Jak se blejsknout a jak vybrat externí blesk #2

Blesky externí

V předchozí kapitole běžela písmenka o interních blescích. Ty jsou vestavěné a nemají zabírat moc místa, takže logicky nemají velký výkon. S takovým bleskem se jako fotograf moc neblýskneme. Pokud nám na dojmu záleží, zapůsobíme víc s větším, externím bleskem. A pokud nechceme dojem jen budit, ale opravdu s bleskem kreativně pracovat, pořídíme si jej taky :)

Externí blesky mají oproti těm interním spoustu výhod - mají větší výkon, jsou dál od objektivu, dají se vyklápět a otáčet, lépe se korigují a upravují a v neposlední řadě je můžeme ovládat i na dálku. To všechno zní moc fajn a když tak něco působí, snaží se to všichni nabízet a rozvíjet. Proto tu máme bezpočet blesků a různých modifikací. Obrovská skupina, které se jen obtížně dělí a škatulkuje. Pokusíme se o to v následujících řádcích.

Systém TTL

Většina blesků se nabízí se specifickou paticí (ta je umístěna na vrchní straně fotoaparátu a zasouvá se do ní celá řada příslušenství včetně blesku, lidově se také říká sáňky). Je to kvůli fotoaparátům, výrobci nechtějí být kompatibilní s jinými konkurenčními rivaly.
Pokud chceme chytrý blesk, vybíráme ten, kde je víc kontaktů. Ostatně se ten hloupý s jedním kontaktem uprostřed (Hot Shoe) dnes už velmi obtížně shání.

Takové blesky, sofistikované blesky, jsou v systému TTL. To v překladu do lidštiny znamená, že to, co vidíme v hledáčku nebo na displeji, to fotoaparát změří, a to umí říct také i blesku a ovládat ho.

Systémové blesky logicky nabízí výrobci fotoaparátů. Ale je zde i dost prostoru pro ostatní, alternativní strany. To jsou společnosti, které neumí přímo fotoaparáty, ale vyrábějí celou řadu doprovodného příslušenství, tedy včetně blesků. Jako příklad můžeme uvést třeba Phottix nebo Nissin. Tyto levnější blesky nemusí být v horší kvalitě, často je tomu naopak. Poslední jmenovaná značka dosáhla třeba takové kvality, že část svých výrobku nechala osadit logem (přebrandovat) věhlasnějších firem, jako je třeba Leica.

Trocha teorie o blescích #1

Výkon blesku se uvádí v tzv. směrném čísle, to značíme jako GN. Zjednodušeně řečeno, čím větší číslo, tím je blesk silnější a dál dosvítí. Trochu matematicky: číslo udává maximální vzdálenost, kam blesk ještě dostatečně dosvítí, když použijeme objektiv s clonou f/1 a citlivost 100 ISO. Clonové číslo často figuruje jako součást názvu blesku.

Na velikosti záleží

A protože se na fotografii specializujeme a rádi se škatulkujeme do určitých skupin a témat, vyšli nám vstříc i výrobci. Pokud fotíme například makro, nemusíme se nosit s jedním velkým bleskem, který je zbytečně předimenzovaný pro naše potřeby. Raději použijeme dva, anebo více menších blesků, umístěných po obvodu objektivu a nebo si rovnou pořídíme blesk kruhový. Takže externí blesky můžeme dělit i podle velikosti. Všeobecně jsou tři základní. Ty nejmenší vlastně simulují integrované blesky jen s tím rozdílem, že jsou odnímatelné, mají ale stejně malý výkon a jsou napájeny z těla fotoaparátu a nedají se moc vyklápět.

Střední a velká třída má své vlastní napájení. Hodně obecně, střední blesky napájí 2 AA baterie a velké blesky pak 4 tužkové baterie. Logicky se tedy liší velikostí a výkonem.
Tyto dva typy blesků mají, na rozdíl od těch malých, možnost manipulace zábleskové jednotky. Hlavu blesku můžete prostě libovolně otáčet a vyklápět, a to je u blesku velmi důležité. Máme pak možnost světlo odrážet a rozmělnit třeba o strop. Inteligentní blesky dokonce ví, že je vyklápíme a počítají s tím, ty nejinteligentnější pak dokonce dokáží změřit prostor, kde se nachází a natočit se sami, jako třeba Canon 470EX-AI.

Takový záblesk udělá svoji službu, ale rozmělní se (čti: na fotce tolik neruší atmosféru) a má tendenci lépe vyplnit prostor místnosti.
K rozptýlení záblesku máme k dispozici dále i možnost výsuvných destiček. Běžně se setkáváme s fotografy, kteří mají na blesku gumičkou přichycenou vizitku. Takoví fotografové si dělají občas jen reklamu, ale téměř vždy se jim podařilo odraznou destičku již utrhnout a vizitkou jí jen nahrazují.

Pro rozptýlení světla používáme, vedle vestavěné destičky, celou řadu volitelného příslušenství v podobě odrazných vějířů a softboxů. Pro modelování a směřování záblesku máme k dispozici například komínky a beauty dishe, k aplikaci všech těchto udělátek používáme různé adaptéry a nástavce.

Takže tu máme základ, můžeme vedle práce s intenzitou světla měnit i jeho barvu. To je fajn věc, pokud chceme přizpůsobit záblesk okolnímu prostředí, tzn. třeba pokud nechceme narušit příjemnou hřejivou atmosféru žárovek studeným zábleskovým světlem. Jednoduše použijeme barevný filtr.  Ty se dají dokoupit v podobě želatinové fólie a aplikovat na zmíněný adaptér, nebo je rovnou v případě Nikonu SB 5000 obdržíme v balení s bleskem.

Trocha teorie o blescích #2

Světlo se v prostoru velmi rychle ztrácí. Laicky řečeno: pokud vysvítíme zábleskem modelku, bude již překvapivě blízko za ní tma. Je potřeba si uvědomit, že výkon blesku se nepodílí pouze na vzdálenosti, ale musí svítit i do stran. Takže na dvojnásobné vzdálenosti nesvítí dvojnásobně, ale čtyřnásobně. Méně matematicky řečeno: pracujeme se čtvercem, čili “na druhou”.

Jak si s bleskem popovídat

Jak již bylo řečeno, systémové blesky si výtečně rozumí s těly fotoaparátů. Povídají si přes patici a kontakty, takže blesk můžeme nechat v systému TTL a ovládání nechat na přístroji. U té nejmenší řady máme jedinou možnost zásahu přes fotoaparát a korekci blesku. Prostě výkon stahujeme, nebo naopak přidáváme přes plus a mínus. Tu možnost máme i u středních a větších blesků. Navíc je ale k dispozici celá řada režimů a nastavení, jako je manuál nebo expoziční priority. A určitě se vyplatí využít v této třídě i další způsob komunikace, a to tu bezdrátovou.

K odpalování a bezdrátové konverzaci mezi fotoaparátem a bleskem (nebo více blesky) používáme nejčastěji wifi nebo rádiové odpalovače a přijímače. To jsou malé krabičky, které zase komunikují přes sáňky, ale může mezi nimi být i několik desítek metrů místa. A to je další obrovská dimenze focení a práce s prostorem. Blýsknout může z opačné strany místnosti, než právě stojíme, můžeme si projasnit pozadí za modelkou, atd.
A tady vznikl prostor pro celou řadu dalšího příslušenství. Abychom mohli blesky ještě lépe modelovat, dáme je na stativ a manipulujeme s nimi do výšky a aby se světlo co nejvíce rozprostřelo, posadíme blesk s přijímačem na kloub, takže s ním můžeme otáčet a naklápět ho. No a na závěr použijeme jako pověstnou třešničku deštník. Ten může záblesk rozptýlit (deštník míří proti objektu) nebo záblesk odrazíme (deštník míří na objekt).

Tady se už vlastně blížíme k simulaci ateliéru. Ale o tom až v příštím díle.