Kdy nasadit filtr a kdy se spolehnout na postproces

Co jsou to filtry

Optické filtry jsou skleněné nebo plastové prvky, které se připevňují před objektiv a modifikují světlo vstupující do fotoaparátu. V analogové éře byly prakticky nezbytné, ale i v digitálním věku mají své pevné místo – zejména tam, kde je potřeba získat maximální kvalitu obrazu už při samotném snímání. Některé efekty totiž nelze v postprodukci zcela věrně napodobit, nebo by jejich dosažení bylo časově a technicky náročné.

Jaké jsou nejběžnější filtry

Mezi nejpoužívanější filtry patří:

• Polarizační filtr (CPL) – snižuje odlesky na nekovových površích, zvyšuje sytost barev a prokreslení oblohy. Neocenitelný při fotografování krajiny, vody nebo skla.
• Neutrální šedý filtr (ND) – snižuje množství světla dopadajícího na snímač, což umožňuje prodloužit čas expozice i za jasného dne. Ideální pro tvorbu efektu rozmazané vody či pohybu oblak.
• Přechodový ND filtr (GND) – používá se k vyrovnání expozičního rozdílu mezi světlou oblohou a tmavou krajinou.
• UV filtr – dříve používaný k ochraně objektivu před UV zářením, dnes se často používá hlavně jako ochranný filtr. Každý z těchto filtrů má své specifické uplatnění, které v postprocesu nelze vždy stoprocentně replikovat.

Kdy takový filtr použít

Polarizační filtr je typicky nenahraditelný při potlačování odlesků a zvýraznění kontrastu oblohy. Zatímco sytost barev lze softwarově upravit poměrně snadno, odstranění odlesků či zachování průhlednosti vodní hladiny se digitálně napodobuje jen velmi obtížně a nikdy ne zcela věrně.

ND filtry nacházejí uplatnění zejména v krajinářské a městské fotografii, kdy chceme dosáhnout plynulého rozmazání pohybu, například u řek, vodopádů nebo přeplněných ulic. Tyto efekty jsou výsledkem dlouhé expozice a v postprodukci je lze nanejvýš imitovat s nižší kvalitou výsledku.

Foto: Radoslav Černický       Nikon D7200 | 102 mm | f/11 | 30 s | ND 2000

Přechodový ND filtr lze částečně nahradit digitálním přechodovým filtrem nebo selektivní úpravou expozice, nicméně přímá kontrola při snímání často přináší přirozenější výsledek bez nutnosti složitého maskování.

Jak dosáhnout podobného efektu v editaci

Díky výkonným nástrojům, jako jsou Adobe Lightroom, Photoshop nebo Capture One, lze dnes upravit expozici, kontrast, sytost i barevné vyvážení s vysokou přesností. Postproces je ideální například pro:

• Lokální úpravy – tmavnutí oblohy, rozjasnění stínů, doladění barevného tónu.
• Digitální přechodové filtry – přesné masky umožňují selektivně upravit části snímku podle potřeby.
• Efekty pohybu – například pomocí funkce „path blur“ nebo umělé rozostření, přesto však nejde o plnohodnotnou
• náhradu dlouhé expozice.

Co však opravdu nelze digitálně dohnat, je přirozený efekt polarizace a autentický dojem, který přináší fyzická filtrace světla.

Proč je důležité mít správný monitor

Jakmile přistoupíme k postprodukci, dostává se do hry kvalita zobrazovací techniky. Barevně nekalibrovaný nebo nevhodně nastavený monitor může způsobit, že výsledná fotografie bude vypadat jinak na každém zařízení – nevěrohodně, přesaturovaně či s chybnou tonalitou.

Profesionální fotografové používají monitory s širokým barevným gamutem, spolehlivým barevným zobrazením, rovnoměrným podsvícením a možností hardwarové kalibrace. Kalibrační zařízení, jako Calibrate, zajistí, že úpravy budou přesné a výstup odpovídající realitě – zejména pokud se snímky tisknou.

Závěr

Filtry a postprodukce nejsou dvě soupeřící cesty, ale spíše nástroje, které se vhodně doplňují. Kvalitní filtr dokáže zachránit scénu přímo při expozici, zatímco postproces dává prostor pro finální ladění a tvůrčí vyjádření. Klíčem k profesionálním výsledkům je umět rozpoznat, kdy je lepší řešení optické, a kdy se vyplatí svěřit úpravy počítači – samozřejmě na správně zvoleném a kalibrovaném monitoru.

 

Autor titulní fotografie: Filip Strapina