Jan Šibík - čím fotí profesionál

Na podzim loňského roku jste si mohli přečíst v našem Magazínu první rozhovor s naším nejuznávanějším zpravodajským fotografem Janem Šibíkem. Ten se stal patronem květnového kola našeho celoročního projektu ROK S MEGAPIXELEM. V rámci toho budete mít možnost setkat se s panem Šibíkem osobně a zároveň vám přinášíme i následující rozhovor, který je věnován technice, se kterou fotí tento slavný fotograf.


S jakou technikou jste jako reportér začínal?

Když jsem nastoupil do redakce Mladého Světa, měl vedoucí foto-oddělení Miroslav Zajíc oblíbenou značku Leica, což bylo samozřejmě výborné. Nedostal jsem sice legendární Leicu M6, ale vyfasoval jsem Leicu R. Byl to sice větší a těžší fotoaparát, ale pracovalo se s ním skvěle. Sám sem si později za vlastní peníze přikoupil Leicu M4P.


Havana, Kuba / 2013

Jaký jste k němu měl objektiv?

V podstatě jediný a tím byl pevný objektiv samozřejmě s manuálním ostřením. Ohnisko 35mm se světelností f/2. Pětatřicítka je myslím to nejlepší možné ohnisko na reportáže. V podstatě je dostatečně širokoúhlý, aby pokryl scénu jako celek a když jdete blíž, dají se s ním nafotit i nějaké detaily.


Havana, Kuba / 2013

Vzpomínáte si na Váš přechod z analogu na digitál?

Po tom co jsem nastoupil do Reflexu, jsem začal pracovat s kinofilmovými zrcadlovkami řady Canon EOS1. Měl jsem jich několik až do modelu Canon EOS 1V. Občas jsem ale na některé focení bral pořád Leicu. Ta je přeci jenom o něco menší, lehčí a nebudí takovou pozornost, takže když jsem fotil s ní, byl jsem nenápadnější. Ke Canonům jsem používal celou řadu objektivů. Nejčastěji ale ty s pevným ohniskem 24mmf/1.4 a 35mm f/1.4. Měl jsem nafasované samozřejmě i zoomové objektivy. Jednak 24-70mm f/2.8 a teleobjektiv 70-200mm/2.8. Ty jsem ale v podstatě vůbec nepoužíval. Za těch deset let jsem se tak nějak naučil pracovat s pevným ohniskem a teleobjektivy mi zkrátka moc nesedí.

Focení s nimi mi přijde takové prvoplánovité. Člověk většinou fotografuje z jednoho místa a přijde mi, že fotky z nich jako by mazaly prostředí. S pevným objektivem si člověk musí poodstoupit, nebo jít blíž a tak je nucen neustále hledat ten správný úhel záběru. Starší verze Canonu 24-70 f/2.8 mi navíc nevyhovovala po obrazové stránce. Fotky nebyly tak ostré jak bych si představoval, takže když jsem jí po letech vracel do redakce Reflexu, byla v podstatě netknutá. S teleobjektivem 70-200mm jsem občas pracoval. Ale ten se světelností f/2.8 je dost velký a těžký, takže jsem ho později vyměnil za ten se čtyřkovou světelností. Ta na mou práci stačí a je přeci jenom podstatně menší a lehčí což hraje v terénu také určitou roli. Jak jsem ale řekl, pracuji s nimi minimálně. Stále dávám přednost pevným objektivům. K digitálu jsem se dostal až někdy v roce 2004. Zůstal jsem u značky Canon. Tehdy jsem začal používat model EOS 20D.


Allahábád, Indie / 2013

Jakou techniku používáte dnes?

Dnes fotím samozřejmě na digitál. Mám dvě těla, se kterými pracuji i v terénu. Jsou to Canony EOS 5D Mark II a EOS 5D Mark III. K tomu zmiňované objektivy Canon 24mm a Canon 35mm a ještě špičkový objektiv 50mm f/1.2, ale ten je docela těžký. Nemyslím jako na váhu i když to vlastně to taky, ale jde o velmi specifický objektiv, se kterým se fotograf musí naučit pracovat. Světelnost f/1.2 dává skvělou možnost kontrolovat hloubku ostrosti, ale jak říkám práce s ním je dost specifická. Dále mám zoomové objektivy o kterých jsme mluvili a tím je 70-200mm f/4 a 24-70mm f/2.8. Ten jsem si pořídil, když vydali tu druhou vylepšenou verzi. Ta první mi moc nesedla ale verze II. Je mnohem rychlejší a hlavně obrazová kvalita je o několik řádů lepší. Když někam jedu beru sebou většinou dva maximálně tři objektivy. Nechci se tahat s celou výbavou. Mám vyzkoušeno, že teleobjektiv stejně většinou nepoužiju, takže do terénu beru nejčastěji 24-70mm a k němu 24mm nebo 35mm, nebo jen tyhle dva. Zjistil jsem, že i objektivy mají nějakou životnost, zvláště když s nimi pracujete v náročnějších podmínkách. Ty pevné, které používám nejčastěji, musím většinou tak po pěti letech měnit. Od každého mám už druhý nebo dokonce třetí. Když jsou nějaké novější verze, kupuju rovnou už ty, protože je tam vždy nějaký posun.


Allahábád, Indie / 2013

Nesvazují Vás pevná ohniska?

Myslím, že ani ne, tak nějak jsem se s nimi sžil. Je pravda, že se někdy dostanu do situace, kdy nemůžu poodstoupit, nebo jít blíž, ale dá se trochu pracovat s výřezy a nakonec jsem zjistil, že mi to na výsledných fotkách ani nějak moc nevadí. Je to o zvyku. Pevné objektivy mi naopak dávají skvělé možnosti pracovat s hloubkou ostrosti a při špatném světle. Dělám to tak, že mám dvě těla a na jednom nasazenou třeba 35mm a na druhém 24mm a když potřebuji tak sáhnu po tom, který lépe vyhovuje situaci.


Kyjev, Ukrajina / 2014

Pracujete s externími blesky?

S bleskem jsem fotil naposledy někdy před deseti lety. Je všeobecně známo, že světlo blesku většinou sebere záběru přirozenou světelnou atmosféru. Dnešní fotoaparáty mají výborné možnosti pracovat s vyšší citlivostí, což v kombinaci se světelným objektivem v podstatě nahradí blesk. Víte, že výrobci dnes udávají, že některé modely mají hodnoty ISO 100.000 a více, ale já se řídím tím, co mám vyzkoušeno.  U Canonu EOS 5D Mark III vím, že i z fotky na ISO 4000 vytisknu metrovou zvětšeninu, nebo dvoustránku do časopisu a to je pro mě dostačující. Chápu, že někteří novináři s bleskem pracují, protože požadavky redakcí jsou dnes takové, aby byla fotka dostatečně prosvícená. Někdy se s tím peru, protože jednak blesky docela ruší a občas se mi stane, že když používám delší časy třeba kolem 1/30s tak mi někdo "flešne" do záběru a zkazí mi ho. S tím ale nic nenadělám. Na druhou stranu mám třeba moc rád fotografie britského fotografa Martina Parra. Ten blesk využívá jako výrazový prostředek. Tímto ostrým světlem dodává snímkům celkem zajímavé výtvarné podání.


Kyjev, Ukrajina / 2014

Vím, že fotografujete i svatby. Ani tam nepracujete s bleskem?

Ne ani na svatby ho neberu. Jak jsem řekl, pracuji s citlivostí a s nižší clonou. Navíc fotografuji svatby takovým specifickým reportážním způsobem, takž si tuto službu u mě objednávají lidé, kterým tento druh fotografie vyhovuje. Předem jim navíc ukazuji svou tvorbu z této oblasti, takže vědí, do čeho jdou. A zatím si nikdo nestěžoval. Je jasné, že takhle nebude chtít nafotit svatbu třeba nějaká modelka, která chce fotky na kterých je krásná jako v nějakém časopise, ale na to by možná nestačily ani klasické externí blesky. Spíš by bylo potřeba nějaké profesionální záblesky. S těmi teda ale vůbec neumím. Nikdy jsem se studiovou technikou nepracoval. Možná navštívím nějaký váš kurz, abych si zas rozšířil obzory... :)


workshop Istanbul, Turecko / 2014

Co mobilní fotografie které se v poslední době docela dost věnujete?

Focení mobilem vnímám v poslední době jako ohromný fenomén, který má, myslím celkem velký potenciál. Mobil má člověk pořád u sebe, na rozdíl od zrcadlovky nebo jiného foťáku a tak může dokumentovat v podstatě pořád. U mě se to zlomilo, když Apple uvedl na trh model Iphone S4. Ty mobily před tím nefotily tak dobře, ale z nových modelů jsou fotky opravdu perfektní. Hodně lidí říkalo, že fotky z mobilů jsou jen o sdílení a že se nedají vystavovat. To ale už neplatí. Dokazuje to například výstava velkoformátových fotografií, která teď proběhla v Národní technické knihovně. K vidění jsou mé fotografie, dále například profesora z Berkeley  Richarda Kociho Hernandeze a mého kolegy novináře a fotografa Tomáše Tesaře, který mě k focení mobilem před časem přivedl.

Přesto že jde o zvětšeniny 30x30cm kvalita fotografií je opravdu velmi dobrá. Navíc jsou vytištěny na speciálním Fine Art fotopapír vyrobený z bambusových vláken, cukrové třtiny a bavlny. Vypadá to fakt dobře. Někdy si říkám, jak je to možné, že tak miniaturní snímač a objektivy jako je v mobilu dokáže vyprodukovat tak dobrou fotografii. Když porovnám ty ohromné objektivy, které potřebuji na zrcadlovku tak je to až neuvěřitelné. Perfektní jsou také nejrůznější aplikace, které se dají při mobilní fotografii využit. Na druhou stranu dnes už nepoužívám ty, které deformují snímek, nebo do něj něco přidávají. Fotografuji převážně na černobílý filtr a hrozně jsem si oblíbil čtvercový formát. Poměr stran 1:1 dává fotografii zvláštní kouzlo a člověka nutí přemýšlet o kompozici zase trošku jinak než při focení zrcadlovkou.


workshop Istanbul, Turecko / 2014

Co byste poradil fotografům, kteří chtějí začít s reportážemi, nebo street fotografií, které se také věnujete?

Prosadit se v tomto oboru je velmi těžké. O tom jsme se už bavili při posledním rozhovoru. Myslím, že v dnešní době, kdy fotografuje skoro každý, je velmi těžké se prosadit a jednou možností je nějak zaujmout diváka. Je celkem jedno jestli člověk fotí mobilem a už vůbec nezáleží na tom, jestli má zrcadlovku Canon, nebo Nikon. Nejdůležitější je najít si ten správný námět. Fotografovat se dá v podstatě cokoliv. Nějaký student třeba může nafotit sérii ze života na vysokoškolské koleji, nebo někdo může fotit svojí přítelkyni. Ale ne jako modelku  aby byla na všech snímcích krásná. Chce to dostat tam emoce, na snímcích se může smát, nebo naopak plakat, ale musí to prostě něčím zaujmout. Hledání tématu je tedy myslím základ a pak z toho dostat nějaký zajímavý soubor.



Kdo by chtěl vidět nejlepší fotografie Jana Šibíka, může navštívit připravovanou výstavu s názvem Stories. Ta bude k vidění  13. 5. - 30. 6. 2014 v Mahenově divadle v Brně.

Pokud by se chtěl někdo věnovat reportážní fotografii intenzivněji a rád by se něco od Jana Šibíka přiučil, může navštívit některý z jeho intnenzivních workshopů. Ten nejbližší se proběhne v Budapešti ve dnech 11. - 17. 8. 2014. Více informací naleznete na osobních stránkách www.sibik.cz.