Legenda zvaná padesátka aneb Velké srovnání 50mm objektivů (zaměřeno na Nikon) - 2.díl

Dříve platilo takové nepsané pravidlo, že kdo nemá na značkový objektiv, koupí si nějaký neoriginální. Taková optika byla o něco levnější, ale člověk musel počítat s tím, že nemá tak dobré vlastnosti jako ta originální. Podobné úvahy ale patří historii. Během posledních let se mnozí výrobci optiky značně vyprofilovali a získali si renomé jak mezi hobby fotografy, tak mezi profesionály. Některým se dokonce podařilo dotáhnout své výrobky na stejnou úroveň, jakou nabízí tradiční výrobci fototechniky. A jsou i tací, kteří posunuli laťku ještě o něco víš a z hlediska obrazového výstupu, zpracování a optických vlastností naprosto excelují. V současné době je to tedy tak, že jsou některé objektivy třetích stran nejen stejně kvalitní, nebo mnohdy kvalitnější, ale leckdy také stejně drahé nebo ještě dražší. To platí zvláště u dvou prvoligových výrobců Sigma a Zeiss. A právě o těch bude dnes řeč.

Předem bych chtěl ale zdůraznit, že NIKDY nelze srovnávat značky nějak paušálně. Nemá smysl bavit se o tom zda má lepší objektivy Nikon, Tamron, Sigma, nebo Tokina. Pokud chcete cokoliv srovnávat, pak to jde vždy jen na úrovni dvou konkrétních modelů.


Foto: Martin Lukeš / Sigma 50mm f/1,4 DG HSM Art pro Nikon / clona: f/2,2

Testovací snímky v tomto článku byly, stejně jako v úvodním díle, pořízeny profesionální digitální zrcadlovkou Nikon D850. Většina zmiňovaných výrobců má ale ve svém portfoliu většinou jeden typ objektivu pro bajonety různých výrobců, pokud mají stejnou velikost snímače. Je tedy běžné koupit objektivy Sigma, Zeiss, Tamron, nebo Tokiny pro bajonety Canon, Nikon, Pentax a případně i pro Olympus micro 4/3 atd. Následující informace tedy ocení nejen majitelé zrcadlovek Nikon.

Sigma 50 mm f/1,4 DG HSM Art

Schéma optické soustavy pevných padesátek se za posledních několik desítek let v podstatě nezměnilo. Tedy až donedávna. V roce 2014 proběhlo ve světě objektivů malé zemětřesení. Základnou pevných padesátek totiž otřáslo představení novinky ze stáje značky Sigma, třídy ART. Podle názvu jde v podstatě o stejný produkt jako géčková jedna-čtyřka od Nikonu. Že je ale všechno jinak pochopí každý, kdo si vezme tento excelentní objektiv do ruky. Oproti běžným padesátkám je gigantický. Průměr předního optického členu vzrostl z běžných 58 mm na 77 mm a proti nikoňácké variantě se váha zvýšila víc než o půl kilogramu. Jak je to možné? Sigma totož přišla se zcela novou unikátní konstrukcí.


Foto: Martin Lukeš / Sigma 50mm f/1,4 DG HSM Art pro Nikon / clona: f/5

Standardní padesátky mají cca 6-8 optických členů v 5-7 skupinách. V útrobách ártové Sigmy se nachází 13 optických členů v 8 skupinách. Nové schéma objektivu díky tomu nabízí zcela ultimátní optický výkon. Dokonalá kresba po celé ploše snímače včetně rohu, brilantní přenos mikrokontrastu, minimum optických vad jako je soudkovitost, aberace nebo vinětace a to vše “relativně” za dobré peníze. Cena tohoto unikátního objektivu je totiž lehce pod 20 000 Kč. Což za profesionální objektiv vůbec není hodně.


Foto: Martin Lukeš / Sigma 50mm f/1,4 DG HSM Art pro Nikon / clona: f/4,5

Některé zdroje dokonce uvádějí, že je opticky srovnatelný s objektivem Zeiss Otus 55mm f/1,4 ZF.2. Jeho cena je ale téměř pětinásobná a navíc nedisponuje automatickým ostřením! Absence autofokusu je zvláště pro reportážní fotografy ohromným hendikepem a proto si Sigma se svojí řadou ART a zmiňovanou padesátkou okamžitě vydobila ohromnou popularitu, a to jak mezi nadšenými amatéry, tak mezi profesionálními fotografy. Tento objektiv s ohniskem 50mm z kolekce SIGMA ART se také velmi často používá jako určitý etalon optické kvality a s jeho pomocí se dělají srovnávací testy obrazového výstupu digitálních zrcadlovek.


Foto: Martin Lukeš / Sigma 50mm f/1,4 DG HSM Art pro Nikon / clona: f/4

Všechny objektivy řady ART mají kromě vynikajícího obrazového výstupu, také velmi elegantní a minimalistický design, který jde ruku v ruce s velmi precizním mechanickým zpracováním. Velmi plynulý chod ostření, žádné vůle, ani vakly u zoomových objektivů, prostě poctivá optická soustava, se kterou je radost pracovat.

I v našem porovnávacím testu dopadla ARTová padesátka excelentně. Jak při otevřené cloně, tak při zaclonění na optimální hodnotu, kde podávají objektivy maximální výkon, co se kresby týče v podstatě Sigma neměla konkurenci. Prokreslení detailů i přenos mikrokontrastu je u tohoto objektivu opravdu brilantní. V poměru cena / výkon v tuto chvíli asi nenajdete lepší pevnou padesátku.

Největší konkurencí objektivu Sigma 50mm f/1,4 ART je podle našeho testu nová nová padesátka s clonou od f1,8 systému Z, představená nedávno pro zrcadlovky Nikon Z6 a Nikon Z7. Co do ostrosti v rozích a v mikrokontrastu byla podle mého subjektivního hodnocení ještě o chloupek lepší.


Porovnání objemu dat fotografií jednotlivých objektivů při různém zaclonení.
(vyvstělivky názvu souboru: minimální clona objektivu, verze objektivu, použitá clona)

Zeiss Planar T* 50 mm f/1,4 ZF.2

Dalším skvělým výrobcem objektivů pro různé bajonety je společnost Zeiss. Už na první pohled je zřejmé, že se v tomto případě jedná o objektiv starší konstrukce, nicméně ani za ty roky neztratil jeho čistý design nic ze své krásy a elegance. Ba naopak, podobný retro styl se dnes vrací do módy a například v kombinaci s digitální zrcadlovkou Nikon Df vypadá přímo fantasticky. V jedné zahraniční recenzi jsem četl zajímavou úvahu, že moderní objektivy řady Otus, Milvus a Batis v nás budou za pár let vyvolávat stejné pocity jako když se dnes díváme na sci-fi filmy, ze šedesátých let. Zeiss Planar bude ale pořád “cool”, protože podobné retro dotýkající se hranice steampunku, asi nikdy nevyjde z módy.


Foto: Pali Gerec / Zeiss Planar T* 50mm f/1,4 ZE pro Canon / clona: f/1,4

V porovnání s řadou Milvus tento Planar lehce zaostává v ostrosti při nižších clonových číslech. Na druhou stranu to někdo může považovat za přednost. Ne každý chce mít portréty tak přeostřené, že je vidět každý chloupek na tváři. Někdo preferuje určitou měkkost, ve které se leccos ztratí. Při cloně f/4 a více už nastupuje pověstná ostrost, jejímž synonymem je značka Zeiss. Tohle je zkrátka objektiv s duší.


Porovnání objektivů 50mm třetích stran na clonu f/2,2
verze: Milvus F1,4 / Planar F1,4 / Sigma F1,4 / Milvus F2

Zeiss Milvus 50 mm f/1,4 ZF.2

Nejvyšší metou mezi pevnými padesátkami jsou již zmiňované objektivy značky Zeiss modelové řady Milvus. Jde o naprosto špičkové objektivy, u kterých je kladen důraz jak na samotné mechanické zpracování, tak na optický výstup jako takový. Tyto objektivy mají podobně jako Sigma ART vlastní koncept optické soustavy, takže jsou větší a těžší. Odměnou za to je špičková kresba až do rohů snímače (a to i při minimálním zaclonění), maximální potlačení veškerých optických vad i věrné podání barev a přenášení kontrastu napříč celou modelovou řadou.


Foto: Miroslav Kirinovič / Zeiss Milvus 50mm f/1,4 ZE pro Canon / clona: f/5,6

Jde v podstatě o Rolls-Rolyce mezi pevnými padesátkami. Záměrně jsem nepoužil příměr k Ferrari nebo Lamborghini, to jsou totiž velmi rychlé automobily, které si užije především milovník adrenalinu. Ten ale od řady Milvus nečekejte. Tedy pokud si nechcete adrenalin vyvolat strachem, že se vám nepodaří včas a přesně zaostřit. Naprostá většina objektivů z produkce této značky totiž nemá automatického ostření. Pro někoho je to možná překvapení, ale je to tak. Jediná možnost jak s nimi zaostřit, je hezky po staru, tedy ručně. Taková je image výrobce. Žádná elektronika, žádné obvody a motorky, jen poctivé sklo a kov. O to preciznější je konstrukce objektivu.

Možná je to k nepochopení, ale je to podobné jako srovnávat švýcarské, ručně vyráběné hodinky s těmi moderními, korejskými, chytrými. Ty švýcarské stojí mnohdy 10x víc a přitom nic neumí, jen ukazují čas. Na druhou stranu je velmi pravděpodobné, že když váš pravnuk vytáhne po 100 letech z kapsy Rolexky, budou mít pravděpodobně pořád stejnou hodnotu, což se o současných chytrých hodinkách s dispejem a miliardou funkcí dá říct asi těžko. Ty jsou a vždycky budou pouze spotřebním zbožím.

U studiové nebo produktové fotografie, kde se fotí převážně ze stativu, ruční ostření vlastně ničemu nevadí. Díky současným vymoženostem jako je funkce živého náhledu Live View, elektronická lupa a asistent ostření, který je znám pod názvem Focus Peaking, lze ze stativu zaostřit doslova na vlas. Když fotím například zátiší, produktovou fotografii nebo zmiňovanou food fotografii, vlastně už ani jinak než ručně stejně neostřím. Chápu ale, že pokud má někdo požadavek na univerzálnější využití objektivu, manuální ostření bere jako ohromnou nevýhodu. Taková je ale strategie značky Zeiss a vzhledem k tomu, že její výrobky přežily až do dnešních dnů, asi tak špatná nebude.


Porovnání objektivů 50mm z produkce Nikon na clonu f/7,1
verze: F1,4 G / F1,4 D / F1,8 G / F1,8D

Zeiss Milvus 50mm f/2 M ZF.2

Všechny dosud zmiňované objektivy mají běžnou zaostřovací vzdálenost mezi 40-46 cm a standardní poměr zvětšení cca 0,15x, tedy zhruba 1:6. Nedají se proto použít na makro, ani na jiné záběry drobnějších detailů. Vše, co s nimi vyfotíte, je na výsledné fotografii 6x menší než ve skutečnosti. Někteří výrobci proto mají ve svém portfoliu pevné padesátky, které jsou díky upravené konstrukci vhodné i na focení makra. Společnost Zeiss v tomto směru není pozadu.

Pokud mám být přesný, tak přestože je tento objektiv označován přívlastkem MAKRO, tak se o skutečný makro objektiv nejedná. Poměr zvětšení má “pouze” 1:2 místo 1:1, jak by měl mít skutečný makroobjektiv. Slovíčko “pouze” je ale nutné brát s určitou nadsázkou. Pořád jde o skvělé zvětšení, zvláště když vezmeme v potaz minimální zaostřovací vzdálenost 24 mm oproti 45 cm, což má většina běžných padesátek.


Porovnání objektivů 50mm F1,8 z produkce Nikon na clonu f/1,8 - střed obrazu
verze: D / G / Z (bezzraclovka Z7)

Umím si tedy skvěle představit tento objektiv na focení drobných detailů, struktur, zátiší, hmyzu, květin, nějakých technických prvků nebo i na produktovou fotografii a na mé oblíbené focení jídla. Občas se totiž peru se vzdáleností 45 cm, protože na kratší vzdálenost můj současný objektiv není schopen zaostřit. Mít tak možnost jít k talíři s jídlem blíž o více než 20 cm by bylo skvělé. Jednak by to dalo fotografiím úplně jinou perspektivu a značně by to také ovlivnilo hloubku ostrosti.

Pokud tedy budu někdy stát před rozhodnutím, jakým objektivem nahradit svou stařičkou déčkovou padesátku, dost možná to bude právě tento Milvus. Clona sice začíná na hodnotě f/2.0, oproti předchozímu zmiňovanému Milvusu, který lze odclonit až na f/1,4, ale to v tomto případě vůbec nevadí. Zkrácenou zaostřovací vzdáleností se velmi rapidně zmenšuje i hloubka ostrosti.

Jen pro zajímavost při ohnisku 50 mm, cloně f/1,4 a zaostření na 45 cm je hloubka ostrosti cca 6 mm. S tímto modelem Milvusu máte sice clonu f/2.0, ale ostříte již od 24 cm a hloubka ostrosti tedy bude pouhé 2 milimetry a to je stejně pro běžné účely téměř nepoužitelné a musí se buď trochu zaclonit, nebo ostřit z větší dálky.

Porovnání objektivů 50mm F1,8 z produkce Nikon na clonu f/1,8 - kraj obrazu
verze: D / G / Z (bezzraclovka Z7)

Přepočet ohniska / crop factor

V celém článku jsem vycházel z předpokladu, že objektiv s ohniskem 50 mm je používán na kinofilmovém přístroji nebo na digitálním fotoaparátu full-frame, který se u Nikonu značí zkratkou FX. Všechny zmiňované padesátky ale jdou použít i na fotoaparátech s polovičním snímačem APS-C (DX). To je v mnoha ohledech zásadní.

Na menším snímači je totiž nutné brát v potaz tzv. crop faktor, což je koeficient pro přepočet ohniskové vzdálenosti. Ten je v případě zrcadlovek Nikon 1,5x. Objektiv 50 mm se tedy na snímači tváří jako ohnisko 75 mm a má podstatně menší úhel záběru.  Z toho důvodu se s ním fotí hůře na kratší vzdálenost nebo tehdy, kdy potřebujete do záběru dostat širší scénu. Naopak se lépe hodí na střední vzdálenost, protože má 1,5x větší přiblížení. Proto je vhodný spíše na focení klasických portrétů. Na ty je 50mm mnohdy málo. Pokud se nebavíme o focení celé postavy. Na menším snímači se také trochu změní hloubka ostrosti a rozostření pozadí není tak výrazné jako na velkém snímači.



Porovnání objektivů 50mm třetích stran na clonu f/7,1 - střed obrazce
verze: Planar F1,4 / Milvus F2 / Milvus F1,4 / Sigma F1,4

Ten, komu učarovalo ohnisko 50 mm a má menší snímač, by měl volit širší objektiv, ideálně 30 mm nebo 35 mm. Ty po přepočtu vycházejí 45 mm nebo 52,5 mm.

U ostatních značek je to podobné. Tam jsou koeficienty pro přepočet 1,5x (Sony, Pentax, Fuji) a 1,6x (Canon). Výjimkou jsou přístroje s formátem snímače 4/3 (Panasonic, Olympus). Ten má crop faktor 2x, takže 50 mm objektiv se chová jako ohnisko 100 mm. Za padesátku se proto berou objektivy 25 mm.

Pár slov na závěr

Podle mého názoru platí staré fotografické moudro, že pevnou padesátku by měl mít každý. Tento legendární objektiv dává fotografiím perspektivu, která je velmi podobná té lidského oka. Díky tomu se nám snímky z padesátky zdají přirozené. Všechny zmiňované padesátky nabízejí podstatně lepší světelnost, než většina standardních zoomových objektivů. Tam je světelnost na 50mm někde kolem f/5. Mnohem lépe se vám s pevnou padesátkou bude fotit za horších světelných podmínek. A co především, mnohem víc s ní rozostříte pozadí, což je přesně ten "wow" efekt, pro každého diváka, který do fotografování moc nevidí.


Porovnání objektivů 50mm třetích stran na clonu f/13 roh obrazce
verze: Planar F1,4 / Milvus F1,4 / Milvus 2 / Sigma F1,4

Dokonce si troufám říci, že je jedno jestli se pořídíte objektiv za 3 000 Kč, nebo za 90 000Kč. Každá padesátka je lepší než žádná :)
Samozřejmě je nutné brát v potaz k jakým účelům snímek pořizujete a tomu by měla odpovídat i kvalita objektivu. Jak ale ukázaly testy, tak i se základní padesátkou dokážete udělat za málo peněz hodně muziky.

Legenda zvaná padesátka aneb Velké srovnání 50mm objektivů - 1.díl