Jak to vidí mistr tiskař Rozhovory

Jak to vidí mistr tiskař

Luděk BouškaVydáno: 28. 1. 2014 v 18:42 • Rubrika: Rozhovory

Borise Stojanova potkáte v horním patře naší pražské prodejny v tiskovém centru. Má vždy na tváři lehký úsměv a než ho oslovíte, nejspíš bude mít na monitoru otevřenou nějakou nádhernou fotku a bude ji připravovat na tisk. Když se s ním dáte do řeči například na téma jak velká může být fotografie, kterou chcete vytisknout, nebo na jakém papíře a v jakém rámu bude váš snímek vypadat nejlépe, pravděpodobně se vám nebude chtít odejít. Boris je skutečným mistrem v tisku fotografií. Tisku rozumí jako málo kdo, dokáže o tom i velice zajímavě vyprávět a vždy vám z vašich fotek dovede vyrobit nádherné luxusní obrazy.


Takhle zná Borise Stojanova většina z vás.

Borisi, jsi náš specialista na tisk, kde jsi nasbíral zkušenosti s tiskem fotografií té nejvyšší kvality?

Je to moje posedlost. Odjakživa a myslím, že to velmi dobře zformuloval pan Donutil ve filmu Román pro muže: „Mám velmi jednoduchý vkus, spokojím se jen s tím nejlepším“. Ale vážně, samozřejmě jsem si prošel jako každý obdobím, ve kterém jsem potřeboval jen to nejlepší. Zvětšeniny jsem si nechával dělat u pana Kříže v Corelabu, který sídlil kousek od Holešovického nádraží. Pan Kříž finalizoval se štětcem v ruce a retušoval masky a nedostatky dokud nebyly dokonalé… A pak museli zavřít. Strašná rána! Vůbec jsem nevěděl, co budu dělat. Do chemie se mi nechtělo, protože jsem neměl vybavení, zkušenosti a ani místo, tak jsem chvíli zkoušel všude možně, až mi osud postavil do cesty personu hodnou mého obdivu – pana magistra Petra Šálka. Petr Šálek byl už v té době legenda tisku na strojích Epson, špičkový fotograf a velmi vlídný a pečlivý člověk. Vzhlížel jsem k němu jako k božstvu, které vzalo něco tak nicotného jako jsou digitální jedničky a nuly a na druhém konci vylezla z divného mandlu fotka jak brus, ve velikosti okna v našem starém bytě. Byla to taková pecka, že jsem se rozhodl ano, tohle je moje cesta. Ve fotografii jsem prodělával těžkou tvůrčí krizi a hledal nový vítr, nový směr, který by měl smysl. De facto bylo jasné, že umělec ze mě nebude, fotky co jsem fotil já, už fotilo desítky dalších a práce bylo čím dál tím méně. Měl jsem zkušenost fotografa, pár let v marketingu, znalost práce s photoshopem, takže ideální základ. A tak jsem začal docházet, pomáhat a učit se a kazit, a kazit, a… Až to jednou vyšlo! Pak jsem připravoval zakázky, první menší tiskárna a pak už to jelo. A jednoho dne zavolal Tomáš Matějček, tak jsem tady.

A jaké jsou vlastně Tvé fotografické zkušenosti? Jak jsi začínal?

To je hodně podobný příběh… Pionýr, Flexareta, Zenit, Orwo… Potom Koncert pro slušný lidi v roce 1989, klasický pokusy a omyly, foto z dovolených… Příchod digitální techniky, příchod Milenia, 5 Mpx, 10 Mpx, 16 Mpx, 25 Mpx… Od roku 2005 jsem se de facto věnoval jen věcem kolem fotografie, ať již jako fotograf, nebo jako tiskař. Vše včetně mého angažmá v jedné z japonských firem, kde jsem byl jako posel propagující digitální fotografii. Měl jsem rád vždy focení lidí, ale pak přišel boom „budu modelkou“ a já ztratil zájem s tímto pracovat. Tak jsem se vrhnul na mrtvé věci. Produkty, jídlo, interiéry, exteriéry, ale i třeba náboje, zbraně, sáčky na odpadky… Většinu toho co umím, mají na svědomí Vojta Resler a Pavel Vítek z pražského RVV studia. Tam jsem se naučil hrozně moc. Vojta je pedant a cimprlich, vždycky mě hrozně káral za věci, které jsem si myslel, že nemají smysl řešit. Mýlil jsem se! A dnes mu za to díky, ale stejně si to dělám po svém. Takže pokud narazíš na přepálenou fotku vyfocenou na plnou díru, je asi pravděpodobně moje! Vojta se dodnes chytá za hlavu, že mi tenkrát podepsal potvrzení o získání praxe v RVV studiu (před deseti lety nebyla fotografie volná živnost).


Foto Boris Stojanov

Vraťme se ale k tisku. Můžeš nám říci něco o technologiích, které u nás v Megapixelu používáme?

Samozřejmě ty nejlepší, jak jinak? .-) Ale ne, v tuto chvíli máme k dispozici tři stroje, na kterých tisknu. Nejmenší co do formátu, je suchý minilab Fuji Frontier DL 650, na kterém dělám fotky od 10x15 do 30x45. Tento poslední model zvládne i panoramatické formáty do 120cm délky, takže největší panorama umí 30x120cm. Čtvercové formáty jsou samozřejmostí. Mojí láskou v rodince je plotr Epson SP 7890 se Spectroprooferem, který tiskne od listů A4 až po role o šíři 61cm. To je moje srdcovka, stroj, který dělá přesně co chci, neboť mezi Photoshop a tiskárnu máme zařazen řídící software Mirage. Díky spectroprooferu si umíme udělat profil na jakékoliv médium, které si umaneme a Mirage zařídí jeho maximální vytěžitelnost ve všech ohledech. Takže pokud chci něco barevně naprosto přesného, je to tato cesta. Pokud potřebuji něco velkého, máme prozatím 111cm šíři na plotru Canon iPF8100. Nechci samozřejmě říci, že ten barevně nesedí, ale tisk na Canonu je prostě jiný, inkousty jsou jiné, pocit z výtisku je jiný. Není horší a lepší, je jiný a je to dáno technologicky.

A jak je to s papíry? Vím, že je jich spousta druhů a právě výběr správného typu papíru hodně ovlivní výsledek…

Ano, je spousta papírů… Toaletní, balící, pauzák, ruční, krepovej… Tak na ty my netiskneme. :) Pak jsou papíry na RC (plastikové) podložce, bělené, s občasným cinkem do zelena… Jsou levné a pro spoustu lidí také dostupné a prý dostačující… Ale já je nemám rád. Moje filozofie spočívá ve střídmosti a vysoké kvalitě. Prostě když chce někdo domů velkou fotku, tak to znamená, že se mu líbí a že si jí chce dlouho užívat. A já se stavím do polohy dobrého posla, nebo rádce, který má to poselství, naučit zákazníky používat pro jejich krásné fotky jen ty nejkrásnější materiály. Proč? Protože si to zaslouží! Rozdíl mezi papírem na RC podložce a barytem, nebo akvarelem je jako mezi svíčkovou od maminky a zmrazenou věcí téhož názvu ze supermarketu. Ano, spoustu lidí to sní a nic se jim nestane, ale ten pocit a kvalita mají propastně rozdílné hodnoty! A stejně tak je to s kvalitním papírem.

Moje mise v Megapixelu je postavena na přiblížení Fine Art tisku masám lidí, kteří možná ani netuší, o čem to je. Ze svých zkušeností s podporou vedení se mi sem podařilo dostat ty nejlepší materiály, na které lze v současnosti tisknout. Současně s tím máme špičkové vybavení, zcela sladěný řetězec. Takže by se dalo říci, že s papírem volíme další výrazový prostředek. Je to další parametr do celé mozaiky. K čemu je vám dokonalá fotka vytištěná podivným způsobem na ještě podivnějším papíře? Výsledný dojem bude degradací všeho, oč jste se snažili. Jen kvůli tomu, že jste si nenechali poradit a koukali jen po ceně? Cena je velmi dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud fotím vybavením za desítky tisíc a tisknu nejlevněji, jak to lze, je to nerovnováha. Protože hlavní důvod koupě špičkového hardwaru je přeci touha po dokonalejších výsledcích… Rozumíš, je to jako když si koupíš špičkové běžecké vybavení a nosíš ho do hospody. Degraduješ ten účel jeho pořízení. Aby cena nebyla demotivátorem našeho počínání, snažím se držet ceny v nejnižších pásmech. Není to podbízení, je to prostě demonstrace kvality, kterou lidem přináším. I tak většina debat o tisku zde u stolu začíná rozborem fotek, které mi zákazníci nosí. Snažím se vyslyšet jejich touhy, přání a finanční možnosti a na ně navléknout maximální výsledek. I za cenu toho, že si místo 10 fotek z labu někdo odnese jen 3 baryty v rámech. Ale když si pro hotové dílo přijdou, pochopí a s úsměvem poděkují.

Stejně záleží i na inkoustech, jaké vlastně používáme? Má zákazník možnost výběru podobně, jako u papírů?

Jsem rád, že se na to ptáš. My jsme Megapixel, takže vše, o co se tu znažíme, musí vykazovat maximální kvalitu a užitek pro zákazníka. V tom jsme se shodli i na začátku mého působení. Já kategoricky odmítám používání neznačkových inkoustů pro tisk fotografií! Neznačkové inkousty nemusí být špatné pro tisk emailů, prezentací, pozvánek, formulářů… Ale tady se bavíme o fotografiích! Všichni milujeme ty rodinné krabice od sušenek napěchované historickými fotografiemi našich rodin. Jsme opravdu takoví lakomci, že nenecháme budoucí generaci nic? Opravdu po nás potopa? Neukážeme našim vnoučatům, jak jsme vypadali v roce 2014??? OK, je to každého věc, ale u nás se tiskne pouze s originálními inkousty do všech tří strojů. Je to sice drahé, dá se říci velmi drahé, ale jsou to fotografie našich zákazníků a to nás zavazuje. Musí dostat vždy prvotřídní servis a prvotřídní kvalitu. Druhá jakost neexistuje.

Kterou službu naši zákaznící nejvíce vyhledávají?

Samozřejmě jsou to takové ty rodinné tisky z dovolených, tam je silné portfolio nabídky. Na druhém místě jsou dárky a fotky pro radost na kvalitních materiálech, které si nechají vytisknout na baryt, nebo akvarel a rovnou zarámovat. A samozřejmě plátna na slepých rámech. To je velká pecka. Nepatříme sice k prodejcům, kteří jdou po ceně, ba naopak, naše plátna jsou poměrně drahá, ale ve chvíli kdy zákazníci vidí, za co platí, jdou do toho okamžitě. Je to jak jsem říkal před chvílí, je to prostě o té kvalitě materiálu a práce. Stojí to trochu více, ale stojí to za to.


Foto Boris Stojanov

A jaká je vlastně naše nabídka tiskových služeb v porovnání s konkurencí? Máme se čím pochlubit?

Tak určitě! :) Chlubit se mohu tím, že se zákazníci rádi vracejí a věhlas našich služeb i v tomto punktu stoupá. To je smysl mojí práce, můj motor. Chlubit se mohu klidně i tím, že začíná stoupat množství kvalitních fotografů, kteří za mnou chodí a s důvěrou nechávají tisknout své zakázky, ale i výstavy. Strašně povzbuzující byl pro mne fakt, když Bára Prášilová obdržela před pár dny prestižní ocenění Hasselblad Masters a já se mohl přidat ke gratulantům, protože Bára tiskne u nás v Megapixelu. To jsou věci a momenty, kterými se rád pochlubím. Všechno ostatní je jen tlachání, skutky jsou důležitější. Ale možná, nebudu skromný.

Řekl bych, že naše kolekce papírů Canson, Hahnemuehle, Harman by Hahnemuehle a Ilford je chlubení hodná. Je to výběr z bobulí, abych se zase vrátil k tomu jídlu. Jsou to dokonalé materiály, na které u nás může tisknout každý! A na to jsem pyšný. Stejně jako na fakt, že to byla moje zásluha dostat značku Canson – Infinity na český trh. Jedná se o nejstarší papírnu v Evropě, je starší a mnohem větší než Hahnemuehle! A mám tu třeba v listech papír Arches, který se vyrábí déle jak 500 let. Dokážeš si to představit? Design, který se 500 let nezměnil…

Můžeš nám něco říci o kvalitě, v jaké tiskneme?

Co se týče minilabu Fuji, tam jsou dvě možnosti: vysoká a nejvyšší. Nejvyšší se hodí pro větší fotky s množstvím detailů, které nechceme ztratit. Na plotrech tisknu pouze v té nejvyšší kvalitě. Nemá smysl řešit drobné ekonomické dopady, důležité je, že zákazník dostane maximum, kterého jsem schopen. Maximum, které nelze překonat, neboť taková technologie a materiál nebyly ještě vynalezeny. Samozřejmě se mohu splést, udělat chybu. Ale té si všimnu při kontrole, takže zákazník dostane maximální výstup.

Pokud jde o časovou náročnost, jak dlouho vlastně trvá tisk na jednotlivých strojích?

Víš co, tisk není jen o strojovém čase. To trvá minuty, desítky minut. Podle množství a velikosti. Tisk je o přístupu, ale i technologických pauzách. Zatímco malé fotky z minilabu prochází skrz proces sušení a zákazník si je hned může odnést, u velkoformátu je to ošidnější. Baryt zraje několik hodin, akvarel celý den, protože jej musíš nechat lehce zaschnout a poté nalakovat speciálním lakem. Akvarel je vlastně jako čtvrtka a inkousty jsou pigmentové – jako bys nastrouhal křídu do nějakého pojiva. To musíš nechat zaschnout a zaschlé částečky inkoustu zafixovat. Až poté s ním můžeš opatrně manipulovat. Ale výsledek pak stojí za to. 

Setkal ses už se zakázkou, kterou bys musel odříci, protože jsme nebyli schopni vyrobit?

Ano, to se může stát… Jsou dva důvody, buď zákazník přinese data, která nelze ani pomocí našich pluginů resamplovat do odpovídající kvality, nebo narazíme na problém s místem. Moje oddělení je zatím trochu těsné a nevejde se sem tiskárna 60“, což je na role papíru 152cm. Pokud tedy někdo touží po obrovském tisku třeba 150 x 225cm, tak to neumím. V následujících dnech přidáme i služby laminace, takže se opět zvýší počet kladných odpovědí na o tázku: „Umíte …“ Je to všechno otázka vývoje trhu, dnes není problém nakoupit technologii, ale je problém ji ekonomicky umořit. Pokud se moje mise bude dařit i nadále stejně dobře a objem práce poroste, budeme v dohledné době nabídku rozšiřovat. V tuto chvíli máme jen „velmi širokou nabídku špičkových služeb“.

A nakonec nejdůležitější otázka: proč by vlastně měli fotografové tisknout fotky? Proč by si neměli koupit hotové obrázky třeba v nějakém obchodním řetězci?

Ty mě chceš dneska těma otázkami zabít, viď? Proč by měli tisknout… No aby měli fotografie, to je jasné, ne? Já tvrdím jednu věc. Fotka v počítači je jen obrázek. Fotka se tomu dá říkat až ve chvíli, kdy je to na papíře. Samozřejmě je levnější a pružnější ukazovat zákazníkům obrázky třeba na tabletu, kdo by ten balík papíru taky chtěl tahat? Ale finální produkt by měla být vždy papírová fotografie. Myslím si, že i všechno co se nám povede bychom měli tisknout. Dělat si průřez tvorbou, takový ty highlighty, abychom se měli čím chlubit a aby po nás něco zůstalo. Ta hromada jedniček a nul není nesmrtelná a většina z nás zažila kolaps hard disku, ztrátu flash karty, nebo krádež počítače, málokomu však doma hořelo…

A proč nekupovat mainstream z řetězců? Protože člověk by měl mít vlastní domov, vlastní pohled na svět a vlastní vyjádření. Do toho spadá i lidská jedinečnost. Každý se narodíme jako originál. Nejsou dva identické Já na tomto světě. Ale časem se mnozí ohnou po proudu. Andula vedle z chalupy má tenhle obrázek z hypermarketu a já ho chci taky. Proč proboha??? Já nemluvím proti umělcům, kteří fotí, či malují a prodávají svá díla, byť v nějakých sériích. Pak máte třeba jeden z deseti exemplářů a je to investice do umění. Ale nesnáším masový produkt v milionech kusů. Představa, že mám doma nad postelí stejné vlčí máky jako tisíce domácností po celém světě je pro mne děsivá! To opravdu lidé nemají vlastní fotky? Vlastní zážitky, vlastní vzpomínky na prožitky se svými blízkými? Nebo klidně fotky svých domácích mazlíčků, nebo vlastní zahrádky? Nevěřím. Myslím si, že je to jen pohodlnost, ale jsem přesvědčen, že je to totální potlačení vlastního bytí, originality, tvořivosti a jedinečnosti. Je to prostě splynutí s davem, nástup do šedivého vlaku mainstreamu… A to je velmi smutné!

Bohužel, Fučíkovo "Lidé bděte" mi vyfoukli již pro kampaň na jiný produkt, ale i tak si dovolím drobnou poťouchlost: Lidé, tiskněte!


Takhle vidí Borise kolega Martin Lukeš



Zobrazeny komentáře (10 - 1)

  • 10

    Metlička

    Na začátku článku o Borisovi Stojanovovi je popis, jak se s ním potkáte v patře v tiskovém centru prodejny Megapixelu, jak má vždy úsměv na tváři, nakonec jeho renesanční vzhled to jaksi doplňuje a že než se stačíte pozdravit, tak najednou zjistíte, že na téma fotografie a všeho kolem toho se s Borisem skutečně povídá dlouho a dobře. Mohu to potvrdit osobně z vlastní zkušenosti už z prvého setkání, když jsem později odcházel, měl jsem díky němu pocit, že mám v hlavě nové příběhy na fotografování, které podnítila jeho oddaná láska ke grafickému designu a že se právě i proto chystám k rozepsání čerstvě nového románu, protože mi Boris nabídnul kvalitní a odbornou možnost převést ten můj přinesený příběh na flash disku k němu do atelieru do tiskové podoby. Pravděpodobně filigránsky odhadl mou posedlost našeho společného tématu fotografie a já nabyl pocitu, že tak mohu ztvárnit na velkém plátně mé vyfocené vize u tohoto odborníka a především produkčního designéra, co přenese mé foto příběhy třeba i z komiksového média co nemá valné základy do média trvanlivé hodnoty. A následná spolupráce skutečně dala všemu za pravdu s bonusem spolupráce s příjemným odborníkem

    Otakar Metlička, 09.09.2014 | Reagovat

  • 9

    Avatar

    Boris Stojanov. Do 27.12.2013 jsem ho osobně neznal. Potřeboval jsem ten den (pátek večer) na počkání upravit fotku, vytisknout na A3 a zapaspartovat. V podstatě všude mě vyhodili a u FotoŠkoda by to bývalo trvalo 3 dny a ještě se 100% příplatkem. Boris nechal veškeré práce a věnoval se mi tak, že jsme skončili až po zavírací době. Výsledek byl dokonalý. Přestože jsme se viděli poprvé, tak jsme si výborně při práci pokecali. Je mi ctí, že ho znám.

    Daniel Rouček, 17.02.2014 | Reagovat

  • 8

    Avatar

    Pánové, děkuji... Hezky se to čte, moc díky za přízeň! Budu se i nadále snažit, aby za mnou zůstaly nějaké výsledky...

    Boris Stojanov, 04.02.2014 | Reagovat

  • 7

    Avatar

    Boris Stojanov - to je kapitola sama pro sebe (samozřejmě myšleno pouze v dobrém, jak jinak) :-)

    Vlastimil Vojta, 03.02.2014 | Reagovat

  • 6

    Avatar

    Tento pán je veľmi dobre známy aj na Slovensku. Vzhľadom na svoj vek si to môžem dovoliť, mám jediné hodnotenie a to: "Super pán po všetkých stránkach."

    Blažej Vittek, 03.02.2014 | Reagovat

  • 4

    Zýka

    Super článek, pana Borise obdivuji a vzhlížím k němu stejně jako on tenkrát vzhlížel k Petru Šálkovi. Boris mi dal slušnou dávku informací a otevřel mi oči v místech, kde jsem je měl zavřené, ale protože i jeho řeči jsou o tom, že člověk si má jít za svým vytyčeným cílem: "Promiň Borisi, ale já za tím cílem půjdu dál". I kdybych ho neměl dosáhnout na samém vrcholu, ten pocit, že jsem sebe nezklamal a šel za tím. Kdo ví co bude na konci cesty :) Boris je mistr svého řemesla a člověk na svém místě. Nikdy nebudu šetřit chválou na jeho osobu. Kdykoliv jsem měl jakoukoliv otázku, dokázal mi na ni odpovědět a pomohl s jakýmkoliv problémem. A samozřejmně se připojuji k Patriku Banasovi. Návštěva u Borise na 5 minut znamená půl hodiny. Díky za super článek a za Borise ;)

    Tomáš Zýka, 29.01.2014 | Reagovat

  • 3

    Avatar

    Opravdu pěkný článek a sympatický přístup. Reakce na js: Ano, podle mého o megapixely na A4 nejde od doby kdy se rozlišení aparátů přehouplo přes nějaké 4 MP. Jde o to aby fotka za něco stála a aby ty megapixely nebyly "prázdné" (z dnešních XXXX megapixelových 1/2,3" telefonových snímačů...).

    Jan, 29.01.2014 | Reagovat

  • 2

    Avatar

    Moc pekne citanie Borisi! "Zakecanie sa s Borisom" na pol hodinu, z povodne myslenych 5 minut plne potvrdzujem! :)

    patrik banas, 28.01.2014 | Reagovat

  • 1

    Avatar

    pěkný článek, možná by ale stálo za to, zde upozornit přibližně kolik mpx na jaký tisk postačí... mnozí se domnívají, že čím víc mpx, tím větší tisky si mohou vyrábět... přitom na fotku A4/A3 není nutné mít zrovna nejnovější 20-24 a více mpx APS-C/FF, ale hravě to zvládne třeba i 10-14 mpx Nikon CX (Nikon 1)...

    js, 28.01.2014 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

  • Rozhovor s fotografem - Mario Sikora Rozhovory Rozhovor s fotografem - Mario Sikora

    Martin HájekVydáno: 16. 3. 2017 v 10:00

    V rámci naší série rozhovorů s fotografy jsme tentokrát zasedli na interview s Mario Sikorou - fotografem, který se specializuje na portréty. Jeho fotografie se pravidelně objevují například ve Foto Vogue nebo…

  • Vyhodnocení soutěže - PORTRÉT OKEM MISTRA Blog Vyhodnocení soutěže - PORTRÉT OKEM MISTRA

    Martin LukešAktualizováno: 12. 9. 2016 v 10:59

    Přesto, že jsme museli pár fotografií při závěrečném vyhodnocení ze soutěže vyřadit, protože nesplňovaly zadání, dalo by se všeobecně říci, že toto téma bylo zřejmě nejpopulárnější, soudě podle přihlášených fotografií.…

  • Nikon představil nový profesionální FX objektiv Nikon AF-S 105mm f/1.4E ED Produktové aktuality Nikon představil nový profesionální FX objektiv Nikon AF-S 105mm f/1.4E ED

    Martin LukešAktualizováno: 27. 7. 2016 v 21:17

    Společnost Nikon patří k absolutní špičce ve svém oboru a fototechnika této značky je oblíbena nejen mezi nadšenými amatéry, ale i mezi nejlepšími profesionály. V současné době slaví tato značka hned dvě významná výročí…

  • Rozhovor s módním fotografem Filipem Matušinským Rozhovory Rozhovor s módním fotografem Filipem Matušinským

    Martin LukešAktualizováno: 2. 9. 2015 v 12:19

    Včera skončilo srpnové kolo naší celoroční fotografické soutěže ROK S MEGAPIXELEM, jehož tématem byla módní fotografie. Dodatečně vám přinášíme rozhovor s jejím garantem, profesionálním fotografem Filipem Matušinským,…

  • Jak (ne)fotit fashion Fotoporadna Jak (ne)fotit fashion

    Martin LukešAktualizováno: 1. 9. 2015 v 9:04

    Tak jako každý měsíc, přináší i v srpnu naše FOTOPORADNA článek, který se věnuje aktuálnímu kolu celoroční fotografické soutěže ROK S MEGAPIXELEM. Prázdninovým tématem je MÓDA, ČILI FASHION, což je žánr poměrně…

Doporučené stránky

  • Jak fotit dokument

    Překlad latinské slovo “documentum” znamená “předmět doličný”. Dokumentární fotografie je tedy žánr, který by měl zobrazovat realitu a zároveň na…

  • Jak fotit zátiší

    Fotografické zátiší anglicky „still life“, neboli klidný život, si vzalo základy z velmi starého žánru výtvarného. Kořeny této malířské disciplíny…

  • Dobrou chuť!

    Pamětníci počátků naší Galerie si možná vzpomenou, že první soutěž, kterou jsme před více než 2,5 lety vyhlásili, byla na téma JÍDLO V HLEDÁČKU. Nový…

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím