zasype dostatečným množstvím listí. Druhou možností je, že listí vyhazuje přímo fotografovaný, ale obvykle je velmi těžké, aby dokázal synchronizovat pohyb, polohu listů a ještě ten správný výraz. Nabízí se tedy ještě poslední postup a tím je klasická montáž. Nejprve si ze stativu vyfotografujete scénu s padajícím listím, na druhém záběru bude fotografovaná osoba a následně si snímek v počítači vymaskujete a spojíte obě fotky do jedné.


foto: Karolina Ryvolová

Portréty na větší zoom

Pokud ale nejste vybaveni objektivem s podobnými hodnotami, poradím vám jeden poměrně osvědčený trik. Na hloubku ostrosti má velký vliv také ohnisková vzdálenost. Na portréty tedy můžete použít i méně světelné objektivy, jen je potřeba fotit na větším zoom, například ohnisko 200 mm nebo 300 mm. Pozadí pak bude také docela hezky rozostřené.

foto: Zdenek Malich

Jen počítejte s tím, že budete potřebovat větší odstup a také podstatně kratší časy na to, abyste udrželi expozici z ruky a fotografie nebyla rozmazaná.  Ohnisko 300 mm se dá držet se stabilizátorem kolem 1/250 s. Bez stabilizace by to měla být ideálně 1/800 s nebo klidně 1/1000 s.

Někdo možná přece jen namítne, že podzimní počasí a světlo nejsou úplně ideální k fotografování portrétů. To je samozřejmě pravda. V případě, že se zrovna nedočkáte krásného babího léta, vždy je tu možnost použít světlo vlastní. Tím může být systémový externí blesk navíc odpálený na dálku a třeba v kombinaci se softboxem nebo jiným modifikátorem světla, který světlo změkčí, případně mu dá takovou charakteristiku, kterou potřebujete

foto: Zdeněk Odstrčilík

Další možností jsou trvalá světla, která dnes mají ve verzi LED často vlastní baterie. Velmi dobře se tak dají použít i v exteriéru.

Zkušenější fotografové pak mohou sáhnout po studiových zábleskových světlech, která existují také v bateriovém provedení a můžete si proto postavit plnohodnotný ateliér v podstatě všude, kde vás napadne.

foto: Lukáš Zlatkovský

Podzimní akt

V podstatě stejným způsoběm jako portréty se dají fotografovat i další figurální žánry ať už jde o fashion nebo akt. Podzimní listí funguje hezky jak se zajímavým outfitem, tak i s nahou kůží lidského těla, která má v našich končinách velmi podobnou tonalitu jako podzimní barvy. V tomto případě fotografie nejsou postavené na barevném kontrastu, ale naopak harmonii. Tento postup je trochu težší, protože se může stát, že se fotografovaný bude na žluto-oranžové kulise trochu ztrácet. Vyzdvihnout to tedy může nějaký zajímavý kontrastní prvek.

foto: Jiří Zapletal

Při podobných žánrech ale mějte na paměti, že žádná fotografie nestojí za zdraví modelky nebo modela. A tak určitě nedoporučuji v podzimním sychravém počasí plánovat několikahodinové focení. To by se mělo pohybovat spíše v řádech minut. Nejlepší je, když si fotograf vše přichystá a nastaví předem a modelka „jde do akce" jen na dobu nezbytně nutnou.

foto: Jiří Zapletal

Zvířatka v podzimních barvách

Podzimní kulisa sluší i zvířátkům. A v tomhle případě je jedno, zda to jsou naši domácí mazlíčci nebo zvířata divoká. V obou případech jde o poměrně složitou disciplínu. Je totiž velmi těžké domluvit se s němou tváří, kterou znáte! Natož pak dostat do hledáčku zvíře divoké, které zmizí jako když střelí sotva vás zahlédne, zaslechne nebo jen zavětří.

foto: Kristýna Kvapilová

Oba tyto žánry tedy vyžadují trochu cviku a samozřejmě zkušeností, pokud má stát výsledek za to. Když se budeme bavit o nějakých obecných principech, tak lze vycházet z tradiční portrétní fotografie.

foto: Lukáš Hloušek

Tím nejdůležitějším prvkem je správné zaostření. Stejně jako u portrétu byste měli ostřit na oči. K tomu velmi dobře poslouží jednobodové zaostřování, případně pokročilý systém automatického ostření Eye-AF, který dokáže detekovat a sledovat oko člověka, zvířete nebo ptáka. Touto funkcí jsou vybavené především novější typy bezzrcadlovek.

Foto: Martin Dlouhý

Pomoci si lze i standardním režimem průběžného zaostřování AF-C (AI- SERVO), při kterém dokáže fotoaparát průběžně zaostřovat sledovaný objekt a fotografovi pak už jen stačí zmáčknout spoušť ve správný okamžik. Zvláště při fotografování v pohybu je mnohdy těžké trefit záběr v klíčovém momentu a tak určitě není od věci, pomoci si sekvenčním snímáním.

foto: Josef Málek

Na druhou stranu mějte na paměti, že tato kadence je zdrojem poměrně silného a nepřirozeného zvuku, který může zvíře vyplašit, nebo alespoň vyvést z rovnováhy. I na to ale výrobci moderních fotoaparátů myslí a novější bezzrcadlovky i některé pokročilé DSLR jsou vybavené tichou elektronickou závěrkou. Ta nevydává žádné zvuky a můžete tak fotografovat jen pár centimetrů o zvířete bez toho, aniž byste ho vyrušili.

Foto: Kristýna Čermáková

Fotografování výlovu rybníků, honů a maškarních průvodů

Podzim přináší také spoustu tradičních akcí a na své si tak přijdou i milovníci reportážní a dokumentární fotografie. Toto období totiž rozhodně nepatří k okurkové sezóně. Rybáři spravují své sítě a netrpělivě čekají, až budou zahájeny výlovy rybníků, myslivci pro změnu čistí své flinty a těší se na leče a naháňky a děti pouští draky, pečou brambory a připravují si kostýmy na Halloween nebo maškarní průvody při svátku všech svatých.

foto: Zdeněk Dvořák

Podzimní street fotografie

A pokud vás mrzí, že bydlíte někde ve městě a k fotografování podobných lidových zábav se nedostanete, vyrazte do ulic s fotoaparátem a kratším reportážním objektivem. Pouliční osvětlení, podvečerní zlaté nebo namodralé světlo a k tomu třeba mrholení a vodou se lesknoucí chodníky, to jsou přímo ideální podmínky pro street fotografii.

foto: Jaromír Kudlák

Při reportážích vsaďte na osvědčená pravidla:

• Snažte se měnit perspektivu a úhel záběru.
• Střídejte celek, polocelek a detail.
• Nebojte se použít kratší ohnisko a jít blíž do scény.
• Zkuste manuální režim v kombinaci s automatickou citlivostí, což vám dá tvůrčí svobodu, protože téměř nebudete muset řešit nastavení expozice.
• Nebojte se vyšších citlivostí, protože moderní fotoaparáty si s šumem poradí a vždy je lepší zrnitá fotografie než tmavá, rozmazaná nebo žádná.
• Nastudujte si předem prostředí, ve kterém chcete fotografovat, pokud je to možné.
• Snažte se dodržet fotografickou etiku a splynout s davem místo toho, abyste rušili ostatní.

foto: Pavla Lankusová

• K nenápadnosti vám pomůže tichý režim elektronické závěrky, díky které nevyplašíte zvířata, nebudete na sebe strhávat pozornost neustálým cvakáním a jednoduše nebudete nikoho rušit.
• Myslete na pořádné oblečení a doplňky, ať už je to pevná obuv do terénu, čepice a rukavice, větrovka, nebo pláštěnka, pokud úplně nevyjde počasí. Také třeba reflexní vesta, v případě, že se účastníte nějaké myslivecké naháňky, nebo pořádně vysoké holínky, pokud chcete dokumentovat výlov rybníka.
• Stejně tak myslete i na své miláčky. Objektivy se dají chránit UV filtrem nebo čirým ochranným. K fotoaparátům existují různá voděodolná nebo dokonce vodotěsná pouzdra a praktické pláštěnky, které je ochrání před deštěm a mrholením.
• Od věci není také záložní baterka, protože při nižších teplotách se akumulátor vybije rychleji.

Reportážní fotografie je tak rozsáhlý žánr, že by si zasloužil samostatnou kapitolu. Tyto rady proto berte jenom jako takový malý tip na podzimní focení.

foto: Pavla Hladíková

titulní foto: Karolina Ryvolová

---