Recenze Leica S tělo

Když jsme se chystali do Wetzlaru, rodiště věhlasné značky Leica, nesmírně jsem se těšil na test nových dálkoměrných přistrojů. S tím, že středoformátovou S2 jsme na programu měli zařazenou pouze jako prezentaci bez praktického testu. Když jsem se školiteli druhý den zmínil, že fotografuji se na střední formát, vložil mi do rukou testovací vzorek S2 se základním objektivem a já rád nechal, ač úžasnou M240, “doma” a vypravil se do Wetzlarských ulic s DSLR osazenou středoformátovým čipem. Byl to od něj velmi chytrý tah, neboť recenze kterou si hodláte v následujících řádcích přečíst, bude po dlouhé době vpravdě nadšená a plná pozitiv.

Poprvé jsem Leicu S2 držel v ruce na Photokině před několika lety, cítil jsem se dosatečně připraven z čtení prodktových novinek a jiných článků, ale jak už to v podobných případech bývá, realita předčila veškerý text. S2 se honosila malými rozměry a perfektním interfacem, čemuž se jen těžko věří. Malý střední formát? Perfektní uživatelské rozhraní na poprvé? To by bylo snad prvně v historii tohoto oboru, kdy by se něco takového podařilo. V tomto případě je tomu tak. Co jsem během rychlého seznámení v Kolíně začal tušit se mi ve Wetzlaru potvrdilo.

S2 je jen o velmi málo větší než běžné profi DSLR, svým designem je to standardní zrcadlovka, nenajdete na ní jako u běžné středoforátové kamery odnímatelný modul s digitální stěnou, nebo sejmutelný hledáček. Díky tomu se tělo neprotahuje do hloubky a je krásně moderně kompaktní. Dá se říci že v tomto ohledu si S2 vzala to nejlepší z obou světů.

Prvním milým překvapením je ergonomie, vzhledem ke srovnání se standardní středoformátovou kamerou je zde mnohem méně objemu a fotoaparát se drží stejně jako profi DSLR, oproti nim je ale o málo mohutnější, grip je tedy mnohem jistější. Všechny ovládací prvky jsou perfektně po ruce a není jich zbytečně mnoho, k tou ale později.

Další samostatný odstavec si zaslouží hledáček a matnice. Zatímco v běžné zrcadlovce je kladen důraz hlavně na viditelnost a ne na manuální ostření, je hledáček na svou velikot velmi světlý (matnice není tak matná a hůře se na ní rozpoznává správné zaostření) Hledáček S2 je ale tak VELIKÝ, tak veliký že si může dovolit matnější zaostřovací sklo, nejen že máte oproti profi DSLR pocit, že se díváte do francouzského okna oproti tmavému vikýři, ale ještě se zde perfektně zaostřuje manuáně. V hledáčku také najdete pouze jeden, středový ostřící bod, ten je vyznačen křížem namísto tak známých a nepřesných obdélníčků z DSLR, co může být přesnější. Objektivy pro S2 jsou navíc opatřeny mnohem více kroky motoru (v řádu násobků) než u běžných zrcadlovek, ostření je tak mnohem exaktnější než běžně. U tak velikého snímače je to samozřejmě nanejvýš žádoucí, ale nemohu se ubránít pocitu, že by to slušelo i jiným výrobcům.

Tím se dostávám k objektivům, ty jsou opravdu milým překvapením. Nejen že jsou nekteré opatřeny centrální závěrkou, která u možňuje mnohem rychlejší zábleskovou synchronizaci než je standardně běžné, ale jejich optické kvality jsou takřka neuvěřitelné. Měl jsem šanci otestovat hlavně základní Summicron, už na tom ale bylo prakticky nemožné najít vadu. Žádná aberace, perfektní rozlišení a hlavně naprostá stabilita kontrastu i barev za všech podmínek. U Leicy mě to nepřekvapuje, ale uvědomil jsem si nakolik veliký rozdíl to je, když fotografuji ba i s těmi nejlepšími padesátkami na zrcadlovkách.

Velmi milým překvapením bylo i ovládání. Jak jsem předeslal, bylo dost nepravděpodobné podle mých dlouholetých zkušeností, aby nějaký výrobce poskytnul trhu fotoaparát s perfektně odlazeným uživatelským rozhraním, zde mě čekala další deziluze. Na jednu stranu S2 postrádá video, živý náhled a mnoho vlastností, které dnešní “švýcarské nože v podobě DSLR” nabízejí, v tom ale tkví jeho krása. Pokud se poohlížíte po přístroji vpravdě fotografickém, poskytne vám S2 naprostý komfort v jednoduchosti a přehlednosti ovládání. Kromě spouště je na svrchní straně volič času, ne roller jehož funkce se mění, ale zkrátka na něm nastavíte expoziční čas, hotovo, žádné scénické režimy, video a podobně. Na palci je pak roller pro clonu, případně posun v menu, nebo zoom ve fotografiích. Pod ním joystick pro menu se středovou polohou pro AF-ON. Kolem displeje čtyři tlačítka pro menu a rychlé vyvolání funkcí jako ISO, WB, AF a jsou definovatelné. A nakonec, volič pro zapnutí/vypnutí přístroje. S tím jak chytře jsou nadefinovány a lze je navolit to bylo vše, co jsem potřeboval k celodennímu fotografování a ani na minutu jsem se nezastavil nad tím, že by mi něco chybělo, naopak jsem poprvé za dlouhou dobu pracoval s novým přístojem, který jsem dokonale ovládl během pár minut.

Po dni fotografování jsem se pořádně podíval na obraz a byl jsem naposledy ohromen, na perfektní hranovou ostrost CCD snímačů jsem ze středního formátu zvyklý, ale ve spojení s Leica skly je to něco neuvěřitelného. Jak jsem předeslal dříve, jejich výkon je úžasný. Dynamiký rozsah snímače je perfektní jak je zvykem v této kategorii, podání barev delikátně přesné a jediné, což se nedá střednímu formátu před nástupem CMOS senzorů vytýkat, je vyšší míra šumu na vysokých citlivostech. Na rozdíl ok konkurence je ale zde nejvyšší ISO stále použitelné pro kvalitní tisky, ne jen jako náhledové fotografie. Věřím že i proto citlivost končí na rozumných 1600. Pouze jsem se nechal unést zrcadlovkovým vzezřením a rozpustile fotografoval na plné odclonění, obejktiv se i v tomto případě držel perfektního výkonu, jen s mým ostřením to s tak malou hloubkou sotrosti byl mnohdy problém, s takovým snímačem se už jen díky nádechu velmi lehce dostatnete mimo hloubku ostrosti.

Byl jsem jedním slovem unesen, dlouho se již nestalo, že by se na trhu objevil fotoaparát takto kompaktních rozměrů s velkým senzorem, bezprecedentně dokonalou obrazovou kvalitou založenou nejen na skvělém snímači, ale naprosto perfektní optice a ještě skvělým ovládáním takřka na první pokus. Leice se tak podařilo vytvořit další etalon kvality na dlouhá léta dopředu. I přes snahu ostatních výrobců chrlit jednu novinku za druhou tento přístroj jen tak nezestárne, nebo nezačne zaostávat za konkurencí.