Martin Lukeš •
Aktualizováno: 11. 4. 2024 v 8:55
• Rubrika:Fotoporadna
Jak fotografovat jídlo
Fotografování jídla se v poslední době těší ohromné popularitě. Vždyť kdo by se nechtěl na sociálních sítích pochlubit výsledkem z víkendové grilovačky, nějakým několikabodovým menu z oblíbené restaurace nebo třeba snídání z trendy hipsterské kavárny. Navíc se blíží Vánoce, a to je čas, kdy se Facebook a Instagram hemží fotografiemi cukroví, bramborových salátů, chlebíčků, řízku, domácích vánoček a spoustou jiných svátečních dobrot a pochutin. Pokud se chcete opravdu blýsknout podobnými záběry, měli byste vědět něco o tom, jak se jídlo fotografuje a čím vším si můžete v tomto žánru pomoci. A přesně to se dozvíte v následujícím článku.
Fotografování jídla je samostatný obor, který jako každý jiný, vyžaduje určitě znalosti, dovednosti a samozřejmě také praktické zkušenosti. Ty nezískáte jinak, než že budete fotit, fotit a fotit. Následující rady a tipy z vás tedy určitě neudělají profesionálního fotografa, ale pomohou vám nějak začít a od něčeho se odrazit. Díky tomu pak budete mít na čem stavět. Pokud máte nějaký bližší vztah k jídlu a zároveň k fotografování, mohu vás také ujistit, že je to jeden z nejkrásnějších žánrů vůbec, což mohu díky své mnohaleté praxi v tomto oboru potvrdit.
Tím nejdůležitějším ze všeho, předtím, než se nějaké jídlo rozhodnete zvěčnit, je nastavení mysli. Ze všeho nejdřív si musíte udělat malou rozvahu nad tím, proč daná fotografie vzniká, k jakým účelů a pro koho, jak bude následně prezentována, a především pak co všechno můžete udělat pro její maximum. Jiný mind-set patrně budete mít před focením nějakého jídla, které jste si objednali v restauraci a chcete se s ním pochlubit přátelům, jinak přemýšlí někdo, kdo sbírá materiál pro nějakou kuchařskou knihu a zcela odlišně postupuje fotograf, který dělá pro nějakou konkrétní restauraci. Vše je tak trochu o tom, jaké máte v dané situaci možnosti, jak kvalitní má být daný výstup, kolik času na focení máte a kolik ho chcete investovat a v neposlední řadě je také důležité, zda budete za dané focení nějak ohodnocení a případně jak.
Vzpomínám si na jednu schůzku s klientem, kdy mi sděloval svou představu o tom, jak by měly fotografie vypadat a zmínil, že by se mu líbily podobné snímky, jako používá ve svých reklamních kampaních fastfoodový řetězec McDonal´s. Ne že bych takové fotografie nezvládl, ale musel jsem mu vysvětlit, že takové fotografie nevznikají za provozu, musí být na ně prostor a čas, zvláště pak pokud by se dělaly na místě v restauraci, a ne ve studiu. Především by bylo potřeba postavit malý ateliér, na místě by měl být kromě asistenta a kuchaře také food stylista, případně dekorista a grafik. Jeden záběr by trval několik desítek minut, nebo možná hodiny. A to vše by se samozřejmě také promítlo do finálního rozpočtu takové zakázky. Zákazník byl trochu překvapený, a tak jsme se nakonec, jak jsem předpokládal, dohodli na jednodušším, méně náročném, rychlejším, a především ekonomičtějším řešení. :)
Myslím, že je celkem jedno, zda se chcete stát prvoligovým foodstylovým fotografem, nebo vás jenom vaření baví a chcete tvořit zajímavý obsah na úrovni pro svůj blog. Důležité je zkoušet a trénovat, což se naštěstí dá i doma, bez nějakých extra velkých nákladů.
Perspektiva vhodná pro fotografování jídla
Ještě předtím, než vezmete fotoaparát do ruky, promyslete si z jaké perspektivy budete záběr fotografovat a jakou zhruba kompozici zvolíte. Myslete na to, že jídlo i pití během pár minut a někdy i sekund ztrácí tvar, čerstvý vzhled, vadne, nebo naopak stydne, a to vše se projeví na výsledku. Jednu z prvních užitečných rad, kterou vám dám, je - zkuste si scénu naaranžovat předem s prázdným talířem nanečisto. Jednak si můžete vše v klidu naaranžovat i vypilovat kompozici a zároveň si nastavíte fotoaparát, případně světla, nebo blesk tak, aby bylo vše naprosto dokonalé. Pak už jen stačí vyměnit prázdné talíře a skleničky za plné a samotné focení naostro zabere už jen několik málo vteřin!
Při prvních cvičeních a pokusech bych se držel osvědčených postupů i z hlediska perspektivy. Ty základní jsou v tomto oboru v podstatě tři.
1. Jídlo fotíte kolmo shora. Na snímku je většinou všechno ostré, ale o to pečlivěji by měly být jednotlivé prvky nakomponovány. Typickým příkladem toho, pro co se hodí tato „flat“ perspektiva jsou polévky, omáčky, ryby, pizza, koláče palačinky, nebo další jídla, která jsou aranžovaná na plochu. Tento pohled se naopak nehodí na focení jídel, která jsou aranžovaná na výšku. To jsou například burgery, dorty v řezu, zmrzlinové poháry, nápoje a další pokrmy aranžované kaskádově nebo v patrech na výšku.
2. Další možností je fotit šikmo shora zhruba pod úhlem 45°. Je to zhruba takový pohled, který znáte ze situace, kdy sedíte u stolu, a jídlo je prostřeno před vámi. Tato perspektiva dává fotografii větší plastičnost, ukazuje jídlo částečně shora i z boku zároveň, a navíc fotografovi umožňuje kontrolovat podle potřeby hloubku ostrosti.
3. Poslední možností je čelní pohled. Tato varianta se hodí především pro jídla, které mají více „vrstev“ nebo chcete ukázat strukturu v řezu. Tato perspektiva umožňuje velmi dobře rozostřit pozadí, a naopak vypíchnout hlavní motiv. Typickým případem vhodným pro tento styl jsou již zmiňované burgery, sendviče, bagety, ale také těstoviny aranžované do kopečku, patrové dorty a dezerty a čelně se také fotí nápoje nebo lahve.
Jídlo vhodné pro domácí cvičení
Tomu, kdo je v tomto oboru naprostým začátečníkem bych doporučil začít s nějakými jednoduššími a především trvanlivějšími pokrmy, které se dobře aranžují, a hlavně drží tvar. Může to být například pizza, koláč, bageta, těstoviny, ovoce, polévka, ryba, nebo pečené maso s jednoduchou přílohou. Určitě bych nezačínal zmrzlinovým pohárem, krémovými dorty, nebo aranžovanými přílohami, které rychle ztrácí tvar. Stejně tak pozor na omáčky. Ty sice nemají problémy s tvarem, ale pro změnu rychle stydnou a tvoří se na nich škraloupy a krusty. Navíc se z nich odpařuje voda, takže v talíři nepatrně klesá hladina, a to vytváří neestetický kroužek kolem celého obvodu servírovací nádoby.
Dále musíte počítat s tím, že než jídlo naaranžujete, nasvítíte a nastavíte správně fotoaparát, může uplynout několik minut, nebo dokonce desítek minut. Nevhodná jsou proto také jídla, které rychle osychají a následně přestanou být fotogenická. U salátů si můžete pomoci například rozprašovačem s vodou a u maso můžete pro změnu potřít mašlovačkou tenkou vrstvou oleje, který mu vrátí na nějakou dobu lesk a šťavnatý vzhled.
V podstatě to samé platí při aranžování jídla, tzv. food stylingu. Určitě bych začal nějakou méně náročnou a klasičtější formou. V kulinářských knihách a časopisech sice můžete obdivovat jídla naservírovaná tak, že připomínají spíše umělecké dílo, ale to mnohdy není práce fotografa, ale aranžéra a stylisty.
V okamžiku, kdy víte, co budete fotografovat za jídlo a do jakého konceptu bude záběr zapadat, je potřeba pro něj vymyslet nějaké zajímavé prostředí. V základním modelu ho může tvořit například příbor, jídelní servis a další rekvizity, které se používají při běžném servírování jako sklenice, slánka, pepřenka atd. Dalšími prvky scény mohou být například ubrousky, prostírání a podklad. Tím může být ubrus, deska stolu, dřevěná prkna, ale klidně něco odvážnějšího, například servírovací břidlice, starý plech, pikniková deka, nebo v podstatě cokoliv, co vás napadne. V tomto případě se kreativitě meze nekladou. Spoustu zajímavých inspirací naleznete například na Pinterestu, nebo Instagramu.
Důležité je, aby doplňky nějak korespondovaly s jídlem a vytvářely jeden harmonický celek. Stejně tak nepodceňujte barevné ladění. I zde se dá držet osvědčených pravidel. Scénu by měly tvořit barvy příbuzné, nebo naopak ty, které jsou v přímém kontrastu. Například teplé a studené. Vždy ale pamatujte na to, že nejvýraznější musí být jídlo, a to je tím prvním, na čem spočine oko diváka. Když naservírujete dýňovou polévku, na žlutý oranžový talíř a pod ním bude žlutý ubrus, divák tam v podstatě jídlo ani nenajde, protože se vše slije do jedné monotónní plochy.
V poslední době je populární doplnit scénu surovinami, ze kterých je jídlo uvařeno. U koláče to může být například nějaké ovoce, u masa zase koření, česnek, cibule, paprika v syrovém stavu atd. To vše vytváří s jídlem harmonickou kulisu a dráždí chuťové buňky diváka.
Má-li být výsledná fotografie perfektní, měli byste použít adekvátní techniku. Samozřejmě, že se dá jídlo vyfotit celkem dobře i mobilem, ale na nějakou kvalitnější prezentaci ve větším rozlišení to obvykle nestačí. Navíc fotomobily mají velmi často široký úhel záběr, který při fotografování zblízka dost ohýbá a deformuje perspektivu. Optimální je proto přístroj s manuálním nastavením expozice, což může být pokročilejší kompakt, zrcadlovka, bezzrcadlovka nebo systémový kompakt s výměnným objektivem.
Ať už vlastníte jakýkoliv fotoaparát, tak se v domácích podmínkách většinou neobejdete bez stativu. Ne každý má totiž k dispozici profesionálně vybavený ateliér sezábleskovými světly. Při nich se dá fotit z ruky na krátký čas a zacloněný objektiv. Při běžném denním světle byste museli pracovat s expozičním časem, který udržíte z ruky, menší clonou, kterou si nebudete krást světlo a dohánět to budete citlivostí, což ovšem znamená šum ve fotografii. A to na fotkách jídla rozhodně nevypadá dobře.
Díky stativu lze pracovat s vyšším clonovým číslem, minimální citlivostí pro zachování technické kvality snímku a chybějící světlo doženete delším časem expozice. O tom, jak pracovat se stativem se můžete dočíst v jednom z článků naší FOTOŠKOLY.
Objektivy vhodné pro fotografování jídla
Dalším velmi důležitým bodem při fotografování jídla je volba vhodného objektivu. Podobně jako u produktové fotografie, makra nebo portrétů je lepší používat objektivy s pevným ohniskem. Mají většinou lepší světelnost, což umožňuje lépe pracovat s hloubkou ostrosti. Navíc oproti běžným zoomovým objektivům jsou na tom lépe s ostrostí a vykreslením detailů. Na druhou stranu, kdo nemá pevný objektiv, může použít i zoom. Současné moderní zoomy podávají také velmi dobrý výkon, jen u těch s horší světelností nelze v plném rozsahu kontrolovat menší hloubku ostrosti.
foto:
Většina fotografů, kteří se vážněji věnují tomuto oboru, používají objektivy s ohniskem 35 mm, 40 mm, 50 mm a pak další pevné objektivy v rozmezí ohnisek 50 – 105 mm. Ty mají minimální zkreslení, výbornou ostrost a dají se pořídit s různou světelností, tedy s různými hodnotami clony od f/0,95 až do f/3,5.
Někoho možná napadne, jestli by pro začátek nestačil na focení jídla nějaký setový objektiv, který také pokrývá zmiňovaná ohniska. Problém je v tom, že při použití delšího ohniska roste clonové číslo, a tak se často dostanete na hodnotu clony f/5,6 nebo dokonce f/6,3 a s tou už krémově rozostřeného pozadí nedosáhnete. Navíc setové objektivy, vzhledem k rozsahu zoomu a samozřejmě také k ceně, nedosahují takové ostrosti jako optika s pevným ohniskem, a to je při fotografování detailů dost podstatné.
Jak pracovat s denním světlem při fotografování jídla
Nejjednodušším a nejlevnějším řešením, jak nasvítit scénu s jídlem, je využití denního světla. To je dostupné venku, uvnitř a hlavně je zdarma. Jedinou nevýhodou je, že ho nelze korigovat. Přesto ale existují postupy, díky kterým lze světlo ztlumit, nebo změkčit.
Pokud budete fotografovat doma nebo někde v místnosti, můžete využít světlo od okna. Dávejte si ale pozor, aby do okna nesvítilo slunce přímo. Na fotografii se pak objeví ostré stíny, a to obvykle nevypadá dobře. Proto je lepší, když je venku trochu zataženo, případně když slunce nesvítí do místnosti napřímo. Světlo je pak mnohem měkčí a rozptýlenější. Jídlo, které fotografujete navíc nemusí být umístěné hned vedle okna. Tam je světlo nejsilnější a stíny nejtvrdší. Pro jejich změkčení lze použít například záclonu, závěs, průsvitnou látku nebo obkreslovací papír (tzv. pauzák). Nebo můžete talíř umístit dál od okna, kde je světlo měkčí a stíny nejsou tak výrazné. Samozřejmě, že méně světla znamená delší expoziční čas, ale to vás se stativem trápit nemusí.
Máte-li v záběru naaranžované nějaké kovové, nebo skleněné prvky, například skleničky, kořenky, nebo příbory, dávejte pozor, aby se v nich neodráželo okolí. To by velmi rušilo záběr. V těchto případech pomůže obložit si scénu kartonem, papírem, nebo použít tzv. fotografický světelný stan.
Sofistikovanějším řešením pro nasvícení fotografované scény jsousvětla trvalá, nebo záblesková. Na druhou stranu taková výbava už něco stojí a ovládání studiových světel navíc vyžaduje určité znalosti. Rozhodně to ale není tak složité, aby se to nedalo naučit během pár hodin. Ostatně v naší nabídce naleznete individuální workshop zaměřený právě na práci se studiovým světlem. Reklamní fotografie jídla se většinou fotografují v ateliéru na jedno či více zábleskových světel, ale v tomto článku se zabýváme spíše prvními krůčky na cestě za dobrou food fotografií.
Umělé světlo má bezesporu jednu výhodu a tou je, že můžete regulovat směr světla, jeho tvrdost a samozřejmě intenzitu. Navíc umožňuje fotografovat kdykoliv bez ohledu na to jestli je noc, nebo den. Pokud by se někdo chtěl vydat touto cestou, mohu doporučit klidně nějaký základní set trvalých světel. Díky tomu, že světlo vidíte, lépe se kontrolují stíny i expozice. Proti zábleskům ale mají několik nevýhod. Jednak větší odběr energie a nejsou tak silná. Proto se i v tomto případě musí pracovat se stativem a delší expozicí. Dalším mínusem může být, že poměrně hřejí a jídla choulostivá na teplotu musíte fotografovat rychle. Z tohoto důvodu jsou vhodnější světla na bázi LED žárovek a panelů. Ty jsou jednak úspornější a nevykazují takovou výhřevnost.
Odrazné des(tič)ky
Každý, kdo fotografuje portréty v exteriérech dobře ví, že odrazná deska je velmi praktickou pomůckou, která může velmi pozvednout světelnou atmosféru fotografie. Tento praktický doplněk se dá skvěle využít stejně tak i při fotografování jídla. Rozdíl je pouze ve velikosti odrazné plochy. Tam, kde na vysvícení postavy potřebujeme odraznou desku o velikosti 1,5 – 2 m, tak na stůl s talířem bude stačit plocha cca 30 – 100 cm.
Odrazná deska slouží primárně k tomu, aby vykryla stíny a projasnila plochy tam, kam se světlo nedostane. Při práci s ní je jedno, jestli použijete k nasvícení scény světlo umělé nebo denní.
Místo klasické odrazky může velmi dobře posloužit například kus polystyrenu, zrcátko, karton potažený alobalem atd. Zkušenější fotografové dokonce využívají více odrazných ploch a díky nim si prosvítí všechna stinná místa na v záběru. V praxi to pak může vypadat tak, že je stůl doslova obložen odraznými deskami. I to je tak trochu o zkoušení a experimentování za které budete odměněni dokonalým záběrem.
Jaký expoziční režim použít při fotografování jídla
V okamžiku, kdy máte naaranžované jídlo a nasvícenou scénu, zbývá jeden z nejdůležitějších kroků a tím je nastavení fotoaparátu. Jídlo, stejně jako jakýkoliv jiný seriózní žánr, nelze fotit na automatiku. Neměli byste pod kontrolou čas, clonu, ani citlivost a fotoaparát by si dělal, co chce. Výsledek by byl proto velmi nejistý. Tou správnou cestou je proto manuální nastavení expozičních hodnot.
Protože jde o statický záběr a fotoaparát máte na stativu, není důležitá délka expozice, ale spíše hloubka ostrosti. Primárně se tedy nastavuje clonové číslo a k němu se pak přiřazuje čas. V podstatě je jedno, jestli použijete plně manuální režim (M) a ke cloně přiřadíte čas podle ručičky expozimetru, nebo zvolíte prioritu clony (A/Av) a čas se dopočítá automaticky. Výsledek bude prakticky stejný.
Zásadní je hodnota clonového čísla, která musí odpovídat požadované hloubce ostrosti. Chcete-li aby byl záběr ostrý po celé délce, nastavte vyšší clonové číslo. Když má být ostrá jen určitá oblast a ostrost v popředí i pozadí půjde do ztracena, objektiv odcloňte, a zvolte nižší číslo. Záměrně neuvádím konkrétní hodnoty. Na hloubku ostrosti má totiž vliv kromě clony také ohnisková vzdálenost, zaostřovací vzdálenost a velikosti snímače. Kratší ohnisko, delší zaostřovací vzdálenost a menší snímač generují větší hloubku ostrosti a delší ohnisko, kratší zaostřovací vzdálenost a větší snímač naopak dávají snímku menší proostření. Z vlastní praxe proto mohu doporučit udělat několik stejných záběrů s různým clonovým číslem. Až si snímky promítnete na monitoru počítače, můžete se v klidu rozhodnout, jaká hloubka ostrosti sluší snímku nejvíc. Opravdu hodně záleží na tom, jak velký objekt a z jaké dálky fotografujete. Osobně používám fotoaparát s plným formátem snímače a objektiv 50 mm se světelností f/1,4. Při detailech se pohybuji mezi hodnotami f/2,8 až f/6,3. Pokud fotografují například prostřenou tabuli a potřebuji do záběru dostat větší plochu tak, aby byla ostrá celá, volím obvykle f/8 až f/13.
Fotografie jídla, podobně jako jiné reklamní a produktové fotografie, mají diváka oslnit. Musí tedy doslova zářit. Proto je dobré, přidat jim trochu víc světla. Při práci se zábleskem, nebo externím systémovým bleskem jednoduše zvýšíte výkon. V případě denního světla nebo toho trvalého si pomůžete funkcí kompenzace expozice (+/-). Osobně mám vyzkoušeno, že může být posun klidně o plus 1 až 3 EV. Snímek to rozsvítí, barvy jsou živější a celkově to v určitých případech působí zajímavěji. Samozřejmě musíte dávat pozor na přepaly. Na druhou stranu nějaký drobný přepal na bílém talíři, ubrusu, nebo v odlesku na jídle nevadí. Tam divák ani klient žádné obrazové informace postrádat nebudou na rozdíl od krajin, portrétů nebo makra. Vše ale musí být v určitě harmonii, a proto by i tyto přepaly měly být řízené a ne náhodné.
Správné vyvážení bílé barvy
Ten kdo se nekamarádí s RAWem a nefotí do tohoto nekomprimovaného formátu, musí exponovat o to pečlivěji. A mimo to také nesmí zapomenout na správné nastavení vyvážení bílé barvy. Pokud fotíte například doma pod světlem žárovky, nebude vypadat dobře, když vám sněhobílý talíř bude utíkat do žluta. Posouvá to navíc nejen bílou barvu talíře, ale v podstatě celé barevné spektrum a scéna je tak zastřena žlutým závojem.
Nepracuje-li správně režim automatického vyvážení (AWB), musíte použít jednu z přednastavených hodnot. A když nepomůže ani to, musíte vyvážení bílé zkalibrovat na konkrétní světelný zdroj. Některé fotoaparáty umožňují dokonce nastavit hodnotu přímo v Kelvinech, což je také velmi praktické řešení. Díky nim si nastavíte WB velmi precizně a ušetříte si tak další korekce v počítači.
Někdy se ale stane, že na displeji vypadají barvy v pořádku a v počítači zjistíte, že je tam nějaký barevný posun. Pak je tu poslední možnost, kterou je korekce barev v počítačovém editoru. Nezapomeňte, že barvy na snímku jídla hrají velkou roli, protože celkově ovlivňují pocity a chutě diváka.
Před tím, než stisknete spoušť, je důležitá ještě jedna věc a tou je správné zaostření. Při focení jídla je mnohdy třeba zaostřit na nějaké konkrétní místo, které je navíc velmi malé. Zaostřovací bod v hledáčku nebo na displeji je naopak poměrně velký a nemusí se tak trefit přesně do této oblasti, kterou chcete mít v rovině zaostření. Z toho důvodu preferuji manuální ostření před tím automatickým. To má ještě jeden vážný důvod. U většiny zrcadlovek jsou ostřící body soustředěny na střed hledáčku a bez přenesení kompozice nelze zaostřit do krajů snímku. Změna kompozice po automatickém zaostření je navíc velmi nepraktická, zvláště když máte přístroj zafixovaný na stativu. I z toho důvodu je lepší ostřit ručně, protože si můžete zaostřit přesně tam, kam chcete, bez ohledu na to, kde jsou umístěny zaostřovací body. Navíc zaostříte jednou, a i když je nutné scénu zopakovat z důvodu doladění expozice, ostření už máte vyřešené.
Další praktickou pomůckou při ostření u zrcadlovek je funkce živého náhledu (Live View). Displej fotoaparátu je totiž podstatně větší než hledáčky, a tak se přes ně ostří o něco lépe. Ohromnou výhodou je také to, že můžete použít funkci lupy. Ta zvětší zaostřovanou oblast na displeji a rovina zaostření je tak umístěná naprosto přesně. Pro jistotu ještě zdůrazním, že na fotografiích jídla musí být zaostřeno vždycky to nejdůležitější. Jestli fotíte talíř s masem, přílohou, zeleninovou oblohou a ještě máte v záběru kořenky, mističky s omáčkou a skleničku s pitím, ostřete samozřejmě na maso. To je hlavní a zároveň nejdražší surovinou pokrmu, kterou je potřeba patřičně odprezentovat.
Po tom, co máte nafoceno, jídlo snězeno a nádobí je umyto, přichází poslední krok, a to jsou drobné počítačové úpravy a korekce výsledné fotografie. Bez toho se bohužel neobejde žádná reklamní a produktová fotografie. Už při focení myslete na to, že čím lépe záběr naexponujete a čím precizněji nastavíte fotoaparát, tím méně času nad ním strávíte u počítače.
Korekce a úpravy barev
O barevných korekcích a vyvážení bílé barvy už řeč byla. To je u podobných snímků samozřejmostí. Bílý talíř musí být sněhobílý. Ne šedý, protože fotíte ve stínu, nebo modrý, protože vám v kuchyni svítí zářivky.
Důležité je ale také barevné doladění potravin a jednotlivých ingrediencí, ze kterých je záběr složen. K tomu, aby bylo pečivo krásně žluté, bazalka zelená a jahody sytě červené může pomoci funkce SELEKTIVNÍ BARVY. Ta hýbe pouze s danou barvou a neovlivňuje ostatní. Navíc lze daný odstín barvy projasnit nebo ztmavit tak, aby daný pokrm vypadal co nejlákavěji. Ostatní barvy zůstanou na snímku nedotčeny. Velmi často používám selektivní barvy k tomu, abych rozsvítil bílý talíř, nebo ubrus, protože mu přidám pomocí této funkce světlejší odstín.
Pokud vám to se selektivními barvami moc nejde, je tu druhá možnost, a tou je lokální korekce barev. Pomocí vrstvy, masky, případně selektivního výběru si vyberete určitou oblast, nebo část fotografie a v té si pak barvy upravujete zvlášť.
Jas/Kontrast
Bez ohledu na to, jaký žánr fotografujete, je jas a kontrast jednou ze základních počítačových úprav. Subjektivně to vnímám tak, že reklamní snímky podobného charakteru mají spíše kontrastní a světlé. Proto většinou obě hodnoty přidávám. Někdy až na samou hranici přepalu. Vše ale záleží na konkrétním konceptu a záměru u dané fotografie.
Kromě barev, jasu a kontrastu je u „foodografie“ velmi důležitá ostrost klíčových míst. Jestli váš objektiv neoplývá excelentní kresbou, můžete si trochu pomoci počítačovým doostřením. Pozor ale na to, abyste snímek nepřeostřili. Může se pak na něm objevit rastr, což nevypadá dobře. K ostřejšímu vzhledu fotografie může také pomoci zvýšení „zřetelnosti“ (Clarity), což je funkce kterou nabízí moderní počítačové editory. Díky ní zvýšíte kontrast na hranách a ty pak působí výrazněji a ostřeji.
Retuše
Jedním z posledních kroků v počítačovém editoru jsou retuše. Někde vám ukápne omáčka na okraj talíře, jinde si nevšimnete smítka na ubrusu, nebo se na nějakém místě koláč trochu připeče. To ale neznamená, že musíte celou scénu fotografovat znova. Stačí, když dané místo zaretušujete. K tomu slouží funkce klonovacího razítka, retušovacího štětce nebo automatické náplasti. Retuše vyžadují určité zkušenosti a praxi, ale tomu, kdo ovládne tuto dovednost, trvají podobné úkony jen pár vteřin s tím, že výsledky jsou pak naprosto excelentní.
Aby snímky jídla nebyly tak jednotvárné, dovolil jsem si článek doplnit reportážními fotografiemi ze svého archivu, které dokumentují zákulisí vyhlášených brněnských restaurací :)
Reaguje na (4) | Dobrý den, přiznám se, že odlesky až zas tak často neřeším. Občas se objeví nějaké na talíři, ale tam je retuš poměrně snadná, pokud je to vůbec potřeba. Myslím, že ty běžné odlesky pokryje polarizační filtr a pokud je odlesk opravdu silný, pak si to problematické místo něčím zastíním, nebo zkusím ještě více rozptýlit světlo. Pokud chcete klidně mi pošlete nějaké fotografie před retuší, se kterými jste se pral a já se na to podívám. Někdy stačí opravdu drobnost a problém je vyřešen (lukes@megapixel.cz)
5
Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 9. 1. 2024
|Reagovat
I
Hm, pěkné, ale jediné, s čím jsou opravdu problémy při focení jídla, jsou odlesky. Zejména různé omáčky, potažmo mastnější přelivy či směsi, to je noční můra a nepomáhá ani sebelepší polarizační sklo. Takže photoshop a makat, makat, makat.
Reaguje na (1) | Fotografování interiérů je shodou okolností mou další oblíbenou disciplínou. Články ale píšeme tématicky vždy k danému soutěžnímu tématu, takže budete muset s tímto žánrem ještě chvíli vydržet. Určitě ale něco napíšu.
2
Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 11. 2. 2016
|Reagovat
Komentáře k článku
Dobrý den, přiznám se, že odlesky až zas tak často neřeším. Občas se objeví nějaké na talíři, ale tam je retuš poměrně snadná, pokud je to vůbec potřeba. Myslím, že ty běžné odlesky pokryje polarizační filtr a pokud je odlesk opravdu silný, pak si to problematické místo něčím zastíním, nebo zkusím ještě více rozptýlit světlo. Pokud chcete klidně mi pošlete nějaké fotografie před retuší, se kterými jste se pral a já se na to podívám. Někdy stačí opravdu drobnost a problém je vyřešen (lukes@megapixel.cz)
Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 9. 1. 2024 |Reagovat
I
Hm, pěkné, ale jediné, s čím jsou opravdu problémy při focení jídla, jsou odlesky. Zejména různé omáčky, potažmo mastnější přelivy či směsi, to je noční můra a nepomáhá ani sebelepší polarizační sklo. Takže photoshop a makat, makat, makat.
Ivo, 8. 1. 2024 |Reagovat
JR
Zdravím, moc děkuji za článek. Když se bude hodit aktualizace, bude to prima.
Jakub Rožeň, 31. 1. 2021 |Reagovat
Fotografování interiérů je shodou okolností mou další oblíbenou disciplínou. Články ale píšeme tématicky vždy k danému soutěžnímu tématu, takže budete muset s tímto žánrem ještě chvíli vydržet. Určitě ale něco napíšu.
Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 11. 2. 2016 |Reagovat
Super inspirace a rady.
Příští díl bych prosil o fotografování interiéru.
Díky moc
Martin Tellinger, 3. 2. 2016 |Reagovat