Jak vybrat expozimetr

Expozimetr je přístroj sloužící k přesnému změření intenzity světla. Je tedy velmi důležitou pomůckou pro určení správné expozice. I když v dnešní době má většina fotoaparátů svůj vlastní expozimetr vestavěný, jsou situace, ve kterých se bez kvalitního externího expozimetru prostě neobejdeme a nebo jen velmi těžko.

Co to je expozimetr?

Wikipedie o expozimetru říká následující: Expozimetr je zařízení určující jas odraženého světla od zobrazované (fotografované, filmované) scény. Hodnota expozice je nezbytná pro správné nastavení clony a času expozice (rychlosti závěrky) fotoaparátu. Moderní přístroje mají většinou expozimetr integrovaný.

Používají se tyto základní typy expozimetrů:

  • pro dopadající světlo
  • odražené světlo
  • záblesk

Nejjednodušší expozimetry obsahují fotoelektrickou buňku, která - pokud je vystavena světlu - generuje slabý elektrický proud a indikuje ručičkou na ciferníku. Expozimetr je vybaven nastavitelným kalkulátorem, jež ukazuje citlivost filmu. Když je ciferník aretován podle ukazatele, expozimetr ukazuje různé kombinace rychlostí závěrky a clonových čísel, která zajistí ekvivalentní expozice a podle kterých může být nastaven fotoaparát.

Druhy externích expozimetrů

Hlavním důvodem koupě externího expozimetru bývá možnost měření dopadajícího světla - což vede principielně k přesnějším výsledkům. Expozimetry této skupiny se hodí také jako záložní přístroje na cestách, kde v případě poruchy nebo výpadku zdroje mohou nahradit expozimetr ve fotoaparátu (samozřejmě jen u mechanických fotoaparátů).

  • Flashmetr (dnes již většinou v kombinaci s expozimetrem) zvolíme tehdy, počítáme-li i s měřením zábleskového osvětlení - většinou tedy spíše v interiérech. Dříve se zábleskové expozimetry vyráběly jako samostatné přístroje, v dnešní době jsou již součástí dražších typů expozimetrů resp. bodových expozimetrů. U bodových expozimetrů se měří světlo záblesku odražené od předmětu, u ostatních expozimetrů se mohou měřit oba druhy osvětlení. Většina zábleskových expozimetrů umožňuje dálkové odpálení záblesku synchrokabelem a přímé zachycení nezávisle odpáleného záblesku. Vymožeností dražších přístrojů je načítání více záblesků. Přístroje nejdražší skupiny disponují funkcemi jako je kombinované měření denního a zábleskového světla, zobrazení kontrastního poměru mezi denním světlem a zábleskem apod.
  • Spotmetr je expozimetr pro měření odraženého světla v úzkém úhlu. Pravý bodový expozimetr má měřící úhel 1°, o spotmetru se dá hovořit do úhlu cca 5°, přístroje s větším měřícím úhlem již nemají označení jako "bodové", ale pouze jako "selektivní" (mnoho spotmetrů umožňuje stejným způsobem měřit i odražené světlo záblesku). Díky tomu, že měření probíhá v malém úhlu, jsou pro dosažení správného výsledku nutné důkladné znalosti exponometrie a praktické zkušenosti. Pokud nelze změřit místo odpovídající střední šedé (18% odraznost), je třeba provést větší množství měření a výsledek zprůměrovat.
  • Expozimetr pro měření odraženého světla. Důležitým parametrem je jeho měřící úhel. Běžné expozimetry mají poměrně velký úhel měření (cca 30 - 40°), dražší přístroje obsahují hledáček pro přesné zaměření přístroje a mají více nebo méně selektivní úhel měření (cca 5 - 15°), případně lze dokoupit selektivní nástavec dodávaný jako příslušenství.
  • Měření dopadajícího světla je obvykle uskutečňováno dvěma způsoby - pomocí rozptylné ploché destičky nebo polokoule (kaloty). Jde o difuzory rovnoměrně integrující dopadající světlo z prostoru. Plochá destička se používá hlavně u snímání plošných předloh (reprodukcí), kde slouží ke zjištění rovnoměrnosti osvětlení v jednotlivých částech fotografovaného předmětu. Kalota se používá u trojrozměrných předmětů - je schopna zachytit světlo z celého poloprostoru (180°). Hlavní výhodou a důvodem přesnosti měření dopadajícího světla je to, že měření není ovlivňováno různou odrazností barevných odstínů fotografovaného objektu.

Jak funguje externí expozimetr?

Rozlišujeme v podstatě tři typy senzorů:

  • selenový článek
  • fotoodpor ze sulfidu kademnatého (CdS)
  • křemíková fotodioda

Selenový článek mění lineárně světelnou energii na elektrickou a to v takové výši, že obvody přístroje nepotřebují samostatné napájení a naměřené hodnoty lze ihned zobrazit pomocí galvanometru. Mezi jeho další přednosti patří vysoká přesnost a dobrá spektrální charakteristika. K nevýhodám se počítá malá citlivost (přímo úměrná ploše článku) a stárnutí selenových článků. U moderních článků se stárnutí prakticky neprojevuje, takže jedinými nevýhodami jsou malá citlivost a díky velké ploše i velký měřící úhel.

Druhým typem senzoru je fotoodpor CdS.Tento snímač na rozdíl od selenu nevytváří elektrické napětí, ale pouze mění svůj odpor. Pro funkci přístroje je tedy nutný zdroj energie (knoflíkový článek). Výhodou fotoodporu oproti selenu jsou menší rozměry a vysoká citlivost. Jeho hlavní nevýhodou je velký paměťový efekt při zasažení světlem vysoké intenzity - trvá řádově desítky sekund, než ukazuje opět správné hodnoty. Další nevýhodou fotoodporu je horší rozložení spektrální citlivosti.

Křemíková fotodioda úspěšně zdolává základní nevýhodu fotoodporu - paměťový efekt. Dlouhou dobu se tyto články v expozimetrech nepoužívaly, protože mají nevyhovující spektrální citlivost a dávají malý proud, takže vyžadují přídavné zesilovací obvody. Spektrální citlivost byla během vývoje upravena a pro moderní elektroniku není malý proud žádným problémem - křemíkové diody tedy najdeme ve většině moderních expozimetrů. Mezi výhodné vlastnosti fotodiod patří malé rozměry, krátká reakční doba a vyšší stabilita.

 

Další informace na Megapixel

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím