Jiří Stránský - naplňuje mě focení v civilizací nepoznamenaných oblastech Rozhovory

Jiří Stránský - naplňuje mě focení v civilizací nepoznamenaných oblastech

Luděk BouškaAktualizováno: 12. 12. 2014 v 17:17 • Rubrika: Rozhovory

Jiří Stránský se profesionálnímu fotografování krajin věnuje už od roku 2004. Jeho styl je snadno rozpoznatelný. Dlouhé expozice, které navozují u snímků až snovou náladu v kombinaci s dramatickými jevy počasí a drsnými civilizací nepoznamenanými místy z různých koutů naší planety, vytváří kolekci snímků plnou barev a kontrastů. Je členem Asociace profesionálních fotografů a za svou tvorbu obdržel řadu ocenění. Je tedy v tomto oboru jeden z nejpovolanějších a jsme velice rádi, že se stal garantem minulého kola naší fotografické soutěže Rok s Megapixelem s názvem krajina snů. Přečtěte si krátký rozhovou a prohlédněte si pár jeho fotografií.

Fotografický kurz s Jiřím Stránským

KDY: 16. - 18. ledna 2015
KDE: Krkonoše
CENA: 5 990 Kč

PODROBNOSTI A REGISTRACE

Dobrý den, pane Stránský, tradiční otázka na začátek: jaká byla Vaše fotografická cesta k mistrovskému zvládnutí Krajiny? Jak jste začínal?

Dobrý den i vám. Moje začátky byly maličko netradiční. Počátky mého focení nemají kořeny v rodině a ani jsem nezačínal v temné komoře, přesto mě k focení rodina a přátelé přeci jen dovedli. Od malička mě lákalo cestování a už od nějakých 14ti až 15ti let jsem pravidelně vyrážel na dobrodružné cesty většinou do Alp. Postupně mě ale přestávalo bavit o svých zážitcích pouze vyprávět, ale začal jsem mít pocit, že chci sdílet také vizuální krásy, které člověk na cestách vnímá. Můj první foťák byl tedy automatický analog LOMO, který ale rozhodně nenabízel nějaké fotografické potěšení. Možná proto trvalo dalších 5 let, než jsem o focení začal opravdu přemýšlet. Vše změnila cesta do Austrálie, na kterou jsem si prozřetelně pořídil tehdy naprostou novinku, Nikon D70. Teprve s ní jsem si začal focení naplno užívat a začal se tomu opravdu intenzivně věnovat. Jsem samouk, ale už od počátku jsem věděl, čemu se chci ve fotografii věnovat. Nejvíce mě naplňuje focení v civilizací nepoznamenaných oblastech, kde stále vládne příroda a kde člověk může zažít pravou atmosféru divočiny.   

A jak se mi podařilo zlepšit? Asi především tím, že se snažím atmosféru cítit, vnímat a trpělivě na ní čekat. Dobré fotografie nepřichází samy, ale fotograf jim musí jít naproti, být na ně připravený. A pak je to také celkem jasná představa, jak chci, aby fotografie finálně vypadaly. 

 

Jakým způsobem si vybíráte fotografické lokace? A co počasí? To je přece pro úspěch zásadní. Jak ho “hlídáte”? Používáte nějaké fotografické aplikace do chytrých telefonů, které Vám pomáhají?

Fotografické lokace vybírám celkem složitým procesem, kdy první je samozřejmě výběr země či oblasti, která dává potenciál pro zajímavé snímky. Zatím mě více přitahují země, které jsou vyspělé, ale přitom se zde nacházejí i oblasti bez civilizace, kde může člověk na mnoho dní zmizet a potkat jen minimum turistů. Cestuji totiž většinou půjčeným autem, které mi nabízí jisté zázemí a možnost vést sebou zásoby i na delší cesty. Přesto se nechci příliš strachovat o techniku či dokonce zdraví. Mezi takové země patří například Nový Zéland, Austrálie, Kanada, Skandinávie či Island a USA. Afrika nebo Indie jsou spíše pro fotografy, kteří rádi fotí i místní kulturu a lidi a mezi ty já příliš nepatřím.

Co se týče počasí, pak máte pravdu. Skutečně je pro úspěch focení klíčové. Dokáže dodat pěkné kompozici tu správnou náladu a fotku tak vytáhnout z průměru. Přesto mobilní aplikace tolik nepoužívám, spíše se připojuji na internet a zkoumám předpověď z různých zdrojů a porovnávám s tím, co se děje přímo kolem mě. Čas západu slunce, přílivu a odlivu a podobné věci mám už většinou připravené z domova a nebo pozorováním na místě. Většinou si ale stejně nechávám na vše dostatečnou časovou rezervu.

 

Kdy je nejlepší fotit krajinu? Ráno, večer, nebo v jinou denní dobu? Fotíte i v případě, že Vám nepřipadá světlo ideální? Jaké světlo je na krajinu nejlepší?

Ideální doba focení se zásadně liší podle toho, co vlastně chcete fotit. Jsou místa, pro která je dokonce ideální i letní polední slunce (Anthelope Canyon), ale v zásadě samozřejmě preferuju focení od rozednění, přes východ slunce až po nízké ranní slunce. Odpoledne pak začínám opět až s nižším sluncem, kdy světlo už není tak tvrdé a stíny v krajině dodávají fotografované scéně ten správný prostor a hloubku.

Diskuze nad tím, co je tedy ideální světlo je dost problematická. Pro většinu nefotografů je ideálním počasím azurová obloha a teplo. Pro mě osobně je to většinou přesně naopak a v takovéto dny, kdy je ještě azuro doplněno o opar a špatnou viditelnost, odkládám foťák a dám si klidně relaxační den někde na pláži. Pro focení je totiž lepší i počasí, kdy je tak "hnusně, že bys psa nevyhnal". Při drobném mrholení a mlze totiž vznikají nejlepší fotky například v lese u potoků, či vodopádů.

Nejraději mám ale přeci jen situace, kdy po několika dnech deště se fronta v podvečer začne rozpadat, z lesů se odpařuje vlhkost a do potrhaných zbytků mraků a čistého voňavého vzduchu zasvítí teplé večerní slunce. To se pak fotí skoro samo.

 

A co roční období? Kromě toho, že krajina pokaždé vypadá jinak, mají jednotlivá roční období svá specifika?

Určitě má každé období svoje specifika a náboj, ale osobně mám nejraději vybarvený podzim, zimu a pak pozdní jaro, kdy je krajina už oblečena v čerstvých barvách. Naopak pozdní listopad, prosinec a také duben jsou trošku hluché období, kdy se vyplatí buď vyrazit do světa a nebo si na chvíli od focení odpočinout. 

 

Z Vašich fotek je patrné, že používáte často dlouhé expoziční časy. Jaké používáte filtry? Jak řešíte velký dynamický rozsah scény? Máte raději používání přechodových filtrů a nebo HDR fotografii?

Jsem možná ještě stará škola, ale stále preferuju focení s přechodovými filtry, které mi pomáhají zvládat vyšší dynamický rozsah scény. Hlavní výhodou je pro mě hlavně to, že fotku si tvořím přímo v terénu i s nastíněnou atmosférou a barvami, jak je vnímám přímo při focení. Úpravy na počítači se mi tedy pak omezí pouze na jemné doladění a vyčištění scény (nečistoty na čipu, nežádoucí efekty jako prasátka a podobně). Jsou ale situace kdy expoziční bracketing, neboli vícenásobná expozice, je ta jediná správná cesta. Příkladem může být třeba slunce přímo v záběru, či vysoce kontrastní scéna s horizontem tvarově natolik komplikovaným, že ho nelze pokrýt filtrem.  V poslední době zastávám spíše názor, že je dobré ovládat oba postupy a vybírat ten, který je v té chvíli vhodnější.

Dlouhé expozice mi jsou ale atmosférou nejbližší. Mám rád, když se do statické fotografie podaří dostat pohyb v krajině. Dlouhé expozice mají navíc velice zvláštní, více umělecké vyznění. Proto mimo přechodových filtrů používám často i šedé filtry. 

 

V jakých programech zpracováváte obrazová data?

Ve své podstatě jsem věrný produktům Adobe. Úpravy na RAWu většinou dělám v Adobe Camera RAW a poslední dobou také v Lightroomu. Zbytek pak dodělávám přímo ve Photoshopu. Neholduju ale příliš sezení u počítače, takže se spíše omezuji na nejnutnější úpravy a doladění, i to je důvod proč stále preferuji focení s filtry. 

 

Pozvolna se dostáváme k technice: jakou používáte? Jaké objektivy (ohniska) používáte nejčastěji, nebo nejraději. Proč? Dáváte přednost objektivům s pevným ohniskem, nebo zoomům?

Nějaký čas zpět se vedly velké diskuze, zda je lepší Nikon či Canon. I když jsem už dlouhé roky u Canonu, přišli mi vždycky podobné hádky celkem úsměvné. Dnes jsou foťáky už opravdu hodně daleko a i nový foťák od Sony hravě překoná o generaci starší Canon. Jsem už dlouhá léta na 5D mark II, který mi dlouhé roky dokonale vyhovoval i přesto, že dnes už ve srovnání s nejnovějšími přístroji dost zaostává. I proto mě v nejbližší době čeká obměna. Používám pouze "L"ková skla, ale i díky univerzálnosti a váze, která je na cestách dost důležitá, preferuji zoomová skla..Ohniska mám pokrytá od 14mm až do 400mm.

 

Jak svou techniku transportujete? Používáte raději fotobatohy a nebo brašny přes rameno?

Co se týče transportu, tak dlouho jsem fungoval s velkým fotobatohem, který mi ale bohužel i s komplet výbavou před delším časem v Praze ukradli. Od té doby už vše zásadně nosím v méně nápadné brašně, která má ještě jednu zásadní výhodu. Při expedicích se mi celá vejde do krosny. Navíc používám už značně archivní kousek, takže zájem nenechavců opravdu nevyvolává.

 

Neodmyslitelnou součástí výbavy pro focení krajiny bývá stativ. Jaký používáte? Dáváte přednost rychlejší kulové hlavě, nebo raději používáte “3D hlavu”, se kterou máte kontrolu nad každou osou zvlášť?

Stativ je pro krajinářskou fotografii určitě nepostradatelný a podle mé zkušenosti z workshopů, které pořádám, se nevyplatí na něm úplně zásadně šetřit. Nejsem sice příznivcem investic pouze do toho nejdražšího a nejlepšího, razím spíše zásadu nejlepší poměr cena/výkon, ale stativy pod 1000,-Kč s plastovou hlavou nehlavou a spojenými nohami k sobě přináší opravdu pouze trápení a tak jako tak jsou většinou nahrazeny po několika měsících, kdy fotograf zjistí, že tudy cesta nevede..Pro ty, kteří se nebojí trochu větší váhy, je ideální variantou nějaký kvalitní a robustnější hliníkový stativ s kvalitní hlavou, který je i cenově velice dostupný.

Naprostá většina fotografů už dnes preferuje kulovou hlavu, ale mě stále vyhovuje více třícestná, na kterou jsem si za ty roky již tolik navykl, že se mi nechce nahrazovat.

Možná i k tomu jednou dospěji... :)

 

Máte nějaké zaručené tipy, pokud jde o kompozici? Kam umístit horizont, jak pracovat s popředím, nebo také kam vlastně zaostřit? S tím souvisí další otázka: fotíte raději na šířku, nebo na výšku?

Kompozice je jedna z nejdůležitějších, ale také jedna z nejhůře naučitelných součástí samotné fotografie. Je to vlastně fotografův podpis. Exponovat se časem naučí každý, i postprocessing se lze doučit velice snadno, zvláště v dnešní době plné tutoriálů a návodů všude na internetu. Ale kompozici musí člověk do jisté míry cítit. Dá se naučit spousta pravidel a pomůcek, které vedou k lepší kompozici, uhlazenější fotce, ale teprve se zkušenostmi a tisíci nafocenými snímky podrobenými sebekritice či kritice někoho znalého přicházejí originální nápady a odvážnější pohledy. A s origináln ími pohledy a snímky přichází teprv ta správná radost z focení.

Osobně mám rád kompozice s hodně širokým ohniskem, při kterých je práce s popředím velice důležitá. Mám rád, když nejbližší objekty jsou opravdu blízko, tak řikajíc na dosah, dodává to potom fotce tu správnou hloubku. Ostření je v tomto případě trochu složitější a chce se nad ním dobře zamyslet a pečlivě volit. Jelikož používám plný formát a hloubka ostrosti je o něco menší, poměrně hodně cloním.

Začínal jsem jako jednoznačně šířkový fotograf, dokonce poměrně dost se věnuji i panoramatické fotografii, která se mi líbí asi nejvíce. Ale poslední dobou jsem přidal i formát navýšku a čtverec a přicházím jim čím dál více na chuť. Vždy to záleží na konkrétním místě. Některá místa si naprosto evidentně říkají o jistý formát. Některá jsou ale nejednoznačná a pak si s různým popředím dělám i více variant s různými formáty. 

 

Fotografujete profesionálně. Jak se dá focením krajiny uživit?

Profesionálně se krajinářské fotografii věnuji už mnoho let a řekněme, že to opravdu není pro každého. Konkurence je stále větší, jelikož přístup k dobré technice už má prakticky každý, kdo má o focení zájem a lidé intenzivně cestují i do exotických destinací, kde samozřejmě často zažijí i vyjímečné světelné podmínky. 

Před tímto dilema jsem stál už při rozhodnutí, zda pořádat fotografické kurzy a nebo ne. Od faktu, že existuje konkurence se musí ale každý fotograf do jisté míry odprostit, protože i bez mé pomoci by fotografové, kteří mají o krajinařinu opravdu zájem, nakonec doznali zlepšení. Jen by to trvalo možná déle. 

Proto se musím prostě jen snažit být stále natolik dobrý, že moje fotografie zaujmou a budou diváky bavit i nadále.  


Chcete se o fotografování krajiny dozvědět víc? Přijďte na vyhlášení výsledků minulého kola soutěže Rok s Megapixelem s názvem Krajina snů.

Vyhodnocení soutěže - Krajina snů

Přijďte na vyhlášení výsledků říjnového kola soutěže Roku s Megapixelem a získejte cenné rady od garanta soutěže Jiřího Stránského. Ten vyhodnotí a okomentuje nejlepší fotografie a zároveň dá posluchačům cenné rady pro další zlepšení v tomto zajímavém žánru.

Kdy a kde

  • úterý 11. listopadu 2014, 17:00 - 18:30 hodin, prodejna Megapixel, Komunardů 42, Praha 7

Registrujte se zde

Co vás čeká? Zde je krátký program:

  • Informace o Jiřím Stránském a jeho fotografování
  • Zhodnocení vložených soutěžních fotografií
  • Upozornění na nejčastější chyby
  • Tipy a rady jak se chyb vyvarovat
  • Rady jak docílit lepších fotografií
  • Komentář k nejlepším fotografiím
  • Otázky a volná diskuze


Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

  • Srovnávací test šedých ND filtrů Blog Srovnávací test šedých ND filtrů

    Luděk BouškaAktualizováno: 16. 8. 2016 v 10:10

    Šedé filtry se často používají v situacích, kdy potřebujete dosáhnout dlouhých expozičních časů, i když to příliš velké množství světla nedovoluje. Tedy především při krajinářské fotografii, když je vaším záměrem…

  • Jak využít drony pro kreativní krajinářskou fotografii Krátce Jak využít drony pro kreativní krajinářskou fotografii

    Luděk BouškaVydáno: 9. 8. 2016 v 14:22

    Reuben Wu je umělec s hlubokým zájmem o nové technologie, které mohou podporovat nové formy výtvarného vyjádření. Použil výkonné světlo připevněné na dálkově ovládaný dron a pomocí špičkového středoformátového přístroje…

  • Jan Stria - rozhovor s vítězem soutěže DYNAMICKÁ KRAJINA Rozhovory Jan Stria - rozhovor s vítězem soutěže DYNAMICKÁ KRAJINA

    Martin LukešVydáno: 6. 6. 2016 v 10:06

    Před pár dny jsem na sobotním workshopu Megapixelu potkal nenápadného a skromného chlapíka, kterým byl Jan Stria, vítěz měsíčního kola na téma DYNAMICKÁ KRAJINA, naší celoroční fotografické soutěže. Jeho krajinné motivy…

  • Březnové soutěžní téma – DYNAMICKÁ KRAJINA Blog Březnové soutěžní téma – DYNAMICKÁ KRAJINA

    Martin LukešVydáno: 4. 3. 2016 v 11:24

    Přelom zimy a jara je ideální období pro dramatičtější krajinářskou tvorbu. Slunce nevychází tak brzo a nezapadá tak pozdě, občas se přežene nějaká ta bouřka a oblohu stále ještě zdobí hustá oblačnost. I to byl důvod,…

  • Vyhodnocení soutěže - SVĚTLO V KRAJINĚ Blog Vyhodnocení soutěže - SVĚTLO V KRAJINĚ

    Martin LukešAktualizováno: 18. 8. 2015 v 10:04

    Krajina je již druhým rokem patrně nejoblíbenějším tématem naší celoroční fotografické soutěže. Fotografií se sešlo mnohem více než v jiných kolech a kvalita mnoha z nich nás velmi mile překvapila. Nejen, že se v…

Doporučené stránky

  • Jak fotit krajinu

    Tento fotografický a v podstatě i výtvarný žánr, patřil vždy k těm nejpopulárnějším jak mezi profesionálními fotografy, tak i mezi těmi amatérskými.…

  • I cesta může být cíl

    Máme tu závěrečné kolo naší celoroční fotografické soutěže a rozhodli jsme se, že poslední téma necháme trochu volnější. Fotografování, a to rodinné…

  • Světlo v krajině

    Fotografie krajinek jsou v letním období zřejmě tím nejčastějším a nejoblíbenějším tématem většiny fotografických nadšenců. Nejen že jsou k focení…

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Používáme cookies, abychom Vám mohli nabídnout nejlepší možné služby na našich webových stránkách. Dozvědět se víc.
Souhlasím