Jak se vyznat v názvech a zkratkách u objektivů

Jak vybrat objektiv, který bude vhodný právě pro vás, o tom už jsme psali. Víme tedy, že je třeba se rozhodnout, co a jak chceme fotit, jaké výstupy požadujeme, jestli je pro nás vhodnější zoom, nebo raději pevné ohnisko, jakou by měl mít objektiv světelnost a tak dále. K tomu, abychom už podle názvu dokázali poznat, jaké vlastnosti přibližně bude mít objektiv, o který máme zájem, má každý objektiv od výrobce spoustu označení. Díky tomu dokážeme poměrně dobře určit, jestli je daný model pro naše účely vhodný, nebo není.

O výběru objektivu trochu obecněji jsme již psali v článku Jak vybrat objektiv. Nyní se na tuto problematiku podíváme trošku konkrétněji.

Zde je seznam základních parametrů, které bývají obsaženy v názvech objektivů a podle kterých si můžeme vybírat:

  • Ohnisková vzdálenost
  • Světelnost
  • Konstrukce, způsob ostření a pohonu autofokusu
  • Asférické čočky, ED skla
  • Stabilizátor
  • Formát snímače, pro který je objektiv určen
  • Typ bajonetu
  • Makro (poměr zvětšení)

Ohnisková vzdálenost

Ohnisková vzdálenost je jedním ze základních parametrů, podle kterých vybíráme objektiv. Určuje nám úhel záběru, tedy přesněji výseč zorného pole, kterou je schopen daný objektiv přenést na snímací prvek. To samozřejmě zásadním způsobem ovlivňuje perspektivu snímku a jeho celkové působení.

Na objektivech je vždy vyznačena skutečná ohnisková vzdálenost objektivu, tedy jeho technický parametr. Ten nám sám o sobě ale o úhlu záběru nic neřekne. O tom se můžeme bavit až v okamžiku, kdy víme, na jakém těle, přesněji na jaké velikosti snímače bude daný objektiv použit.

Protože jsme byli po létech používání objektivů na kinofilmových přístrojích zvyklí na jejich úhel záběru, začal se pro lepší představu o úhlu záběru objektivů na DSLR používat termín "crop faktor".

Je třeba mít na paměti, že crop faktor je vždy záležitostí velikosti snímače zrcadlovky nebo bezzrcadlovky, nikoli použitého objektivu. U fotoaparátu s menším snímačem (APS-C, micro 4/3 atd.) se ohnisko přepočítává i objektivů, které jsou určeny výhradně pro tento konkrétní formát snímače. Proto u nich někdy najdeme dva údaje, fyzické ohnisko například 50 mm a ohnisko přepočtené na kinofilm (eqv. 35 mm) 75 mm.

Světelnost

Světelnost je druhý základní parametr objektivu a v jeho názvu bývá uveden vždy. Pokaždé ale může mít jeho označení jinou podobu. Nejčastěji se uvádí za velkým písmenem F, například F2,8. Někdy se uvádí i ve tvaru f/2,8, anebo bývá před lomítkem uvedena ohnisková vzdálenost objektivu, například 50/1,4 a podobně.

Způsob ostření a pohonu autofokusu

Způsob ostření nám může dost říci i o konstrukci objektivu. Když je použito „běžného" způsobu ostření, pohybuje se zpravidla celá optická soustava jako celek směrem vpřed a vzad. Konstrukčně nejjednodušší je takový pohyb zajistit pomocí jakéhosi závitu kolem této soustavy, což má ovšem za následek rotaci čoček kolem vlastní podélné osy. To může být nepříjemné při použití například polarizačních, anebo jiných otočných filtrů. Ostření není příliš rychlé a jistou nevýhodou (především u teleobjektivů) může být i změna těžiště objektivu při různých zaostřovacích vzdálenostech. Tato konstrukce se používá u těch nejjednoduších a většinou nejlevnějších objektivů.

U objektivů vyšších kategorií se používá tzv. vnitřního nebo zadního ostření, označuje se IF nebo RF. To neprobíhá pohybem celého objektivu, ale pouze pohybem několika čoček uvnitř této soustavy. Velkou výhodou je to, že se neotáčí přední část objektivu, objektiv při zaostřování nemění své rozměry, a především je tento způsob ostření daleko rychlejší.

Rychlost ostření do velké míry závisí také na pohonu autofokusu. U kvalitnějších objektivů bývá použito speciálních ultrazvukových motorků, které jsou velice tiché a rychlé. Označovány jsou například USM, AF-S, SWM, HSM apod.

Asférické čočky, ED skla

Použití asférických čoček nebo čoček ze speciálních druhů skla má zásadní vliv na optickou kvalitu objektivu. Velmi často se stává, že výrobce má v nabídce dva konstrukčně naprosto shodné objektivy, ale jeden z nich je vybaven například čočkami z ED skla a je tedy po stránce obrazové kvality na daleko lepší úrovni.

Asférické čočky umožňují zmenšit konstrukci objektivu oproti tomu, kdyby byl vyroben z běžných sférických (kulových) čoček. Objektivy vybavené těmito čočkami jsou tedy menší a lehčí, mají také i lepší optické vlastnosti například při otevřené cloně. Asférických čoček se s úspěchem často používá u širokoúhlých objektivů. Používané zkratky jsou například ASPH, ASL apod.

ED skla, tedy skla s velmi malým rozptylem, mají vliv na ostrost obrazu a korekci barevných vad, jako je například chromatická (barevná) aberace. ED čočky se používají především u teleobjektivů, ale jejich rozšíření na jiné skupiny objektivů je stále častější. Označení na objektivech je například ED, APO, LD, AD apod.

Stabilizátor

Použití optického stabilizátoru u objektivů je dnes čím dál tím častější. Velmi zjednodušeně řečeno se jedná o skupinu čoček, která je díky pohybu do stran schopna směřovat paprsky procházející objektivem do jednoho a stále stejného místa na snímači nebo na filmu. Tím je do určité míry zamezeno nechtěnému rozmazání snímku vlivem chvění objektivu.

Objektivy se stabilizátorem jsou většinou opticky složitější, tím pádem i těžší, než podobné modely bez stabilizátoru. Na druhou stranu ale umožňují fotografování statických záběrů bez stativu i za použití delších expozičních časů. Označení objektivů se stabilizátorem bývá například IS, VR, anebo OS.

Formát snímače, pro který je objektiv určen

Některé objektivy je možno používat jak na kinofilmových přístrojích, tak i na zrcadlovkách a bezzrcadlovkách s menším snímačem. Pro tyto DSLR ovšem výrobci vyvinuli i speciální objektivy, které mají pro menší snímače daleko výhodnější vlastnosti. Jsou tedy menší, lehčí a mají pro tento rozměr snímače optimalizovány i optické vlastnosti a rozsah ohnisek. Takové objektivy už ale většinou nejdou zpětně použít na přístrojích se snímačem velikosti kinofilmového políčka. Na velkém snímači by totiž ostrý obraz nepokryl jeho celou plochu. Objektivy určené pouze pro DSLR s malým snímačem mají označení například DX, EF-S, Di-II, DC apod.

Typ bajonetu

Na trhu existuje mnoho firem, které nevyrábí vlastní fotoaparáty, ale pouze objektivy k přístrojům jiných značek. U takových objektivů je třeba dávat pozor na to, pro jaký bajonet je konkrétní kus určen. Například Sigma 50 mm f/1,4 DG HSM Art existuje v provedení s bajonetem pro Canon, Nikon a Sony. Na první pohled jsou všechny objektivy stejné, ale označení bajonetu naleznete přímo na krabici a spodní straně krytky bajonetu.

Makro (poměr zvětšení)

U některých objektivů nalezneme také údaj o poměru zvětšení, tedy v jakém poměru bude reálná velikost fotografovaného objektu přenesená na snímek. Makro objektivy mají poměr zvětšení 1:1, případně 3:1, nebo 5:1. Objektivy, které nejsou určené pro makro fotografii mají poměr zvětšení například 1:4, 1:6,5 atd.

Závěr

Používaných zkratek a popisů na objektivech je samozřejmě ještě daleko více, a proto jsme připravili soupis zkratek používaných jednotlivými výrobci:

  1. Vysvětlivky zkratek u objektivů Canon
  2. Vysvětlivky zkratek u objektivů Nikon
  3. Vysvětlivky zkratek u objektivů Sony
  4. Vysvětlivky zkratek u objektivů Sigma
  5. Vysvětlivky zkratek u objektivů Tamron
  6. Vysvětlivky zkratek u objektivů Tokina

Pokud tedy narazíte například na objektiv s označením Nikon 12-24 mm F4 G IF-ED AF-S DX ZOOM-NIKKOR, je už samozřejmě jasné, že má světelnost F4 v celém rozsahu ohnisek, má vnitřní ostření, je u něj použito ED skla a ultrazvukového ostřícího motorku a je určen pouze pro DSLR se snímačem formátu DX.

Věříme, že vám tento článek usnadní orientaci a výběr objektivu tak, aby co možná nejlépe odpovídal vašim představám.

 

Další informace na Megapixelu