Jak fotit podzimní krajin(k)y a protisvětlo Fotoporadna

Jak fotit podzimní krajin(k)y a protisvětlo

Bohuslav BrožAktualizováno: 6. 11. 2018 v 15:51 • Rubrika: Fotoporadna

Podzim každoročně přichází s širokou paletou barev, mlhami ale také se svými rozmary počasí. V následujícím článku se podíváme, jak se vypořádat s oblíbenými východy, které jsou v tomto období těmi nejfotografovanějšími.

Podzim je pro (nejen) krajinářskou fotografii taková žeň. Babí léto nabízí unikátní atmosféru pavučin a rosy v raním protisvětle, hlavní podzimní období láká krásnými barvami a bezpočtem jejich kombinací a na sklonku si přijdou na své i milovníci ponurejší a syrovější fotografie.


Lokace a počasí

Je dobré, se na vše dívat pozitivně. Na podzim slunce vychází později a kvůli jeho zachycení nemusíme vstávat tak brzy. Tedy pokud pro záběr nezvolíme odlehlé místo ve vyšší nadmořské výšce. V případě, že máme lokaci vybranou třeba z nějakého předchozího výletu a nejsme si jistí světelnými podmínkami, kde bude slunce vycházet a jak bude případné světlo modelovat krajinu, doporučuji použít patřičnou aplikaci. Ta dokáže na základě udání místa a směřování záběru ukázat model slunce. Dokonce načrtne také jeho fáze. Z těch známějších jmenujme například aplikaci Photopills nebo Photographer's Ephemeris. Když už budete koukat do telefonu, podívejte se i na předpověď počasí. Řada zdrojů udává meteorologický model pro konkrétní oblasti s vývojem po několika minutách. Tady platí, čím později budu sledovat předpověď, tím bude přesnější. Vlastenecky mohu doporučit třeba Meteoradar.
Vyplatí se používat i zdravý selský rozum, takže pokud mám v plánu fotit ranní mlhu ležící líně v údolí, nemá cenu nastavovat si budíka, když celou noc fouká vítr atp. Jelikož skončilo léto, je dobré sledovat u předpovědi i teplotu. Ta se v podzimním období může mezi ranními a odpoledními maximy lišit i o dvacet stupňů. Každá vrstva oblečení tedy přijde vhod, zejména při pasivním čekání na ten správný okamžik expozice.

 

Na místě činu

Je dobré, nechat si časovou rezervu, i když místo známe. Cestou se můžeme zdržet a záběry navíc, třeba s projíždějícím osvětleným autem se nám můžou později hodit při skládání expozičních vrstev. Protože fotíme krajinu, pracujeme s vyššími clonovými čísly tak, aby hloubka ostrosti byla co největší. Přitom platí, že všeho moc škodí. Aby nedocházelo k měknutí kresby a hran na základě difrakce, je dobré znát vlastnosti používaného objektivu a vyvarovat se nejvyššímu clonovému číslu. Většina objektivů je měkká při cloně f/22, záleží pak na každém objektivu individuálně, kdy se u něj objeví difrakce. U některých již při clonění f11 u jiných až podstatně později.

Když dorazíme v předstihu, máme čas si scénu prohlédnout, vybrat si ten nejvhodnější záběr, rozvrhnout si ústřední motiv a případně mu přizpůsobit kompozici. Pokud budu chtít v krajině například „vypíchnout” nasvícený skalní útes, budu ostřit na něj a zvolím adekvátní hloubku ostrosti.

Focení při východu slunce je problematickým typem fotografie pořizované v protisvětle nebo s velkým světelným rozdílem, kdy chceme v záběru vykreslit jak tmavší, tak světlé plochy (oblohu se sluncem a zároveň stíny pod horským masivem). Tento druh snímků je produkčně velmi náročný, v dnešní době o něm mluvíme jako o fotografii s vysokým nárokem na pružnost snímače nebo dynamický rozsah. U analogových materiálů jsme rozdíl světla a stínu řešili speciálními chemickými lázněmi nebo tzv nadržováním. Dnes k zdárnému řešení můžeme použít celou řadu výhod vycházejících z digitálních dat. Ale nepředbíhejme.

První variantou, která se nabízí už z dob analogu, je přechodový filtr. Ten jednoduše ztmaví vrchní část s jasnou oblohou, aby se srovnala se spodní, tmavší částí krajiny. Takový filtr je v horní části šedivě tmavý a ve spodní části čirý.

Druhou možností je úprava v samotném fotoaparátu. Většinou jde o různé principy HDR a projasnění stínů, kdy fotoaparát detekuje světlá místa a sám je stáhne (čti ztmaví), zatímco tmavé plochy projasní.

Třetí možnost vychází vlastně z principu té druhé. Jen s tím rozdílem, že prokládání a úpravy nenecháme na fotoaparátu, ale dáme si tu práci sami, respektive dohlédneme na práci obrazového editoru v našem počítači.

Stativ je kámoš

Výborným a asi i nezbytným pomocníkem při focení východů slunce je stativ. S jeho pomocí si z jednoho místa zhotovíme několik záběrů. Vše můžeme nechat na automatice fotoaparátu a nastavit tzv. expoziční bracketing (vějíř). V tom případě fotoaparát zhotoví sérii snímků a vedle standardního snímku naexponuje i tmavší a světlejší verze.
Z vlastní zkušenosti ale doporučuji mít tuto část raději pod kontrolou a expozice si zadat ručně. Jednoduše „cvakneme” standardní záběr a doplňkově se pak zaměříme na extrémy. Extrém je třeba slunce, takový záběr bude obsahovat kulaté slunce a zbylá část snímku bude enormně tmavá až černá. Dalším opačným extrémem je například stín v údolí, kdy nám výsledný záběr vykreslí údolí s horskou vesničkou a ostatní části jako nebe budou silně světlé, bílé a přepálené.

 

Pěkně doma v teple a suchu

Pokud náš záběr není náročný na rozdílné světelné podmínky, máme fotografii, kterou stačí poupravit jen lehce. To samé platí pro použití adekvátního přechodového filtru.

V případě, že máme snímků více, je potřeba je prolnout nebo překrýt. K tomu použijeme počítač a obrazový editor. Řada z nich je velmi sofistikovanná a vyváženou fotografii umí zhotovit sama. Například Zoner dokáže převzít z jiného snímku třeba i oblohu. Další možností je otevřít všechny snímky nad sebou ve vrstvách například ve Photoshopu a promazat nevyhovující části. V tomto případě gumujeme expozičně světlé nebo tmavší části, takže zbydou spodní vyhovující vrstvy. Při takových úpravách se hodí každá expozice, kterou jsme v terénu udělali. Ve výsledku se samozřejmě dá udělat pěkná fotografie ze dvou nebo tří snímků, jsou ale běžné i výsledky tvořené z desítek expozic.

Ať už jde o práci s editorem nebo fotoaparátem, je dobré nezapomínat na estetickou stránku. I tady platí, že všeho moc škodí.Takže přehnanými barevnými posuny a prolínáním mohou vzniknout nepřirozené, často přesaturované nebo barevně nevěrohodné snímky. Ty mohou působit nepříjemně, v lepším případě tahat za oči nebo působit jako malba, v různých diskuzích označovaná také jako „omalovánky”. Samozřejmě je na vnímání každého z nás, kde taková hranice je.

ZDROJ FOTOGRAFIÍ: MEGAPIXEL GALERIE



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 300 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ souhlasíte s využíváním cookies a využití osobních údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech. Tyto souhlasy můžete kdykoliv změnit, vypnout nebo upravit v Nastavení soukromí, které otevřete kliknutím na odkaz níže.
Dozvědět se víc | Nastavení soukromí
Rozumím