Libuše Jarcovjáková a její pohled na zátiší

Libuše Jarcovjáková - garantka únorového tématu Klidný život zátiší Foto: Gabriela Ksandr

Registrujte se na besedu s paní Jarcovjákovou

Na tomto semináři máte jedinečnou možnost se s ní seznámit osobně a dozvědět se něco nejen o jejím zajímavém životě, ale také o krásném fotografickém žánru - zátiší. 

Paní Jarcovjáková, můžete nám představit nejen Vás, coby fotografku, ale také Vaši fotografickou tvorbu?

Fotografie je pro mě vzrušující dobrodružství a  základním prostředkem vyjádření. Vizuální stránka obrazu je pro mě velmi důležitá, mám ráda tajemství, něco co se nazývá "magickým realismem". Hledání skrytého, neprovplánového obsahu.

Fotografuji od svého dětství, fotografii jsem vystudovala (grafická škola v Hellichovce a FAMU), fotografii jsem posléze dlouhá léta i vyučovala (SPŠ a VOŠ grafická). Během těch dlouhých let jsem se věnovala řadě projektů (v 70. a 80. letech například cykly o vietnamských dělnících, romských rodinách a gay komunitě) vyzkoušela jsem si mnoho různých fotografických odvětví a přístupů. Věnovala jsem se dokumentární tvorbě především subjektivnímu dokumentu s výraznými autobiografickými rysy (Berlín 1985 - 1990, Tokio I, II, III a mnoha dalším cyklům.)

Fotografovala jsem samozřejmě i zátiší a věnovala se výtvarné fotografii a částečně i komerční práci. Mám ráda experiment, nekladu příliš velký důraz na zkoumání technických fines a vychytávek.

V současnosti zpracovávám svůj archív, vystavuji (např. výstava "Anamnésis" v Galerie 1. patro /2012, účast na výstavě"Vnitřní okruh v současné české fotografii " /2013, "Jiná řeč" v Open Gallery v rámci Mesiace fotografie /Bratislava/2013.

Nyní se účastním výstavy "Intimní Interakce v Ostravském Gongu a připravuji dubnovou výstavu "Vnitřní vesmír" v Ateliéru Josefa Sudka na Újezdě (spolu s Veronikou  Nastoupilovou). Zároveň pracuji i na nových projektech.

Část mé práce je k vidění na mých stránkách www.jarcovjakova.com

Tématem měsíce února v soutěži Rok s Megapixelem je Klidný život zátiší. Jak by podle Vašeho názoru mělo fotografické zátiší vypadat?

Zátiší a v rozšířeném významu i zákoutí a nalezené zátiší (object trouve) je jedním z nejstarších fotografických žánrů. Je to součást fotografické historie a našeho kulturního dědictví. Zátiší nám prozrazuje dobový vkus jednotlivých epoch. Je to něco, co vypovídá o lidech, aniž by v obraze byli přítomni. Je to nesmírně bohatá a inspirativní kategorie fotografie. Krom jiného nám může být velmi prospěšná na cestě k vědomé tvorbě, při fotografování zátiší se opravdu můžeme mnohému naučit - především určité úspornosti, disciplině a umění vidět.

Foto: Libuše Jarcovjáková

Je na focení zátiší potřeba nějaká speciální technika, nebo se dá vyfotit skoro jakýmkoliv fotoaparátem?

Zátiší lze fotografovat naprosto čímkoliv - počínaje dírkovou komorou, přes velkoformátové přístroje a mobilní telefon. Tak je tomu dnes ostatně téměř ve všech oborech fotografie. Technika nás může omezovat především tehdy, pokud používáme automatický režim v kompaktních fotoaparátech - v takovém případě nemáme příliš velkou možnost výsledný obraz ovlivnit. Vždy jde o to, jakého výsledku chceme dosáhnout. A jistá vize výsledné fotografie - to je něco, co bychom si vždy měli ujasnit. Co chceme vyjádřit, jaké pocity, náladu, sdělení chceme předat.

Toto a pak schopnost selekce a editace výsledků - to jsou oblasti na které doporučuji se soustředit. Je dobré vědět, čeho je který fotoaparát schopen, jaká je jeho potence, jak ho opravdu dobře využít. Je ale důležité nezabrousit do extrému a neskončit u nekonečných debat o technice, porovnáváním testů ještě žádné dobré fotografie nevznikly.

A co světlo? Je lepší umělé a nebo přirozené? Jaké jsou výhody jednotlivých druhů osvětlení?

Osobně dávám přednost práci s denním světlem, možnosti jsou úžasné. Vždy jde o to naučit se dívat a vnímat, co vlastně tvoří obraz. Světlo, existující světlo, které je zdánlivě to nejobyčejnějším prvkem, který je k dispozici, ale pokud mu začneme rozumět, stane se naším velkým pomocníkem. S umělým světlem je to už trochu složitější. Dopracovat se k určitému mistrovství v práci se světly je výzvou a vyžaduje jisté studium. Nejde jen o prosté zvládnutí ateliérových zábleskových systému, zvládnutí lesků, různých materiálů - což je nezbytná dovednost pro produktovou a reklamní fotografii. U zátiší jde především o náladu, atmosféru. Vždy obdivuji práci filmařů a jejich schopnosti vykouzlit neuvěřitelnou světelnou atmosféru. Když se díváme na filmy z hlediska práce se světlem nechávejme se inspirovat. Stejně tak nás ovšem mnohému o světle může naučit studium klasickým malířských zátiší, zvláště holandských mistrů.

Foto: Libuše Jarcovjáková

Je lepší si zátiší vyhledávat a nebo si nějaké “uměle” postavit?

Asi se nedá říct "lepší", oba přístupy mají své odůvodnění. Jsme opět u schopnosti dívat se a vidět. A viděné pak přenést do konkrétního obrazu.Zátiší jsou všude kolem nás. Neznamená to ovšem, že máme pouze reprodukovat, to co vidíme. I do nalezených zátiší je možné občas vstupovat a scénu aranžovat, či přímo inscenovat.

Vytvářet inscenovaná zátiší může být  velkou výzvou, dobrodružnou cestou, která nás může zcela pohltit. A během této cesty, když se to podaří, se možná dostaneme někam, kde ještě nikdo nebyl - i když se to zdá dnes, v záplavě milionů fotografií nemožné.

Jaká úskalí mohou účastníky soutěže potkat při focení zátiší? Na co si mají dát pozor?

Nepoučený fotograf mívá často pocit, že "krásných" fotografií dosáhne tím, že bude fotografovat "krásné" věci - západy a východy slunce, nádherné květiny, starožitné a ozdobné předměty, tváře krásných žen. Pravdou je, že krásné předměty nejsou žádnou zárukou toho, že se nám fotografie podaří. Starožitný mlýnek po babičce, stará kniha, kříž, svícen se svíčkou, keramický džbánek - nic z toho není špatně, ale fotografie, která tyto předměty pouze reprodukuje, nepřinese nic nového, postrádá tajemství, postrádá to "cosi", co dělá dobrou fotografii dobrou fotografií. Méně znamená více, heslem budiž jednoduchost.

Foto: Libuše Jarcovjáková