Jak vybrat digitální videokameru
Ačkoli by se mohlo zdát, že dneska už se video natáčí jen na mobil, není tomu tak. Pořádná kamera zaznamená nejen kvalitnější obraz, ale také se s ní lépe pracuje a většina z nich se na rozdíl od smartphonu po pádu z metrové výšky nerozbije. Poradíme vám, jak se mezi nimi zorientovat.
Rozdělení na amatérské a profesionální kamery je už dnes spíše přežitkem. Filmař samozřejmě nebude natáčet na kamkordér za tři tisíce a amatér si zase nejspíš nekoupí stroj za sto tisíc, většina kamer ale spadá do oblasti mezi tyto dvě cenové hladiny. A tady už záleží na každém, co si vybere.
Existuje několik parametrů, podle kterých byste se při výběru měli řídit. Oproti dřívějším dobám odpadly starosti s typem záznamového média, drtivá většina kamer pracuje buď s SD kartami nebo interní pamětí. V kvalitě obrazu a dalších ohledech se ale mohou zásadně lišit.
Typ kamery
Rozmyslete se, jaký typ videa chcete natáčet. Na výběr máte z:
-
Pokročilých kamer k natáčení filmů nebo reklamních spotů
-
Střední třídy pro reportáže nebo korporátní prezentace
-
Sportovních minikamer typu GoPro na akční záběry při sportu nebo třeba k zachycení jízdy na motorce či skoků na kole
-
Dronů pro letecké záběry
-
Klasických kamkordérů, které strčíte do batohu i větší kapsy a vyrazíte s nimi na výlet nebo dovolenou
Čím lepší obrazová kvalita, tím se úměrně zvyšuje velikost snímače a tím pádem i kamery jako takové. Snímače vyšší kvality zase potřebují náročnější čočky, které jsou schopné využít jejich potenciál naplno. Takovou kameru už si jen tak na cesty nesbalíte a na akční nebo sportovní záběry můžete bez pokročilého externího stabilizátoru zapomenout.
V dnešní době jim velmi silně konkurují kamery ve smartphonech, které ovšem u levnějších modelů nedosahují takové kvality. Nehledě na to, že krychlovitý mobil se oproti zakulacenému kamkordéru s praktickým úchytem mnohem hůře drží a snáze vám z ruky vypadne.
Samostatnou kapitolou jsou kamery na dronech. Díky nim se videonadšencům otevřely v posledních letech možnosti, dříve vyhrazené pouze profesionálním filmařům. Záběry jako z helikoptéry nebo drahého natáčecího jeřábu dnes pořídíte s dronem za pár desítek tisíc. Pokud vás tvorba videí živí a chtěli byste ji posunout o úroveň výše, může to být ta pravá cesta, jak dodat svým záběrům šťávu.
Snímač
Srdcem každé kamery je její snímač. Zjednodušeně řečeno jde o velmi důležitý kousek hardwaru, který zachycuje světlo dopadající na čočku a přetváří ho ve výsledný digitální obraz. Primárním typem snímače v moderních kamerách je CMOS. Co od sebe snímače odlišuje je jejich velikost. Tu rozdělujeme na několik základních typů.
-
Plnoformátový (36 x 24 mm): Své jméno dostal proto, že má stejnou velikost jako 35mm filmové políčko. Je to ideální velikost pro zachycení profesionálního videa, práci s hloubkou pole a jakékoli pokročilé filmařské techniky. Pro využití všech výhod takto velikého snímače budete potřebovat větší kameru a pořádnou čočku, takže pokud už do něj zainvestujete, nešetřete ani na ostatních částech.
-
APS-H (28,7 x 19 mm): Velmi populární u poloprofesionálních kamer vyšší kvality. Dobrý kompromis, když máte dost velký rozpočet, ale nechcete jít do vyloženě profesionální techniky.
-
APS-C (23,6 x 15,8 mm): Zlatá střední cesta pro kinoamatéry a nadšence do natáčení bez ambicí účastnit se filmových festivalů.
-
Tříčtvrtinový (17,3 x 13 mm): Oproti plnoformátu je zhruba čtvrtinový, což se odráží na kvalitě obrazu. Najdete ho v menších, flexibilních kamerách.
-
CX (1 palec): Poslední výstřelek na poli digitálního videa. Dokáže nahrávat dostatečně kvalitní video i při poměrně malých rozměrech snímače.
Typů snímačů je mnohem více a stále přibývají nové a nové. Výše uvedený výčet můžete brát jako orientační vhled do problematiky a může vám posloužit jako odrazový můstek při výběru. Pokud si z popisu výrobku nejste jistí, jak velký snímač má, zeptejte se odborníka v prodejně nebo si údaje najděte na stránkách výrobce, který je většinou uvádí.
Pokročilejší kamery bývají multisenzorové, nejčastěji třísenzorové. Každý ze snímačů takového systému pak zachycuje jinou barvu RGB spektra. Výsledkem jsou věrnější barvy a lepší kvalita obrazu za horšího osvětlení. Dříve se multisenzorové systémy omezovaly na CCD snímače, v dnešní době najdete běžně i třísenzorové CMOS kamery.
Pozor si dejte na rozšířený mýtus o tom, že čím více pixelů kamera má, tím kvalitnější obraz zachycuje. Ve skutečnosti jde o to zvolit správný počet pixelů pro danou velikost snímače. Když se výrobce pokouší vměstnat velké množství pixelů do malého snímače, výsledkem jsou smrštěné pixely, které hůře zachycují světlo a vytvářejí digitální šum. Pokud u kamery zahlédnete bombastické číslo v řádech desítek megapixelů, vždy pátrejte po tom, jestli má také dostatečně velký snímač.
Rozlišení
Digitální kamery s rozlišením pod Full HD byste dnes na trhu hledali těžko. I levnější kamkordéry natáčí alespoň v 1080p, dražší kusy se pak dostanou i na 4K. Položte si ale otázku, jak velké rozlišení doopravdy potřebujete a jestli ho vůbec máte na čem zobrazit. 
Pokud si totiž například chcete videa přehrávat na notebooku nebo klasické televizi bez podpory 4K rozlišení, bude vám tento formát jen ke škodě. Získáte jen extra velké a nepraktické soubory, které se budou kopírovat celé věky a na jejichž úpravu budete potřebovat opravdu silný hardware.
Clona a ISO
S kvalitou obrazu úzce souvisí i clona, neboli schopnost kamery pracovat se světlem. Měří se podle clonového čísla, kde menší hodnota znamená otevřenější clonu a tedy více propuštěného světla, větší naopak značí clonu uzavřenější. Více světla dopadajícího na snímač má za následek lepší obraz v hůře osvětlených prostorách nebo v pohybu. Pokud se chystáte točit za šera nebo v potemnělých interiérech, hledejte co nejnižší hodnotu clonového čísla.
Každá kamera má daný určitý rozsah clonového čísla - od nejmenšího až po největší. Pokud máte nastaven automatický režim, tak by se kamera měla osvětlení přizpůsobit. Lepší řady umožňují nastavit hodnotu ručně a umožní vám tak kreativnější práci s obrazem, kterou s levnějším kamkordérem musíte oželet.
Clonu doplňuje ještě hodnota ISO, což je citlivost snímače na světlo. Ačkoli oba parametry ovládají světelnost, můžete s nimi pracovat jako s protiváhami k dosažení vyváženého obrazu.
Pokud chcete například záběr s nízkou hloubkou ostrosti, musíte clonu co nejvíce otevřít. Tím se ale zároveň zvýší množství světla dopadajícího na snímač, což vám v silně osvětleném prostoru může obraz přeexponovat. V takovém případě můžete jednoduše snížit hodnotu ISO, čímž obraz ztmavíte na požadovanou hodnotu, aniž byste museli clonu zavírat a přišli tak o hloubku ostrosti.
Stabilizace a zoom
Kamera může obraz stabilizovat dvěma způsoby:
- První a nejméně efektivní je stabilizace digitální, která využívá softwarové řešení a výpočty pohybu v reálném čase. Oproti pokročilejším řešením má několik problémů, na okrajích obrazu může například vznikat šum a při rychlejším pohybu působí obraz rozmazaněji.
- Mnohem lepší je stabilizace optická, která vyvažuje pohyb fyzickým posouváním částí čočky uvnitř kamery. Můžete narazit na různé typy stabilizací, často rozdělené podle množství os. Tříosá stabilizace je schopná vyvažovat pohyb do tří směrů, pětiosá do pěti a tak dále. Čím větší množství os, tím stabilnější výsledný obraz bude. Počítejte ale, že za lepší stabilizátor si připlatíte.
Stejná analogie platí u zoomu. Pokud vám rozpočet dovolí, sáhněte po kameře s optickým zoomem a nenechte se zlákat obřími čísly toho digitálního. Stonásobné přiblížení sice vypadá hezky v reklamě, výsledný záběr ale bude rozmazaný, zrnitý a nezaostřený. Pamatujte, že digitální zoom vždy snižuje kvalitu zachyceného obrazu. Je to téměř to samé, jako byste si obraz přibližovali v počítači. Zkrátka, není o co stát.
Stejně jako u všech ostatních komponentů a parametrů platí, že byste měli vybírat podle účelu, ke kterému kameru kupujete. Nevrhejte se slepě po 4K obrazu, když máte v plánu natáčet home video a pouštět si ho doma na televizi s rozlišením Full HD, nenechte se zmást obřími počty pixelů a podobně. Dobře se rozmyslete, vše zvažte a uvidíte, že neuděláte chybu.