Jak natočit video, které vezme dech nejen vám

Shrnout celý vysokoškolský obor kinematografie do jednoho stručného článku může na první pohled působit jako bláznovství. Ve skutečnosti ale stačí znát pár základních pravidel a pouček, sehnat správné vybavení, a pak už jen metodou pokus-omyl dojít ke skvělému výsledku.

Video dnes stále více a více plní roli primárního komunikačního kanálu. Sociální sítě ho zvýhodňují, vznikají celé zpravodajské portály zaměřené místo textu na pohyblivý obraz a třeba takoví Youtubeři by mohli o cestě za slávou leccos vyprávět.

Nemusíte se zrovna chtít stát slavným reportérem nebo hvězdou sítí, i videa z dovolených nebo amatérské umělecké počiny mají ve světě založeném na obrazu své místo. A kde tedy začít? Jako u všeho platí, že musíte především vědět, co chcete.

Foťák nebo kamera, všichni jedna rodina

Ne nadarmo se v angličtině pro foťák i kameru používá jedno stejné slovo camera. Ještě před pár lety jste se s natáčením na digitální zrcadlovky (DSLR) mohli setkat především na filmových školách a festivalech studentských filmů. Důvod byl prostý, filmové kamery jsou drahé a moderní zrcadlovky nabízí dostatečnou kvalitu i pro použití na širokém kinoplátně.

Dnes se na DSLR běžně natáčí i části velkorozpočtových trháků nebo celé artové snímky. Miláčkem filmařů se stal například Canon EOS 5D Mark II, který se podílel na vzniku takových hitů jako Captain America, Iron Man 2, Black Swan nebo třeba seriál Dr. House.

Nemusíte samozřejmě sáhnout hned po té nejvyšší třídě, dobrou volbou je i série D3K od Nikonu, konkrétně Nikon D3400. Natáčí ve Full HD, což vám bude stačit, pokud neaspirujete na premiéru v multikinech, a rozsah citlivosti ISO od 100 do 25 600 vám umožní natáčet jak v silně osvětlených, tak velmi tmavých prostředích.

K foťákům ještě dva tipy na závěr. Kombinace funkcí automatického ostření a rozpoznávání tváří vám může ušetřit spoustu starostí se zaostřováním na obličej pohybující se postavy. Normálně byste na tuto práci potřebovali ostřiče, ty lepší DSLR to udělají za něj.

Taky vyklápěcí obrazovka je skvělý zlepšovák, díky kterému si usnadníte kompozici scény, zvlášť pokud při natáčení zastáváte několik funkcí najednou a nemáte čas pořád přebíhat mezi placem a kamerou.

Magické oko

Stejně důležitý jako výběr těla je i výběr objektivu. Někdo by možná řekl, že i důležitější.

Představte si třeba, že točíte interview a chcete se zpovídanému přiblížit ještě o něco víc, zachytit všechny emoce jeho tváře a pozadí rozostřit. S univerzálním objektivem budete muset nejspíš vzít stativ i s foťákem a vrazit ho nebohé osobě pár centimetrů před obličej. S objektivem typu zoom se můžete postavit o něco dál.

Pokud ale chcete po interview navázat velkými celky v otevřeném prostoru nebo zkrátka plánujete rychle střídat různé velikosti scén (celek, polocek, detail apod.) a nechce se vám před každým záběrem montovat nový objektiv, sáhněte raději po univerzálnějším. Některé čočky jsou stavěné na co nejostřejší stabilní záběry, jiné zase na pohyblivé (např. pro steadicamové záběry nebo dokumentární filmy). Vždy záleží na konkrétní situaci.

Ideální volbou pro vstup do filmových vod s DSLR je objektiv Canon EF-S 18-35 mm, který nabídne nejvyšší možnou variabilitu za cenu jisté plochosti např. detailních záběrů oproti zoom objektivům. Specialistou na bokeh efekt (ostré popředí, rozmazané pozadí) a záběry ve tmě je zase Canon EF 50 mm, který si nejlépe rozumí se stativy, ale i s ručními záběry s ním uděláte parádu.

Každý výrobce má své vlastní řady objektivů a každý z nich má svá specifika. Rozhodujte se vždy podle toho, jaký typ záběrů chcete pořizovat.

Ve spárech klasiky

DSLR nabízí tu výhodu, že kromě videa pořizují i skvělé fotky. Pokud ale jdete vyloženě po videu, zalovit můžete i ve vodách klasických digitálních kamer. Typické dovolenkové handicamy se hodí především k nenáročnému pobíhání po pláži nebo bytě a pořizování záběrů vašich ratolestí, za které vás budou v pubertě nenávidět. Na jemnější práci potřebujete něco lepšího.

V angličtině se pro poloprofesionální kamery vžil pojem prosumer (spojení slov professional a consumer, tedy zákazník). Oproti DSLR vynikají jednodušším ovládáním a zpravidla i nižší hmotností (to ale vždy záleží na objektivu).

Nejsou ale zpravidla tak efektivní při nižším osvětlení a nemůžete si tolik hrát s hloubkou pole. Hodí se proto spíše na dokumentární záběry, firemní videa nebo reportážní práci. Příkladem je třeba Canon XA30 s odnímatelnou rukojetí a záznamem zpomaleného pohybu.

S profesionálnějšími modely jako Canon XF400 se nemusíte bát pustit se i do komerční sféry. Mají mnohem více manuálních nastavení pro širší výběr záběrů a natáčejí ve formátech, které se lépe upravují a přizpůsobují než formáty DSLR. Ideální volba pro reportáže, eventy a nablýskaná videa s generálním ředitelem, který musí za každých okolností vypadat skvěle, jinak vám nevyplatí fakturu.

Kdo je připraven, není rozmazán

Většina lidí by si nejradši pořídila foťák nebo kameru a prostě vyběhla ven něco natáčet. Pokud ale nechcete na počítači zpracovávat hromadu rozmazaných záběrů bez ladu a skladu, položte si nejdřív několik otázek:

• Co chci vlastně natáčet?
• Budu točit uvnitř, nebo venku?
• Bude venku vhodné počasí a světlo?

Pokud jste na omezeném rozpočtu a nemáte štáb, přemýšlejte spíš nad záběry ze stativu. Můžete si vybírat mezi klasickými trojnožkami pro opravdovou stabilitu, nebo monopody, které nabízejí větší volnost pohybu. Na stativ můžete umístit ještě slider, po kterém bude vaše kamera klouzat a vnese tak do záběru trochu dynamiky.

Samostatnou kapitolou jsou pak nejrůznější vozíky, které dnes stojí zlomek toho, co před pár lety. Nejlevnější se dají pořídit už kolem tisícovky, třeba takový vozík Sevenoak, na nějž se vejde kamera nebo foťák a k tomu ještě zadní světlo. Kolečka nastavíte v určitém úhlu, takže celá konstrukce pojede rovně, pogumování navíc eliminuje většinu otřesů i zvuky při jízdě.

Základem každého natáčení je ale především dobře sestavený scénosled s přehledem, jak půjdou ve výsledném filmu záběry za sebou. Můžete ho hodit na papír jen s klasickou tužkou, ale pokud razíte modernější přístup, vyzkoušejte třeba grafický tablet. Půjde vám s ním snadněji přepisovat, překreslovat a sdílení s ostatními je také o dost snazší.

Důležité je rozplánovat si i jednotlivé natáčecí dny a sekvence.

Pokud například točíte dialogovou scénu a měníte velikosti záběrů, natočte si nejdříve z jedné strany všechny celky, pak všechny detaily a tak podobně. Poté se přemístěte na druhou stranu a postup opakujte. Pro herce je to náročnější, ale ušetří vám to hodiny. Nezapomeňte také kontrolovat kontinuitu, aby všechny detaily v záběrech seděly. Na všechny tyto organizační úkony jsou dnes aplikace do počítačů i smartphonů.

Budiž trojbodové osvětlení

Aby se tento článek neproměnil v nekonečnou učebnici kinematografie, zmíníme už jen jeden poslední bod, který je však pro natáčení čehokoli naprosto zásadní: světlo.

Říká se, že světlo je pro kameramana tím, čím pro malíře paleta s barvami. Přirovnání je to opravdu trefné, protože si můžete vymyslet sebelepší scénu s oslnivými kulisami a hvězdnými herci, ale když vypadnou pojistky, vyjde z toho jen nekonečná tma.

Máte na výběr ze dvou druhů světla, přirozeného a umělého. Každé má své výhody a nevýhody. S přirozeným světlem musíte více plánovat, s umělým se zase více nadřete. Ačkoli většina filmařů sází na studiová světla, takový Stanley Kubrick přirozené světlo použil velmi dovedně třeba ve filmu Barry Lyndon.

Do přírody!

Přirozené světlo si říká o univerzálnější kamery s vysokým dynamickým rozsahem, který zachytí detaily i v hůře osvětlených částech záběru. S nižší světelností se dobře poperou 5D-7D modely Canonu, u 5D od série Mark III výše, a také většina kvalitních DSLR od 100 000 Kč.

S levnějšími modely budete muset být kreativní. Natáčejte během tzv. Magické hodiny (hodina před východem a západem slunce), kdy vám zářivý kotouč na obloze vymaluje ty nejkrásnější záběry plné sytých barev a magických stínů. Využijte tzv. Modré hodiny (tj. těsně po západu slunce) pro rychlé zachycení nočních scén, které budou dostatečně osvětlené, ale slunce už nebude vidět.

Přes den používejte sluneční svit jako své zadní světlo. Nechte ho svítit hercům do zad a uvidíte, jak jejich postavy krásně vystoupí z pozadí za nimi. Navíc jim nebude svítit do očí, čímž zamezíte mžourání nebo v horším případě oslepení svého hereckého ansámblu.

Pro složitější světelnou kompozici za použití přirozeného svitu můžete použít odrazné desky. Máte na výběr ze stříbrných, zlatých nebo bílých, přičemž každá z nich světlo odráží trochu jiným způsobem a dodává mu jiný odstín. Vybrat si můžete i podle velikostí, nejmenší mají pár desítek centimetrů, největší se počítají v metrech.

Do studia!

Marná sláva, nejzajímavější světelné kompozice stvoříte s umělým osvětlením. Rozestavět si ve studiu armádu stojanů s různými typy světel vám umožní vykouzlit ozářenou krajinu ze sféry sci-fi, řezavé stíny noirových detektivek i neutrální světlo pro komedie nebo realistická dramata.

Bezkonkurenčně nejpoužívanějším nastavením je tříbodové osvětlení, vysvětlené na nákresu níže. K jeho vytvoření budete potřebovat klasická studiová světla. Velikost zvolte podle velikosti prostoru, vzdálenosti od osvětlovaných lidí či objektů, zkrátka podle potřeb vašich záběrů. Ideální je, pokud mají všechny zdroje světla stejnou barvu.

Tříbodové osvětlení je s námi už desítky let od dob klasického Hollywoodského filmu a dokud někdo nevymyslí něco lepšího, asi s námi ještě nějakou dobu zůstane. Je to desetiletími vypilovaní technika, jak vytáhnout co nejvíce z popředí i pozadí, jak zvýraznit rysy tváře bez jejich zkreslení a jak zajistit hercům co možná nejpřirozenější prostředí, ve kterém mohou hrát, aniž by jim ostré světlo vypalovalo zrak.

Nikdo ale netvrdí, že se jím musíte stoprocentně řídit. Berte ho jako základ, na kterém můžete vystavět svou unikátní světelnou kompozici. Hrajte si s úhlem dopadajícího světla, velikostí a vzdáleností, a pokud máte dost odvahy, míchejte třeba i různé barvy. Kdoví, třeba přijdete na něco nového a změníte svět kinematografie od základu.

O tom, jak natočit video, by se dalo psát donekonečna. Ať už chcete zaznamenat firemní párty, pořídit svatební video, vrhnout se do vod reportážní novinařiny nebo se stát filmařem-samoukem, výše popsané by vám mělo dát solidní základ, na kterém můžete stavět. A pokud jednou vyhrajete Oscara, budeme rádi, když nás zmíníte v děkovné řeči.