Jak fotit podzimní krajin(k)y a protisvětlo Fotoporadna

Jak fotit podzimní krajin(k)y a protisvětlo

Bohuslav BrožAktualizováno: 6. 11. 2018 v 15:51 • Rubrika: Fotoporadna

Podzim každoročně přichází s širokou paletou barev, mlhami ale také se svými rozmary počasí. V následujícím článku se podíváme, jak se vypořádat s oblíbenými východy, které jsou v tomto období těmi nejfotografovanějšími.

Podzim je pro (nejen) krajinářskou fotografii taková žeň. Babí léto nabízí unikátní atmosféru pavučin a rosy v raním protisvětle, hlavní podzimní období láká krásnými barvami a bezpočtem jejich kombinací a na sklonku si přijdou na své i milovníci ponurejší a syrovější fotografie.


Lokace a počasí

Je dobré, se na vše dívat pozitivně. Na podzim slunce vychází později a kvůli jeho zachycení nemusíme vstávat tak brzy. Tedy pokud pro záběr nezvolíme odlehlé místo ve vyšší nadmořské výšce. V případě, že máme lokaci vybranou třeba z nějakého předchozího výletu a nejsme si jistí světelnými podmínkami, kde bude slunce vycházet a jak bude případné světlo modelovat krajinu, doporučuji použít patřičnou aplikaci. Ta dokáže na základě udání místa a směřování záběru ukázat model slunce. Dokonce načrtne také jeho fáze. Z těch známějších jmenujme například aplikaci Photopills nebo Photographer's Ephemeris. Když už budete koukat do telefonu, podívejte se i na předpověď počasí. Řada zdrojů udává meteorologický model pro konkrétní oblasti s vývojem po několika minutách. Tady platí, čím později budu sledovat předpověď, tím bude přesnější. Vlastenecky mohu doporučit třeba Meteoradar.
Vyplatí se používat i zdravý selský rozum, takže pokud mám v plánu fotit ranní mlhu ležící líně v údolí, nemá cenu nastavovat si budíka, když celou noc fouká vítr atp. Jelikož skončilo léto, je dobré sledovat u předpovědi i teplotu. Ta se v podzimním období může mezi ranními a odpoledními maximy lišit i o dvacet stupňů. Každá vrstva oblečení tedy přijde vhod, zejména při pasivním čekání na ten správný okamžik expozice.

 

Na místě činu

Je dobré, nechat si časovou rezervu, i když místo známe. Cestou se můžeme zdržet a záběry navíc, třeba s projíždějícím osvětleným autem se nám můžou později hodit při skládání expozičních vrstev. Protože fotíme krajinu, pracujeme s vyššími clonovými čísly tak, aby hloubka ostrosti byla co největší. Přitom platí, že všeho moc škodí. Aby nedocházelo k měknutí kresby a hran na základě difrakce, je dobré znát vlastnosti používaného objektivu a vyvarovat se nejvyššímu clonovému číslu. Většina objektivů je měkká při cloně f/22, záleží pak na každém objektivu individuálně, kdy se u něj objeví difrakce. U některých již při clonění f11 u jiných až podstatně později.

Když dorazíme v předstihu, máme čas si scénu prohlédnout, vybrat si ten nejvhodnější záběr, rozvrhnout si ústřední motiv a případně mu přizpůsobit kompozici. Pokud budu chtít v krajině například „vypíchnout” nasvícený skalní útes, budu ostřit na něj a zvolím adekvátní hloubku ostrosti.

Focení při východu slunce je problematickým typem fotografie pořizované v protisvětle nebo s velkým světelným rozdílem, kdy chceme v záběru vykreslit jak tmavší, tak světlé plochy (oblohu se sluncem a zároveň stíny pod horským masivem). Tento druh snímků je produkčně velmi náročný, v dnešní době o něm mluvíme jako o fotografii s vysokým nárokem na pružnost snímače nebo dynamický rozsah. U analogových materiálů jsme rozdíl světla a stínu řešili speciálními chemickými lázněmi nebo tzv nadržováním. Dnes k zdárnému řešení můžeme použít celou řadu výhod vycházejících z digitálních dat. Ale nepředbíhejme.

První variantou, která se nabízí už z dob analogu, je přechodový filtr. Ten jednoduše ztmaví vrchní část s jasnou oblohou, aby se srovnala se spodní, tmavší částí krajiny. Takový filtr je v horní části šedivě tmavý a ve spodní části čirý.

Druhou možností je úprava v samotném fotoaparátu. Většinou jde o různé principy HDR a projasnění stínů, kdy fotoaparát detekuje světlá místa a sám je stáhne (čti ztmaví), zatímco tmavé plochy projasní.

Třetí možnost vychází vlastně z principu té druhé. Jen s tím rozdílem, že prokládání a úpravy nenecháme na fotoaparátu, ale dáme si tu práci sami, respektive dohlédneme na práci obrazového editoru v našem počítači.

Stativ je kámoš

Výborným a asi i nezbytným pomocníkem při focení východů slunce je stativ. S jeho pomocí si z jednoho místa zhotovíme několik záběrů. Vše můžeme nechat na automatice fotoaparátu a nastavit tzv. expoziční bracketing (vějíř). V tom případě fotoaparát zhotoví sérii snímků a vedle standardního snímku naexponuje i tmavší a světlejší verze.
Z vlastní zkušenosti ale doporučuji mít tuto část raději pod kontrolou a expozice si zadat ručně. Jednoduše „cvakneme” standardní záběr a doplňkově se pak zaměříme na extrémy. Extrém je třeba slunce, takový záběr bude obsahovat kulaté slunce a zbylá část snímku bude enormně tmavá až černá. Dalším opačným extrémem je například stín v údolí, kdy nám výsledný záběr vykreslí údolí s horskou vesničkou a ostatní části jako nebe budou silně světlé, bílé a přepálené.

 

Pěkně doma v teple a suchu

Pokud náš záběr není náročný na rozdílné světelné podmínky, máme fotografii, kterou stačí poupravit jen lehce. To samé platí pro použití adekvátního přechodového filtru.

V případě, že máme snímků více, je potřeba je prolnout nebo překrýt. K tomu použijeme počítač a obrazový editor. Řada z nich je velmi sofistikovanná a vyváženou fotografii umí zhotovit sama. Například Zoner dokáže převzít z jiného snímku třeba i oblohu. Další možností je otevřít všechny snímky nad sebou ve vrstvách například ve Photoshopu a promazat nevyhovující části. V tomto případě gumujeme expozičně světlé nebo tmavší části, takže zbydou spodní vyhovující vrstvy. Při takových úpravách se hodí každá expozice, kterou jsme v terénu udělali. Ve výsledku se samozřejmě dá udělat pěkná fotografie ze dvou nebo tří snímků, jsou ale běžné i výsledky tvořené z desítek expozic.

Ať už jde o práci s editorem nebo fotoaparátem, je dobré nezapomínat na estetickou stránku. I tady platí, že všeho moc škodí.Takže přehnanými barevnými posuny a prolínáním mohou vzniknout nepřirozené, často přesaturované nebo barevně nevěrohodné snímky. Ty mohou působit nepříjemně, v lepším případě tahat za oči nebo působit jako malba, v různých diskuzích označovaná také jako „omalovánky”. Samozřejmě je na vnímání každého z nás, kde taková hranice je.

ZDROJ FOTOGRAFIÍ: MEGAPIXEL GALERIE



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 5 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ souhlasíte s využíváním cookies a využití osobních údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech. Tyto souhlasy můžete kdykoliv změnit, vypnout nebo upravit v Nastavení soukromí, které otevřete kliknutím na odkaz níže.
Dozvědět se víc | Nastavení soukromí
Rozumím