Jakub Frey - garant druhého soutěžního kola Mrazivé okamžiky

Dobrý den Jakube, nejsem si jist, nakolik Vás znají čtenáři našeho Magazínu. Můžete se jim trochu představit? Jak jste se dostal k focení?

Celý život bydlím kousek od Prahy a již od roku 1990, kdy jsem se poprvé dostal do zahraničí a zároveň do Alp, jsem nepochyboval o tom, že se do některé z alpských zemí jednou přesídlím. Vždy jsem miloval lyžování, snowboarding, downhill atd. Samozřejmě, že v Alpách se takovéto sporty dají dělat mnohem lépe, něž na Praze-západ. Kolem osmnácti let k mým sportovním vášním přibyla jedna nová – fotografování. 

Po pár letech cestování jsem zjistil, že patřím do Čech a za horama můžu dojíždět.

A proč jste si vybral právě fotografování extrémních sportů? Co Vás na tom nejvíc přitahuje, nebo fascinuje?

Hned od začátku jsem zaměřil hledáček pochopitelně na mé oblíbené sporty. První fotky byly opravdu hrozné. Nijak mě to ovšem netrápilo, mě se tenkrát ty fotky líbily. Když jsem začínal, v žádném případě mě nenapadlo, že bych se mohl jednou focením živit. Chytlo mě to ovšem natolik, že můj nový koníček začal válcovat všechny ostatní.

Po maturitě na stavební průmyslovce jsem konečně mohl začít pořádně cestovat po alpských zemích a pomalu si vybírat, kde teda ideálně zakotvit. Při tom jsem trávil veškerý čas focením. Do Čech jsem se vracel jen kvůli vyvolání filmů.

Mojí fotografickou školou byly sportovní magazíny. Ze začátku jsem o focení nevěděl téměř nic, ale věděl jsem, které fotky se mi líbí a snažil jsem se je napodobit. Díky tomu, že jsem se těm sportům sám věnoval, měl jsem jednodušší přístup i k jedné z nejdůležitějších součástí sportovní fotografie a tou jsou samotní sportovci. I díky tomu se moje fotky začaly pomaličku podobat těm opravdu profesionálním. Focení extrémních sportů mě přitahuje z úplně stejných důvodů jako věnování se těmto sportům. Jsem v nádherné krajině, na čerstvém vzduchu s kamarádama, kteří se na svět kolem sebe dívají podobně jako já.

Spousta Vašich fotografií je pořízena v horském prostředí, nebo v zimě. Vyžadují takové podmínky nějakou speciální péči, nebo přípravu techniky? 

Zima vyžaduje především víc baterií a trošku přemýšlet nad zákony fyziky při přechodech z mrazu do tepla. Při hodně prašných situacích při focení kol, nebo ve vánicích na horách není špatné mít nějaký lehký obal na tělo a objektiv, který alespoň trošku zabrání proniknutí nečistot k technice.

Jakou techniku používáte a proč jste si vybral právě tu techniku, co používáte? Jakých vlastností Vaší techniky si ceníte nejvíc a v čem Vás naopak omezuje?

Několik posledních let mám vše od Canonu. Vždy jsem měl nějakou verzi 1D, kvůli vysoké odolnosti a rychlosti. Obzvlášť při focení freeridingu mám na focení většinou jen jeden pokus, takže když mám z nejdůležitějšího momentu díky rychlému foťáku místo jedné fotky tři, je to samozřejmě lepší. Aktuálně používám těla Canon 1D Mark IV a 5Ds R. 5Ds R používám na většinu focení, u kterých nepotřebuji extrémně rychlou sekvenci. Z objektivů mám v batohu nejčastěji Canon EF 70-200mm f/2,8 L USM, Canon EF 16-35mm f/2,8 L USM a Canon EF 50mm f/1,2 L USM.

Chystáte se Vaši fotovýbavu v nejbližší době nějak doplnit?

Díky ambasadorství u Canonu mi tento problém odpadl. Když potřebuji něco mimo mé osobní zásoby, tak jdu na návštěvu do Canonu a půjčím si to. :)

Kdybych si měl něco pořizovat, byl by to určitě skvělý objektiv Canon EF 11-24mm f/4,0 L USM a tělo Canon EOS-1D X Mark II.

A jak se na takové zimní fotografování připravujete Vy? Používáte nějaké praktické pomůcky, které třeba ani přímo s fotografováním nesouvisí, ale jsou pro Vás neocenitelně důležité?

U zimního fotografování ve volném horském terénu je vždy v první řadě důležité lavinové vybavení (vyhledávač, sonda a lopatka). V posledních letech se začaly používat i lavinové batohy s nafukovacími airbagy, které vám v lavině pomůžou zůstat na povrchu. Tyto věci sice opravdu nemají se samotným focením nic společného, ale jsou naprosto nepostradatelnou součástí vybavení. Riziko v horách můžete sice minimalizovat, ale vždy tam nějaké bude. Určitě by se našlo ještě pár užitečných doplňků, které by mi focení usnadnily, ale snažím se mít batoh co nejlehčí a tak na nějaký komfort už není prostor.

Když už jsme u těch praktických pomůcek, bez jakého fotografického příslušenství byste si nedokázal představit focení extrémních sportů?

Bez kvalitního fotografického batohu.

Vybavíte si nějaké focení, které Vám v paměti uvízne navždy? Zažil jste při nějakém focení situace, při kterých Vám nebylo zrovna do zpěvu?

Tyto situace jsou bohužel vždy spojené se zraněními, nebo lavinami. Několikrát jsme vykopávali své kamarády z lavin, naštěstí vždy úspěšně a mě samotného dvě sundaly. Jednou jsem nějakým zázrakem zůstal sedět na ní i s foťákem v ruce a podruhé jsem skončil těsně pod povrchem a mohl se vyhrabat sám. Několikrát jsem sjížděl z hor na jedné lyži, jelikož jsem si nějak zranil nohu. Naposledy jsem dopadl na nějaký šutr schovaný pod sněhem, tak nešikovně, že jsem si utrhl achilovku i s patní kostí. Tak to mi opravdu do zpěvu nebylo.

Fotografujete profesionálně na plný úvazek, nebo je pro Vás focení koníčkem, který Vám zároveň vydělává? Jakým způsobem se Vám daří shánět zakázky?

Již asi šestým rokem se soustředím výhradně na focení. Předtím jsem se věnoval hodně i kameře a stříhání, ale přišla chvíle, kdy jsem se musel rozhodnout, na co se zaměřím. Kromě dalších důvodů, bylo toto rozhodnutí důležité i kvůli získávání zakázek. Pro potenciální klienty je lepší když mají zcela jasno v tom, co přesně děláte.

Fotografických zakázek je mnoho, trošku složitější je to se zakázkama, o které opravdu stojím, ve kterých se cítím jistý a baví mě. Věřím, že je důležité raději se trošku uskromnit a mít méně těch ideálních zakázek, než dělat 24 hodin denně na něčem čemu moc nevěříte a nebaví vás to. A právě kvůli těm ideálním klientům je dobré mít trošku užší zaměření a v něm se zdokonalovat.

Jak vypadá Váš typický pracovní den? Kolik času strávíte vlastním focením a kolik času a energie musíte věnovat ostatním činnostem?

V tuto chvíli mám doma mimino, takže můj pracovní den je totálně vzhůru nohama. :) Můj pracovní den se dost liší podle zakázky. Buď jsem někde na cestách na několik dní až týdnů. To se většinou týká těch extrémních sportů. Nebo jsem doma, ráno vstanu a jedu “do práce” jako každý jiný člověk. Jen je to pokaždé jinde a s někým jiným. Tahle různorodost je jedna z věcí, která mě na mé práci baví nejvíce. Ve dnech, kdy nefotím, se věnuji postprodukci.

Poměrně mnoho času ještě zaberou samotné přípravy před většími zakázkami. Komunikace s klientem/reklamkou/půjčovnami techniky, vytváření storyboardů, vyhledávání lokací apod.

Řekl bych, že něco jako typický pracovní den u mě moc neexistuje.

Pracujete v současnosti na něčem zajímavém, o co byste se s námi mohl podělit? 

V tuto chvíli připravuji projekt, kterému se budu věnovat celý příští rok. Bude to o extrémních sportech a zužitkování všech mých dosavadních zkušeností. Projekt se jmenuje “12”. Víc zatím nemohu prozradit.

Můžete na závěr dát radu začínajícím fotografům, které focení extrémních sportů láká? Na co by se měli soustředit, co je pro ně v začátcích nejdůležitější?

Ze všeho nejdůležitější je samotné focení. Trénovat zachycení pohybu se dá na čemkoliv, co se hýbe. Vyfotit kočku, jak skáče z piána na záclonu je úplně stejně náročné, jako focení extrémních sportů. Má rada tedy zní: Co nejvíc foťte a nebojte se zkoušet nové postupy. Tím, že o tom budete jen mluvit vás moc daleko neposune... ;)