Jak jsem fotil nejlepší rugby v ČR. Češi proti FC Barbarians Blog

Jak jsem fotil nejlepší rugby v ČR. Češi proti FC Barbarians

Michal KřenekVydáno: 16. 12. 2016 v 17:47 • Rubrika: Blog

Nedávno proběhl na pražské Markétě docela výjimečný souboj. Český rugbyový tým proti výběru nejlepších hráčů rugby z celého světa. Jak to mohlo dopadnout, nebylo asi moc těžké předpovědět, konec konců jste o tom možná už slyšeli. Nás tahle exkluzivní podívaná zajímala především z fotografického hlediska...

Zadupou nás, ale nevadí! Málokdy na vás vyskočí taková reklama, kdy sportovní klub říká, že “dostane na prdel”. Obzvlášť v případě, kdy se jedná o reprezentaci České republiky. České rugby se toho rozhodně nebálo a bylo realistou. Do Prahy si totiž pozvalo jedny z nejlepších. Tím byl tým FC Barbarians, který se skládá z nejlepších hráčů rugby na světě. A ti jsou do týmu zařazeni pouze na základě čestné pozvánky. Hrát za Barbarians je prostě čest! Nedalo mi to a požádal jsem s měsíčním předstihem o akreditaci na tento zápas. Pár dnů před dnem D se mi podařilo akreditaci získat, takže jsem se dost těšil. Rugby jsem fotil poprvé a byl jsem zvědav na výsledek.

Prostředí

Zápas začínal v 7 hodin večer na stadionu Markéta. Takže vesměs za úplné tmy, kterou vylepšovaly reflektory. Ty jsou sice fajn pro hru, ale jsou výzvou pro každého fotografa. Na zápas jsem vyrazil s mírným předstihem a 6500 fanoušků znamenalo docela slušnou zácpu na Vypichu a v okolí stadionu. Takže rada č.1 je vyrazte s předstihem, vyplatí se to.

Po vystání fronty na VIP lístky se dostávám k akreditaci. S dalšími fotografy a kameramany stojíme pohromadě a už po pěti minutách se protáhnu davem s visačkou foto kolem krku a vyrážím na plochu. Jedno vím jistě. Teplo rozhodně nebude.

Oblečení je základ

Dle mých odhadů je okolo 3 stupnů, takže žádný zázrak. Trochu jsem to tušil, takže jsem vyrazil v teplém oblečení. Termotriko, teplá mikina, silná péřová bunda, čepice a rukavice. U těch jsem přemýšlel, zda mi nebudou při focení vadit, ale nakonec jsem je nadal. Nepřekvapí vás, že na konci zápasu jsem byl sakra rád,, že je mám na rukou. Do toho teplé kožené pahorky s kvalitními ponožkami. Tenisky by neuspěly. Rukám navíc pomáhá i neoprenový obal na objektivu. Lepší než držet kov, že?

Výbava

Moc jsem to nekomplikoval. Vyrazil jsem s:

A praxe? GoPro jsem nasadil na objektiv směrem ke mně a nastavil časosběr. Bylo zajímavé pak vidět, jak při zápase reaguji a co fotím. Plánuji s tím udělat kratší video. Na fotoaparát jsem nasadil nakonec jen 300mm. To byla samozřejmě chyba, kterou shrnu v závěru.

Nástup a první seznámení

Udělám si na začátku pár testovacích snímků. Jako vždy fotím do RAWU (ano, sport fotím do rawu) a stejně jako vždy fotím na hraně s časem. I tak mi ISO letí k hodnotám 3200, 4000 až 5000. Clona 2,8; 3,2 a případně 4. To zcela vyjímečně. V rámci panningu a hraní si, se dostávám k ISO 100 a clonám okolo 8.

Je nástup. První fotky, do toho ještě zakomponuji diváky. Peru se s tím a hra začíná. Využívám toho, že hřiště je oplocené a nechávám svoji brašnu na ploše ležet v dáli a pohybuji se s rugbisty podél hřiště. Postupně vyměním několik stanovišť. Jsem trochu naivní a optimisticky čekám v dosahu, kdy by český tým potenciálně mohl bodovat. Jsem téměř jediný. Za záběr by to stálo. Finální skóre 71:0 je však jasné a postupně jsem se tak přemisťoval k místu, kde skóroval tým Baabaas. Čas letí a stejně tak i počet snímků. Je poločas, kdy se zaměřím hodně na diváky. Bohužel už nikoliv na celky. Zde jsem měl nasadit širokáč a dojít si na tribuny pro nějaký celek. To mě mrzí a je to poučení pro příště.

Druhá půle. Vyměním zase stanoviště a čekám. Některé pozice se opakují a tak si začínám hrát s nastavením. zapojuji nízké ISO a snažím se o pár kreativních a neotřelých obrázků. Jo, něco tam spadlo a až doma vidím, že při velké cloně a delším čase mám sakra hodně špinavej snímač, což není při 300mm a cloně 2,8 vidět. Takže brzy hurá na čištění. Je to nutnost a přístroj vám to rád oplatí.

Je konec. hráči děkují, obcházejí tribuny a já mám na kartě téměř 1000 snímků. Je to moc? Je to málo?? Nikdy nevíte. Tak či tak to pravděpodobně fotíte kvůli 1 fotce a ani ta se nemusí povést a moment s velkým M vůbec nemusí přijít. Jsem promrzlý až na kost a vyrážím do auta a domů. Projdu fotografie a jelikož je nikam nesypu, nechám je uležet. Druhý den je projdu, postupně vyberu ty nej a ty následně upravuji. Rychlé prohlížení FastStone Image viewer (ale klidně i Zoner ) a úprava a katalogizace je na Lightroomu... Stejně tak i export. Moc se s tím nepářu. Upravím jednu a nastavení úprav kopíruji na další.

Fotky letí na web, facebook a postupně i na můj instagram. Sdílení začíná. Každému se libí něco jiného, což mě nepřekvapuje. To je prostě realita. Čas nabít baterky, zformátovat CF karty a vyrazit na další focení. Bavte se a snad se někdy potkáme spolu. V tom případě do mě strčte, jelikož jsem mnohdy hoooodně zamyšlený (já tomu říkám koncentrovaný). Ale rád pokecám a vyměním pár zkušeností.

Díky, Michal

PS: A co ŠUM? Ten neřeším. Zajímá mě příběh a spolehlivost zaostření. Šum není to, co by mě limitovalo - z mého pohledu. A tak je jedno, zda tam mám hodnoty přesahující 5000 ISO.



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím