Jak se fotí GRAND PRIX

čas: 1/200s - clona: F4.2 - ISO: 100

Vše začalo před několika dny, když se mi ozvala šéfredaktorka motoristického magazínu Motolevel, pro který příležitostně fotím. Měla možnost zajistit akreditaci na slavnou Grand Prix motocyklové ploché dráhy na Markétě. Obratem jsem jí kontaktoval, že bych se akce rád zúčastnil a nafotil tam reportáž. Radost ale vzápětí vystřídalo zklamání, akreditace se totiž vztahovala pouze na píšící reportéry, nikoliv na fotografy. Bez hledáčku na oku bych si ale podobnou akci ani nedokázal představit. Tak mi to nedalo a zkontaktoval jsem přímo akreditační oddělení, zda by mi nemohla být udělena výjimka. Obratem mi přišla odpověď, že si organizátor zajistil pouze oficiální fotografy a od nich pak dostanou média obrazový materiál.


čas: 1/250s - clona: F7.1 - ISO: 100

Focení jsem tedy vzdal s tím, že akreditaci přenechám nějakému nefotícímu reportérovi. Druhý den mi ale přišel mail s tím, že mi byla udělena výjimka a fotografickou akreditaci mám schválenou. Vyzbrojil jsem se tedy monopodem, zrcadlovkou Nikon D800, teleobjektivem Nikon 80-400mm a vyrazil na stadion.


čas: 1/800s - clona: F6.3 - ISO: 250

První věc, která je u podobných závodů důležitá, je přijít na místo včas, ještě před tím, než je stadion oficiálně otevřen pro veřejnost. Má to dva hlavní důvody. Můžete nafotografovat spoustu zajímavých momentek ze zákulisí, kam mají většinou přístup jen akreditovaní fotografové a také si můžete s dostatečným předstihem prohlédnout terén. Udělal jsem tedy pár momentek z areálu pro závodní týmy a šel si obhlédnout stadion. A hlavně se podívat, odkud jde světlo, abych nefotil proti němu, ale naopak abych ho měl za zády. Jen tak budete mít jistotu, že budou závodníci osvětleni z té správné strany a nebudete mít na snímcích pouze černé siluety.


čas: 0.3s - clona: F20- ISO: 100

Dvakrát jsem si obešel stadion a vybral si stanoviště čelem proti cílové zatáčce. Navíc jsem si po chvíli všimnul, že jen pár metrů od mé pozice je postaveno malé lešení určené oficiálním fotografům. Toho jsem nakonec rád využil, přece jen je to jedna z výhod předem zajištěné akreditace. Podobné místo vám zaručuje, že se nebudete tlačit v davu „mobilních fotografů“ a navíc při focení z nadhledu dostanete do pozadí více dráhy, což je zvláště u tohoto sportu určitě zajímavé.


čas: 1/1600s - clona: F5.6 - ISO: 400

Když máte vybrané stanoviště, je dobré začít přemýšlet nad expozicí. Plochou dráhu jsem sice nikdy nefotil, ale z jiných hodně dynamických sportů mám vyzkoušeno, že celkem dobře vychází časy někde mezi 1/1000s až 1/2000s. Při prvním závodu jsem tedy zkusil expoziční čas 1/1600s a výsledky byly dobré. V manuálním režimu jsem si tedy nastavil tuto hodnotu. U sportovních momentek vypadá dobře, když je hlavní motiv oddělen od rozostřeného pozadí. Nastavil jsem si proto druhou nejnižší clonu, kterou mi objektiv nabídl. Světla bylo zatím celkem dost a vždy je lepší si o 1 až 2 hodnoty zaclonit, aby neměl objektiv tak měkkou kresbu. Nakonec jsem si přizpůsobil citlivost ISO tak, aby byla expozice vyrovnaná.


čas: 1/1600s - clona: F5.0 - ISO: 1600

Kdyby se závody konaly za neměnného osvětlení, měl bych v podstatě vystaráno. Problém byl ale v tom, že start byl v 19h a slunce pomalu začalo klesat. S každou minutou se tak prodlužoval stín, který na závodiště vrhala tribuna. První fotografie jsem tedy pořídil na plně osvětlené dráze, navíc na velmi malou citlivost. Snímky jsem se naopak snažil trochu podexponovat, aby získaly dostatečný kontrast a tu správnou "šťávu".


čas: 1/1000s - clona: F5.3 - ISO: 1600

Po několika jízdách ale už byla půlka závodiště ve stínu, zatímco ta druhá ještě stále na přímém slunci. Snažil jsem se tedy zmáčknout spoušť přesně ve chvíli, kdy závodníci překračovali hranici světla a stínu, což vypadalo také celkem efektně. Pořídil jsem tedy několik takových záběrů, ale chapadla stínu byla neúprosná.


čas: 1/1000s - clona: F5.6 - ISO: 1600

Za pár minut už byla zastíněna celá zatáčka a mně nezbylo nic jiného, než začít zvyšovat ISO a expozici tlačit trochu do plusu, aby byly detaily jezdců i závodních strojů dostatečně prokreslené. Čím níže klesalo slunce k obzoru a čím méně bylo světla, tím více jsem musel zvyšovat citlivost. Jinak to zkrátka u sportovních fotografií nejde. Clonu jsem už raději otevřel na maximum. Čas jsem prodloužit nemohl, protože by motocykly poháněné methylem, nebyly na snímcích ostré. Tam, kde jsem měl v 19:15h hodnou citlivosti mezi ISO 200 až 400, jsem se o dvě hodiny později pohyboval v hodnotách ISO 6400 – 12800. Je zřejmé, že jsou tyto fotografie již poznamenané vyšší hladinou šumu, ale na druhou stranu je lepší mít snímky zrnité než rozmazané.


čas: 1/2000s - clona: F5.3 - ISO: 800

Vzhledem k tomu, že během plochodrážních závodů nemůže fotograf mockrát změnit stanoviště a navíc je jen pár míst, odkud vypadají snímky efektně, snažil jsem se zaměřit hlavně na technickou stránku fotografií. Hrál jsem si s náklonem, perspektivou, různým přiblížením atd. Plochá dráha je navíc docela velký fofr a bylo mi jasné, že by mohl být problém s ostřením. Než objektiv zaostří, může být závodník už dávno pryč ze zatáčky. Osvědčil se mi tedy systém tzv. předostřování. Než závodníci objeli kolo, našel jsem si nějakou zajímavou kompozici a zaostřil na nějaké výraznější místo na závodní dráze. Tím může být například hrudka hlíny, nebo stopa od pneumatik. Pak už jen stačilo počkat, až se peloton dostane do této oblasti a ve správný okamžik domáčknout spoušť. U pomalejších sportů by se dalo použít kontinuální (průběžné) zaostřování. To ale u ploché dráhy jaksi nestíhalo. Zvláště pak při horším světle.


čas: 1/1600s - clona: F5.3 - ISO: 360

Optimální je samozřejmě použít sériové snímání. Získáte tím větší jistotu, že si vyberete ze série záběr s nejlepším rozmístěním závodníků. Jen je nutné počítat s tím, že snímků bude většinou 4x až 5x tolik oproti tomu, kdybyste fotili jednotlivě. Na druhou stranu, aspoň je pak z čeho vybírat.


čas: 1/400s - clona: F5.3 - ISO: 800

V závěru závodů už bylo tak špatné světlo, že jsem musel změnit objektiv a použít kratší ohnisko s lepší světelností. Díky velkému rozlišení dnešních fotoaparátu se ale dají naštěstí dělat celkem detailní výřezy.


čas: 1/1600s - clona: F3.5 - ISO: 3200

Závody skončily naštěstí v pravý čas a já byl rád, že nemusím použít nejvyšší ISO 25600. Přesto, že šlo o mou plochodrážní premiéru, byl jsem nakonec s výsledky spokojen.


čas: 1/1600s - clona: F3.5 - ISO: 8063

Na závěr bych jen připomněl základní pravidlo reportážní fotografie a to je střídání perspektivy a formátu fotografie. Reportáž by měla vždy obsahovat celek, polocelek a detail a to ve vyváženém poměru. 50 fotografií jezdce na motocyklu v detailu a ze stejné vzdálenosti, to by byla pro diváka velká nuda.


čas: 1/1600s - clona: 6.3 - ISO: 360