Kde hokejky vládnou - jak fotit pozemní hokej v hale

Co s sebou do brašny?

Za mě jasná volba. Fotoaparát Canon EOS 1D Mark IV a k tomu následující dva objektivy. Pracovní nástroj pravděpodobně každého profi fotografa - teleobjektiv Canon EF 70-200 f/2,8 L USM a širokoúhlé sklo Canon EF 17-40 f/4 L. K tomu rezervní baterie, několik prázdných CF karet (které se mi pár dní na to podařilo vyprat s kalhotami v pračce) a hromadu nadšení. Zvažoval jsem i teleobjektiv Canon EF 300 f/2,8 L IS, ale nakonec jsem tuto volbu zavrhl z prostého důvodu. Hřiště na pozemní hokej není oproti letní nehalové variantě tak velké a velikost 300mm objektivu by mě zbytečně omezovala. O tom jsem se už párkrát v hale přesvědčil.

Světelné podmínky a nastavení fotoaparátu

Tradičně české haly nenabízejí příliš mnoho kvalitního osvětlení. Ať už z pohledu kvality (rovnoměrnosti, barevné stálosti), tak i samotné kvantity. Využívám vysokých hodnot ISO, které tlačím k hodnotě až 4000 ISO pro získání časů okolo 1/1000. Clonu tlačím dolů a 95% mých snímků jedu na f/2,8 až f/3,2. Kontinuální ostření je samozřejmostí a v praxi prkaticky nefotím jinak (výjimku tvoří fotografie pořízené na samospoušt). S tím, že mám separátně ostření a spoušt, což pro mne představuje nezbytné nastavení a nedokážu si dnes ani představit, že bych na namáčknutí spouště měl nastavené ostření. Pojdme ale k samotnému focení.

Volba stanoviště

Fotografická místa jsou limitována pořadatelem. Tradičně rohy hřiště a pak tribuny. Focení z mírného nadhledu nedopadne (u mě) dobře, takže využívám nejvyšších ochozů tribun a pak mě naleznete u podlahy hřiště. Volba rohu ovlivnuje i jakým směrem se bude hrát. Zda chci zachytit více útočící hráče nebo obránce. Na skok jsem se protlačil do VIP tribun, které mi umožnily pořízení snímku celého hřiště zpoza branky. Ve volných chvílích (mezi zápasy) se snažím opustit tyto prostory a skočit mezi diváky, mezi rozcvičující se hráče. Důvod je prostý. Nemít 1000 stejných snímků.

3 dny - spousta času na kreativitu

K dispozici jsem měl 3 dny fotografování. To je obrovská příležitost pořídit výborné snímky, popustit uzdu kreativitě, kdy vypustím pro mne nepodstatné zápasy a budu se soustředit na něco jiného. Třeba na fotografování stínů nebo portrétů. Zkusit panning a obecně si pohrát s delším časem. O tom jak zachytit sport a jeho dynamiku vám napíšu příště.

Chcete portrét, řekněte si o něj

Zde platí pravidlo číslo 1. Pokud chcete něčí portrét, běžte za ním a řekněte si o něj. Pozemní hokej je malý sport a přestože se jedná o Mistrovství Evropy, tak hráči rádi zapózují. Já osobně miluju brankáře s maskou. Jen si vždy vyberte ten správný okamžik, není ideální se ptát po prohraném zápase nebo těsně před začátkem zápasu. Při rozcvičení je to OK.

Zpracování fotografií

Nebudu si zde nalhávat. Je to peklo. Za 3 dny mám tisíce snímků, které musím po jednom shlédnout a protřídit. Jak postupuji? Kopírování snímků na disk, import do lightroomu, označení hvězdičkovým systémem fotku po fotce. Poté zobrazení jen toho nejlepšího. Zde pak přichází na řadu klasické úpravy. Poladění korekce expozice, ostrosti snímku, barevnosti, volba teploty bílého bodu. Pak export do JPG. Ano fotím sport do RAWU, protože vím, že výsledek je vždy lepší. Ale diskusi RAW/JPEG nechám na někom jiném.

Závěr a dotazy?

V rámci turnaje jsem si vyzkoušel různé techniky. Odnesl si několik zajímavých, nikoliv však perfektních snímků. Mrzí mne trochu, že jsem nechal blesk doma a nebyl kreativní v kombinaci s blesky a nepořídil více portrétů. To je dobré vědět pro příště a napravit to. O to více jsem spokojen s fotografiemi stínů, které v rámci série (představím postupně ve své galerii) byly příjemným zpestřením. Fotit sport jinak se vyplácí, stejně jako nesedět na jednom místě a práskat fotku jednu za druhou. Takže sportu a focení zdar.

Máte dotazy? Napište mi je sem do komentářů a já je velice rád zodpovím.