Lidské oko ve spojení s naším mozkem patří stále mezi nejdokonalejší optický aparát, který známe, přesto má ale svá omezení. Pokud chceme pozorovat krásy krajiny, nic netušící zvířata v dálce či z bezpečné vzdálenosti sledovat rozličné objekty, budeme potřebovat naše vlastní oči značně “prodloužit”. Zde na scénu přichází právě dalekohled, který by měl být obsažen ve výbavě všech milovníků přírody, myslivců, turistů, ale i zcela běžných výletníků, kteří se na svět potřebují dívat pouze z větší dálky. Chápeme, že množství informací a rozličných druhů na trhu může být matoucí, a právě proto vás v tomto článku rádi provedeme veškerými důležitými aspekty, které budete při výběru onoho “perfektního” dalekohledu potřebovat.
Něco málo z historie
Již v roce 1608 se nizozemský výrobce brýlí Hans Lippenskey jednou podíval na nedalekou kostelní věž přes dvě na sobě umístěné skleněné čočky a zjistil, že obraz je zvětšený, a proto začal tento jev zkoumat. Prvním člověkem, o němž je známo, že pohlédl dalekohledem na naši oblohu, byl již o rok později známý italský fyzik a astronom Galileo Galilei (1564-1642). Od této doby se dalekohledy jak hvězdářské, tak kapesní neustále vyvíjejí. Poděkovat za to můžeme modernějším technologiím opracování optických hranolů, mnohem přesnějším strojovým výbrusům apod.
V dnešní době již máme dalekohledy, které nabídnou extrémní kvalitu obrazu, a zároveň si je můžeme vzít třeba i do kapsy, aniž by nás při nošení jakkoliv obtěžovaly.
Jako monokulární dalekohledy označujeme ty, přes které se díváme pouze jedním okem. Většinou se používají pro sportovní účely, na střelnici, měření vzdálenosti apod.
Dalekohledy určené pro pozorování oběma očima. U takzvaných “binokulárů” rozlišujeme několik základních konstrukcí. Jedná se o nejrozšířenější druh dalekohledů.
Základní konstrukce binokulárů
Prismatické (Prism konstrukce)
Klasická a levnější konstrukce dnes běžně prodávaných dalekohledů. Použití konvexních čoček jak pro okulár, tak pro objektiv. Používají optický hranol (prisma), který slouží k otočení převráceného obrazu. Robustní konstrukce má nevýhodu ve větší váze, ale nedochází zde v takové míře k optickým ztrátám, jako u níže uvedených porro dalekohledů.
Porro (Porro Prism konstrukce)
Typickým prvkem jsou dva trojboké hranoly, kterými prochází světlo a třikrát se lomí, jeho paprsek má pak typický tvar písmene „Z“. Vzhledem k větším světelným a optickým ztrátám tohoto řešení je nutné použít kvalitnější optické členy. Výhodou oproti prismatickým dalekohledům je o něco menší váha a často větší zorný úhel.
Roof (Roof Prism konstrukce “střechové”)
Lineární dalekohledy, jak se jim také říká, ve své konstrukci používají tzv. střechové hranoly, což umožňuje průchod světla v přímém směru. Díky tomu mohou být skladnější, a hlavně znatelně lehčí. Aby se zachovala kvalita obrazu, je třeba použití mnohem kvalitnějších komponent, proto je většinou i cena oproti klasickým dalekohledům o něco vyšší. Jedná se o nejkompaktnější dalekohledy na trhu.
Jako další typy konstrukcí můžeme zmínit například konstrukci G. Galilea. Pro okulár jsou použity konkávní čočky (tato čočka je uprostřed tenčí než na krajích). Z tohoto důvodu nebylo nutné použít korekci v podobě optického hranolu. Tato konstrukce se používá například u divadelních kukátek, kde není zapotřebí velké přiblížení.
Vysvětlení základních pojmů
Zvětšení
Zvětšení dalekohledů vyjadřuje číselný poměr mezi velikostí sledovaného objektu a jeho zvětšenými rozměry, které vidíme skrz dalekohled. Pokud máme dalekohled, který disponuje zvětšením například 10x, ve vzdálenosti 1000 m se nám výsledný obraz jeví tak, jakoby jsme lidským okem pozorovali objekt vzdálen pouze 100 m.
Průměr objektivu
Druhé číslo u označení dalekohledu je průměr objektivu, respektive milimetrový průměr jeho vnější čočky. V praxi to znamená to, že čím je tato hodnota větší, tím více světla se dostane do optické soustavy. Tuto vlastnost oceníme především za zhoršených světelných podmínek, kdy světla potřebujeme co nejvíce.
Zorný úhel
Velikost úhlu, kterým skrz dalekohled sledujeme okolí. Uvádí se v úhlech nebo šířkou zorného pole ve vzdálenosti 1000 m.
Výstupní pupila a světelnost
Průměr lidské zornice (pupily) je v závislosti na světelných podmínkách rozšířen na 2-7 mm (s přibývajícím věkem zornice bohužel pomalu ztrácí schopnost zvětšit se). Dalekohled, který bude mít výstupní pupilu 7 mm nám tedy předá maximum možného světla i za tmy, kdy naše zornice bude rozšířena právě na tuto hodnotu. Hodnota u dalekohledu se dá vypočítat velice jednoduše, stačí vydělit průměr vnější čočky a hodnotu přiblížení - např. u dalekohledu 10x40 bude pupila velká 4 mm.
Značení parametrů u dalekohledů
Průměr venkovní čočky a přiblížení již poznáme, mohou nás ale zmást další znaménka, která jsou umístěna právě za těmito údaji. U různých značek můžeme narazit na označení např. WP či ED apod. Jedná se o dodatečné označení například úpravy konkrétních čoček, antireflexních a kontrastních vrstev sloužících pro zamezení odlesků a zvýraznění obrazu či odolnost proti prachu a vodě. Vždy je dobré ujistit se, co konkrétní označení u vámi vybraného dalekohledu znamenají. Pokud si nebudete jistí, rádi vám vždy poradíme.
Rady a tipy
Pokud budete používat dalekohled primárně v rukou, nedoporučujeme vybírat větší přiblížení než 10x, obraz bude poté již roztřepaný. Ideálním přiblížením v poměru zvětšení/pohodlí je zvětšení 8x.
Při použití dalekohledu v prostředí, kde dochází k zamlžování čoček, doporučujeme zakoupit dalekohled, který je plněn dusíkem. Dodatečný plyn zabrání zamlžení a přidá na komfortu používání za jakýchkoli podmínek.
Větší neznamená lepší. Často i mnohem menší dalekohledy, ve kterých je použita kvalitnější optika, poskytnou lepší obraz, nehledě na lepší skladnost.
