Fotografování koncertů se většinou vyznačuje tím, že se odehrává v obtížných světelných podmínkách. Na pódiu bývá mnoho různobarevných světelných efektů, zatímco mimo hlavní scénu bývá tma. Můžeme využívat právě velmi efektního nasvícení, které bývá i dostatečně intenzivní, takže okolní potemnělá atmosféra - pro fotografování jinak poměrně obtížná – nás nemusí nijak trápit.
Volba stanoviště
Jako u ostatních fotografických disciplín je i u focení koncertů dobré vědět, do čeho jdete. Když se s místem konání akce seznámíte předem, můžete si udělat jasnou představu o tom, odkud pořídíte ty nejlepší záběry, ale také si už předem můžete vyfotit pár zkušebních snímků kvůli vhodnému nastavení expozice. Ne vždy se ale můžeme k pódiu dostat dřív, než před samotným začátkem akce. Pokud nám to situace a pořadatelé dovolí, je ideální pohybovat se jednak hned pod pódiem a v ideálním případě i ze stran a nebo zezadu. Především ze zadní strany pak můžeme pořídit jedinečné záběry s jásajícím publikem v pozadí.
Technika
To hlavní, co budeme na koncertě potřebovat, je rychlé a spolehlivé ostření, které funguje přesně i v problematických světelných podmínkách. Ovšem stejně důležité jsou i dobré výsledky při nastavení vysokých citlivostí, aby naše snímky nebyly znehodnoceny šumem, pokud nebude světla zrovna hodně. Je tedy patrné, že při focení koncertů využijeme především rychlost a pohotovost digitálních zrcadlovek nebo kompaktů s výměnnými objektivy, stejně jako možnost zvolit ten nejvhodnější objektiv.
Právě vhodný objektiv dokáže nejlepším způsobem zprostředkovat dojem a atmosféru fotografované akce. Hodně využijete širokoúhlé objektivy pro celkové záběry. I z velmi malé vzdálenosti tak můžete zachytit celou scénu a ze zadního pohledu můžete do záběru dostat i obecenstvo.
Na záběry z větší vzdálenosti pak samozřejmě využijete i teleobjektiv, ten se ale hodí i na záběry z blízka, pokud chceme zachytit nějaký detail, nebo například portrét.
Objektivy by měly mít co možná nejlepší světelnost, protože ne vždy je dost světla a zpravidla je důležité především použití relativně krátkého expozičního času kvůli zachycení pohybu muzikantů.
Určitě nebude potřeba blesk, který by svým světlem zničil atmosféru nasvícení pódia a vzhledem k nutnosti používání poměrně krátkých expozičních časů se obejdeme i bez stativu.
Expozice
Jak při špatném světle – ISO a jeho význam
Při focení koncertů zpravidla potřebujeme používat poměrně krátké expoziční časy kvůli ostrému zachycení pohybu hudebníků na scéně. Toho ovšem můžeme využít především při dobrém světle. Jestliže je světla málo, musíme v první řadě nastavit menší clonové číslo, aby objektivem procházelo co možná nejvíce světla. Pokud to ale nestačí pro nastavení požadovaného času ( měl by se pohybovat alespoň na 1/250s, jinak budou energicky hrající muzikanti rozmazaní), nezbývá nic jiného, než zvýšit citlivost ISO. To nám sice umožní nastavit krátký čas, ale zároveň se díky zvýšené citlivosti ve snímcích objeví šum. U snímků z koncertů to ale nebývá nijak velký problém, protože důraz je kladen především na zachycení toho pravého okamžiku a tedy použití krátkého expozičního času.
Expoziční režimy
V případě, že fotíme v často se měnících světelných podmínkách, můžeme využít poloautomatických režimů priority clony a času. Velmi pohodlně můžeme využít režim priority clony, protože nám umožní kontrolovat hloubku ostrosti a při tom využívat krátkých časů. Logika je velmi jednoduchá: Abychom mohli použít kratší čas, musíme na to mít dost světla. Pokud chceme na snímač dostat maximum světla které máme k dispozici, musíme otevřít clonu, tedy nastavit menší clonové číslo. Pokud to v režimu priority clony uděláme, automatika fotoaparátu nám sama automaticky nastaví nejkratší čas, který je v daných světelných podmínkách použitelný. No a pokud je to stále málo, stačí už jen zvýšit citlivost ISO na takovou hodnotu, při které automatika přístroje nastaví tak krátký čas, jaký potřebujeme.
Může se ale hodit i priorita čas, nastavením například 1/250s a odpovídající citlivosti ISO by nám měly vycházet střední hodnoty clonového čísla. Střední proto, aby s ním mohla automatika přístroje pohybovat oběma směry při změně světelných podmínek. Tím sice nebudeme mít kontrolu nad hloubkou ostrosti, ale zase získáme nadvládu nad zachycením pohybu.
Pokud se nasvícení scény nijak výrazně nemění, je optimální použití manuálního nastavení expozice. Mnozí fotografové s úspěchem používají k manuálnímu nastavení clony a času automatickou volbu citlivosti. To můžeme omezit na maximální možnou automaticky nastavitelnou hodnotu ISO, aby nás nezaskočil rušivý šum.
Režimy měření expozice
U výrazně a kontrastně nasvícených scén může přijít vhod bodové měření expozice. Díky tomuto režimu si můžeme naměřit expozici z jednoho konkrétního místa (například z obličeje interpreta), takže zbytek scény nebude měření expozice vůbec ovlivňovat. Výhodu tohoto režimu oceníte zejména tehdy, pokud se přímo v záběru vyskytnou zdroje světla, které by v ostatních režimech měření expozice výrazně ovlivnily (ztmavily) celý snímek.
Clona a hloubka ostrosti
Clona a hloubka ostrosti spolu úzce souvisí, čím menší nastavíte clonové číslo, tím menší bude hloubka ostrosti a tím rozmazanější tedy bude pozadí. Tohoto efektu se na koncertech může využívat poměrně často, pokud fotíme detailní záběry pomocí teleobjektivu.
Míru rozostření pozadí totiž do největší míry ovlivní ohnisková vzdálenost zvoleného objektivu. Nejvíce rozostřené pozadí poskytují teleobjektivy, zatímco u širokoúhlých objektivů je hloubka ostrosti přirozeně velká, takže pozadí je zobrazeno také ostře (především při nastavení vyššího clonového čísla).
Zaostřování
Volba ostřícího bodu
I když všechny zrcadlovky (samozřejmě i ostatní přístroje) nabízejí tzv. automatickou volbu ostřícího bodu, v naprosté většině případů to není vhodný režim pro fotografování koncertů. Většinou potřebujeme zaostřit na konkrétní místo a to můžeme udělat pouze tehdy, když vybereme pouze jeden ostřící bod, kterým na objekt našeho zájmu zamíříme. Autofokus tak zaostří přesně na to místo, na které míříme.
Režimy ostření
Na výběr máme většinou ze dvou základních režimů zaostřování: ostření na statický objekt (ONE SHOT, AF-S, SAF) a ostření na pohybující se objekt - průběžné zaostřování (Ai SERVO, AF-C, CAF). Pokud se fotografovaný objekt pohybuje směrem k nám a nebo od nás, je vhodné nastavit průběžné zaostřování. Při namáčknuté spoušti je autofokus stále aktivní a průběžně zaostřuje na místo, kam míříme ostřícím bodem a to i tehdy, když je daný objekt v pohybu.
Sériové snímání
Kdy použít jednosnímkové snímání a kdy sériové, to záleží na tom, jak dokážeme odhadnout klíčový okamžik. To není u focení koncertů většinou nijak těžké, ale pokud máme dost velkou kartu, klidně můžeme použít i sériové snímání. Pak se vyplatí nafotit sérii fotek a z nich posléze vybrat tu nejlepší.
Mohlo by vás zajímat
V naší fotoporadně najdete několik dalších článků, které by vám mohli pomoci s fotografováním koncertů.
