Jak fotografovat interiéry Fotoporadna

Jak fotografovat interiéry

Aktualizováno: 25. 10. 2018 v 11:30 • Rubrika: Fotoporadna

Fotografování architektury by se dalo rozdělit na několik samostatných kategorií. Do nich patří záběry staveb, tedy celků, architektonických detailů a v neposlední řadě také snímky interiérů. Poslední téma je jakousi samostatnou kapitolou tohoto žánru. Má svoje pravidla a postupy. Pokud vás zajímá jaké, pak jste tady správně. V následujícím článku se dozvíte všechno, co potřebujete vědět k tomu, abyste byli schopni vyfotografovat reprezentativní fotku interiérů. A vlastně i něco navíc. Komerčnímu fotografování architektury se věnuji několik let a tak mohu přihodit i pár tipů, triků a rad z praxe a jak se říká, dobrá rada nad zlato.

Fotografovat interiéry je vlastně mnohem těžší, než by se na první pohled mohlo zdát. Je třeba zvládat expozici, umět číst umělé i přirozené světlo a v neposlední řadě mít cit pro perspektivu a kompozici. Na druhou stranu jde o čistě technickou, nikoliv uměleckou disciplínu, takže to není nic, co by se nedalo naučit.

 

foto: Martin Lukeš

Technika


Ze všeho nejdříve bychom si měli ujasnit, bez čeho se při focení interiérů neobejdete. Předpokládejme, že chcete zachytit interiér k nějakým komerčním účelům, což je v podstatě nejvyšší meta většiny žánrů. Ostatně k tomu, abyste si vyfotili nějakou místnost pro své interní potřeby, vám stačí i mobilní telefon s fotoaparátem. Dejme tomu, že jsou vaše ambice podstatně vyšší, a že výsledná fotografie musí mít odpovídající technickou kvalitu. K tomu je potřeba využít všechny dostupné prostředky a rozhodně se nelze spokojit s nějakým kompromisem.



foto: Martin Lukeš

Stativ


Prvním nezbytným doplňkem každého fotografa architektury, a interiéru zvláště, je stativ. Uvnitř budov a staveb, jak už to tak bývá, totiž většinou není dostatek světla. A právě dostatečné množství světla je klíčem ke každé dobré fotografii. Chybějící světlo se dá nahradit několika způsoby. Prvním z nich je otevřená clona. Nízké clonové číslo (F) ale nezaručuje optimální hloubku ostrosti a prostor by tak nemusel být proostřený celý.



foto: Martin Lukeš

Další možností je použít delší čas expozice. V tomto případě pro změnu hrozí riziko, že fotoaparát během expozice neudržíte bez hnutí a snímek bude rozmazaný. Pokud se tedy ve volných chvílích nevěnujete neurochirurgii. Na druhou stranu neznám moc neurochirurgů, kteří by holdovali komerčnímu fotografování interiérů. I když na jejich obhajobu musím říci, že neznám ani moc neurochirurgů, kteří by neholdovali komerčnímu fotografování interiérů. A když tak nad tím přemýšlím, tak vlastně neznám žádného neurochirurga, což ovšem nemění nic na tom, že většině fotografů se prostě ruce klepou víc, než lidem této profese.



foto: Martin Lukeš

Poslední možností z hlediska expozice je nastavení vyšší citlivosti. Každý zkušenější fotograf ale ví, že vyšší ISO sebou nese tzv. šum, který zhoršuje ostrost a obecně celkově i technickou kvalitu fotografie.

 

Jak z toho ven? Abychom se vyhnuli všem těmto problémům, není nic jednoduššího, než umístit fotoaparát na stativ. Pak máte po starostech. V klidu totiž můžete zaclonit na požadovanou hloubku ostrosti. Vyšším clonovým číslem se sice prodlouží čas expozice, ale to vás v případě použití stativu nemusí nijak trápit. A v neposlední řadě pracujete s nejnižší citlivostí, což zaručuje maximální technickou kvalitu. Nedostatek světla si totiž doženete právě delším časem závěrky a nikoliv zesílením signálu na snímači.


foto: Martin Lukeš

 

Na co nezapomenout při práci se stativem


I focení ze stativu má svá pravidla, která když nedodržíte, dopadne fotografie stejně, jako když fotíte z ruky bez stativu.

 

1) Pokud to jde, tak se snažte nevysouvat středovou tyč zbytečně vysoko. Ta přenáší chvění, které během expozice může vyvolat pohybovou neostrost. Jednoduše řečeno, fotka bude rozmazaná, stejně jako když fotíme na delší čas z ruky. Zkrátka čím je středová tyč vysunutější, tím více se klepe.

 

2) U stabilizovaných fotoaparátů a objektivů je potřeba stabilizátor natvrdo vypnout. Zapnutá stabilizace totiž může při delší expozici vykazovat neklid a lidově řečeno si občas poskočí. Při posunu plovoucího optického členu, nebo obrazového snímače fotoaparátu během expozice bude fotografie vypadat, jako byste během focení drkli do stativu. Výsledkem bude opět pohybově neostrý, lidově řečeno rozmazaný, snímek.


foto: Martin Lukeš

 

3) Další školáckou chybou je mačkat spoušť fotoaparátu na stativu prstem. Tento nepatrný tlak totiž může rozechvět přístroj a chvění se přenese i do následné expozice. Ideální je proto použít dálkové ovládání, ať už kabelovou spoušť nebo bezdrátový ovladač. Osobně preferuji kabel, protože většina přístrojů má infračervené čidlo zepředu, což je nepraktické, když stojíte za fotoaparátem. Některé fotoaparáty vybavené integrovaným Wi-Fi modulem mají dokonce takovou vychytávku, že je lze dálkově ovládat prostřednictvím chytrého mobilního telefonu, nebo tabletu.

 

Jirka Babica by asi teď řekl, když nemáte kabelovou spoušť, použijte bezdrátovou, a když nemáte bezdrátovou, nepoužívejte žádnou. Podle něj tady ale rozhodně dneska nevaříme. Ten, kdo nevlastní žádné dálkové ovládání, má ještě poslední možnost a tou je použít časovač. Samospouští je dnes vybaven každý fotoaparát. Při jejím použití doporučuji delší prodlevu, což je 10, případně 5 sekund. Díky delší prodlevě od zmáčknutí spouště máte větší jistotu, že se fotoaparát uklidní dříve, než začne exponovat.


foto: Martin Lukeš

 

4) Tomu, kdo pracuje s digitální zrcadlovkou, doporučuji využít ještě jednu poměrně málo známou funkci, kterou je předsklopení zrcátka. To se musí před samotnou expozicí sklopit, aby se světlo standardně odkloněné do hledáčku, přesměrovalo na snímač. A protože jde o mechanický pohyb, tak i ten může způsobit jemné chvění fotoaparátu, tentokrát cvaknutím zevnitř. Předsklopením zrcátka vznikne prodleva mezi jeho pohybem a samotnou expozicí, což snižuje riziko mikrochvění. I tak nepatrný otřes ale může mít za následek jemné rozmazání fotografie. A to nechcete. Robert Vano sice říká, že fotografie nemusí být ostrá, ale tím se protentokrát raději neřiďte. Bavíme se zde o poctivém a precizním zachycení interiéru a ne o uměleckém fotografování pánských aktů.

 

Kompaktní fotoaparáty nebo systémové kompakty s výměnným objektivem (bez-zrcadlovky) žádné zrcátko nemají a proto u nich tento krok odpadá. Nejmodernější přístroje jsou dokonce vybaveny elektronickou závěrkou a při jejím použití dokonce odpadá nejen mechanický pohyb, ale i zvuk závěrky. Takže slovy fanouška hudební skupiny Depeche Mode – Enjoy The Silence.


foto: Martin Lukeš

 

5) Poslední pravidlo při focení ze stativu je spíše psychologické. Nikdy nezapomeňte zkontrolovat, že máte nastavenou nejmenší možnou citlivost. Někoho to v tmavých prostorách svádí k tomu zvednout ISO, nebo ho zapomene snížit po nějakém focení reportáží, ale to vede k naprosto zbytečnému snížení technické kvality fotografie. Ostatně zkuste se v autě rozjet na pětku, s argumentem, že je to váš nejoblíbenější rychlostní stupeň na dálnici. Samozřejmě myslím na dálnici našich západních spolkových sousedů. Dálnice D1 vám bohužel v současnosti požitek z jízdy na pátý rychlostní stupeň neumožní.

Ale zpět k tématu. Vždy se rozjíždíme na nejnižší rychlostní stupeň a stejně tak každé focení bychom měli zahájit nastavením nejnižší citlivosti. Je dost pravděpodobné, že ho pak třeba budeme nuceni zvednout, ale to až podle toho, jak nás k tomu donutí okolnosti. A protože jsme profíci a fotíme interiér ze stativu, zvýšení citlivosti je něco, co se nás v podstatě vůbec netýká.


foto: Martin Lukeš

Fotoaparát


Možná se někdo zeptá, proč je na prvním místě ve výčtu techniky uveden stativ a ne samotný fotoaparát. Vysvětlení je prosté. Stativ je při focení interiérů důležitější. Je totiž jedno, jestli vlastníte standardní kompakt, kompakt s výměnným objektivem, nebo zrcadlovku. Interiér se dá vyfotit čímkoliv. Předpoklad ale je, že se dá na fotoaparátu nastavit čas, clona a citlivost. Pak už je to jenom o tom, jak kvalitní výstup potřebujete. Pro webovou prezentaci obvykle stačí i nějaký pokročilejší kompakt. Pro tiskové výstupy bych ale určitě sáhnul po nějaké výkonnější zrcadlovce nebo bezzrcadlovce s větším snímačem i rozlišením. Ty mají větší dynamický rozsah a umí zachytit mnohem jemnější detaily. To samé platí o objektivech. Čím kvalitnější výstup potřebujeme, tím lepší objektiv je potřeba použít. Bohužel i v tomto oboru platí ne příliš oblíbená přímá úměra postavená na principu, čím lepší, tím dražší.



foto: Martin Lukeš

Objektivy a úhel záběru


Velmi důležitým kritériem při výběru objektivu vhodného pro focení interiérů je úhel záběru. Ten je dán ohniskovou vzdáleností. Kde koho napadne myšlenka, že čím kratší ohnisko, tím lépe. Na druhou stranu objektivy s nejkratším ohniskem jako například 8 mm, 10,5 mm, nebo 12 mm často spadají do kategorie fish-eye (rybí oko) a ty dost výrazně deformují perspektivu. Do záběru se tak sice vejde více prostoru, ale dojde k jeho deformaci, neodborně řečeno nafouknutí, což je pro seriózní práci většinou nevhodné.


foto: Martin Lukeš

 

Jaké objektivy jsou tedy na focení interiérů nejlepší? V podstatě jde o ty samé, jaké se používají na focení krajin. O tom pojednával jeden z předchozích článků naší fotoporadny. Ideální jsou objektivy, které mají široký úhel záběru, ale netrpí na zkreslení. Nejvhodnější jsou ty s ohniskem pod 28 mm. U profesionálních fotoaparátů full-frame to jsou například objektivy 24 mm, 20 mm, 19 mm, 17 mm. U levnějších zrcadlovek s menším snímačem, kde se ohnisko přepočítává, jsou to objektivy s ohniskem mezi 10 - 18 mm.


foto: Martin Lukeš


Objektivy na fotografování interiérů a architektury pro přístroje full-frame (FX)

 

Nikon 20mm f/1,8 G ED

 

Nikon 24mm f/1,4 AF-S G ED

 

Canon EF-S 24mm f/2,8 STM

 

Nikon 14-24mm f/2,8 AF-S G ED

   

Canon EF 17-40mm f/4,0 L USM

 

Nikon 16-35mm f/4,0 AF-S G ED VR

 

Nikon 24mm f/3,5D ED PC-E Micro

 

Nikon 19mm f/4 E PC ED

 

Canon EF 24mm f/2,8 IS USM

 

Canon EF 24mm f/1,4 L II USM

 

Canon EF 11-24mm f/4,0 L USM

 

Sigma 12-24mm f/4 DG HSM Art

 

Canon TS-E 24mm f/3,5 L II

foto: Martin Lukeš

 

 

Objektivy na fotografování interiérů a architektury pro přístroje APS-C (DX)

Tokina AT-X 11-16mm f/2,8 116 Pro DX II

 

Canon EF-S 10-22mm f/3,5-4,5 USM

 

Nikon 12-24mm f/4,0 G IF-ED AF-S DX ZOOM-NIKKOR


foto: Martin Lukeš

Ne každý si ale může dovolit objektiv za deseti až statisíce. Interiér se naštěstí dá nafotit i setovým objektivem. Musíte ale počítat s tím, že se do záběru nemusí vejít všechno tak, jak byste si představovali. Při focení v exteriéru mnohdy pomůže odstup, ale v interiéru většinou, tak říkajíc, není kam. I kresba objektivu je o něco horší, než u dražších pevných nebo zoomových objektivů. A dám vám ještě jednu dobrou radu, i když to šéf neslyší zrovna rád.


foto: Martin Lukeš

Jestli si vybíráte optiku vhodnou výhradně na interiéry, architekturu a případně krajiny, neutrácejte za světelné objektivy. Je to fakt zbytečný. Clona f/4 a vlastně i f/5.6 bohatě stačí. Tyto žánry jsou postaveny na principu velké hloubky ostrosti, a proto není důvod clonit pod F7.1, zvláště když používáte stativ, tedy pokud si ještě pamatujete první kapitolu tohoto článku. Za ušetřené peníze vezměte svou drahou polovičku na večeři. Vysvětlovat, proč jste si zase koupili další drahej krám, zvláště když už jeden (dva, tři, nebo čtyři) objektivy vlastně máte, se vám bude určitě líp po nějakém dobrém jídle a při láhvi červeného.

 

U širokoúhlých objektivů je ale stále třeba počítat s drobným sférickým zkreslením, kterému se říká soudkovitost. Je to něco podobného jako efekt rybího oka, jen naštěstí v menším měřítku, takže se většinou dá celkem dobře odstranit v některém z počítačových editorů.


foto: Martin Lukeš

 

Živý náhled


Když už máte vybraný stativ objektiv i fotoaparát, je čas věnovat se samotnému focení. Ač jsou někteří zásadoví fotografové striktně proti tomu, při fotografování interiérů používám výhradně živý náhled (Live view). Má to pro mě hned několik velkých výhod.

 

Na displeji vidíte celou scénu, protože má 100% pokrytí, na rozdíl od hledáčku levnějších zrcadlovek. V jejich hledáčku vždy chybí kus toho, co je pak na výsledné fotografii.

 

Reálně je také vidět barevné podání a podle LCD lze docela dobře korigovat vyvážení bílé barvy. To je jinak u zrcadlovek vidět až po samotném vyfocení. A podobně je tomu i náhledu reálné expozice, která je na displeji vidět ještě před vyfocením, takže předem máte představu o tom, jestli nebude snímek přeexponovaný, nebo tmavý.

 

foto: Martin Lukeš

Většina současných fotoaparátů nabízí promítnutí vodících linek přímo na displej a modely vyšší třídy mají na LCD dokonce elektronickou vodováhu. Díky těmto vychytávkám si lze velmi snadno srovnat vertikální i horizontální linie. A to je při focení interiérů základ.

 

Ne vždy máte vysunutý stativ do výšky očí a díky živému náhledu se nemusíme k fotoaparátu ohýbat. Některé fotoaparáty mají navíc výklopný displej, což samozřejmě ještě pohodlnější.


foto: Martin Lukeš

 

A zřejmě vůbec největší výhodou živého náhledu je, že umožňuje velmi precizní manuální zaostření, které je mnohem přesnější, než manuální ostření přes hledáček. Zvláště pak když použijete v živém náhledu funkci elektronické lupy. Díky ní lze zaostřit doslova na vlas, což si v hledáčku neumím představit.

 

Ale abych byl objektivní, musím zmínit i nevýhody focení přes živý náhled. Autofokus je podstatně pomalejší, což ale nevadí, když ostříme ručně. Zásadní nevýhodou je také mnohonásobně větší spotřeba a baterie proto vydrží cca 3x - 4x méně, než když LIVE VIEW nepoužíváte. No a poslední, čistě psychologickou nevýhodou je schopnost komponovat. Někteří fotografové komponují hůře, pokud nemají záběr jasně definovaný a ohraničený hledáčkem a oko nevidí nic jiného. To je ale věc, která se určitě dá natrénovat.

 

foto: Martin Lukeš

Perspektiva


Na kurzech a workshopech, které Megapixel pořádá, se mě lidé často ptají, z jakého úhlu mají fotit a jak najít tu správnou kompozici. Ideální je strávit na místě trochu víc času a nafotit interiér z více stran. Vždy je lepší mít nějaký záběr navíc, pak je z čeho vybírat. Některým interiérům sluší více středová, nebo symetrická kompozice a u některých je lepší využít úkos, tedy focení úhlopříčně, což dává fotografii prostorovost. Na to neexistuje všeobecná šablona. Proto je vždy lepší vyfotit prostor z více stran.



foto: Martin Lukeš

Ostření a hloubká ostrosti


Kam a jak ostřit, je poměrně zásadní věc a to nejen při fotografování interiérů. Samozřejmě by se mělo vždy ostřit pouze jedním bodem autofocusu, aby měl fotograf pod kontrolou, co bude zaostřené a v jaké rovině bude hloubka ostrosti začínat. V žádném případě nelze využívat automatický výběr zaostřovacích bodů. Přístroj si v tomto režimu může zaostřit kam chce, bez ohledu na to, jaký záměr máte.


foto: Martin Lukeš

 

U statických záběrů je proto nutné využívat výhradně jednorázové zaostření (AF-S, ONE SHOT, S-AF). V tomto režimu přístroj nemůže zaostřit někam jinam, když přenášíte kompozici. Režim kontinuálního, tedy průběžného ostření (AF-C, AI SERVO, C-AF) se naopak hodí více na focení objektů v pohybu. Typické žánry jsou děti, zvířata a sport. Poslednímu automatickému režimu ostření (AF-A, AI FOCUS, A-AF) je lepší se vyhnout obloukem. Zde si může fotoaparát v podstatě kdykoliv přeostřit kam chce a to i bez našeho vědomí.

 

foto: Martin Lukeš

Osobně jsem si zvykl používat manuální ostření. Někdo může namítnout, že v hledáčku není úplně dobře vidět, zda je zaostření přesné. K tomuto účelu právě slouží již zmiňovaná funkce živého náhledu (Live View, LV). Na displeji je obraz mnohem větší a díky tomu se dá zaostřit mnohem přesněji.


foto: Martin Lukeš

Během své praxe jsem zjistil jednu zásadní věc a to, že je nejlepší zaostřovat na otevřenou clonu, tedy nejmenší clonové číslo. I hloubka ostrosti je v tomto případě nejmenší a zaostření je proto nejpřesnější. Teprve po zaostření zacloním objektiv, obvykle na clonu mezi F8-16. Pak má objektiv poměrně velkou hloubku ostrosti, ale zároveň netrpí tak velkou optickou vadou, která se nazývá difrakce. Ta se projevuje na nejvyšších clonových číslech, což je u širokoúhlých objektivů většinou F16 / 18 / 20 / 22.

 

Poslední, co zbývá vyřešit je, kam v místnosti zaostřit. Doporučuje se ostřit do nejbližší třetiny scény na fotografii. To většinou vychází na vzdálenost cca 1 - 2,5 m.

Tato vzdálenost je velmi blízko hyperfokální vzdálenosti, což zaručuje maximální hloubku ostrosti. Rozhodně se vyvarujte ostření doprostřed nebo dokonce na pozadí. Popředí by nebylo proostřené a diváka by hodně rušilo.



foto: Martin Lukeš

V některých případech ale chceme vytvořit nějakou náladovou fotografii, kdy bude zastřený pouze nějaký detail a pozadí bude ustupovat mimo hloubku ostrosti. K tomu se využívá naopak minimální zaostřovací vzdálenost objektivu a zároveň nastavení malého clonového čísla. Pak je rozostření pozadí výrazné.

foto: Martin Lukeš

Kácení linií a horizontu


Školáckou chybou je, když si fotograf nepohlídá kácení linií, nebo dokonce náklon horizontu. Někdy to samozřejmě může být záměr, ale ten by měl být na první pohled patrný. Pokud není, vždy to působí jako nepozornost. Dnes má spousta fotoaparátů zabudovanou elektronickou indikaci náklonu a podle toho lze fotoaparát na stativu velmi dobře srovnat. U přístrojů, které touto funkcí nedisponují, lze použít vodováhu na stativu nebo externí vodováhu, která se dává do sáněk blesku. Jak se vyvarovat kácení linií jsem popisoval v jiném článku, který se věnoval fotografování architektury. V interiérech, pokud nejde o hodně vysoký prostor, není kácení linií většinou tak výrazné, ale i tak je s ním potřeba počítat.


foto: Martin Lukeš

 

Světelná hladina vnitřního a vnějšího osvětlení


Velkým oříškem pro fotografy interiérů jsou přepaly v oknech způsobené různou hladinou světla uvnitř interiéru a venku. Světlo se měří podle vnitřního osvětlení, aby nebyl interiér tmavý. Světlo venku, kde je ho většinou podstatě víc, proto vypálí od oken neestetické bílé fleky. Existuje pouze několik způsobů, jak tomu předejít.


foto: Martin Lukeš

Tím prvním je fotografovat tehdy, když je hladina venkovního a vnitřního světla stejná. To je většinou při východu nebo při západu slunce. Druhou možností je využít záclony, nebo žaluzie, abychom venkovní světlo ztlumili. No a posledním řešením problému je HDR fotografie. Jde o snímky, které jsou poskládány z několika záběrů s různým posunem expozice. I tomuto fenoménu jsem se věnoval v několika článcích naší Fotoporadny.

Další dobrý tip, který vám mohu dát - nezapomeňte rozsvítit světla v interiéru. Jednak se alespoň trochu srovná hladina světla uvnitř a venku za okny a hlavně fotografie vypadá živěji a dostane tu správnou světelnou atmosféru.

 

foto: Martin Lukeš

Vyvážení bílé barvy (WB - White Balance)


Posledním problémem, na který můžete při focení interiérů narazit, je barevný posun. Pak není nic jednoduššího, než si správně nastavit vyvážení bílé barvy (White Balance / WB). A pokud ani to nepomůže, nezbývá než udělat drobné korekce barev v počítačovém editoru.


foto: Martin Lukeš

O focení interiéru by se toho dalo napsat ještě mnoho. Možná někomu po přečtění tohoto článku připadá, že je lehčí věnovat se neurochirurgii, než focení interiéru. Na druhou stranu to nemohu říci objektivně, protože jsem míchu nikdy nikomu neoperoval.

Nejdůležitější je se alespoň trochu zorientovat se v prostoru a perspektivě. To ostatní je jen řemeslo. Celý článek by se dál shrnout do pár bodů, které když dodržíte, tak se fotka musí povést. Vše je také o určitém cviku a praxi. V tom vám ale nepomůže ani tisíc dalších článků. Důležité je dodržet postup, nebát se a z každého nezdaru a chyby si vzít ponaučení pro příště. Pak už je to jen, slovy fanouška hudební skupiny Depeche Mode, A Question Of Time ;)


foto: Martin Lukeš



Zobrazeny komentáře (2 - 1)

  • 2

    Lukeš

    Reaguje na (1) | Dobrý den, ano v podstatě máte pravdu, osobně ale rád vidím reálné barvy již na displeji, takže vyvážení bílé dělám na místě, přestože to někomu může připadat zbytečné.

    Martin Lukeš - Megapixel, Šéfeditor galerie, Lektor fotografických kurzů, 29.10.2018 | Reagovat

  • 1

    Avatar

    Dovolim sa zastavit pri poslednej kapitole -nastavenie WB.Predpokladal som ,že fotime do RAW ,kde je nastavenie WB irelevantne,nastavenie WB je v PP.

    Dušan Rokyta, 27.10.2018 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Doporučené produkty

Doporučené stránky

  • Jak fotit architekturu

    Potřeba vylepšovat, zkrášlovat, navrhovat a stavět budovy, navíc tak aby byly nejen funkční a účelové, ale také zároveň aby naplňovala potřeby…

  • Architektura jako odraz dějin

    Architektura patří historicky k těm vůbec nejstarším fotografickým tématům. Krása staveb, domů, chrámů, mostů, věží, hradů, zámků, továren a budov…

  • Geometrie architektury

    Soutěžní kolo na téma architektura patřilo v loňském roce k velmi oblíbeným a proto jsme se rozhodli ho letos zopakovat. Hlavním motivem listopadové…

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 5 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Kliknutím na tlačítko „Rozumím“ souhlasíte s využíváním cookies a využití osobních údajů o vašem chování na webu pro zobrazení cílené reklamy na sociálních sítích a v reklamních sítích na dalších webech. Tyto souhlasy můžete kdykoliv změnit, vypnout nebo upravit v Nastavení soukromí, které otevřete kliknutím na odkaz níže.
Dozvědět se víc | Nastavení soukromí
Rozumím