Ač se to často podceňuje, tím nejdůležitějším krokem je důsledná a hlavně průběžná selekce. Digitální fotoaparáty - DSLR, CSC, kompakty i fotomobily, jsou skvělé pro svou flexibilitu a široké možnosti využití. Na druhou stranu, v mnoha ohledech nám dělají vlastně i tak trochu mědvědí službu. Pořízení digitálního snímku (nebo videa) je strašně snadné a rychlé. Svádí to fotit hodně a pořád. Výsledkem jsou pak desítky, stovky až tisíce fotek. Z nich pak mnoho duplicitních, často nevalné kvality - technické i obsahové. Proto by základem měla být neustálá selekce a průběžné promazávání. První pravidlo: koš - ten virtuální samozřejmě - je vaším nejlepším kamarádem.
Pořádek musí být
Dalším důležitým faktorem je smysluplná katalogizace. Jednak musíte snímky protřídit a následně je někam dát. Dnešní pokročilé programy pro práci s fotografiemi - Adobe Photoshop. Adobe Lightroom, Zoner Photo Studio - již využívají velice sofistikovaný systém třídění, štítkování i popisování fotografií. Lze využívat klíčová slova, dávkově upravovat, přesouvat a přejmenovávat. Dále pracovat s exifem či pomocí GPS údajů sortovat snímky dle místa a času pořízení. Pojmenovávání a řazení fotografií do složek je samostatnou kapitolou. Zde existuje jediný postup - vytvořit si svůj funkční systém a toho se držet. Pravidlo druhé: nevyznáte-li se ve vlastních fotografích vy, nevyzná se v nich nikdo.
Výstup, archivace
Jak jsme již naznačili v předchozím odstavci, třetí klíčovou věcí, je export a následné “skladování dat”. Zde si musíme dobře rozmyslet, k čemu budeme dané snímky používat, kam půjdou a jaký výstupní formát, velikost a kvalita (komprese) bude optimální. Pokud fotografie plánujete použít pro webové galerie, stačí nám menší rozlišení, JPG formát a lze i použít nějaký rozumný stupeň komprese - kvůli malému datovému objemu snímků. Jestli ale chceme fotografie tisknout, plné rozlišení a bezeztrátový formát (například TIFF) je relevantní. Otázkou samozřejmě je, velikost tisku a provedení - je rozdíl tisknout fotografie do alba a nebo na velký fotoobraz či pro velkoformátový tisk. Nejlepší je rada v osvědčené fotografické sběrně.
A co se týče záloh, doporučuji pravidelně a důsledně. Nejlépe dvojité jištění a rozhodně ne přímo na pevném disku PC/Notebooku. Na trhu je dnes množství spolehlivých externích disků - jak kapesních/cestovních, tak i velkých/desktopových. Investice do nich se rozhodně vyplatí a ušetří vám spoustu starostí. Pravidlo třetí: Fotografie, které nezálohujete a netisknete, ty jakoby nebyly.
Pusťte si video
Závěrem
Populární variantou je dnes záloha a publikování fotografií online. Ať už pomocí různých webových galerií, tak prostřednictvím sociálních sítí. Na jednu stranu, proč ne? Lepší nějaká “záloha” než žádná. Na druhou stranu, jde pořád jen o virtuální fotky, které lze snadno zneužít, zcizit ale také smazat. Navíc nikdy nevíte, kde jsou a co se s nimi děje. Proto nelze než důrazně doporučit, udržujte si kontrolu nad svými daty - od fotografií přes videa až po všechny ostatní soubory.
4
Reaguje na (3) | Dobrý den, co se týče mazání fotek už ve foťáku, jde samozřejmě vždy pouze o ty fotky, kde si je fotograf hned na první pohled 100% jist, že je tam něco hodně špatně. Jakmile je byť jen stín pochybností, lépe nechat kontrolu až na velký LCD. Nicméně i na malém displeji lze fotky relativně rychle a důkladně proklepnout (a praxe mě naučila, být maximálně časově efektivní, takže mé selekce jsou velice rychlé. S mazáním se prostě moc nemažu :-)) Co se týče výběru-počtu fotek, to je myslím na samostatnou (a dlouho) diskuzi. Záleží na typu focení, na využití fotek, na tom jestli jde o placenou či neplacenou zakázku (popř na typu zakázky) atd. atd...
Martin Hájek - Megapixel, Komunitní specialista, 05.04.2017 | Reagovat
3
Reaguje na (1) | Karle, mluvíte mi z duše. Mazat fotky při pohledu na malý displejek foťáku mi nepříjde rozumné. Mnohdy se mi totiž stává, že to, co jsem v aparátu považoval za košovku, se na velkém moňasu ukázalo jako velmi výtvarné, byť neúmyslně, nebo jako základ k nějakému jinému opusu. A stran počtu fotek pro prezentaci? No, občas někde něco udělám a občas jsem pozván, abych o fotkách něco řekl i s ukázkami a vždy, když bylo fotek přes padesát, bylo očividné, že na konci lidé nevěděli, co bylo na začátku. Takže s Vámi souhlasím i v tomto. Je ale třeba říci, že dnes jsou lidé zvyklí na velké dávky fotek. Otázka je, co si z nich vezmou. Ale to není můj případ. Takže souhlasím i s Luďkem, že co člověk, to názor.
Jaroslav Orlík, 25.03.2017 | Reagovat
2
Reaguje na (1) | Dobrý den, nemáte se za co omlouvat... Co člověk, to názor.
Luděk Bouška - Megapixel, 09.03.2017 | Reagovat
1
Koukl jsem se na začátek videa a hned mám dvě připomínky: 1) Prohlížet a mazat fotky přímo ve foťáku je zbytečně pracné. Zásadně dělám první selekci až v počítači - na kartě, než přenesu zbytek na disk. 2) 100, maximálně 150 fotek na jednu prezentaci - to je tak na celodenní přednášku s přestávkami na občerstvení. Daleko lepší počet je třicet až padesát a i to je někdy moc. Na tom jsem skončil, I am sorry.
Karel Endler, 08.03.2017 | Reagovat