Jak se blejsknout a jak vybrat interní blesk #1

Blesky interní

Jak již bylo zmíněno, tyto blesky jsou součástí téměř každého fotoaparátu. Od těch nejlevnějších kompaktů až po profesionální zrcadlovky. Ta úplně nejvyšší řada zrcadlovek a bezzrcadlovek se s integrovaným bleskem však neobtěžuje. Jsou to ty nejvyšší modely, takže jsou patřičně hrdé na svoje „nej” a totéž přenáší i na své majitele. Ti jsou pak nuceni osazovat své mazlíčky většími externími blesky (o nich později), protože “na velkém těle přece nemůžu mít malý blesk” - omyl.

Integrované blesky jsou nejčastěji zabudované u kompaktních fotoaparátů přímo v přední stěně. Můžeme se setkat i se stydlivkami, což jsou blesky, které nejsou vidět na první pohled. Schovávají se. Jejich útočiště je na vrchní straně fotoaparátu a vyskakují až při aktivaci, nebo uzná-li fotoaparát sám, že má málo světla. A poslední verze je svým chováním podobná stydlivkám, je to blesk nad objektivem a ten je typický pro zrcadlovky nebo ultrazoomy.

Ve všech těchto třech případech je blesk relativně blízko objektivu. To může být nevýhoda třeba při focení portrétů, kdy díky tomu dochází k efektu červených očí u lidí (pozn.: příčinou je odražené světlo blesku od sítnice člověka, pokud jako modelku použijeme zvířecího mazlíčka, může být barva jiná). Na to mají blesky speciální režimy předblesku, ty ale nemusí být stoprocentní. Nebo v samotném závěru můžeme využít výhody digitální informace a jednoduše ve většině editorů králičí očka odstranit.

Další nevýhodou je samotná fyzická velikost blesku. Na tak malinký blesk, dokonce třeba zapuštěný do těla foťáku, nic moc nepřipevníme. A proč chceme na blesk něco přidělávat? V nastavení fotoaparátu můžeme intenzitu blesku měnit, zesílit nebo naopak ubrat. Ale to je tak většinou všechno. Je tu ale spousta dalších věcí, které se nám nemusí líbit, nejčastěji je to intenzivní zdroj světla nebo jeho barva. A tady právě nezbývá, než na blesk něco montovat.

Trocha teorie o blescích #1

Umění práce s bleskem spočívá v (ne)jednoduchém principu - použít blesk tak, aby nebylo vidět, že jsme ho použili. Možná jste si už všimli, že vyvážení bílé barvy denního světla (piktogram slunce) se chová hodně podobně, jako vyvážení bílé barvy pro blesk (piktogram jak jinak, než blesku). Blesk je totiž koncipován tak, aby simuloval teplotu poledního slunce. A to působí při focení v místnostech, pod umělým osvětlením nebo například v noci prostě nepřirozeně. Na vyskakujících blescích máme alespoň nějaký prostor na uchycení barevné destičky nebo filtru, který dokáže změnit barvu záblesku tak, aby atmosféru nerušil.

Takové udělátko potom umí pracovat i se závažnějším problémem, kterým je koncentrace světla. Pokud totiž vypustíme malý intenzivní záblesk z jednoho místa, je to na fotografii prostě znát. Z toho důvodu se nabízí difuzní a odrazové destičky, které dokáží světlo rozmělnit pomocí rozptylu nebo odrazu a takový záblesk se pak na snímku hůř hledá a definuje. Jednoduchým příkladem je JJC rozptylka FC-2.

K čemu tedy interní blesky použít?

Integrovaný blesk má své limity, se kterými se dá žít, pokud jsme si jich vědomi. Je to výborný pomocník, ale tyto blesky jsou kvůli své velikosti omezeny svým dosahem. Výborně postačí třeba na portréty v protisvětle, kde umí díky souboji se sluncem vytvořit krásný prostorový efekt. Pomůže nám také při práci s „rozbitím” stínů v očích, pokud nám dominantní slunce svítí zrovna nad hlavou. V tom horším případě bychom museli zničit image pubescentovi, kterého donutíme, aby si sundal kšiltovku. Tady všude stačí interní blesk. V těchto případech si dopomáháme ještě korekcí blesku, kdy výkon trochu „stáhneme”.

Trocha teorie o blescích #2 na závěr

Z estetických důvodů všeobecně platí, že blesk paradoxně využíváme více na slunci, než ve tmě. Primárním důvodem je právě boj se stíny a tady nachází interní blesky uplatnění jako nezbytní pomocníčci. K modelování celé scény používáme blesky vyšší, tedy externí. O těch ale zase až příště.