Jak mě GFX 100RF přiměl fotit častěji a s větší radostí

Už jsem několik fotoaparátů vyzkoušel, a i když mě občas některý překvapil, tak se většinou nejednalo o závratnou zkušenost. První zkušenost s GFX 100RF se týkala ergonomie. Foťák mi padnul výborně do ruky. I díky kompaktnímu objektivu byl narozdíl od jiných modelů z řady GFX velmi lehký. Neměl jsem pocit, že přetěžuji zápěstí. Tělo je o něco vyšší než modely z X-série, což mi vyhovovalo, protože jsem ho mohl s jistotou držet všemi pěti. Pocit, který takový úchop umožňuje, se promítá do zbytku těla. Je to jako když si nazuji boty, které mi perfektně sednou. Ovlivní to mou chůzi a může mi to mírně zvýšit sebevědomí. S tím se pojí důvěra, že mám v ruce spolehlivý nástroj pro můj pravidelný vycházkový rituál. Věřím, že i takové drobné změny v pocitech z funkčního i estetického designu se projevují ve výsledných fotografiích.

GFX 100RF se vyrábí v černé a stříbrné variantě. Dříve jsem pracoval výhradně s černými, i u modelů jako X100 nebo X-Pro. U 100RF se poprvé za 12 let přikláním ke stříbrné. Působí na mě solidně, možná i díky technicky pokročilejšímu provedení. Dolní i horní hliníkové pláty jsou jednolité části s ostřejšími hranami. Fotoaparát působí luxusně a technicky přesně. Všechny ovládací prvky, včetně hliníkových kroužků, se otáčí plynule a doplňují pocit kvality z provedení.

Myslím, že největší výtkou může být vyšší clonové číslo objektivu. Pokud někdo chce fotit čisté noční snímky na ISO do 800, nebude to jeho první volba. Ani pro milovníky sametově rozmazaného pozadí. Z mého pohledu větší formát snímače umožňuje dostačující bokeh i s f/4. Dříve jsem vyhledával objektivy s clonou 1.2, abych izoloval subjekt. Dnes naopak tíhnu k vyšším clonám. U jiného GFX mám dva objektivy: 55mm f/1.7 a 50mm f/3.5. Když jdu fotit pro radost, beru ten méně světelný – je menší, lehčí a nesvádí k líbivým fotkám. Hledám světlo nebo kompozici. Takový přístup mám i ke GFX 100RFa jsem vděčný, že je díky pevnému objektivu tak lehký.

Dříve jsem cestoval s více objektivy a cítil, že fotky musí být perfektní, když kvůli nim táhnu vybavení. S tímto foťákem se mi lépe daří držet fotografii jako koníček a zábavu. Někdo si může říct, že přístroj za takové peníze není pro zábavu. Ale pravidelné focení je největší trénink. Pokud mi fotoaparát pomáhá pravidelně fotit, pak je to ta nejdůležitější investice. Neříkám, že to nejde s modely X100. Začátečníkům bych je doporučil – pružnost dat z GFX může svádět k myšlence “to upravím později” a chybí trénink světla. Ale práce s GFX je radost. Vykreslení stínů je jemné, barvy přesné a ostrost často zarážející.

Díky rozlišení snímače si Fujifilm dovolil zásadní invenci – páčka pro změnu ořezu snímku. Na displeji vidím, kterému GF objektivu odpovídá. Můžu vyzkoušet perspektivu GF 45mm, 63mm a 80mm. I při max. ořezu mají snímky 18 Mpx. Dřív jsem nosil objektivy v podobných ohniscích, teď mi stačí vzít foťák a jít. Z cest za fotkami jsou procházky, při kterých fotím, co mě potěší.

Poslední novinka je kroužek na změnu poměru stran. Některým fotografům se líbí nejvíc. Já mám tradičnější přístup a držím se formátu přístroje. 4:3 mi naprosto vyhovuje a s ohniskem 35mm (28mm po přepočtu) využívá plné rozlišení snímače.

Když končil X-Summit v Praze, pozvali nás lidé z japonského Fujifilmu na zpětnou vazbu. Poprvé mám pocit, že někdo naslouchal tomu, co fotografové chtějí. Když si vezmu GFX 100RF do ruky, mám chuť jít fotit. A to je pro mě základní předpoklad, abych fotil častěji. Nemám pocit, že jdu ven fotit. Jdu ven pro radost – a díky tomu fotím.