Jak se fotí SUPERENDURO

Jako první jsem oslovil kamarádku Lucku Havlíčkovou, šéfredaktorku motoristického magazínu Motolevel, se kterou jsem v minulosti mnohokrát spolupracoval. Jak jsem předpokládal, tak ta dostala pouze jednu foto akreditaci, takže už měla akci pokrytou. Za Motolevel tam byl výborný sportovní fotograf Jakub Frühauf, který je mimochodem také členem naší Galerie. Vypadalo to tedy, že se tam tentokrát s foťákem nedostanu. Pár dní před závodem, mi ale úplně náhodou zavolal jiný člen Galerie Petr Hejduk, se kterým jsme se spřátelili na VEČERNÍM FOTOGRAFICKÉM KURZU, kterého se u nás před časem zúčastnil. Vzpomněl si, že rád fotím motorky a shodou okolností byla jeho firma partnerem celé akce, takže mi přes německé kontakty na pořadatele sehnal fotografickou akreditaci. Znovu se potvrdilo, že když má člověk známé, tak jde všechno.


foto: Martin Lukeš

V sobotu před závodem se jely tréninky, ale protože jsem měl nějaké povinnosti, nemohl jsem se zúčastnit a do Tipsport Arény jsem se dostal až večer na hlavní závod. To mě trochu stresovalo, protože přesto že mám nějaké zkušenosti s plochou dráhou a Free Style Motocrossem, tak Super Enduro je trochu něco jiného a nikdy jsem podobné závody nefotil.


foto: Martin Lukeš

V Press Centru jsem se nakonec potkal nejen s Luckou z Motolevelu ale i s Jakubem Frühaufem a ještě dalším fotografem z naší Galerie, ostříleným sportovní fotografem Martinem Kozákem , který patří k nejlepším sporťákům vůbec. Ten měl v testování od Canonu novou vlajkovou loď, zrcadlovku Canon EOS 1D X Mark II. Bylo příjemné potkat nějaké známé tváře a prohodit s nimi pár slov. Navíc oba kluci fotili už zahřívací tréninky, takže mi předali pár tipů, postřehů a rad, které pro mě byly v tu chvíli opravdu velmi cenné.


foto: Martin Lukeš

V batohu jsem měl svého Nikona D800 a několik objektivů, které pokrývaly ohnisko od 15 do 400mm. Z minulosti vím, že většinou fotografové dopředu nevědí, jaký prostor v hale jim pořadatel vyčlení a tak jsem nechtěl nechat nic náhodě. Pro jistotu jsem vzal i externí blesk Nikon SB-910. Člověk nikdy neví.


foto: Martin Lukeš

Ze strany pořadatele to ale bylo tentokrát pro fotografy zajištěno skvěle. Měli jsme vyhrazený prostor kolem celého závodiště, tedy hned za mantinelem. Pár fotografů se dostalo dokonce i na závodní dráhu a mezi vyvolenými byl i Jakub Frühauf. Ani jsem mu moc nezáviděl, protože jsem měl naraženou nohu a tak by se mi jen s obtížemi uskakovalo rozzuřeným strojům... :)


foto: Martin Lukeš

Ze všeho nejdříve jsem musel vyřešit expozici a špatné světlo. V podobných světelných podmínkách se mi osvědčilo manuální nastavení expozice v kombinaci s automatickou citlivostí. Závodní stroje naštěstí v terénu nejezdily tak rychle a tak jsem se s časem pohyboval zhruba mezi 1/250s – 1/320s. U statických záběrů jsem šel až na 1/100s. Bez světelného  a odcloněného objejktivu bych si moc neškrtnul, takže jak u Tamronu 15-30mm f/2.8 tak u Sigmy 70-200mm f/2.8 jsem fotil skoro všechno na otevřenou clonu, tedy F2.8, maximálně F3.2. Tyto hodnoty jsem v manuálním režimu zafixoval a o víc jsem se v podstatě nemusel starat.


foto: Martin Lukeš

V tomto směru je geniální funkce auto-ISO, která upravuje citlivost podle světla a v díky tomu se během celého závodu nemusím starat o nastavení. Režim automatické citlivosti jsem si omezil na nejdelší čas závěrky 1/250s a nejvyšší hodnotu citlivosti ISO 6400. Tak jsem měl jistotu, že pod tyto hodnoty automatika nepůjde. Velkou výhodou u Nikonu je, že při funkci auto-ISO, funguje také korekce expozice, která jinak v manuálním režimu nemá smysl. Pokud se mi snímek zdál světlý, nebo tmavší, mohl jsem si ho doladit klasickou korekci +/- a fotoaparát nastavoval o to nižší nebo vyšší citlivost. Někteří fotografové nad podobným postupem sice ohrnují nos, ale v případě sportu, fotografování koncertů, divadla, street fotografie, nebo reportáží se mi velmi osvědčil a nedám na něj dopustit. Velkou výhodou je to, že se nemusím vůbec řešit nastavení přístroje a soustředím se jen na děj samotný.


foto: Martin Lukeš

Ještě jedno nastavení jsem ale pořešit musel a to je kontinuální ostření AF-C. Na pohybující se objekty a sport zvláště je přeci jenom lepší, když fotoaparát stále doostřuje hlavní objekt a mám tak v podstatě jistotu, že kdykoliv zmáčknu spoušť, tak bude zaostřeno.


foto: Martin Lukeš

Nastavení fotoaparátu byla ale v tomto případě ta jednodušší část. Horší bylo vymyslet, odkud a jak zajímavě nafotit klíčové okamžiky závodu. Na trati bylo spoustu překážek, takže jsem je obešel a zkusil na každé najít něco zajímavého. Nabízely se tradiční skoky, jízda přes kameny, po šikmé stěně, nebo zatáčky projeté smykem a spoustu další prvků.


foto: Martin Lukeš

Šlo tedy o to najít si nějaký zajímavý úhel záběru, světlo, které bude hrát do karet a samozřejmě vystihnout ten správný moment.  Nakonec jsem přece jen něco nafotil, ale když jsem to konzultoval ke konci závodů s Jakubem, oba jsme se shodli na to tom, že jsme nějak nevěděli jak to pořádně uchopit. Já jsem se nechal unést tím, že jsem se dostal blízko k trati a hodně jsem fotil na širokáč a on měl naopak zase více detailní záběry, protože se dostal na plochu. Takže jsme se nakonec vlastně hezky doplnili.


foto: Martin Lukeš

Zkoušel jsem klasické švenkování na motorkách létajících vzduchem, pohybovou neostrost jedoucích strojů, detaily překážek s jezdci v pozadí, detaily závodníků v popředí i hromadné nájezdy motorek do první zatáčku po startu. Něco z toho vyšlo, ale úplně spokojený jsem nebyl. Příště to musím dát líp.


foto: ČTK

Jak se to má dělat jsem zjistil až druhý den, když jsem si prohlédl naprosto úchvatnou galerii Martina Kozáka. Takže jak se říká, příště budeme chytřejší. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že jsem tento sport fotil poprvé, tak to nedopadlo úplně nejhůř. Viděl jsem i nějaké fotky z ČTK a musím říci, že od "zpravodajské elity" bych tedy čekal rozhodně víc. :)


foto: Jakub Frühauf

Nejcennější na tom pro mě bylo to, že jsem viděl zajímavý závod, zafotil si a získal další cenné zkušenosti, které se vždycky hodí. Za to patří díky Petrovi za získání akreditace, Lůce za zpětnou vazbu k foto reportáži a Martinovi s Jakubem za rady a tipy před závodem.


foto: Martin Kozák

Více fotografií ze závadů si můžete prohlídnout na
osobním webu Martina Kozáka,  
stránkách Jakuba Frühaufa, nebo v
mém reportu zveřejněném na stránkách Motolevelu.

Jestli se chcete dozvědět jak nejlépe fotit sport a další podobné záběry, můžete navštívit náš pravidelný kurz Základy pohybové fotografie.

Nejbližší volné termíny:

• Praha, 26. dubna 2016
• Brno, 4. května 2016

Základy pohybové fotografie