Koně, luk a brnění: Rozhovor s fotografkou Janou Pechlátovou

Ty jsi studovala fotografickou školu, ale zároveň ses věnovala jezdectví a souběžně jsi navštěvovala jezdeckou akademii. Předpokládám, že jednoho dne nastal zlom a ty ses musela rozhodnout, čemu se budeš v životě věnovat a čím se budeš živit. Vyhrála tedy fotografie?

U mě vždy vítězili koně, a tak kdybych měla nějak vystihnout svůj život a rozhodnutí v něm, bylo by to: „Za vším hledej koně!“ A platí to tedy i o focení. Odešla jsem z gymnázia, abych se věnovala studiu chovatelství a jezdectví. A právě touha zachytit pouto, které mezi člověkem a koněm může být, mě donutila zkusit poprvé vzít do ruky foťák. Do kvalitní fotografie to mělo daleko, ale začalo mě to bavit natolik, že jsem se rozhodla nastoupit souběžně i na fotografický učňák, spíše ze zvědavosti. Mou prací pak byli několik následujících let právě koně, a to do doby, než jsem prozřela a pochopila, že pokud chci mít jednou vlastní statek a koně doma, musím změnit práci… A jediné, co jsem uměla, v rámci možností, bylo právě focení.

Tvé fotky mají nádech pohádek a fantasy příběhů. Jsi velkým fanouškem ság, jako jsou Pán prstenů, Zaklínač a Hra o trůny, nebo tenhle styl využíváš čistě jako kulisu?

Já jsem Pána prstenů ještě neviděla! Svět, který fotím, mám v sobě od malička. Myslím, že jsem minimálně polovinu dětství a dospívání prožila ve snění o tom, jak jsem hrdinkou s lukem přes rameno. Hned jak to jen šlo, začala jsem si to plnit i v reálném světě – lukostřelba, koně a nakonec i starý shořelý statek s kamennými zdmi a dřevěným ochozem. A stejně jako ten svůj vnitřní svět nechávám ožívat skrz životní styl, ožívá i skrz mou tvorbu. Byl to přirozený vývoj – možnost propsat do fotografie kus sebe.

Své klienty často stylizuješ do velmi zajímavých kostýmů a při focení využíváš také spoustu rekvizit. Máš nějaký vlastní fundus, nebo využíváš nejrůznější půjčovny?

Všechny ty kostýmy mám doma. Mám ve stodole udělanou místnost jen pro kostýmy a přípravy. Klientka nebo klient tedy přijede a má opravdu na výběr – od obyčejných lněných šatů až po brnění.

Jak probíhá komunikace s klientem a následná produkce? Když tě někdo kontaktuje, že by chtěl s tebou něco nafotit, doporučíš mu, jaký styl by se k němu hodil, nebo si koncept a kostým vybírá sám?

Při objednání je pro mě zásadní jediná otázka – zda se zvířaty, či bez nich, protože je potřebuji domluvit s předstihem. Samozřejmě se vždy ptám i na podrobnější představu, abych si mohla udělat obrázek o průběhu, ale vše důležité se pak odehrává až ve chvíli, kdy klient přijede. Počáteční rozhovor nad kávou, kdy opravdu zjistíme nejen to, jaký kostým a jaké prostředí se budou hodit, ale hlavně v jaké emoci a energii má být focení vedeno.

V nabídce máš také focení se zvířaty, což je v poslední době velmi populární. Jak moc náročné je hlídat si věci kolem focení, dostat klient a do role a ještě mít pod kontrolou zvířátko v záběru?

Spolupracuji jen s ověřenými majiteli, kteří dbají na welfare svých zvířat, a tak focení díky kvalitní přípravě zvířat probíhá v naprostém klidu a souhře. Já mám tak možnost soustředit se výhradně na modela. Klidu napomáhá také dlouholetá praxe, kdy už vím, co funguje.

Když je řeč o zvířatech, stala se ti někdy v souvislosti s nimi nějaká úsměvná nebo naopak ne úplně příjemná situace?

Nedávno za mnou přišla na vernisáži paní a říká: „Vzpomínáte si na mě? Já jsem ta nevěsta, co spadla z koně!“ Naštěstí se k tomu můžeme vracet s úsměvem a nic se tehdy nestalo. Focení se zvířaty s sebou vždy nese riziko a zde jsem byla přizvána pouze jako fotograf a koníka jsem neznala. A právě to, že „svá“ zvířata znám velice dobře, riziko hodně eliminuje.

Fotíš na Nikon. Jak důležitá je pro tebe technika a jakou cestou sis v tomhle ohledu prošla?

Ano, mám nyní Nikon Z6 II a půjčený Z6 III, dříve jsem však fotila na Canon (400D, 5D Mk I a Mk III). Nedám na ty 5D dopustit a upřímně jsem se přechodu na Nikon, a zároveň na bezzrcadlovku, bála, ale od prvního focení jsem byla unešená – což je při mém problému se změnami téměř zázrak! Rozhodně tedy přechodu nelituji. Naopak!