Jak (ne)fotit fashion

Co je fashion fotografie

U módní fotografie jde primárně o produkt. Tím je hlavně oblečení, dále pak obuv, klobouky, čepice, pokrývky hlavy. Může se také ale jednat o fotografie se zaměřením na šperky a módní doplňky, jako jsou hodinky, kabelky a podobně. Samostatnou kapitolou jsou pak snímky módních účesů, sestřihů a módního líčení. Nejde tedy o modelku jako takovou, ale o to, co má na sobě. Ač to zní možná trochu šovinisticky, tak modelka hraje v módní fotografii pouze roli věšáku, ramínka na šaty, případně figuríny z výkladní skříně. Na druhou stranu dobrá modelka si je toho vědoma a podle toho také k focení přístupuje jak výrazem, tak pózou.


Portrétní fotografie, chybně vydávaná za fashion. Na snímku je sice vidět kus tílka, ale vzhledem k tomu, že splývá s pozadím, tak na něj není kladen dostatečný důraz, což stejné platí o náušnici.

Fashion fotografie si mnoho lidí plete s klasickým portrétem. Jen proto, že je na snímku zajímavá, případně hezky nalíčená, nebo hezky oblečená modelka, nemusí jít o fashion. Pokud není na snímku vidět oblečení, šperk, ani jiný doplněk, který diváka láká ke koupi, není to modní fotka, ale portrét, případně glamour.


Portrétní fotografie chybně vydávaná za fashion. Na snímku je hlavním motivem výraz modelky, nikoliv módní produkt, nebo doplněk. Jde tedy o standardní portrét.

Koncept fashion fotografie

Jak by tedy měla módní fotografie vypadat a z čeho by se měla skládat? Jak již jsem jednou uvedl, primárně jde o produkt. K němu musí vymyslet fotograf kulisu, která se skládá z těchto základních prvků.

Model/modelka
Musí být samozřejmě reprezentativní, protože divák/zákazník, většinou pak zákaznice, musí nabýt pocitu, že s nákupem konkrétního módního kousku získá stejné charisma, jako má modelka. Na druhou stranu modelka nesmí odvádět pozornost. Většinou se tedy modelka dívá mimo objektiv, aby jí na sebe pohledem nestrhávala. Nemusí tak být ale vždy. Často se využívají zavřené, nebo přivřené oči a jakoby nepřítomný výraz, tedy žádný „sýýýýýýr“ a úsměvy od ucha k uchu, jak je někdo zvyklý u rodinné fotografie. Modelky se často tváří velmi nepřítomně právě podobně jako figuríny a je to tak u tohoto žánru v pořádku.


Čistá módní fotografie, na které je modelka pouze „stojánkem“ na značkovou kabelku a brýle. Světlo zvýrazňuje hlavní motiv a pozadí nijak neruší, pouze dokresluje celou scénu. Příjemný je také silný barevný kontrast, růžová/černa.

Líčení
Protože je móda o určitém luxusu, měl by model, případně modelka působit reprezentativně. S tím souvisí účes a líčení. To by mělo korespondovat s celým konceptem snímku a mělo by být samozřejmě na úrovni. Pokud v tomto směru nemá modelka ani fotograf dostatečně zkušenosti, je lepší svěřit se do péče odborníků, tedy kadeřnice a vizážistky.

Póza
Modelka by měla být správně napózovaná. Fashion pózy jsou velmi často extravagantní, krkolomné a nepřirozené. Takový je ale trend. Pokud někdo namítne, že modelka „stojí divně“ a že takhle normálně nikdo nestojí, nenechte se ovlivnit. Je to tak v pořádku.

U módní fotografie se většinou nenosí souměrnost. Kromě produktu samotného by měly vyniknout také křivky modelky. Velmi často se jedno rameno, ruka, nebo noha zvedá, nebo pózuje jinak než druhá. V případě že nemá fotograf ani modelka zkušenosti s pózováním, je lepší nic nevymýšlet a držet se nějaké předlohy.


Modelka i produkt jako takový je ve stínu, takže je hlavní motiv v podstatě potlačen absencí světla. Nevhodné je i výrazné pozadí,  které trčí rušivě modelce z hlavy, dále pak póza, protože nejen že nevyniknou křivky modelky, ale ta má navíc pouze jednu ruku a velmi špatná je i perspektiva, která dává modelce dost nelichotivé tvary. 

Světlo
Dalším stavebním prvkem módní fotografie je světlo. Zde samozřejmě záleží na konkrétním snímku. Používá se měkké rozptýlené světlo, ale možná mnohem častěji tvrdé světlo s velmi ostrými přechody. To k fashion zkrátka patří. Jinak je jedno, jestli fotograf pracuje s denním světlem a odraznou deskou, nebo studiovým zábleskem. Musí ale myslet na to, že produkt hraje hlavní roli a primárně by tedy měl být vysvícen hlavně ten.


Ve své podstatě by se tato fotografie dala považovat za módní, kdyby byl zvolen jiný typ svícení. Velmi silný šerosvit v podstatě potlačil hlavní motiv, tedy spodní prádlo a díky tomu by ho divák/zákazník jen velmi těžko v obchodě identifikoval.                                             

Kulisa
Módní fotografie se dá fotografovat jak v neutrálním prostředí, například v ateliéru, nebo s jiným klidným pozadím, tak v interiérech a exteriérech v přirozeném, nebo aranžovaném prostředí. To by ale mělo být vždy v harmonii s celou fotkou a opět by na sebe nemělo strhávat moc pozornosti a odvádět tak diváka od hlavního motivu tedy produktu. Velmi často se pracuje s malou hloubkou ostrosti, právě proto, aby se odpíchl hlavní motiv od pozadí, které funguje pouze jako kulisa.


Na této fotografii je vidět seriózní styling, dobrá póza a odvrácený pohled modela. Dále příjemné světlo i zajímavá dynamika vytvořená pohybem, ale dost to kazí pozadí. Model má „zaražený“ sloup v hlavě, dráty v pozadí mu prochází hlavou a celé to vyvolává dojem, že jde o loutku. Což samozřejmě mohl být záměr, ale obávám se, že v tomto případě šlo spíše o nepozornost. Navíc se mikina, která je zřejmě hlavním módním prvkem, trochu ztrácí na tmavém pozadí keře.       

Proklaté ruce    

Adamsova ruka
Paradoxně prvkem, který nejvíce pokazí i špičkové fashion fotografie jsou ruce. Velmi častou chybou je, pokud nejsou dlaň a prsty propojeny s paží a působí to, že jsou uťaty v zápěstí. Ruka si na fotece žije tak nějak bezprizorně svým životem, podobně jako useknutá ruka v populárním filmu o rodně strašidel z Adamsovy rodiny. Proto se jí na workshopech říká Adamsova ruka.


Ruka "Věc" z filmu Rodina Adamsových



Ruka rostoucí z paže druhé, „sápající se modelce po krku“ v kombinaci s "dvouprstým pahýlem" levé ruky.



Ruka "útočící na klín modelky".

Pahýly, kopýtka, pařátky a jiné panoptikum

Totální "amputace" pravé ruky v rameni.


Noha schovaná v písku, působí jako by byla amputovaná v kotníku.


"Pahýl ve tvaru háku" na levé ruce.

Končetiny k objektivu a od něj

Další častou chybou je nesprávné napózování končetin vůči perspektivě objektivu. Nejčastěji to bývá paže, loket, noha, nebo koleno směřující do objektivu, případně od něj. Vzhledem k tomu, že je končetina blíž (dál) od objektivu, než je zbytek těla, působí na fotografii větší a mohutnější (případně menší a drobnější). To k poměru zbytku těla nevypadá nikdy dobře.

Navíc se u portrétní a fashion fotografie velmi často pracuje s malou hloubkou ostrosti. Díky tomu jsou končetiny rozostřeny a jejich proporce se mění v bizarní tvary a pahýly. Končetiny by tedy měly být ideálně v jedné ose s rovinou ostrosti, tedy souběžně s osou snímače. Další důvod, proč by lokty a kolena neměla směřovat k objektivu, je čistě psychologický.  Vystrčené koleno, nebo loket, symbolizuje výpad, tedy úder a díky těmto asociacím může divák vnímat celou fotografii negativně.


Ruka směřující k objektivu, mimo hloubku ostrosti, působí jako deformovaný pahýl.


Stejně tak noha směřující k objektivu, mimo hloubku ostrosti, navíc poznamenána ostrými stíny nabyla bizarních tvarů a díky tomu zmizela veškerá ladnost této části ženského těla.


"Adamsova ruka" v kombinaci s výhružným loktem k objektivu bez paže rostoucí rovnou z ramene. Díky tomu má celá ruka divné proporce.


Předloktí vyrůstající přímo z ramene pokazilo jinak příjemný portrét, stejně jako absence prstů, která zapříčinila, že zápěstí působí jako "osekaný pahýl".



Jedinou vyjímkou, kdy u portrétu funguje loket směrem k objektivu, je když fotografujete kick-boxera, nebo jiného bojovníka.

Propnuté ruce
Poměrně častým jevem jsou u portrétních a fashion fotografií moc propnuté ruce. Nejčastěji když osoba sedí a opírá se o ruce za tělem. Moc napnuté ruce působí velmi strnule a leckdy se loket dostane do záporného úhlu, což vypadá jako by byl vykloubený. Ideální je, když modelka ruce mírně pokrčí a ruka tak dostane tupý úhel. S tím souvisí i funkce svalstva ruky. Pokud je modelka o ruku zapřená, pracuje triceps, tedy spodní sval na paži a tím jak se napne, změní svůj objem. I něžná modelka pak může mít na fotce ruce jako stěhovák.


Ruka propnutá do záporného úhlu, působí vykloubeně. Opět výrazný "stěhovácký" triceps.

Ořezy končetiny

U fashion, stejně jako u portrétní fotografie, jsou ořezy končetin i hlavy povoleny. Někdy jde fotografovi o takový detail, že pro všechny končetiny zkrátka na fotce není místo. Platí ale určitá pravidla, jak a jakými částmi těla může ořez vést. Všeobecně se nedoporučuje „řezat“ zranitelná místa. Z hlavy jsou to uši, oči, obočí a brada. Dále pak klouby, tedy krk, lokty, zápěstí, kolena, kotníky a samostatnou kapitolou jsou pak prsty jak na nohou tak rukou. Pokud jsou v záběru vidět, měly by být celé, úhledně poskládané a neměly by vyčnívat ven ze snímku, nebo být schovány za záhyb látky, v trávě, vodě, písku atd.


Ruka zbytečně uříznutá v zápěstí. Stačilo ji lehce pokrčit a do záběru se vešla celá.


Schéma správných a chybných ořezů v jednotlivých částech těla.


Chybný koncept fashion fotopgrafie. Pokud mají být prodávaným produktem tílko, případně boty, pak nemůžeme inscenovat celý snímek tak, aby se zákaznice po jejich nákupu bála únosu, nebo znásilnění. Nemluvě o špatném světle a vulgární póze.


Chybný koncept fashion fotografie. Z produktu, v tomto případě montérek je jedna velká černá skvrna, takže nejsou vidět detaily ani záhyby látky. To dělá snímek plochý a potlačuje hlavní motiv. Navíc modelce splývá ruka s oblečením, které potlačuje křivky jejího těla a naopak ho rozšiřuje.

Ukázka toho jak se to dá dělat lépe
 

Zajímavá nekřečovitá póza, hezké líčení, příjemná práce se světlem a nádherné barevné sladění celé fotografie.