Magazín

Fotoporadna

Jak fotit tekoucí vodu

Bohuslav BrožAktualizováno: 7. 10. 2022 v 9:13 • Rubrika: Fotoporadna

Jak fotit tekoucí vodu

Léto je čas, který trávíme nejčastěji u vody. Přestože se krajinářské fotografii věnuje celá řada z nás v průběhu celého roku, je zde velká početná skupina letních “dovolenkových” fotografů. Ti nám v tomto ročním období tento průměr fotografií navyšují o terabyty a terabyty fotek. V tomto množství najdete nesporně i zachycené tekoucí potoky, potůčky a snově rozmazané příboje večerních pláží. My se v následujících řádcích podíváme, jak takové fotografie pořídit profesionálně a vdechnout jim tak něco navíc.

Obsah

Pohybující se vodu můžeme zaznamenat dvěma způsoby. Buď chceme záběr zmrazit, to znamená zachytit každou tříštící se kapičku, anebo vodu nechat delší dobu plynout, takže výsledkem je mlhavý efekt táhnoucí se vody. Stav "něco mezi tříštící se vodou a snovým roztažením" je většinou nepovedený omyl, v tomto případě totiž nemá cenu dělat něco napůl. Druhý případ je nepoměrně používanější, a proto se na něj teď podíváme zblízka. V následujících řádcích se pokusím nastřelit pár rad a tipů.


foto: Lucie Plzáková, ohnisko: 17 mm, závěrka: 3,2 s, clona: f/9

Hlavně to ustát

Při focení tekoucí vody potřebujeme tedy delší expozice. Dáme vodě čas, aby mohla odtéct, takže pracujeme s delšími časy. Ty zákonitě nemůžeme udržet z ruky, takže přichází na řadu pomocníčci v podobě stabilizátorů, fotoaparátů položených na přilehlém kameni nebo stativů. Při odloženém fotoaparátu nebo stativu je fajn kombinovat focení se samospouští, nebo rovnou odpalovat na dálku, aby byl náš kontakt s fotoaparátem co nejmenší a pokud možno jsme se ho nemuseli dotýkat, protože i sebemenší dotek může znamenat rozmazání výsledné fotografie. To přece chceme pouze u vody, ne celého snímku.

foto: Rada Lauko, ohnisko: 13 mm, závěrka: 5 s, clona: f/18

Alespoň kousíček ostrý

Pokud budeme mít na snímku jen tekoucí vodu, bude fotka působit celkově rozmazaně a taková fotka poslouží maximálně jako dekorace v meditačním sále, čajovně nebo v obývacím pokoji. Jinak se vždycky snažíme na fotografii najít alespoň jedno ostré místo. Tekoucí potok zabereme i s okolní krajinou, zakomponujeme kapradí nebo větev stromu nad vodou, na pláži, kde vlnobití vytvořilo díky dlouhému času jen mlhavou clonu, zakomponujeme i skalní útesy, které se již několik let nepohly atd.



foto: Jan Bucek, ohnisko: 20 mm, závěrka: 10 s, clona: f/11

Bez filtru ani ránu

Většinu takto pořízených fotografií fotíme za normálního dne a světlo, které nás v tu chvíli obklopuje a normálně nám nevadí, je tady nežádoucí. Je ho prostě moc, proto sáhneme po filtru, konkrétně na ztmavení používáme neutrální šedivé filtry (ND). Těmi vlastně fotoaparátu nalžeme, že je tma a takto oklamaný foťák pak dobrovolně zvolí dlouhý čas, během kterého zvládne odtéct hodně vody (čti: máme velkou krásnou čmouhu místo vodní hladiny). Filtry se nabízí ve dvou variantách: 


foto: Miroslava Trusková, ohnisko: 18 mm, závěrka: 175 s, clona: f/11

1. Klasické kruhové, které šroubujeme na přední část objektivu. Kruhové ND filtry se umí pěkně zakousnout do peněženky. Zpravidla si nevystačíme s jedním filtrem, potřebujeme hned několik variant o různých intenzitách (světlejší a tmavší), a to všechno můžeme dál vynásobit počtem objektivů. Málokdy se totiž podaří mít více objektivů se stejným průměrem filtru. Tady můžeme najít řešení v kruhovém gradačním filtru, ten umí měnit intenzitu a nahradí tak hned celou škálu filtrů za cenu jednorázové větší finanční investice. Nebo můžeme sáhnout po druhé variantě.

2. Systémové deskové filtry. Takové filtry se zasouvají do držáků a adaptérů a dají se kombinovat. Další obrovskou výhodou je, že je díky redukčním kroužkům můžeme používat na více objektivech.


Dan Svoboda , ohnisko: 21 mm, závěrka: 1 s clona: f/11, filtr: Lee ND

Je to trochu víc i na nás

Pokud už jsme zainvestovali do vybavení, zbývá přispět našimi dovednostmi. Tahle část tvoří většinu úspěchu, do začátku je tedy dobré znát nejen naše limity, ale i limity techniky, kterou používáme. Dlouhý expoziční čas, který po fotoaparátu vyžadujeme, si bude v poloautomatických režimech zákonitě nárokovat vyšší clonová čísla (čti: bude větší hloubka ostrosti - krajina bude víc prokreslená). Tady nás může zaskočit neostrá fotka. Snímek bude měkký a bez ostrých okrajů, jde o takzvané měknutí na základě difrakce. Proto je dobré vědět, jak moc a kdy k tomuto neduhu dochází. Většinou jsou to maximální clonová čísla v hodnotách f/16-22 a podobně, proto je fajn se těmto hodnotám vyvarovat. Stačí si přečíst pár recenzí, anebo se přísným okem podívat na pár stejných fotografií z našeho objektivu.


foto: Luboš Prchal, ohnisko: 16 mm, závěrka: 0,6 s, clona: f/64

Při focení vody hrozí více než kde jinde výskyt odlesků nebo alespoň velmi světlých míst a s těmi je dobré počítat. Na výsledné, zejména tmavší fotce mohou bílá místa silně rušit. Pokud se setkáme na fotografii s přepalem (bílá přesvícená plocha), máme téměř nulovou šanci na záchranu. Proto je dobré takovým situacím předcházet.


Marek Koláček, ohnisko: 35 mm, závěrka: 60 s, clona: f/9

 
  • Expozici zaměříme bodově právě na nejsvětlejší místo. Logicky bude zbývající část fotky tmavší.

  • Tady si kosmeticky dopomůžeme korekcí expozice, projasněním stínů nebo třeba lehčí formou HDR, nabídek je spousta podle typu fotoaparátu, který používáme.
  • Pokud bereme fotku vážně a umíme trochu s obrazovými editory, nefotíme do JPEGu, ale sáhneme po RAW formátu. Takový nekomprimovaný surový formát má větší možnosti zásahu, je pružnější na úpravy a dovolí nám víc zabrat ve světlých a tmavých místech fotky.


Petr Pazdírek, ohnisko: 20 mm, závěrka: 718 s, clona: f/16

  • Ještě vyšší stupeň znalosti a šikovnosti vyžaduje skládání snímků. Multiexpozice se těší poměrně velké oblibě a nachází uplatnění i v jiných tématech jako noční obloha atd. Protože už máme stativ, není problém udělat z jednoho místa více stejných snímků, a to od nejsvětlejších po nejtmavší. Vlastně jde o variantu HDR. Buď snímky překryjeme a promazáváme nechtěná místa, takže zůstává, jen co se nám líbí, a to na závěr prolneme - spojíme, to je princip PS, ze kterého vychází celá řada editorů, což jsou univerzální prográmky. Pak tu máme ale i speciální programy, které jsou zaměřené třeba na práci s multiexpozicí. U takových editorů je to bez práce, vlastně jim jen poskytneme data v podobě fotek a výsledek si dokalibrujeme. Hrajeme si na šéfkuchaře, který přijde umístit na dort tu pověstnou třešničku.

 

V každém případě není třeba se bát. Je to o stativu, filtrech, troše šikovnosti, nějakých znalostech a o svačině, protože u vody vždycky vyhládne (:

Komunita Krajina
https://cdn.megapixel.cz/images/community-w1340h450/1/253751.jpg?v=1588148422 | Megapixel


Úvodní fotografie: GALERIE Megapixel: Adam Nedojedly, ohnisko: 19 mm, závěrka: 2,5 s, clona: f/14.

Sdílet na


Komentáře k článku

Chráněno pomocí reCAPTCHA Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajůsmluvní podmínky společnosti Google.