Recenze Leica SL tělo (Typ 601)

Leica je bez nejmenších pochyb nejtradičnějším výrobcem fotoaparátů. Zabývali a zabývají se především přístroji s průhledovým hledáčkem, dodnes známou modelovou řadou Leica M. Kromě toho má Leica v nabídce také středoformátový přístroj Leica S, což je zrcadlovka designově vycházející z filmové řady zrcadlovek Leica R. Loni byl ale představen zcela nový přístroj s APS-C snímačem a zcela moderním designem – Leica T – který se zcela vymyká jakýmkoliv „tradičním“ tvarům a protože se jednalo o zcela novou modelovou řadu, přišli i s novým bajonetem a novými autofokusovými objektivy. Prozatím posledním přírůstkem je model Leica SL, což je sice také kompakt s výměnnými objektivy, ale vybaven je fullframe snímačem s rozlišením 24 Mpx a elektronickým hledáčkem. Bajonet je stejný jako u modelu Leica T, nicméně přes redukce je možno připojit JAKÝKOLIV objektiv Leica, což z tohoto modelu dělá naprosto univerzální a také naprosto moderní přístroj, který mohou plně využít všichni majitelé jakéhokoliv staršího modelu, pokud jim z jakéhokoliv důvodu přestal vyhovovat.

Konstrukce a zpracování

Tělo přístroje je samozřejmě celokovové a velmi přesně zpracované. Před pár lety jsem měl možnost nahlédnout do výroby v továrně Leica v německém Solmsu. Pokud bych měl své dojmy shrnout do krátké věty, řekl bych, že vysoká cena objektivů a fotoaparátů Leica je opodstatněná, skutečně odpovídá jejich kvalitě a také faktu, že je vše vyrobeno v Německu.

Jak už jsem zmínil, tělo je vybaveno špičkovým elektronickým hledáčkem, který má rozlišení 4,4 Mpx a při focení jsem si vůbec neuvědomoval, že se nekoukám do optického hledáčku profi zrcadlovky, na který jsem léta zvyklý.

Když se bavíme o špičkovém zpracování, musím zmínit velice strohý design, který mi prostě učaroval. Ale na druhou stranu jsem slyšel i názory některých kolegů, že tak ošklivý foťák ještě neviděli. Jak se zdá nedá se zavděčit všem, nicméně faktem zůstává, že se mi přístroj velice dobře držel a neměl jsem nejmenší problémy s nastavováním funkcí.

Ovládání

Na první pohled asi trochu překvapí, že na povrch přístroje nejsou vyvedena skoro žádná tlačítka a i to málo, co máte k dispozici není nijak popsáno. Takže jestli jste také zvyklí fotit každou chvíli s něčím jiným a do ovládání jakéhokoliv přístroje proniknete během pár okamžiků, tady vám to bude trvat o chvilku déle. Ale opravdu jen o chvilku, protože to vlastně není nic složitého. Tlačítkům kolem displeje je vždy přiřazena funkce, která se zobrazuje nejblíže, takže tohle je hračka. Pohyb v menu je snadný díky joysticku, který jinak slouží pro volbu ostřícího bodu.

Tedy ovládání, které na první pohled může leckoho trochu vyděsit, je velice intuitivní a rychlé a neuvěřitelně snadno si na něj zvyknete.

Funkční výbava

Jestli hledáte klasické režimy nastavení expozice (P, A, S a M), samozřejmě je najdete, ale nečekejte žádné scénické režimy, Leica SL je pro zkušené fotografy. Přesněji řečeno nejenom pro fotografy…  Je to prostě přístroj, který vás nebude omezovat snad vůbec v ničem, pokud jste zvyklí na výkonné zrcadlovky.

O hledáčku už řeč byla, o ovládání také. Rychlost ostření je údajně nejrychlejší ve své třídě (tedy fullframe kompakty s výměnnými objektivy), to jsem sice neporovnával, ale zároveň jsem si nevšiml žádného zpomalení oproti zrcadlovkám. Problém tedy není ani rychlý pohyb dokonce ani za horšího světla, takže si rozhodně nekupujete přístroj, který by byl vhodný například především do studia, nebo na krajinu. Nemusíte se obávat skutečně žádné situace, ať je statická, nebo naopak velice rychlá.

V dnešní době stále ještě ne úplně běžný GPS a WiFi modul zde ale na rozdíl od výkonnějších zrcadlovek najdete. WiFi jsem nezkoušel, ale přesnost GPS mě potěšila, skutečná pozice od té zaznamenané se většinou lišila maximálně o pár metrů. Dokonce ani nebyl problém s nějak zvýšenou spotřebou energie – patrně i proto, že je akumulátor poměrně velký a silný. To je u bezzrcadlovek velice důležité, protože mají oproti zrcadlovkám daleko větší spotřebu. Jak o tom tak přemýšlím, tak je Leica SL asi první bezzrcadlovka, u které jsem akumulátor nijak neřešil, jeho kapacita mě nijak neomezovala.

Nesmím zapomenout na video, to můžete natáčet v rozlišení 4K frekvencí 30 sn/s a pokud chcete, můžete ho dokonce zaznamenávat přes HDMI na externí rekordér v maximální možné kvalitě. A jestli to s natáčením myslíte skutečně vážně a jste vybaveni profesionálními filmařskými objektivy s PL bajonetem, stačí pouze dokoupit vhodný adaptér… Natáčení Full HD videa je dnes už samozřejmostí, ale jistě potěší i možnost natáčení zpomalených záběrů frekvencí 120 sn/s.

Obrazová kvalita

O kvalitě obrazu se nejlépe přesvědčíte na ukázkových snímcích. Moc komentářů k tomu není potřeba. Na dokonalosti kresby se podílí samozřejmě špičková optika, o kterou nemá Leica nejmenší nouzi. Ale také absence low-pass filtru. Díky tomu je dosaženo lepší ostrosti, ale na druhou stranu může hrozit vznik moiré. Jak si ale můžete ověřit na ukázkách, v reálném světě to není žádný problém.

Velice mě potěšil výkon při nastavení vysokých citlivostí, protože ostrost kresby není znehodnocena příliš vysokou redukcí šumu. Tedy na vysokých ISO šum samozřejmě najdete, ale je monochromatický a v žádném případě se nedá říci, že by byl rušivý. Dokonce mi docela připomínal zrno, s jakým jsme se mohli v minulosti setkávat u citlivých filmů…

Když jsem porovnával výsledky vyvolané z RAWu s JPEGy přímo z foťáku, musím říci, že s celkovou kvalitou JPEGu nijak moc spokojen nejsem. Z Nikonu jsem zvyklý, že i JPEGy jsou perfektní a z RAWu dostanu ještě mnohem víc. Tady z RAWu dostanete také neuvěřitelně mnoho, ale porovnání s JPEGem je pak o to horší. Jinými slovy: JPEG není nic moc, je možná až příliš kontrastní, čímž trpí kresba ve stínech i ve světlech. Výrazně horší je i ostrost.

Tedy chcete-li Leicu SL využít opravdu naplno, zapomeňte na JPEG a foťte do RAWu, přesněji zde přímo do DNG. To je totiž formát vyvinutý firmou Adobe a je tedy otevřený. Snímky jsem bez problémů zpracovával v českém Zoneru.

Závěr

Leica SL je jednoznačně špičkový přístroj. Nabízí vynikající kvalitu fotek hlavně díky skvělým objektivům a nabídka funkcí i ovládání naprosto odpovídají roku 2016 a nárokům profesionálních uživatelů.

Všimněte si, že jsem porovnával vždy s profi zrcadlovkami, protože právě velké zrcadlovky tento přístroj svým vzhledem připomíná. Tedy nejen vzhledem, ale také rozměry. A to je asi jediná věc, se kterou jsem měl trochu problém.

Leica SL je prostě velká. Když vezmete v úvahu, že se jedná o fullframe kompakt s výměnnými objektivy, najdete hned několik konkurentů s daleko menšími rozměry a dokonce za nižší cenu. To je ale pochopitelné, protože značka Leica není pro každého, co si budeme nalhávat.

Leica vždycky byla, je a určitě i bude luxusní zbožím. Je pro náročné uživatele, kteří si kromě perfektní funkčnosti a špičkové kvality potrpí také na design a na tu správnou značku. Když jsem byl před léty na školení v Leica Academy v Německu, vysvětlili nám, že tuhle značku nemůže prodávat jen tak někdo, prodejce si velice pečlivě vybírají, aby se jejich přístroje prodávaly pouze v odpovídajícím prostředí. Když otevírají Leica Store, jsou ideálními sousedy takového obchodu na jedné straně prodejce aut značky Rolls Royce a na druhé straně prodejce hodinek Rollex, protože přesně pro takovouhle klientelu jsou fotoaparáty Leica určeny.