Martin Lukeš •
Aktualizováno: 27. 7. 2023 v 13:44
• Rubrika:Fotoporadna
Jak fotografovat portrét
Fotografování portrétů je v posledních letech stále populárnější. Mohou za to především sociální sítě, díky kterým můžete fotografii sdílet doslova s celým světem klidně pár vteřin po vyfocení. Dalším důvodem je dostupnost a cena potřebného vybavení. Pokročilejší fotoaparát i portrétní objektiv si dnes může dovolit téměř každý student a základní vybavení ateliéru pokryje v podstatě jedna výplata. Když to trochu odlehčím, tak každý dnes může být portrétní fotograf. Ten, kdo se chce začít věnovat tomuto žánru nějak vážněji by měl znát alespoň nějaké základní informace ať už o potřebné výbavě, tak i o samotných postupech, než se do toho pustí. Tak se na to pojďte podívat v tomto článku.
Obsah
Ač se to možná na první pohled nemusí zdát, tak fotografování portrétů je poměrně náročnou disciplínou. Každý, kdo se chce tomuto žánru věnovat, by měl počítat s tím, že je potřeba splňovat určité předpoklady. Tím prvním je potřebná výbava, a to nejen kvalitní fotoaparát, ale také příslušný objektiv, nebo objektivy, které jsou vhodné právě k portrétní fotografii.
Druhým předpokladem je mít zmáknuté nějaké fotografické minimum a umět pracovat nejen s expozičními hodnotamy, ale také s ostřením, měřením expozice, případně externím bleskem, nebo dalšími světelnými zdroji.
V neposlední řadě musí být portrétní fotograf také trochu psycholog a měl by mít určitě komunikační schopnosti, aby fotografovaného dostal do určité role. Když tohle neumíte, tak pravděpodobně nikdy nepořídíte dobrý portrét ani kdybyste vlastnili tu nejlepší fototechniku na světě.
Podívejte se na recept správné portrétní fotografie od Radovana Barteka, z našeho seriálu Jak na kvalitní fotku.
Jaký fotoaparát vybrat na fotografování portrétů
Začneme tím hlavním, což je fotoaparát samotný. Portréty se dají určitě fotografovat rodinnými ultrazoomy i pokročilejšími kompakty s pevným objektivem. Serioznější fotografování by si ale zasloužilo pokročilejší třídu digitálních fotoaparátů - zrcadlovky (DSLR) a dnes stále populárnější bezzrcadlovky.
Obě tyto řady mají obvykle větší snímač, než běžné kompakty, takže zvládnou zachytit mnohem jemnější detaily a navíc disponují mnohem větším dynamickým rozsahem. Dále mají věrnější podání barev, což je u pleťové barvy dost zásadní a v neposlední řadě si lze vybrat modely s poměrně vysokým rozlišením, které nabízí nejen velkoformátový tisk, ale také případně ořezy a výřezy.
Obecně platí, že čím větší snímač, tím větší možnosti nabízí. Na druhou stranu si troufám říci, že z pohledu současné nabídky i zrcadlovka nebo bezzrcadlovka s nejmenším snímačem a nejmenším rozlišením nebude technickými možnostmi ani obrazovou kvalitou brzdit žádného amatérského fotografa.
Co se rozlišení týče, tak osobně doporučuji podřizovat výběr fotoaparátu velikosti obrazového výstupu. Pokud fotografie vůbec netisknete, prezentujete je pouze v online, případně elektronické podobě nebo si tu a tam necháte vytisknout pár fotek pohlednicového formátu, bohatě vám stačí rozlišení do 20 Mpx.
Jestliže pravidelně tiskněte, a to i na formáty A4 případně A3, pak bych doporučil rozlišení alespoň 24 Mpx.
V profesionální sféře fotografie se velmi často pracuje s velkoformátovým tiskem ať už pro nejrůznější plakáty, bannery nebo billboardy. Pro tak velký formát je potřeba extrémně vysoké rozlišení. Pak je minimem 36 Mpx, ale často se pracuje s fotoaparáty s rozlišením 40 až 50 Mpx. U prvoligových zakázek se dokonce používají středoformátové kamery, které disponují rozlišením 50 až 100 megapixelů.
Nedílnou součástí výbavy každého portrétního fotografa je kromě fotoaparátu také příslušný objektiv. Ten portrétní by měl splňovat dva důležité parametry. Prvním je ohnisko, u kterého nebude docházet ke zkreslení proporcí obličeje nebo postavy a druhým je vhodná světelnost. Objektivy s lepší světelností umožňují jednak fotografovat v horších světelných podmínkách i v interiéru a navíc hodnota světelnosti se rovná hodnotě minimálního clonového čísla. To určuje, jak moc dokáže objektiv rozostřit pozadí za portrétovanou postavou a na tom je postavený základní princip portrétní fotografie.
Při výběru objektivu je potřeba zohlednit crop faktor, který určuje poměr zmenšení snímače v porovnání s kinofilmem. Crop faktor je určitý násobek, který prodlužuje ohnisko objektivu.
Crop faktor - prodloužení ohniska
Fujifilm GFX: 0,79 (50 mm = 39,5 mm)
Full-frame snímač: 1x (50 mm = 50 mm)
APS-C snímač: 1,5x (50 mm = 75 mm)
APS-C Canon: 1,6x (50 mm = 80 mm
Micro 4/3: 2x (50 mm = 100 mm)
Základním ohniskem pro fotografování portrétů je zhruba 50 mm. Takové ohnisko doporučuji při fotografování celé postavy, nebo portrétů zasazených do nějakého prostředí, které by mělo dostat na fotografii dostatečný prostor. Na detailnější záběr portrétu/obličeje doporučuji o něco delší ohnisko cca 75 - 135 mm.
foto: Jan Šimek / Mamiya RB67 (analog - střední formát)
Co se světelnosti a clonového čísla týče, tak zde platí že čím nižší clona, tím lépe. Vše se ale odvíjí od toho, jaký máte na objektiv rozpočet. Základní portrétní objektivy lze odclonit na f/1,8 a nabízí skvělý poměr mezi cenou a výkonem. Náročnější fotografové sáhnou spíše po o něco dražší variantě se světelností f/1,4 a profesionální fotografové, kteří nejsou limitovaní rozpočtem dávají přednost extrémním světelnostem f/1,2 nebo f/0,95.
V případě že máte raději univerzálnější zoomové objektivy typu 24-70 mm nebo 70-200 mm, které také mohou dobře posloužit právě k portrétní fotografii, musíte trochu slevit z nároků na světelnost a budete si muset vystačit s clonou f/2,8.
Základní pravidlo portrétní fotografie říká, že by měl fotograf ostřit vždy na oči portrétované osoby. Ne nadarmo se říká, že oko je brána do duše a na fotografii by tedy měly být oči vždy výrazné, tedy v rovině ostrosti. Divák v nich pak může vyčíst radost, bolest, strach a spoustu dalších emocí, které se přenášejí do fotografie. Pokud nefotíte detail obličeje a ostřící zóna zabírá větší plochu, než je oko, ostří se samozřejmě na obličej, na hlavu, případně na celou postavu. V případě že není fotografovaná osoba k objektivu čelem, ale z částečného profilu, ostří se vždy na bližší oko k objektivu.
Abyste mohli správně a přesně zaostřit, ať už na oko, nebo jakoukoliv jinou rovinu, je potřeba mít zapnutý pouze jeden konkrétní ostřící bod. V režimu náhodného výběru AF bodu může fotoaparát ostřit kam chce, a jen těžko ho donutíte, aby zaostřil tam kam potřebujete. Ostatně jeden ostřící bod se používá nejen při portrétu, ale i při všech ostatních žánrech. Jedinou výjimkou jsou přístroje, které umí zamknout skupinu AF bodů, ale i tato skupina se následně chová jako jeden AF bod.
Kromě výběru zaostřovacího bodu je dále nutné vybrat ten správný režim ostření. Ten by se měl vždy odvíjet od konkrétní situace. U aranžovaných a statických portrétů je ideální volbou režim AF-S / ONE SHOT, tedy jednorázové ostření. V tomto případě namáčknete spoušť, fotoaparát zaostří a drží původní zaostřovací vzdálenost, dokud spoušť držíte namáčknutou do půlky.
Portrétní fotografie nemusí ale být vždy jen statická a v určitých situacích je fotografovaná osoba v pohybu. Může jít například o portrétní rodinnou momentku, portrét reportážní, dokumentární, sportovní nebo třeba z mola módní přehlídky. V takových případech je vhodnější použít režim kontinuálního ostření AF-C / AI SERVO. Ten umí sledovat fotografovaný objekt a průběžně měnit zaostřovací vzdálenost v závislosti na směru jeho pohybu.
U moderních bezzrcadlovek není od věci využít nejnovější vymoženost, kterou je funkce Eye-AF, tedy automatické ostření a sledování očí lidí, zvířat i ptáků. V tomto režimu si fotoaparát sám najde ve fotografované scéně oko, nebo oči, a nejen že na ně automaticky zaostří, ale také je průběžně sleduje a případně na ně přeostřuje. Pak se nemusíte starat o nic a v podstatě stačí mačkat spoušť.
Fotograf, který chce udělat dobrý portrét, může zapomenout na zelený obdélníček plně automatického režimu a stejně tak na grafickou ikonku portrétu. V těchto režimech nemáte pod kontrolou čas, clonu ani citlivost, což je zásadní nejen při portrétní fotografii, ale v podstatě při jakémkoliv seriózním focení. Ideální je tedy použít jeden ze tří následujících režimů.
V tomto režimu si nastavíte clonu tak, abyste dosáhli požadované hloubky ostrosti. Čas se dopočítá automaticky. V případě, že je čas příliš dlouhý, vzniká riziko, že bude fotka rozmazaná. Příčinou je buď pohyb fotoaparátu během expozice (pokud fotíte z ruky), nebo pohyb portrétované osoby. Optimální expoziční čas při fotografování portrétu by měl být alespoň dvojnásobek, nejlépe trojnásobek převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. Příklad: 50 mm = čas: 1/100 s – 1/150 s; ohnisko 85mm = čas: 1/160 – 250 s. Chybějící světlo lze dohnat vyšší citlivostí, nebo externím světelným zdrojem. Problematika časů při fotografování z ruky je ale trochu složitější a podrobněji jsme se jí věnovali v článku z rubriky Fotoporadna.
Tento režim se používá hlavně v případě, kdy je fotografovaný objekt v pohybu. Jde v podstatě o opačný postup. Nastavíte si čas, o kterém víte, že stačí zmrazit pohyb fotografovaného, případně takový, u kterého máte jistotu, že ho udržíte z ruky a fotoaparát dopočítá clonu. Světlo si můžete kompenzovat nastavením intenzity světelného zdroje pokud používáte umělý zdroj, případně zvýšíte citlivostí ISO. V obou uvedených případech nezapomeňte na funkci Korekce expozice (+/-). Díky ní si můžete korigovat poměr světla a stínů na fotografii tak, aby odpovídaly vaší představě.
Posledním režimem je ruční nastavení všech expozičních hodnot, tedy času, clony a citlivosti. Tento postup používají především pokročilejší fotografové, kteří už mají nějaké zkušenosti a umí si pohlídat poměr mezi jednotlivými hodnotami. Pro začátečníka to může být trochu složitější a může se stát, že mu něco „uteče“. Pak bude fotografie tmavá, přesvícená, zrnitá, nebo rozmazaná. Manuální režim se používá také při fotografování s jedním nebo více externími blesky, nebo při focení v ateliéru se zábleskovým světlem. U reportážních a dokumentárních portrétů lze manuál zkombinovat s automatickým nastavením citlivosti ISO. Čas a clona jsou v tomto případě nastavené na pevno a ISO se přizpůsobuje světelným podmínkám a jejich změně. Tato metoda se hodí například při focení koncertů, sportu, divadla, svateb, ale i rodinných momentek, stejně jako dalších scén reportážního charakteru.
Pokud máte vyřešenou techniku, musíte se začít zabývat dalším důležitým prvkem, bez které se neobejde žádný portrét a v podstatě ani žádná jiná fotografie. Tím je samozřejmě světlo. Nejjednodušší je fotografovat v místě, kde světlo je. Venku za denního světla, v interiéru u okna, nebo v ateliéru atd. Někdy se ale každý dostanete do situace, kdy je nucený fotit i tam, kde je světlo horší a je ho málo. Vyřešit to může celá řada doplňků, které vám pomohou dosáhnout lepších světelných podmínek, a tak i lepší fotografie.
Asi nejjednoduššíí variantou jsou odrazné desky. Ty se dají použít jak venku, tak v interiéru a slouží především k odrazu a nasměrování stávajícího světla do jinak zastíněných partií. Odrazné desky se vyrábí s různými povrchy.
Zlatý posouvá světlo do teplejších žlutých tónů a stříbrná je pro změnu studenější. Bílé odrazné desky nemají žádný barevný posun. Existují ale i desky kombinované zlatá/stříbrná, které jsou barevně neutrálnější. Práce s odraznou deskou chce trochu cviku, ale to je otázka pár minut. Nevýhodou je, že si fotograf většinou nemůže držet desku sám a potřebuje speciální stojan, nebo asistenta. Pro portrétovanou osobu je odrazka poměrně nepříjemná, protože ji oslňuje a hází velmi silné „prasátko" do obličeje. Může se stát, že fotografovaná osoba po chvíli začne slzet, nebo dokonce přestává vidět. Fotograf by proto měl být v tomto směru velmi ohleduplný. Při výběru odrazné desky berte v potaz i její velikost podle toho, jestli chcete fotit jen obličej, nebo celou postavu. Všeobecně platí také to, že dražší odrazné desky mají delší životnost a brzy se neoloupou nebo neprodřou.
Spousta začínajících fotografů dělá jednu zásadní chybu. Pro focení vyberou místo s nedostatkem světla a pak v nouzi zapnou interní blesk, aby nemuseli zvedat citlivost. Výsledek je ale paradoxně mnohdy horší, než kdyby se ve snímku objevilo trochu šumu. Interní blesk úplně zničí přirozenou světelnou atmosféru, na pozadí vytvoří ostré stíny a často se také objeví efekt červených očí. Mimo to je scéna nasvícená nerovnoměrně, protože se vzdáleností ubývá intenzita světla.
Jestliže se ho rozhodnete i tak použít, je dobré nastavit alespoň korekci záblesku. Díky ní optimalizujete intenzitu blesku podle potřeby a fotka vypadá přirozeněji. Mnohem lepší jsou ale blesky externí. Ty mají větší výkon, ale hlavně je lze naklápět a otáčet, což umožňuje využívat odražené světlo, které má mnohem lepší vlastnosti a charakteristiku než to přímé. Mimo to mají externí blesky další doplňkové funkce jako například vysokorychlostní synchronizaci s krátkými časy expozice, režim strobo nebo možnost dálkového řízení, kdy je blesk umístěný mimo fotoaparát a odpalujete ho na dálku.
To vám dá neomezenou svobodu v nastavení směru a vzdálenosti světelného zdroje. Komunikaci mezi bleskem a fotoaparátem zajišťuje bud vzájemná kompatibilita, nebo radiový odpalovač, který se umístí na fotoaparát a blesk. Světlo blesku je ale všeobecně poměrně ostré a tvrdé. Pokud byste ho chtěli rozptýlit a změkčit, lze k němu dokoupit celou řadu doplňků, jako mini softboxy, deštníky, rozptylky, voštiny, nebo portrétní set, který obsahuje většinu z nich. Nezapomeňte také na stojany pokud chcete blesk umístit mimo tělo fotoaparátu.
Kdo by se chtěl tomuto krásnému žánru věnovat opravdu na té nejvyšší úrovní, bude se muset seznámit také se studiovým svícením. V ateliérech se nejčastěji používají stálá světla nebo zábleskové jednotky.
Další úrovní portrétního svícení jsou studiová světla. Těmi základními jsou světla trvalá, neboli stála. I ta ale mají svá pro a proti. Největší výhodou je pořizovací cena, která je řádově v jednotkách tisíc korun. Další výhodou je kontrola nad stíny, které jsou vidět ještě před pořízením fotografie. Nevýhodou je menší výkon a výhřevnost. Žárovky vydávají nějaké teplo, a zvláště v uzavřených prostorech to může ovlivnit komfort celého focení. Tento problém řeší světla na bázi LED diod, které tolik „netopí”. Navíc mají podstatně menší spotřebu a už na nich lze regulovat barevnou teplotu. Používají se proto nejen při fotografování, ale také při natáčení videa, kde nelze pracovat se zábleskovým světelm. Vše tedy nasvědčuje tomu, že LED technologii patří budoucnost.
Profesionální studia ale používají převážně světla záblesková. Ty mají mnohem vetší výkon, který jde navíc plynule regulovat a ty nejsilnější dokáží přesvítit i denní světlo, což je leckdy pro fotografa zásadní. Kombinací výkonu světla a clony tak můžete pořídit fotografie, které nemají žádný podíl denního světla a celkovou atmosféru tvoří pouze kontrolovaný záblesk.
Drobnou nevýhodou je jejich pořizovací cena, která se u setů pohybuje řádově v desítkách tisíc. Oproti světlům trvalým nelze před vyfocením kontrolovat intenzitu světel a stínů, které jsou tvořené zábleskem. Pro částečný náhled směru stínů jsou proto vybavené tzv. pilotní světlem, které alespoň částečně ukazuje charakteristiku a směr světla. Pilotní žárovka tak alespoň přibližně naznačuje, jak bude nasvícená scéna vypadat na výsledné fotografii.
Záblesková světla se ovládají radiový odpalovačem, kterým lze ovládat jedno nebo více světel najednou. Další ohromnou výhodou je nepřeberné množství doplňků, kterými lze zábleskovou hlavu osadit. Díky nim můžete ovlivnit nejen velikost světelného zdroje, ale také jeho tvrdost a další charakteristiku. Pro vytvoření měkkého světla se používají softboxy, oktaboxy a stripboxy a pro tvrdší svícení jsou to pro změnu reflektory, komínky, klapky, voštiny, nebo populární beauty dish.
Nevýhodou všech studiových světel je závislost na elektrickém zdroji. Většina z nich se zapojuje do klasické zásuvky. Nelze je tedy použít v terénu. Řešením je bateriový generátor. Jde o jednotku podobnou akumulátoru do auta, do kterého se zapojí libovolný elektrospotřebič. Generátor má ale omezenou kapacitu a navíc je poměrně těžký a drahý. Používá se tedy hlavně při větších produkcích, jako jsou například reklamní fotografie v exteriéru.
Další možnost, jak používat záblesky v terénu, jsou světla s vlastním akumulátorem. Baterie je buď zabudovaná přímo v zábleskové hlavě, nebo se miniakumulátor připojuje k zábleskové jednotce pomocí kabelu. To je mnohem pohodlnější, než se tahat s generátorem a vyjde to i o něco levněji. Zábleskové hlavy s vlastním zdrojem se podle výkonu dají pořídit zhruba od 15 000 Kč.
Vypadá to, že focení portrétu je věda a ona vlastně v podstatě je. Pokud si nejste s čímkoliv jistí neo se chcete pohnout z místa, nabízíme celou řadu fotografických kurzů, kde vám poradíme jak na to. Pro toho, kdo dává přednost osobnějšímu přístupu, máme v nabídce individuální kurzy na míru, nebo možnost pronájmu profesionálně vybaveného ateliéru, v případě potřeby i s osobním asistentem.
Komentáře k článku