Jak vybrat fotografický monitor Fotoporadna

Jak vybrat fotografický monitor

Martin HájekVydáno: 8. 8. 2016 v 14:24 • Rubrika: Fotoporadna

Otázka, kterou řešil snad už každý z nás. A pokud ještě ne, určitě vás to dříve či později nemine. Pakliže můžeme fotoaparát s objektivem označit alfou-omegou v případě samotného fotografování, u post-procesu fotografií je tím klíčovým prvkem bezpochyby monitor. Otázka zní: jak monitor vybrat a nač si dávat pozor?

Současné monitory nabízí ultra vysoké rozlišení, obrovský kontrast, vysoký jas, rychlou odezvu i designově perfektní zpracování. Současně jde o parametry, kterými se výrobci a dodavatelé ve svých marketingových materiálech ohání nejčastěji. Paradoxně však tato čísla většinou zas až tak zásadní nejsou. Funguje zde stejná analogie jako například u digitálních fotoaparátů - kde je také často nejsilnějším argumentem rozlišení, i když situace už se v tomto směru značně zlepšila. Ale nepředbíhejme a pojďme si celou problematiku více rozebrat.

Trocha historie

Nebudeme se zde obšírně zabývat minulostí zobrazovací techniky, jen si stručně shrňme, jak šel vývoj. Mnozí z nás ještě pamatují klasické CRT monitory (ano, ty blikající, velké a těžké). Jednalo se o běžnou “elektronkovou” obrazovku, fungující na principu katodové trubice. Tyto monitory fungovaly dobře pro nenáročné kancelářské aplikace, nicméně pro foto/video jsou z dnešního pohledu nepoužitelné. Na přelomu 20. a 21. století je v podstatě zcela vytlačily LCD a plazmové panely. Právě plazmy nabídly velkou úhlopříčku i rozlišení v kombinaci s velice malým profilem panelu, výbornými pozorovacími úhly (170°) a rychlou odezvou. Na druhou stranu, měly však problém s kontrastem a perfektním zobrazením odstínů v šedé škále - zejména tmavých, což byla zrovna u fotografie docela potíž. To už je dnes v podstatě historie, nicméně není tajemstvím, že svět fotografie a do jisté míry i videa, už dnes ovládly LCD panely. Jsou lehké, energeticky velice úsporné, barevně stálé, s širokým gamutem a “neblikají”. Navíc, lze je velice dobře uživatelsky přizpůsobit a rekalibrovat, včetně nastavení parametrů jasu, kontrastu, barvy bílého bodu, gamma hodnoty.   

 

Ano, to je těžké retro, nicméně takto skutečně kdysi dávno PC a monitory vypadaly 

Technologie

V zásadě rozlišujeme mezi čtyřmi typy monitorů. První z nich jsou TN panely. Jsou levné a nejméně kvalitní, najdeme je v základních, kancelářských monitorech a u levných notebooků. Pro běžnou “office” práci dostačující, pro fotografii a grafiku však zcela nevhodné. O třídu výše jsou panely S-PVA (MVA). Nabídnou dobrý poměr ceny a výkonu i slušné zobrazovací parametry, vč. rozumných pozorovacích úhlů. Technologie hojně využívaná například u panelů Samsung. Jako startovací LCD do světa fotografie lze bez problémů použít. Do třetice máme IPS panely - představující špičku v oblasti zobrazovací techniky. Vysoký výkon, barevný gamut a výborné úhly pohledu. Touto technologií jsou vybaveny ty nejlepší LCD panely jako například EIZO, NEC nebo vyšší řady Maců od Applu, ovšem také si za ně výrazně připlatíte. Tlak na cenu vedl k vylepšení stávající, dost drahé technologie a výsledkem je tzv.: S-IPS, kombinující výhody TN a IPS panelů, tj. skvělé zobrazovací parametry za velice příznivou cenu.

 

Klasický 17" CRT panel z dob dávno minulých. I když zas tak dávno vlastně ne. 

Rozměry panelu / úhlopříčka

První “zaklínadlo” při výběru monitoru: úhlopříčka neboli velikost obrazovky. Ta se standardně uvádí v palcích (inch/coul) - dle staré “imperiální soustavy” dodnes běžně používané v USA a Velké Británii. Přepočet je prostý: 1” (palec) = 2,54cm. Shodou okolností jsem zrovna nedávno testoval prvotřídní 31.1” monitor EIZO řady CG - jeden z vůbec nejlepších grafických foto-video panelů na trhu. Na jednu stranu neměl slabé místo. Na druhou stranu, práce s fotografiemi a videem na téměř 80cm LCD byla pro mne hotovým peklem. Takže pozor na “předimenzování” vašeho pracovního koutku. Velký monitor sice skýtá dostatek prostoru pro multimediální činnosti, můžete pracovat s množstvím oken pěkně vedle sebe. Samostatnou kapitolou je pak sledování filmů na velké ploše a ve špičkové kvalitě. Současně však nutno dobře zvážit váš pracovní prostor, resp vzdálenost od monitoru. Úhlopříčka obrazu by měla odpovídat zhruba 1,5x až 2x vzdálenosti vašich očí od plochy monitoru! Tím spíše, trávíte-li u obrazovky 8 hod/denně a více. Co se týče formátů obrazu, dřívější klasický 4:3 poměr stran už dnes válcují širokoúhlé formáty: 16:9 a 16:10. Daným formátům se čím dál více přizpůsobují jak televizní stanice, tak i filmy. 

 

Apple Mac jsou mj. vybaveny naprosto špičkovými displeji, na obrázku MacBook Pro 13”

Rozlišení obrazu

Udává nám fyzickou velikost bodů, kolik je ten který panel schopen zobrazit. Dnes už je běžným standardem full HD (1920 x 1080 bodů). Obecně platí, že čím vyšší rozlišení, tím bude obraz ostřejší a brilantnější. Čím dál více digitálních zařízení dnes míří do nového formátu 4K. Ovšem pozor, to že máme 4K monitor ještě neznamená, že si vždy vychutnáme všechny jeho benefity - včetně obrazu s úctyhodným rozlišením až 4 096 x 2 160 bodů. Dané rozlišení musí zvládnout také náš PC a samozřejmě i příslušné video/film. Pokud totiž máme video v nižší kvalitě, typicky full HD, dojde k tzv. interpolaci (přepočítání) obrazu na výchozí (nativní) rozlišení panelu. Taková operace má vždy za následek zhoršení kvality - menší obraz se defakto “roztáhne” na celou plochu obrazovky, například full HD se “natáhne” do 4K rozlišení.  

 

Špičkový EIZO panel nejvyšší řady CG s rozlišením 4K

Pozorovací úhel a povrch obrazovky

Tento parametr nám udává v jak velkém úhlu se obraz nijak nemění co do barevného, jasového a kontrastního podání. V praxi samozřejmě nemají monitory problémy, pokud sedíte přímo a sledujete obraz kolmo k obrazovce. Pakliže ale koukáte více z boku, problém už to být může. Kvalitní monitory mají pozorovací úhel již skoro 180°. Obrazovku tedy můžete sledovat odkud chcete a obraz se bude jevit pořád stejně.

Povrch monitoru můžeme mít lesklý nebo matný. Co je lepší? Opět to není až tak jednoznačné - obojí má svá pro i proti. Na lesklé obrazovce - podobně jako na lesklém papíru, vypadají moc pěkně barvy. Typicky krajinky jsou v lesku fajn, má to ovšem háček! Přímé, silné světlo (z boku i ze zad) nadělá na lesklém displeji řádnou paseku a obraz je pak často nekoukatelný. Popřípadě vás to nutí neúměrně zvyšovat jas monitoru a to je zase něco pro naše oči. Schválně, všimněte si, že grafické monitory a vyšší řady panelů mají v drtivé většině povrch matný! Proč asi?!

 

Špičkový monitor NEC řady SpectraView

Mýty a fakta: kontrast, jas, odezva

Kontrastním poměrem se udává rozdíl mezi nejjasnějším a nejtmavším bodem na monitoru. Zejména u fotografií se tento parametr počítá, nicméně reálně je to hodnota dnes již značně irelevantní a zavádějící. Obecně se uvádí: “čím více, tím lépe”, nicméně výrobci si tento parametr někdy doslova “vycucávají z prstu”. K tomu dodejme snad jen, že v současnosti již téměř všechny LCD panely střední a vyšší třídy mají kontrastní poměr velice slušný. Jas monitoru udává svítivost (cd/m2). Vysoká svítivost je fajn, máte-li kancelář plnou francouzských oken a pracujete-li hlavně přes den. Stejně tak při sledování filmů ve dne má vysoký jas opodstatnění. Ovšem jinak je spíše na překážku a také častým důvodem bolení očí. Vyšší řady monitorů jsou již vybaveny praktickou funkcí automatické regulace jasu. Je-li příliš světla v místnosti, jas monitoru se zvýší. V opačném případě se jas snižuje. Doba odezvy (ms) nám udává jak rychle je obrazový bod schopen barevné změny. Čím méně tím lépe, nicméně vážněji se tímto údajem zabývat, má smysl snad jen v kontextu hraní her.

Konektivita a další funkce

Naopak důležitým a sledovaným parametrem jsou možnosti propojení panelu s PC popřípadě notebookem. Klasická analogová zdířka VGA je z dnešního pohledu už maličko “předpotopní” nicméně stále je ve hře a propojíte s ní defakto všechny grafické karty, notebooky i projektory. Digitální přípojka DVI poskytuje kvalitnější přenos obrazu a lze ji propojit s VGA (DVI-D = digitální, DVI-I = digitální i analogový signál). Na panelech můžete najít také tzv. DisplayPort. Standardem je dnes již HDMI konektor - mají jej běžně TV, PC, DVD atd. Na rozdíl od výše jmenovaných rozhraní umí HDMI přenášet nejen obraz, ale také zvuk a současně je zpětně kompatibilní s DVI. Mezi další možnosti připojení patří S-video, komponentní a kompozitní konektory atd. Čím dál více panelů je vybaveno také USB konektory, pomocí nichž lze k počítači připojit digitální fotoaparáty, kamery, chytré telefony atd.

Rozšířené možnosti

Některé monitory jsou vybaveny dalším “hardwarem” jako třeba TV tunerem nebo interními reproduktory - což není pro foto/video až tak podstatné ale za zmínku to stojí. Mnohem zajímavější jsou panely s integrovanou kalibrační sondou - pro grafiky i fotografy úžasná funkce. Nemusíte se tak starat o automatickou rekalibraci, monitor provede vše sám. Většinou jen nastavíte interval, kdy se má monitor rekalibrovat - denně, týdně, měsíčně ap. Za takovou funkci si však již výrazně připlatíte a zpravidla bývá doménou těch nejvyšších řad LCD monitorů.   

Kalibrační sonda X-RITE ColorMunki, téměř nezbytnost, pakliže se chcete vážněji zabývat předtiskovou přípravou fotografií či dokonce samotným tiskem. 

Shrnutí a závěr

Velkou roli může hrát také design, provedení, stojan a nebo umístění ovládacích prvků - byť jich dnes na panelech už moc nenajdete. Zatímco některé monitory jsou statické, jiné umožňují zdvih, náklon vpřed/vzad, stranové otáčení nebo také rotaci. Zejména u grafických/foto panelů je možnost otočení do stran o +/- 90° velmi praktická.  A jaký monitor vybrat pro oblast foto/video? Velkým plusem jsou tzv wide-gamut monitory, neboli panely s rozšířeným barevným prostorem. Ty dokáží zobrazit množství barev odpovídající prostoru Adobe RGB. Oproti tomu běžné panely zobrazují barvy v prostoru sRGB, který je menší. Pokud se vážně věnujete grafice, připravujete fotografie k tisku či snad dokonce sami tisknete, wide-gamut monitor má pro vás rozhodně smysl. V opačném případě nikoli! Etalonem v oboru grafických a foto/video panelů jsou dvě jména: EIZO a NEC - konkrétně řady ColorGraphic/CG, dále CS, CX, SX (EIZO) a SpectraView (NEC).

Neméně důležité je samotné nastavení monitoru. Běžnou chybou je, že spousta LCD panelů má nastaven maximální jas i kontrast. Ve výloze prodejen tak hodně svítí a vypadají prostě dobře. Pro běžnou praxi je však lepší držet se osvědčeného hesla “všeho s mírou”. Nastavení jasu monitoru by mělo oscilovat mezi 80 a 120 cd/m2, podle toho jestli pracujete spíše “po tmě” nebo přes den. Dnes už všechny monitory střední a vyšší třídy umožňují nastavení barvy bílého bodu, optimálně: 5000-5500K / denní světlo a hodnoty gamma = 1.8 až 2.2. Pakliže chceme být barevně zcela korektní - což určitě chceme, monitor pravidelně kalibrujme.  



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Doporučené stránky

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím