Recenze Leica M Monochrom

Leica M Monochrom je velice specifický přístroj, umí totiž fotit "pouze" černobíle. Konstrukčně vychází z modelu Leica M9, což společně s jeho vlastnostmi a poměrně vysokou cenou napovídá, že se rozhodně nejedná o fotoaparát pro každého. Leiku M Monochrom si pořídí jen skutečný fajnšmekr, vyznavač černobílé fotografie, který ví, co může od Leiky očekávat. Nutno říci, že i uživatel modelu M9 bude velice překvapen, jak dokonalých výsledků je možno s modelem Monochrom dosáhnout.

Obrazová kvalita

Kvalita fotek je to, kvůli čemu si Monochrom zamilujete. Tedy samozřejmě za předpokladu, že chcete dělat pouze černobílé obrázky. Před klasickým CCD snímačem s rozlišením 18 Mpx totiž není předřazena Bayerova maska, která u ostatních snímačů zabezpečuje to, že bude výsledný obraz barevný. Bayerova maska, to jsou v podstatě barevné filtry umístěné před každým pixelem. Ve čtveřici pixelů poskládaných do čtverce má vždy jeden pixel červený filtr, jeden pixel modrý filtr a u zbývajících dvou pixelů je filtr zelený. Interpolací informací z každé takové čtveřice pixelů tedy dostáváme plnou barevnou informaci pro každý obrazový bod. Díky tomu je ale do určité míry nepřesné zobrazení těch nejjemnějších detailů.

Snímač u Monochromu je na tom v tomto ohledu tedy daleko lépe. Nemá Bayerovu masku, takže nedochází k interpolaci a každý pixel tedy podává jasovou informaci jen sám za sebe. Zachycení nejjemnějších detailů je tedy několikanásobně lepší, než u běžných "barevných" snímačů. Pokud použijete dostatečně kvalitní optiku (a znalci dobře vědí, že o takovou nemá Leica žádnou nouzi), dostanete ve výsledku neskutečně ostrý černobílý obraz plný takových detailů, které nejsou schopny zaznamenat ani klasické barevné snímače s daleko vyšším rozlišením. Brilantní ostrosti napomáhá ještě absence low-pass filtru před snímačem, ale tohle řešení bylo použito i u předchozích modelů.

Velmi zajímavý je také šum při nastavení vysokých citlivostí. Má zvláštní charakter a do určité míry připomíná filmové zrno. Nemá smysl to popisovat slovy, když si můžete prohlédnout ukázkové snímky v plném rozlišení. Na těch to uvidíte nejlépe.

Konstrukce a zpracování

O konstrukci přístrojů Leica s průhledový hledáčkem toho bylo napsáno už mnoho a Leica M Monochrom nijak nevybočuje z řady, která za ty desítky let čítá opravdu velkou spoustu modelů. Tělo přístroje je samozřejmě celokovové a velmi přesně zpracované. Před pár lety jsem měl možnost nahlédnout do výroby v továrně Leica v německém Solmsu. Pokud bych měl své dojmy shrnout do krátké věty, řekl bych, že vysoká cena objektivů a fotoaparátů Leica je opodstatněná, skutečně odpovídá jejich kvalitě.

Ovládání

Nastavení jednotlivých funkcí přístroje (a není jich mnoho) je velmi snadné. Pokud jde o ty "digitální" funkce, je to velmi podobné, jako u ostatních digitálních přístrojů. Na zadní straně je několik tlačítek s popisem jejich funkčnosti, takže v tomto ohledu nic zvláštního.

Clona se nastavuje otáčením clonového kroužku přímo na objektivu, čas zase pomocí otočného voliče na horní straně přístroje. Tedy úplně stejně, jak to bylo třeba před padesáti lety. Z automatických režimů můžete využít prioritu clony. Tělo měří expozici samozřejmě skrz objektiv (TTL) a tedy skrz clonu zavřenou na pracovní hodnotu, takže nastavení expozičního času zvládne automatika velmi přesně.

Asi největší oříšek je se zaostřováním, to chce prostě velký cvik. Zaostřuje se samozřejmě výhradně ručně pomocí dálkoměru v hledáčku. Uprostřed něj vidíte malé okénko se zdvojeným obrazem a pokud se vám pomocí otáčení ostřícího prstence na objektivu podaří docílit nezdvojeného zobrazení v hledáčku, je výsledná fotka správně zaostřena. Znovu ale opakuji, že to chce cvik, slyšel jsem od spousty fotografů, že právě s ostřením měli u Leiky největší problémy. Já jsem samozřejmě nebyl výjimkou...

Funkční výbava

V této kapitole v podstatě není o čem psát. Nenajdeme zde téměř nic. K dispozici je buď manuální nastavení expozice a nebo priorita clony. V menu přístroje si můžete vybrat, jestli budete fotit do RAWu (DNG) a nebo do JPEGu. V případě JPEGu si můžete nastavit ještě kontrast a ostrost. Ale stejně se vyplatí fotit do DNG a všechny případné úpravy provést až v počítači. Při prohlížení snímků si můžete zobrazit histogram, abyste měli co nejlepší kontrolu nad výslednou expozicí. Ale to je tak všechno. Žádný živý náhled, žádné video, žádné přednastavené automatiky, prostě nic zbytečného.