Jak využít přirozené světlo

Roční období, počasí a čas

I malé dítko ví, že se během roku mění nejen počasí, ale i délka doby, při níž je světlo k dispozici. Tomu všemu musíme přizpůsobit okamžik, kdy vezmeme fotoaparát do ruky a vyrazíme do terénu. Je třeba bedlivě sledovat, jak se světlo chová a naučit se odhadnout, co od něj můžeme očekávat.

V zimě bude světla málo, povětšinou bude spíše slabé a snad mimo pravého poledne i rozptýlené. Dny jsou krátké a z toho důvodu nebudeme mít mnoho času na dlouhé rozmýšlení se o scéně. Má to však i své výhody - pokud budeme chtít fotit při východu slunce, nebudeme muset tak brzy vstávat, ani dlouho čekat, pokud bychom si chtěli focení nechat na západ slunce. Nedostatek světla také můžeme využít ve svůj prospěch, pokud se budeme snažit dosáhnout zasněné, studenější scény. Pak je dobré si počkat na pozdnější odpoledne, kdy bude světlo rozptýlené nejen díky tomu, že se nám schová slunce, ale i klesne teplota, což se na světelných podmínkách odrazí tím, že zkondenzuje voda ve vzduchu a vytvoří nám v různých mírách mlhu, jež světlo ještě více zjemní. 



Velmi kreativně lze také využít sníh, který nám bude světlo odrážet. Můžeme tak dosáhnout různorodých efektů, a to jen pomocí hry s odlesky a přirozeným třpytem sněhu. Nedoporučuji však fotit ve sněhu na přímém slunečním světle, které je ostré, protože fotografie pak budou s největší pravděpodobností přeexponované, budou pozbývat textury nebo nám budou předměty v okolí vrhat tvrdě ohraničené stíny.

Jak k focení využít další roční období

Na jaře se nám dny pomalu začínají prodlužovat. Počasí se různě mění, máme tedy spoustu možností, jak jej využít. Za typické považuji velké množství mraků, díky nimž bude každá fotografie jedinečná. Jednou bude počasí spíše zachmuřené, klesne nám tedy barevná teplota a scéna bude působit studeněji, podruhé bude mezi mraky prosvítat slunce, které nám scénu oteplí, ale mraky se zároveň postarají o to, aby světlo bylo příjemně měkké.

Léto je plné slunce, které nám pálí do zad a osvětluje vše kolem nás. To sice může být příjemné pro trávení času venku, už ne však tolik pro fotografování. V tomto období produkuje nejostřejší a nejtvrdší světlo, nemá proto velký smysl vyrážet chytat nejlepší snímky kolem poledne. Pokud jste ranní ptáčata, můžete využít jemného světla krátce po východu slunce. Jste-li, stejně jako já, spíše noční sovy, můžete si počkat na večer a vyrazit ven před západem slunce.

Jestli vám nevyhovuje ani jedna z uvedených možností, můžete se pokusit vyrazit na lov i za ostrého světla a využít jako dobrý základ fotografie své okolí. Pokud rádi fotíte například architekturu či krajiny, můžete obrátit ve svůj prospěch tvrdé stíny, které budou vrhat okolní budovy i ostatní předměty. Podaří-li se vám dobře nastavit kompozici, mohou stíny vytvářet zajímavou geometrii, popřípadě je můžete ocenit i při focení portrétu, kdy si například najdete průchozí budovu a modela postavíte do jejího vchodu. Model, či fotografovaný objekt, pak bude vystupovat díky světlu přirozeně do popředí, zatímco pozadí bude tmavé. Dokonce tak lze s trochou šikovnosti simulovat prostředí ateliéru a focení s tmavým plátnem. 

Podzim je pak neuvěřitelně verzatilním obdobím. Nejen, že hraje všemi barvami, ale i světelné podmínky jsou takřka každý den úplně jiné. Rána začínají být chladná a tvoří se mlha. Té můžeme při focení využít jako zajímavého světelného difuzéru, pro více zasněnou a nekontrastní atmosféru. Narozdíl od mraků, mlha plynule rozloží světlo téměř kolem celého fotografovaného objektu. To může být krapet nepraktické, pokud nám záleží na každém detailu a chceme mít předmět perfektně ostrý a kontrastní. S tímto dokážeme zhotovit scénu, která bude dělat úplně jiný dojem, dle vašich preferencí. Vytvořit můžeme také zajímavý kontrast studeného světla způsobeného mlhou a teplých barev okolního listí. Naopak prosluněné scény budou v této kombinaci skvěle ladit.

Který čas se pro focení hodí nejvíce?

Jak jsem již zmínila výše, při pokusu o ovládnutí přirozeného světla je stěžejní si vybrat správnou denní dobu. To zkrátka proto, že existují hodiny, při nichž jsme schopní vyfotit velmi efektní záběry a vlastně se u toho ani tolik nenadřeme. 

Z fotografického hlediska jsou nejdůležitější dva okamžiky - modrá a zlatá hodinka. Není to tak, že by bylo nemožné fotit i v jiné době, ale chceme-li vytvořit zajímavé fotky, můžeme správně zvoleným světlem přidat do fotografie to správné kouzlo.

Co tedy tyto dva pojmy vlastně znamenají? Zlatou hodinkou se myslí doba krátce po východu a krátce před západem slunce. To je v tuto chvíli umístěné na obloze velice nízko a světlo z něj je rozptýlené, jemné a teplé, často se barví do výrazných oranžových tónů. Na objekty vrhá příjemný zlatavý nádech a ty zároveň díky poloze slunce tvoří dlouhé stíny, jejichž okraje jsou však daleko jemnější, než kdybychom je srovnali se stíny na fotkách pořízených za ostrého poledního světla.



Poloha slunce nám mimo to umožňuje ještě jednu velmi zajímavou variantu, kterou je focení v protisvětle. Tomu se chci v tomto článku ještě věnovat, nicméně již teď stojí za zmínku ve spojitosti právě se zlatou hodinkou. Jelikož je vycházející, případně zapadající slunce těsně za obzorem a odráží se do atmosféry, je možné jej zakomponovat jako další prvek fotografie. To se nehodí jen pro focení krajiny, ale i pro detailní macro fotografii nebo kreativní portrét.

Modrá hodinka je opak té zlaté, jelikož se jedná a dobu krátce před východem slunce a krátce po jeho západu. Je dostatek světla pro fotografování, ale slunce nám již neovlivňuje barevnou teplotu. Obloha je zbarvená do syté modré barvy, jejíž světlost se odvíjí od konkrétního okamžiku. Můžeme tak využít velice tmavou modrou, která bude tvořit téměř až noční scénu, případně světle modrou s měkkými konturami v různých pastelových odstínech, nejčastěji růžové či oranžové.

První uvedená varianta se hodí například pro focení architektury ve městě, kdy můžeme jako další faktor, ne tak úplně přirozeného, zato však neovlivnitelného světla, aplikovat pouliční osvětlení a jiné zdroje, jako jsou světla aut a jiných dopravních prostředků. Při použití delšího expozičního času pak dosáhneme zajímavých světelných efektů. Osobně ráda využívám modrou hodinku při focení odrazů ve vodě, kdy jsem díky ní schopná docílit zajímavého chladného podtónu. 

Jak na focení v protisvětle?

Protisvětlo je pro leckterého začínajícího fotografa velký postrach. Častokrát slýcháme poučky o tom, že nemáme fotit proti slunci, protože budeme mít leda tak přesvícené snímky s nežádoucími stíny v obličeji. Není to ale úplně pravda. Zajisté si focením v protisvětle můžete snadno uškodit, ale zároveň můžete dodat fotografii úplně nový rozměr. 

Co je to vlastně protisvětlo? Jedná se o způsob focení, kdy stojíme naproti zdroji světla, často slunci, a před sebou máme umístěný focený subjekt. Světlo tak svítí přímo proti nám a zároveň dopadá na zadní stranu daného objektu, lidově řečeno svítí mu do zad.

Takto popsané se focení v protisvětle nezdá jako cosi žádoucího. Proč jej tedy využívat? Je jen na naší kreativitě, jak zvolit správnou kompozici a aplikovat výhody zdroje světla působícího proti nám. Nejhojněji využívanou praktikou je orámování okrajů objektu světlem. Nejvíce se vyplatí během focení portrétů, čímž jim můžeme dodat jinou dynamiku. Obzvláště pěkně vypadá prosvícení vlasů, v případě fotografování zvířat pak srsti. Správně zvolenou kompozicí, případně použitím různých pomůcek u takové fotky zůstane tento efekt a zároveň zamezíme nežádoucím stínům v popředí.

Pomoci si můžeme například tím, že nebudeme fotit na přímém svitu, ale využijeme svého okolí. Světlo můžeme rozložit mezi stromy, čímž ho zjemníme, případně použijeme nějakou přirozenou plochu, která bude fungovat jako odrazná. Dalším faktorem je správné načasování, fotografie nebudou tak efektní při použití protisvětla za pravého poledne, ale když si počkáme například na zlatou hodinku, najednou získáme fascinující pozadí a k tomu budeme mít krásně ohraničený focený objekt.

Ve svůj prospěch můžeme také obrátit některé vady, které nám mohou focením v protisvětle vzniknout. Některými milovanou, jinými nenáviděnou vadou je takzvaný lens flare. Jedná se o vnitřní odlesk optické soustavy, ke kterému dojde ve chvíli, kdy nám do objektivu zasáhne přímý světelný zdroj, jenž je rozptýlený do systému čoček a následně se projeví jako jeden nebo více světelných artefaktů ve fotografii. V některých případech nám tato vada může fotografii pořádně pokazit, jelikož světlo může překrýt hlavní motiv. Často takový efekt může naopak zapůsobit jako zajímavý bonus.

Další velmi podobnou vadou jsou sunstars, které vznikají následkem difrakce lamel objektivu v kombinaci s přímým světelným zdrojem. Jedná se vlastně o hvězdičky tvořené jednotlivými světelnými paprsky odraženými od lamel clony. Jejich intenzitu i počet ovlivňuje konstrukce objektivu a nastavení clonového čísla. Čím více máme v objektivu lamel, tím více mají sunstars cípů a čím vyšší je clonové číslo, tím jsou intenzivnější. Využití této vady můžeme najít zejména u krajinářské fotografie, kdy můžeme dodat efekt slunci nebo při noční scéně světlům z pouličního osvětlení. 

Pomocníci při focení s přirozeným světlem

Dočetli jste se až sem a stále máte pocit, že přirozené světlo je nevyzpytatelné a musíte se mu až příliš přizpůsobovat? Žádný strach, mám pro vás pár pomocníků, díky nimž se vám podaří jej zkrotit. Vůbec nic nás nestojí, můžeme je nalézt prakticky kdekoliv a přesto odvádí skvělou službu.

Prvním pomocníkem jsou mraky. Pokud byste si přáli rozptýlit a zjemnit světlo v ateliéru, jednoduše použijete softbox. Co ale venku? Vyčkejte na pár mraků a použijte je jako obrovský difuzér! Narazíme ovšem i na dny, kdy je nebe bez jediného mráčku. Nebo možná nemáte prostor čekat, až se obloha zatáhne. Jedná se ale o skvělý ukazatel, který vám jediným pohledem vzhůru pomůže určit, zda je počasí na to sebrat fotoaparát a vyběhnout ven pořídit pár nových snímků. K největšímu rozptýlení světla dochází pochopitelně při zcela zatažené obloze. Světlo na fotografii přichází ze všech směrů a vyhneme se tak různým odleskům nebo ostrým stínům. Nevýhodou však je, že fotografie pak mohou působit ploše, s redukovaným množstvím kontrastu. 

Jako další prostředek pro rozptýlení světla slouží jakýkoliv předmět nebo plocha, skrze kterou můžeme světlo alespoň částečně propustit. Nejčastěji k tomuto účelu využijeme větve stromů. Díky diverzitě jednotlivých druhů si můžeme vybrat kolik světla propustíme. Jiného výsledku dosáhneme, pokud budeme fotit skrz jabloň a jiného zase při focení skrz vrbu. Zajímavé také je, že zvolíme-li předmět s většími mezerami, můžeme dosáhnout fotografií s ostřejším světlem, kdy mezery budou tvořit jednotlivé paprsky. U menších mezer bude světlo spíše subtilnější.

Při focení v exteriéru také bývají hojně využívané různé odrazné plochy. Nemáte ale zrovna žádnou po ruce? Nezoufejte, poradit si můžete i s obyčejnou stěnou. O takové možnosti jsem se zmínila již na začátku článku, když jsem psala o využití sněhu. Zkrátka si scénu nastavte tak, aby byl objekt poblíž nějaké plochy, která odráží světlo. Dobře vám poslouží prakticky cokoliv světlé, ideálně bílé barvy. Pamatujete totiž, že světlo na sebe převezme barvu materiálu, od které se odrazí nebo jím prochází. Kombinací odrazných ploch a dobré kompozice budete schopni získat fotografii s různými zdroji světla, aniž byste museli do batohu přibalovat vlastní odrazné desky. 

Na vyfocení nejhodnotnější fotografie, ať už se snažíme zachytit umělecký obraz krajiny, nebo úsměvy našich blízkých, občas máme stejně málo času, jako trvá okamžik, kdy je to nejlepší světlo. Proto se vyplatí jej znát a umět s ním zacházet a zvýšit tak své šance, aby nám už žádný takový záběr neunikl. 

Doufám, že těmito tipy jsem vám alespoň trochu přiblížila, jak světlo funguje a odteď si budete vědět rady a nepřekvapí vás žádné světelné podmínky, které by vám jinak mohly udělat čáru přes rozpočet. 

Přeji vám dobré světlo a spoustu šťastných okamžiků s fotoaparátem v ruce!