Jak fotit v zimě

Fotografování sněhu

Jedním z velmi častých úskalí, které vás může potkat v zimě, je nevyvážená tonalita sněhu v na fotografii. Nezáleží ani tak na tom, zda fotíte krajinku, své ratolesti při sáňkování na zasněženém kopci nebo někoho z přátel, jak si to sviští na lyžích či snowboardu někde na sjezdovce. Problém nastane ve chvíli, kdy jsou v záběru velké oblasti sněhu. Fotoaparát bohužel neumí rozpoznat, že fotografujete sněhovou plochu, a tak jako před každou expozicí změří poměr světla ve scéně. Sníh je ale přirozeně bílý, a navíc se od něj velmi intenzivně odráží světlo. Expozimetr fotoaparátu ho tedy vidí jako poměrně velký, a navíc celkem intenzivní světelný zdroj. Tomu samozřejmě přizpůsobí expozici a světlo se nějakým způsobem snaží ztlumit. V okamžiku, kdy pracujete s preferencí času, tak o něco víc zacloní objektiv a naopak, pokud máte nastavenou preferenci clony, zkrátí expoziční čas. Výsledek je v obou případech stejný, velmi ztmavené fotografie s potlačeným jasem v oblastech sněhu. To jim dává nevzhledný a zašedlý nádech.

foto: Martin Rak

Tomuto nešvaru se lze vyvarovat několika způsoby. Tím prvním je změnit způsob měření expozice a z celoplošného (matrix, zónového) přepnete na bodové, případně středové měření. Tím dáváte fotoaparátu najevo, že nechcete, aby měřil světlo z celého záběru, ale pouze z určité oblasti. Většinou jde o tu, kde se nachází nějaký klíčový objekt scény. Pokud je ale tato oblast tmavá, může se stát, že sníh bude na výsledné fotografii přeexponovaný.

foto: Lukáš Balta
 
Druhou možností je použití funkce korekce expozice. Tou si kousek posunete naměřené expoziční hodnoty, většinou tak, abyste celý záběr zesvětlili. Nutné je ale vybalancovat expoziční hodnoty tak, aby sníh nebyl šedivý, ale zároveň ani přepálený. To chce sice trochu cviku, ale věřte, že když si s tím trochu pohrajete, tak výsledek bude stát za to.

foto: Miroslav Sekyra

Odlesky na sněhu a ledu

Další problém, který vás může potkat při fotografování sněhu a ledu, jsou nejrůznější odrazy a odlesky světla. Zmrzlá voda funguje v podstatě stejně jako zrcadlo nebo odrazná deska a velmi intenzivně odráží světlo sluneční paprsků. To může na fotografii dělat neplechu. Částečně lze tyto odlesky potlačit nebo zcela eliminovat polarizačním filtrem, který při natočení do správné polohy tyto odrazy ztlumí. Polarizační filtr je nutné vybírat podle průměru předního optického členu objektivu tak, aby na něj šel našroubovat. Jestliže tento údaj neznáte z hlavy, naleznete ho na vnitřní straně krytky objektivu.

foto: Luboš Prchal

UV filtr základní ochrana objektivu

A když už jsme u těch filtrů na objektivy, pak nezapomínejte na to, že UV filtr by měl být na objektivu nasazený stále, což při focení v terénu platí dvojnásobně a při práci s fotoaparátem v zimě, při dešti a ve sněhu trojnásobně. Vždy je „lepší“ poškrábat si, nebo rozbít filtr za pár stovek než objektiv za několik tisíc. UV filtr se navíc mnohem lépe čistí od kapek, vloček a jiných nečistot, protože má rovnou plochu, a ne vypouklou jako je tomu u frontálního optického členu objektivu. Navíc opět platí, že když si poškrábete filtr, tak se toho zas tolik neděje. Pokud byste poškrábali, nebo strhli antireflexní vrstvy objektivu, bolí to podstatně víc.

foto: Robin Puškáš

Co fotit v zimě

V zimě se toho dá fotografovat opravdu hodně. Od zasněžených krajinek, přes zimní sporty, dětské radovánky, noční oblohu, polární záři až po zvířata ve volné přírodě. Určitě vám proto nemůžeme dát nějaký univerzální návod na to, jak fotit v zimě. Vždy byste si měli předem ujasnit, co chcete fotit a následně tomu přizpůsobit nejen nastavení fotoaparátu, ale také šíři foto výbavy v dané situaci. To ostatně platí napříč všemi žánry. Při fotografování krajinek bych doporučil širokoúhlý objektiv, stabilní stativ, pláštěnku na fotoaparát, ale také kvalitní bundu, pevné boty, šálu, čepici a rukavice. Na vánoční oslavu s rodinou, nebo silvestrovské veselí s přáteli si nezapomeňte přibalit nějaký světelný objektiv a blesk. No a na focení zimních sportovních aktivit bych doporučil nějaký univerzální zoomový objektiv ideálně se středním a delším ohniskem, protože nikdy nevíte, jak daleko od fotografované scény budete.

foto: Jan Bavor

Fotografování pohybu

U posledního zmiňovaného žánru bych se na chvilku zastavil. Je hned několik osvědčených způsobů, jak fotografovat pohyb. Tím nejhorším je spoléhat se v tomto případě na automatiku. Ta nedokáže vyhodnotit o jak rychlý pohyb se jedná a fotografie tak vyjde velmi často rozmazaná. Ideálně je proto zvolit takový režim, ve kterém lze manuálně nastavit expoziční čas. To umožňuje například režim Preference času (S, Tv). V něm si nastavíte optimální délku expozice a clona se následně automaticky dopočítá tak, aby nebyl snímek ani tmavý, ani přeexponovaný. Není na tom co zkazit a zvládne to i naprostý začátečník. No a teď k tomu klíčovému, a to jaký expoziční čas zvolit, aby byla fotografie hezky ostrá. Vše se odvíjí od rychlosti pohybujícího se objektu.

foto: Karel Tyc

• Rodinné momentky – pro běžné reportážní záběry by měly stačit expoziční časy někde mezi 1/200 s až 1/320 s. Pro lepší názornost si lze představit například děti, které staví sněhuláka. Jsou sice v pohybu, ale nejedná se o nějakou extrémní rychlost, takže tato rychlost závěrky by měla stačit.
   
• Rychlejší pohyb a sport – v okamžiku kdy chcete fotografovat scénu, kde se klíčové objektivy pohybují vyšší rychlostí než běžnou, pak je potřeba zvolit čas o něco kratší. Typickým příkladem je fotografování nějakých sportovních aktivit, nebo záběry zvířat. V těchto situacích bych doporučil délku expozice mezi 1/400 s až 1/1000 s.
   
• Rychlé a extrémní sporty – samostatnou kapitolou jsou sporty, při kterých hraje hlavní roli rychlost. Do této kategorie se řadí například lyžování, snowboard, ale také ostatní zimní sporty jako skibob, krasobruslení atd. Zrovna tak může jít o sáňkování, nebo dětskou koulovačku, kdy sněhové koule sviští už poměrně slušnou rychlostí. Pro takové záběry je ideální používat velmi krátké expozice, aby došlo k naprostému zmrazení pohybu. To už jsme v řádech tisícin sekundy a hodně záleží kam až vás fotoaparát pustí. Běžné jsou i expoziční časy 1/1000 s až 1/4000 s. Zrcadlovky a bezzrcadlovky vyšší třídy nabízí dokonce 1/8 000 s a některé modely s elektronickou závěrkou disponují expozičními časy 1/16 000 s, 1/32 000 s nebo dokonce 1/64 000 s.

foto: Jiří Plíštil

Při fotografování pohybu na sněhu, navíc při běžném světle, nemusí fotograf tak často řešit nedostatek světla, protože scéna je nasvícena jak standardním denním světlem, tak jeho odrazem ze spoda od sněhu a ledu. Proto není mnohdy nutné zvyšovat citlivost vůbec a když, tak jen nepatrně. To samozřejmě neplatí v situacích, kdy zapadne slunce, nebo je hodně pod mrakem a denního světla je minimum.

foto: Tomáš Grech

A přesně v těchto složitějších situacích se může hodit trochu pokročilejší postup, který zohledňuje horší a nestálé světelné podmínky. Jde o plně manuální režmim (M) v kombinaci s funkcí automatické citlivosti. Na první pohled to může na některé méně zkušené fotografy působit trochu strašidelně, ale když pochopíte princip tohoto nastavení, dáte mi za pravdu že jde o naprosto „blbuvzdorný“ režim.

foto: Marcel Rebro

Expoziční čas nastavíte podle předchozí šablony. Clonovým číslem zafixujete požadovanou hloubku ostrosti a ISO, tedy citlivost se bude následně přizpůsobovat kombinací těchto dvou hodnot a aktuálním světelným podmínkám. Když bude světla málo, nebo zkrátíte čas, tak se ISO automaticky zvýší, a pokud světla bude víc, nebo například odcloníte objektiv, abyste více rozostřili pozadí, citlivost automaticky klesne. Takhle jednoduché to v praxi je. Navíc i v tomto režimu lze použít korekci expozice. Ta v tomto případě hýbe s hodnotou ISO.

foto: Martin Kozák

Statické zimní záběry

Fotografování nepohyblivých scén je o něco jednodušší. Obvykle jde o nějakou krajinu, budovu, nebo městské zákoutí, ale zrovna tak se může jednat o nějaké makro, například sněhové vločky, jinovatku nebo námrazu. Vzhledem k tomu, že se scéna ani hlavní objekt nehýbou, pak není nutné zohledňovat čas expozice. Důležitější je v tomto případě clona, respektive clonové číslo. Společně se zaostřovací vzdáleností a ohniskem objektivu určuje tzv. hloubku ostrosti. Při fotografování portrétů a dalších fotografií, kdy chcete mít pozadí rozostřené, je nutné zvolit menší clonové číslo, případně použít delší ohnisko a zaostřit z kratší vzdálenosti. Naopak, u záběrů, kdy potřebujete proostřit celý snímek, například při focení krajin nebo interiérů zvolte vyšší clonové číslo cca f/8 – f/16.

foto: Miroslav Sekyra

Větší hloubku ostrosti můžete navíc podpořit kratším ohniskem a o něco delší zaostřovací vzdáleností. Nezapomeňte ale na to, že zacloněním objektivu prodlužujete délku expozice a můžete se dostat pod hodnotu, kterou jste ještě schopni udržet z ruky. Pokud by se tak stalo, je tu velké riziko, že fotografie bude roztřesená. Tomu můžete předejít stabilizací obrazu, ať už v těle fotoaparátu, nebo objektivu. Dále si můžete pomoci vyšší citlivostí, ale snímač díky tomu začne generovat vyšší hladinu šumu. No a v neposlední řadě se nabízí řešení nejúčinnější a tím je stativ. Ostatně bez něj se neobejde žádný zkušený krajinář!

foto: Eliška Beránková

Na co si dávat pozor při použití stativu v zimě

Fotografování se stativem v zimě a mrazu má také několik docela zásadních úskalí. Jedním z nich je fakt, že plastové komponenty mohou promrznout a jsou pak mnohem křehčí. Zvláště pak u těch mechanických hrozí riziko prasknutí, zlomení, nebo jiného mechanického poškození. Při jejich použití tedy buďte opatrnější, nebo zvolte takový stativ, který má více kovových prvků a celkově tak zvýšenou odolnost.

foto: Marcel Rebro

Další problém představuje ukotvení do nestabilního podloží, jako je bláto, sníh nebo led. Při delších expozicích může docházet k nejrůznějším procesům jako je tání, klouzání nebo boření se, což má za následek rozpohybování a posun stativu během expozice. To ve výsledku znamená rozmazanou fotografii. Při rozkládání stativu buďte proto velmi obezřetní a snažte se podloží například udupat, nebo do něj stativ zabodnout tak, aby se během expozice ani nehnul. Určitou výhodu mají v tomto případě stativy s kovovými hroty na nožičkách. Ty zvyšují stabilitu a pevnost ukotvení.

foto: Marcela Horáková

Objektivy s dobrou světelností pro focení portrétů

Samostatnou kapitolou jsou zimní portréty, ať už lidí nebo zvířat, které jsou postaveny na velmi rozostřeném pozadí, tedy minimální hloubce ostrosti. Ty bohužel běžným objektivem nepořídíte. Ten, kdo má rád krémový bokeh musí investovat do objektivu s lepší světelností. Ideální jsou pak objektivy s ohniskem mezi 35-105 mm a světelností mezi f/0,95 až f/2,8. Díky této kombinace lze docílit opravdu krásného pozadí, takže se investice do podobného objektivu určitě vyplatí.

foto: Eliška Beránková

Milovníci detailů a makrofotografie se pro změnu neobejdou bez objektivu s přívlastkem makro nebo mikro. Ty mají kratší zaostřovací vzdálenost a poměr zvětšení 1:1 a více. Bez nich detaily vloček, námrazy na oknech nebo rostlinách ani struktury sněhu zkrátka nevyfotíte.

foto: Andrea Dušková

Ruce v suchu a baterii v teple

Práce s fotoaparátem v zimě přináší i určité svízele z hlediska komfortu fotografování samotného. Myslete na to, že při teplotách kolem bodu mrazu rapidně klesá výdrž baterie, a tak určitě není od věci mít s sebou náhradní. Takové malé doporučení, nenoste ji v batohu, ani brašně, ale ideálně v náprsní kapse bundy, kde je nejtepleji. Tím zvyšujete její výdrž a nestane se vám, že po její výměně vydrží jen pár desítek snímků.

V zimním období také existuje vysoké riziko, že vás uprostřed focení zastihne nějaká vánice, chumelenic, mrholení nebo déšť. V takových případech určitě stojí za to mít v batohu pláštěnku, která ochrání fotoaparát i v podobné nepřízni počasí.

Pláštěnky na fotoaparát Manfrotto

A stejně jako mráz hůře snáší technika, podobně je tomu i s lidským organismem. Věřte, že není nic horšího, než obsluhovat fotoaparát, dron, nebo kameru s promrzlými prsty. Naštěstí existují výrobci, kteří myslí i na takové detaily a na trhu proto existuje celá řada oblečení a doplňku pro fotografy. Osobně mohu doporučit fotografické rukavice, například od renomované značky Vallerret. Ty udrží vaše ruce v teple a některé z nich nabízí možnost úpravy, při které obnažíte palec a ukazováček. Díky tomu se nijak nesnižuje schopnost pracovat se spouští a jednotlivými ovládacími prvky.

Fotografické rukavice Vallerret

Teď už asi chápete, že při focení v zimě prochází fotograf i technika poměrně tvrdou zkouškou a je to takový křest ohněm. Nebo přesněji řečeno ledem. :)

Na druhou stranu z fotografického hlediska představuje právě zima krásné a zcela jedinečné období roku, kdy o zajímavé snímky rozhodně není nouze. Jen je třeba dodržovat některé zásady a pravidla a také vědět, nač si dávat pozor i čemu se, pokud možno, vyvarovat. A to neplatí zdaleka jen v rámci zimního fotografování.

Martin Rak radí jak na focení v zimě

titulní foto: Marek Loduha