Magazín

Fotoporadna

Jak fotit reportáž, dokumentární záběry a rodinné momentky

Martin LukešAktualizováno: 25. 1. 2023 v 9:44 • Rubrika: Fotoporadna

Jak fotit reportáž, dokumentární záběry a rodinné momentky

Fotografování reportáží patří k těm náročnějším disciplínám, a to hned z několika důvodů. Scénu si nemůžete předem připravit ani naaranžovat, často se fotografuje v těžších světelných podmínkách, fotograf musí přesně trefit klíčový okamžik a v neposlední řadě se často fotografuje pohyb, takže snímek nesmí být rozmazaný. To všechno je poměrně složité z hlediska nastavení expozice a dalších hodnot, které musíte provést velmi pohotově, protože kdybyste si hráli deset minut s fotoaparátem, utečou vám ty důležité momenty. V následujícím článku vám prozradíme pár tipů a triků, díky kterým se i naprostý začátečník s minimem znalostí a zkušeností promění lusknutím prstu v ostříleného profíka.

Obsah

Jak nastavit fotoaparát při focení reportáží a momentek

Pokud chcete pořizovat snímky v takové kvalitě, jakou znáte z prestižních novin a časopisů, musíte ze všeho nejdříve pochopit princip toho, co se děje ve fotoaparátu a porozumět zákonitosti expozičního trojúhelníku. Že jste tento pojem nikdy neslyšeli? To vůbec nevadí. Na pochopení je to mnohem jednoduší, než to na první pohled vypadá.

Odrazným můstkem všeho je definice toho, jak by měla vypadat dobrá fotografie z tohoto technického hlediska. To se dá popsat velmi stručně.

  • a) nesmí být rozmazaná, ať už z důvodu, že fotografujete pohybující se objekty, nebo protože se během expozice pohne samotný fotograf
  • b) musí být správně zaostřená a také by měla mít odpovídající hloubku ostrosti
  • c) nesmí být tmavá, a to ani když fotografujete v náročnějších světelných podmínkách


foto: Jakub Nitran

A teď je potřeba zhodnotit, jaké máme prostředky k tomu abychom se poprali s touto rovnicí o třech neznámých.

  • 1) Ke zmrazení pohybu slouží expoziční čas, jehož délka určuje, zda bude fotografovaný pohyb zachycen ostře nebo bude rozmáznutý.
     
  • 2) Správný režim ostření a výběr konkrétního zaostřovacího bodu zajistí, že bude ostré to, co má být a clonovým číslem si definujete hloubku ostrosti, tedy odkud kam bude fotografie zaostřená.
     
  • 3) Vzhledem k tomu, že se reportáž často odehrává v pohybu a musíte proto pracovat s krátkým časem, aby nebyl záběr rozmazaný, připravujete se tím o světlo. Aby nebyla fotografie tmavá, je nutné nějakým způsobem dohnat chybějící světlo. Primárně máte k dispozici tři možnosti, a to objektiv s lepší světelností, použití blesku nebo nastavení vyšší citlivosti ISO.


Bez vyšší citlivosti se fotografie halových sportů neobejde
foto: Martin Sekanina

Když už jsme si vyjasnili, co všechno je potřeba k tomu abyste vytvořili dechberoucí momentku, můžeme přejít k samotnému nastavení. A začneme pěkně zostra, a to přepnutím hlavního voliče režimů na písmenko „M“. Ano tušíte správně, jde o plně manuální režim. Ačkoliv je tento mód určen spíše zkušenějším a pokročilejším fotografům nemusíte se ničeho bát. Díky jednoduchému triku si z něj uděláme naprosto „blbuvzdornou“ automatiku. Ale k tomu se dostaneme za chviličku.

V manuálním režimu musí fotograf nastavit veškeré expoziční hodnoty, fotoaparát vám tentokrát s ničím nepomůže. Expoziční čas i clonové číslo je potřeba nastavit tak, aby tyto hodnoty odpovídaly konkrétní scéně a dané situaci.


Zmrazení pohybu velmi krátkým časem
foto: Robert Adamec

Články související s expozičním trojúhelníkem

Nastavení expozičního času při focení reportáží

Expoziční čas musí být tak krátký, aby zmrazil jednak mikrochvění ruky s fotoaparátem, ale v případě fotografování pohybu se tímto aspektem nemusíte zabývat, protože rychlost fotografovaného objektu je stejně vyšší, a tak se délka expozice přizpůsobuje právě ji. Při momentkách, kdy se toho ve scéně moc nehýbe a fotografujete běžným reportážním objektivem s ohniskem mezi 24 mm až 100 mm, stačí obvykle čas kolem 1/125 s. Se stabilizovaným fotoaparátem nebo objektivem jste schopni udržet i hodnoty mezi 1/5 s až 1/25 s, ale to je individuální a každý si své schopnosti musí vyzkoušet sám.

Expoziční čas | Megapixel
Vliv času na pohybovou neostrost a úbytek světla

V situaci, kdy fotografujete nějaký pomalejší objekt v pohybu, ale nejedná se tedy o nějakou závratnou rychlost, jsou potřeba časy o něco kratší, a to někde mezi 1/125 s až 1/320 s.

Při fotografování sportu a rychlejšího pohybu si musíte zkrátit časy zhruba na 1/320 s až 1/1000 s. Jinak budou fotografie rozmazané.

No a u záběrů nějakých hodně rychlých sportů nebo nejrůznějších dopravních prostředků, případně když vy sami fotografujete během nějakého rychlejšího pohybu, je nutné využít ty nejkratší expoziční časy tedy 1/1000 s až 1/ 8000 s.


Krátký expoziční čas zmrazí i hodně rychlý pohyb
foto: Jakub Frey

Uvedené hodnoty jsou samozřejmě orientační a pokud si nejste jisti, udělejte si pár zkušebních záběrů a zkontrolujte si na zvětšeném náhledu fotografie, zda jsou detaily skutečně ostré. Pokud tomu tak nebude zkraťte o něco čas závěrky a kontrolu opakujte.

Za předpokladu, že se rychlost pohybu ve scéně nemění, s časem už laborovat nemusíte. V případě, že fotografovaný objekt zrychlí, expoziční čas zkraťte, a naopak pokud se začne pohybovat pomaleji, můžete expozici trochu prodloužit.


Záměrná pohybová neostrost způsobená delším časem expozice
foto: Daniel Klement

Nastavení clonového čísla pro reportážní fotografii

S clonovým číslem to bude o trochu složitější. Jeho nastavením definujete hloubku ostrosti, tedy to odkud kam bude fotografie proostřená, ale na hloubku ostrosti má vliv několik dalších faktorů. Tím prvním je zaostřovací vzdálenost, tedy jak daleko od klíčového objektu stojíte a dále také to, jako ohnisko objektivu aktuálně použijete. Pokud byste chtěli vědět přesně, co na fotografii bude ostré a co už se začne ztrácet v neostrosti, můžete využít některou z aplikací do mobilního telefonu, která dokáže hloubku ostrosti přesně vypočítat. Kdybych tuto problematiku nějak zobecnil, tak v situaci, kdy chcete oddělit hlavní motiv od pozadí nastavte nižší clonové číslo v hodnotách f/1,2 až f/4 podle toho jakou má váš objektiv světelnost. Tam, kde chcete pozadí trochu přiznat, pracujte s vyšším clonovým číslem, a to zhruba f/4 až f/7,1 a pokud chcete mít fotografii proostřenou celou, je nutné zaclonit na cca f/8 až f/16.

I v tomto případě je potřeba udělat jeden – dva zkušební záběry, pokud nevíte přesně, jak se váš objektiv při daném ohnisku chová.
 

Efekt hloubky ostrosti na nízké a vysoké číslo

Články související se clonou a hloubkou ostrosti

Natavení ISO – automatická citlivost

Teď už si můžete klidně oddychnout, protože to nejhorší máme za sebou. Za předpokladu, že fotíte scénu, kdy se expoziční čas ani clonové číslo nemění, zbývá nastavit poslední veličinu a tou je citlivost. Ta se přizpůsobuje aktuálním světelném podmínkám. Kromě toho, jak silným světelným zdrojem je scéna nasvícená, je třeba brát v potaz také to, zda je podklad a pozadí tmavé nebo světlé. Jde o to, že například zasněžená sjezdovka nebo ledové kluziště světlo odráží, tedy násobí, a naopak tmavé plochy potřebují k prokreslení světla více, protože světlo „pohlcují“.

Nastavení ISO | Megapixel
Citlivostí lze kompenzovat chybějící světlo

Teď vás možná napadne, že, ať už v interiéru nebo někde v terénu, byste museli ISO neustále měnit, podle toho, jakým směrem namíříte svůj objektiv a podle toho, kterou část scény chcete dostat do hledáčku. Ano to je pravda. Citlivost je třeba neustále přizpůsobovat aktuálním světelným podmínkám scény, kterou fotografujete. Z toho by se ale jeden zbláznil. No, a tak před pár lety přišli výrobci fotoaparátu s tím, že když už mají přístroje integrovaný expozimetr a umí v konkrétním režimech k nastavené cloně dopočítat čas (Preference clony) a k danému času dopočítat clonu (Preference času), tak proč by ke konkrétním hodnotě času a clony neuměli přiřadit správnou citlivost. A ejhle ono to funguje. Jediné, co proto musíte udělat je aktivovat funkci AUTO-ISO, kterou je vybavena naprostá většina současných zrcadlovek i bezzrcadlovek.


Popředí rozostřené delším ohniskem objektivu a nižším clonovým číslem
foto: Martin Kozák

Zkušení fotografové nad touto kombinací zpočátku ohrnovali nos a klepali si na čelo s tím, proč by v manuálním režimu nechali na fotoaparátu automaticky nastavovat tak důležitou hodnotu. No jo, ale zkuste si fotografovat třeba nějaký větší koncert, kde reflektory a stroboskopy jedou na plné obrátky a intenzita nasvícení jeviště se mění každých pár vteřin. Pokud byste měli během minuty 5x změnit ISO, pak patrně rozdupete fotoaparát nebo se nebudete soustředit na nic jiného, než na stavový displej fotoaparátu, místo toho abyste sledovali scénu a snažili se zachytit ty nejzajímavější momenty. A právě automatická citlivost udělá všechno toto za vás.


foto: Sylva Křenková

Délka expozice je nastavena tak, aby odpovídala rychlosti pohybu, clonovým číslem jste si definovali požadovanou hloubku ostrosti, a to že v tmavším prostředí je nutné vyšší ISO, a naopak v lépe nasvícené scéně naopak nižší citlivost, obstará fotoaparát. Vy už v podstatě jenom mačkáte spoušť, čekáte na ten nejlepší okamžik, užíváte si radost ze samotného fotografování a už vůbec se nemusíte zabývat tím, že se nějak změní světlo v záběru.


foto: Martin Kozák

A kdybyste takto nastavený fotoaparát předali do ruky desetiletému dítěti nebo někomu, kdo nemá s pokročilejším modelem žádné zkušenosti, ale je schopný alespoň správně zaostřit, tak věřte, že udělá stejně kvalitní záběr, jako kdyby držel fotoaparát v ruce profesionál. Ano tak chytré fotoaparáty dnes máme k dispozici. A věřte, že kdo si tento způsob nastavení fotoaparátu vyzkouší, objeví zcela nový level fotografování a teprve teď si budete tento krásný koníček užívat naplno. Navíc existuje nepřeberné množství žánrů, kdy se dá manuální nastavení kombinované s ISO-AUTO použít. Typickým příkladem jsou zmiňované reportážní, dokumentární stejně jako rodinné momentky. Stejným způsobem můžete fotografovat všechno v pohybu, ať už to jsou jakékoliv sporty, zvířata, dopravní prostředky, street fotografii, stejně jako koncerty, svatby, divadlo, nejrůznější besídky, rodinné oslavy, firemní eventy nebo jiné kulturní a společenské akce.

Články související s citlivostí

Ostření při reportáži

Pokud jste dostali k Vánocům svůj první pokročilejší fotoaparát nebo s focení teprve začínáte, měli byste vědět, že sebelepší nastavení expozice vám bude k ničemu, když špatně zaostříte. A u reportáží je přesné zaostření naprosto klíčové. Pojďme si tedy ještě raději v rychlosti projít pár dalších nastavení, které vám pomohou k tomu pořizovat záběry dokonalé ve všech směrech.

Správné a chybné zaostření objektu | Megapixel
Správně a chybné zaostření klíčového objektu

Zaostřovací body

Jednou ze školáckých chyb je nastavení automatického výběru ostřícího bodu. Tento režim aktivuje všechny AF body fotoaparát tak může zaostřit na libovolnou oblast ve fotografované scéně, a navíc často použije více zaostřovacích bodů na jednou. Mnozí začátečníci nabydou dojmu, že samotné zaostření tak bude „přesnější“. Opak je ale pravdou. V tomto nastavení ztrácíte jakoukoliv kontrolu nad tím, kam bude zaostřeno a více aktivních AF bodů rozhodně neznamená, že bude ostré vše mezi nimi. To, jak již bylo řečeno, určuje clonové číslo / zaostřovací vzdálenost / ohnisková vzdálenost, nikoliv počet ostřících bodů.


Precizní zaostření pohybujícího se objektu
foto: Radek Caga

Proto NIKDY, a slovíčko nikdy bych opravdu velmi zdůraznil, nepoužívejte vícebodový ostřící režim. Fotograf musí mít vždy pod kontrolou rovinu zaostření a toho docílíte jedině jednobodovým AF. A pak už je celkem jedno, zda použijete prostřední ostřící body a budete přenášet kompozici nebo s ním budete posouvat.


Při focení dětí a zvířat v pohybu se hodí režim průběžného ostření AF-C / AI-SERVO
foto: Marcel Rebro

Režimy ostření

Další funkce, která výrazně přispěje k přesnému zaostření na klíčový objekt je tzv. REŽIM OSTŘENÍ. Když pominu manuální zaostřování, které není pro akčnější fotografování reportáží moc vhodné, pak má většina fotoaparátu 2 – 3 režimy ostření.

AF-S (AFS, S-AF, ONE SHOT) jednorázové zaostření se používá na statické záběry jako je krajina, architektura, zátiší, portrét, produktová fotografie, jídlo atd. Namáčknutím spouště zaostříte na konkrétní rovinu a dokud držíte spoušť ve střední poloze zůstane tato zaostřovací vzdálenost uzamčena.


Pro statické záběry je vhodný jednorázový režim ostření AF-S / ONE SHOT
foto: Jana Andělová

AF-C (AFC, C-AF, AI SERVO) – Kontinuální, neboli průběžné zaostřování je vhodné při fotografování pohybu a žánru jako je sport, děti nebo zvířata. Po zaostření na pohybující se objekt musíte podržet spoušť ve střední poloze a zároveň ostřícím bodem sledovat tento objekt. Fotoaparát si zapamatuje jeho tvar, barvu i tonalitu a zaostřuje na něj automaticky i přesto, že mění původní zaostřovací vzdálenost. Díky tomu bude v rovině zaostření kdykoliv v průběhu pohybu domáčknete spoušť.

AF-A (AFA, A-FA, AFF, AI SERVO)Automatický režim AF by měl fungovat tak, že přístroj sám detekuje, zda je objekt v pohybu nebo se zastavil a podle toho vybere jeden z předchozích dvou ostření. To ale nemusí být úplně spolehlivé, a proto tento mód doporučuji raději nepoužívat vůbec. U některých profesionálních fotoaparátů dokonce tato možnost chybí.


Pokročilejší fotoaparáty nabízí režim AF-Tracking (sledování objektu)
foto: Radek Caga

Pokročilý systém ostření

Moderní digitální zrcadlovky mají celou řadu dalších pokročilých režimů ostření, které určitě doporučuji vyzkoušet a v příslušných situacích také používat. Řeč je například o automatickém trackování klíčového objektu, kdy AF body automaticky sledují dráhu pohybu. K dalším vychytávkám patří automatická detekce obličeje, postavy nebo očí, ať už lidí nebo zvířat, kdy fotoaparát automaticky detekuje danou oblast a následně ji automaticky sleduje. Stejným způsobem umí některé fotoaparáty sledovat dopravní prostředky, a to nejen auta a motocykly, ale také vlaky a letadla. To opět přispívá k mnohem rychlejšímu, ale také přesnějšímu, zaostření reportážních momentek.

Profesionální modely dokonce umožňují nastavit systém automatického ostření tak, aby maximálně reflektoval fotografovaný sport, jako je například tenis, cyklistika, motosporty nebo krasobruslení, čímž je opět optimalizována přesnost zaostření.


Specifická technika zvaná panning, neboli švek během delšího času expozice
foto: Jan Russnák

Články související s citlivostí

Měření expozice u fotografování reportáží

Vzhledem k tomu, že jsme se v úvodu bavili o manuálním nastavením času a clony, které je kombinováno s automatickou citlivostí, pak není od věci nastavit si také konkrétní způsob měření expozice. Jen tak budete mít jistotu, že dopočítaná hodnota ISO bude optimální z hlediska světla na konkrétní fotografii. Většina fotoaparátu je vybavena třemi způsoby měření a každý se hodí pro jinou situaci.

Celoplošné měření expozice | Megapixel
Celoplošné měření expozice

  • Celoplošné (maticové, zónové, matrix, ESP) měření expozice se hodí v situacích, kdy je pro nás důležitá celé scéna a požadujeme, aby byla z hlediska světla vyvážená, tedy bez přesvícených míst a hlubokých stínů. Expozimetr spočítá poměr světla vůči stínům a tomu následně dopočítá danou expoziční hodnotu. Tento způsob měření se využívá především při fotografování krajin, architektury, interiéru a všude tam, kde chcete dosáhnout rovnoměrné expozice.


Při fotografování lidí i zvířat lze využit režim ostření na oči (Eye-AF)
foto: Dominik Bartoň

  • Měření se zdůrazněným středem klade zohledňuje především na středovou část scény, které dává prioritu. Může se tedy stát, že v krajních částech bude záběr přeexponovaný, nebo naopak tmavý. Využívá se především při fotografování portrétů v protisvětle ale i jiných klíčových objektů proti tmavému nebo naopak světlému pozadí, což může být například sníh.


Měření světla se zdůrazněným středem | Megapixel
Měření světla se zdůrazněným středem

  • Bodové měření expozice bere v potaz pouze malou oblast kolem ostřícího bodu a světelnou intenzitu ve zbytku fotografie ignoruje. Hodí se tedy pouze tehdy, když chcete mít neexponovanou pouze velmi malou část scény a na zbytku vám nezáleží. Tento způsob měření se využívá například při fotografování reportáží, jako jsou koncerty, divadlo, nebo jiné situace, kdy je klíčový objekt nebo postava velmi malá vůči zbytku scény. Uplatnění najde také při fotografování měsíce nebo makra, technických detailů a při produktové fotografii.

Pokud byste chtěli své dovednosti v reportážní fotografii posunout ještě o třídu výš, doporučil bych menší investici do dvou pomůcek, bez kterých pokročilí reportéři vůbec nemohou existovat.

Bodové měření expozice | Megapixel
Bodové měření expozice / celoplošné měření

Články související s měřením expozice

Světelný reportážní objektiv

Tou první je nějaký světelnější objektiv s pevným ohniskem. Ten má oproti běžnému zoomu hned několik výhod.

  • Díky lepší světelnosti s ním lze pracovat v horších světelných podmínkách bez toho, aniž by se tolik zvedala citlivost. To znamená méně šumu a lepší kvalita fotografie.
  • Nižší clonové číslo nabízí mnohem lepší kontrolu nad hloubkou ostrosti, takže se s ním dá mnohem lépe oddělit hlavní motiv od pozadí.
  • Pevné ohnisko učí tříbit kompozici, protože nemáte možnost zoomu.


Zoomový univerzální objektiv s dobrou světelností Nikon Z 24-70 mm f/2,8 S

Ideálním ohniskem na reportáže je cca 24 až 50 mm v závislosti na tom, zda chcete větší detail nebo naopak potřebujete do záběru dostat i část pozadí. K nejoblíbenějším reportážním objektivům patří proto 35 mm, což je takový univerzál.

Při výběru ohniska nezapomeňte brát v potaz crop faktor vašeho fotoaparátu. Pro modely se snímačem full-frame je to zmiňovaných 35 mm, na APS-C fotoaparáty je pro dosažení této perspektivy ohnisko 24 mm a modely osazené senzorem Micro 4/3 to jsou objektivy s ohniskem kolem 17 mm.


Světelné objektivy umožňují při nižším clonové čísle vypíchnout hlavní motiv proti pozadí
foto: Marcel Rebro

Co se světelnosti týče, tak tam se to hodně odvíjí od finančních možností každého fotografa. Ve velmi dobrém poměru cena výkon vycházejí objektivy se světelností f/1,8. Náročnější fotografové dávají přednost světelnosti f/1,4 a pokud by někomu nestačilo ani to, muže sáhnout hlouběji do kapsy a vybrat nějaký objektiv se světelností f/1,2.


Světelný reportážní objektiv s pevným ohniskem Sony FE 35 mm f/1,4 ZA Distagon T

Systémový externí blesk při focení reportáží a rodinných momentek

Druhou nezbytnou pomůckou každého ostříleného fotografa je překvapivě externí systémový blesk. Možná vás napadne, že blesk často rozbije přirozenou světelnou atmosféru a reportáž tak pozbude veškerou autentičnost. To ale není až zas tak úplně pravda. Sám jsem byl poměrně dlouhou dobu velkým odpůrcem externích blesků, ale nakonec jsem došel k závěru, že je to s ním jako s ohněm. Může to být nakonec docela dobrý pomocník, ale v jiných případech samozřejmě také zlý pán. Vše je o tom, jak se s bleskem naučíte zacházet a jak ho zkrotíte.


využití blesku v protisvětle při fotografování pohybu
foto: Radek Caga

Jeho ohromnou výhodou je to, že si uděláte světlo i tam kde v podstatě není a nemusíte tak bojovat s extrémními hodnotami citlivosti, které generují vysokou hladinu šumu. Stejně tak není potřeba investovat mnoho desítek tisíc do ultra světelných objektivů, když si můžete jednoduše přisvítit.

Některé typy reportáže, ať už jde například o svatební, sportovní nebo zpravodajskou fotografii se bez blesku vůbec neobejdou. Blesk navíc můžete používat nejen tam, kde je velmi nízká hladina světla, ale i venku, když si potřebujete přisvítit nějakou část scény ve stínu nebo v protisvětle. A to může být jak nějaký portrét, ať už v létě u moře nebo v zimě na horách. Stejně tak se hodí i na zajímavé záběry extrémních sportů, ať už jde o skateborading, snowboarding nebo jiné podobné aktivity, kdy má fotograf možnost dostat se do těsné blízkosti sportovce.


Blesk může dát fotografii dramatickou atmosféru
foto: Radek Caga

Práce s externím bleskem navíc není tak složitá, jak by někomu mohlo připadat. Všechny systémové blesky jsou vybaveny režimem TTL, ve kterém blesk v maximální míře komunikuje s fotoaparátem, přebírá z něj informace, a díky tomu si umí nastavit výkon automaticky. Nemusíte se tedy bát, že by fotografie byla přesvícená nebo tmavá. Případnou drobnou korekci výkonu lze provést funkcí kompenzace záblesku, kde si po třetinkách clony zvýšíte nebo uberete výkon. Je to velmi podobné, jako když na fotoaparátu nastavujete kompenzaci expozice.


Záblesková jednotka Profoto A2

A když už se bavíme o blesku, přidám jeden dobrý tip k nezaplacení. Zkuste zábleskovou hlavu z přímého směru vyklopit směrem nahoru a světlo blesku odrazte o strop. Světlo bude mnohem rozptýlenější, z fotografie zmizí ostré stíny, u lidí ani zvířat se neobjeví efekt červených očí a na fotografii světlo bude velmi přirozené a ani nebude poznat, že jste fotili s bleskem. Tento postup samozřejmě nejde použít všude. Hodí se spíše pro rodinné momentky v interiéru a především tam, kde je strop ve standardní výšce. V kostele nebo nějaké sportovní hale byste nepochodili. Strop navíc musí mít světlou neutrální barvu, ideálně bílou, světle šedou, případně velmi světlý odstín žluté, tak aby šlo provést vyvážení bílé barvy. Pokud bude strop červený, zelený, fialový nebo bude mít nějaké barevné kazetové obložení, chytne fotografie barevný nádech, kterého se jen tak lehko nezbavíte.


Kombinací světla blesku a delšího čas expozice lze vytvářet zajímavé efekty
foto: Radek Caga

Články související s externím bleskem

Tak vidíte sami, že fotografování reportáží není zas tak složité, jak by mohlo na první pohled vypadat. Díky uvedeným postupům si na něj mohou troufnout i začínající fotografové. Důležité je nenechat se odradit případnými prvními nezdary a hlavně trénovat a zkoušet. Než se pustíte do nějaké větší reportáže, zkuste si vše nanečisto.

Pokud jste fanoušci tištěných publikací a s fotografováním začínáte, mohla by vás zaujmout kniha FOTOGRAFUJEME DIGITÁLNÍ BEZZRCADLOVKOU, kde naleznete všechny uvedené postupy a spoustu dalších zajímavých rad, tipů a triků.

https://cdn.megapixel.cz/images/article-w1040h585-cover/4/333334.jpg?v=1651488032 | Megapixel

A nezapomeňte na to, že pokud budete mít pocit, že vaše fotografie nejsou dobré, nebyli jste dostatečně blízko. Jak kdysi řekl jeden z nejslavnější reportážních fotografů Robert Capa.

titulní foto: foto: Petr Lánský

Sdílet na


Komentáře k článku

Chráněno pomocí reCAPTCHA Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajůsmluvní podmínky společnosti Google.