Rozhovory

Lidi si myslí, že mám foťák pokřtěný krví z jednorožce, říká Petr Gebauer, jeden z nejžádanějších svatebních fotografů

Martin Lukeš • Aktualizováno: 20. 3. 2018 v 14:37 • Rubrika: Rozhovory

Lidi si myslí, že mám foťák pokřtěný krví z jednorožce, říká Petr Gebauer, jeden z nejžádanějších svatebních fotografů

Patří mezi nejžádanější tuzemské svatební fotografy. Ročně fotí v průměru kolem 60 svatebních setů a ve svém portfoliu má svatby mnoha celebrit a známých osobností. Ve svém životě vsadil všechno na jednu kartu a vyšlo mu to především proto, že si šel za svým vysněným cílem. Jak sám říká, za jeho úspěchem jsou tisíce hodin tvrdé práce a je to vydřené. Více se o tvorbě Petra Gebauera, garanta naší březnové fotosoutěže, dočtete v následujícím rozhovoru.

Mohl by ses představit našim čtenářům, kolik Ti je let, odkud si a čím se živíš?

Zdravím čtenáře Megapixelu, jmenuji se Petr Gebauer, a narodil jsem se v roce 1990. Původem jsem z Karlových Varů (aktuálně pendluji mezi rychlou Prahou a poklidnými Vary). Již je tomu více než deset překrásných let, co se živím jako fotograf a k tomu jsem založil firmu s fotobudkami, která se neuvěřitelně rozrůstá.

Kdy si začal fotografovat a jaké byly tvé začátky?

To už je tak dáááávno, tuším, že ve třetím ročníku střední školy. Začalo to nenápadně, peníze na řidičák jsme utratil za svojí první zrcadlovku. První foťák mi naprosto změnil život, celý den jsem běhal po lesích a fotil vše, co mi přišlo zajímavé a po večerech jsem editoval fotky, vše ostatní nebylo důležité. Došlo to naprosto do extrémů, kdy mě nezajímalo nic jiného než focení. Rapidně jsem se zhoršil ve škole a jen tak tak jsem dodělal maturitu. Upřímně mohu říct, že moji diplomovaní rodiče byli z mých začátků velice zklamaní, chtěli mít doma syna minimálně s doktorátem. Společné neshody časem nabíraly na obrátkách a dopadlo to tím, že mě rodiče vyhodili z baráku. Já ani na chvilku nepochyboval, že bych se nemohl živit jako fotograf, ale natolik mě děsilo okolí, že jsem si pro jistotu přihlásil na vysokou školu. Bakalářské studium jsem úspěšně zakončil, ale na magisterské studium jsem po pár týdnech vykašlal a naplno jsem se začal věnovat tomu pro co žiji, pro co dýchám, a to je focení.

Aktuálně jsou rodiče na mě pyšní a já mam radost, že jsem si svojí tvrdohlavosti prosadil tu svou.

Jak dlouho se věnuješ profesionálnímu focení svateb?

Rok 2018 považuji za svojí osmou svatební sezónu.

Jak si se k tomu dostal? Věděl si hned, že tohle je téma které Tě bude bavit nebo to byl nějaký vývoj?

Ten vývoj nebyl přímočarý, fotil jsem téměř vše (moc jsem si ze začátku a bez portfolia nemohl vybírat) od rodinných fotek, reportáží, portrétů, interiérů až po focení reklamních produktů. Také jsem pracoval pro jeden hudební klub, pro představu čtenářů v pátek jsem ve 22:00 nastoupil do vlaku a ráno v 5:15 jsem jel domů (vydělal jsem si 300Kč za večer) nicméně jsem to natolik miloval, že jsem moc finance neřešil. Abych si polepšil, tak jsem si koupil malou Canon tiskárnu a hostům jsem za 50Kč prodával vytisknuté fotky. Když se ohlédnu zpět, směju se tomu, ale prodejem fotek jsem si přilepšil a mohl jsem si kupovat lepší fotografickou výbavu.

Ke svatební fotce jsem se prokousával postupně a upřímně musím říct, že prvních pět svateb pro mě bylo spíš horor než potěšení, ale po dalších dvaceti svatbách jsem věděl, že ty příběhy, které dělám jsou opravdové a že po sobě zanechávám tvorbu, které si lidi váží a která je hřeje u srdce.

Vzpomeneš si na své první svatby? Měl si trému, je to přeci jenom zodpovědnost.

Jasně že si to pamatuji, jako většina svatebních fotografů jsem začínal na svatbě kamaráda. Nikdy předtím jsem na svatbě nebyl a tu nervozitu si živě vybavuji i po letech. Fotky se docela povedly, bohužel se kamarád rozvedl po dvou letech manželství, ale z těch stovek svateb, které jsem již nafotil, je to tuším jediná svatba, kdy se kdo rozvedl. Vždycky s nadsázkou žertuji, že svůj marketing postavím na tom, že svatby, které Petr Gebauer fotil, se nerozvádějí. Co Petr Gebauer vyfotil, člověk nerozděluj.

Stal se Ti někdy nějaký průšvih? Ztracená data, prošvihnutý polibek, závada na fotoaparátu? A pokud ano, jak si to řešil?

Těch zážitků je moře jsem přesvědčený, že o tom napíšu knížku. Namátkou pár, které se mi vybaví.

Probuzení se vedle svědkyně (to ale nechci moc rozebírat).

Při zdobení mého auta zabouchla nevěsta klíče v autě a já celý den jezdil v autě s nevěstou.

Jednou při focení svatby mi odešla závěrka na foťáku a moje záložní tělo měl u sebe asistent, který fotil přípravy ženicha. V 99,5% mám u sebe dvě těla, kdyby se nedej bože něco pokazilo a když ho jednou na chvilku půjčím asistentovi, aby nafotil ženicha, tak mi technika dá za vyučenou. Nakonec se to vyřešilo tak, že mi asistent přivezl náhradní tělo a nevěsta dostala jako omluvu fotoknížku.

Jednou jsem na obrovské svatbě o 500 lidech zažil, jak se porvali svatebčané a maminka vystoupila na podium a řvala do mikrofonu: „Vy (doplňte si sprosté slovo), není vám to blbý takhle té holce kazit svatbu?“. V ten moment jsem nevěděl, zda se mám schovat, aby mi také nepřilítla, natočit to pro ty, co mi neuvěří nebo to fotit. Nakonec se svatba uklidnila a já ten večer vyfotil spousty překrásných momentů.

Jinak to, že se něco nepovede, z toho se nestresuji, takový už je život. Mám deset let praxe tu nejlepší techniku a občas mi něco nevyjde, někdy je to moje chyba, občas za to mohou okolnosti (např. kameraman vyjde do záběru).

Na schůzce svým klientům říkám, že svatba nikdy nevyjde 100% podle toho, jak si to naplánují. Ale důležité je se z toho „nepo...", dělám vše, co je v mých silách aby vše bylo perfektní. I když si to mnohé mé nevěsty nemyslí, taky jsem jen a pouze člověk.

Co používáš za techniku?

Dostal jsem se do fáze, kdy mi přijde, že vydělávám jen na techniku. Aktuálně fotím se systémem Sony, mám dvě těla a 12 objektivů.

Většina mých fotokamarádů včetně asistentů po mém vzoru přešli na Sony a já bych byl do budoucna velice šťastný, kdyby si mě z české zastoupení všimo a já mohl pod oranžovou značkou pořádat besedy a testovat nové technologie. Navíc mi je Sony příběh poměrně blízký, tak trošku se v něm vidím - absolutní outsider, všichni se Sony smáli, když přišlo s první řadou Sony A7 a nikdo tu značku nebral vážně. I přes to všechno to Sony ustálo a díky usilovné dřině se neuvěřitelně vypracovalo. Troufnu si říct, že se stalo hlavním inovátorem trhu s fotografickou technikou.

Kolik nafotíš svateb, během jednoho roku?

Odhadem 50-70 svateb za rok.

Vím, že máš i klienty ze zahraničí, jak se o Tobě dozvědí? Na co vsázíš z marketingu?

Jednou až třikrát do roka fotím svatbu v zahraničí. Svět je díky internetu dostupnější, musím říct, že to beru jako příjemné zpestření své práce. Nicméně jsem patriot a nejvíce miluji svojí rodnou zem a lidi, kteří v ní žijí. Za nic na světě bych to nevyměnil.

Kdyby si Tě chtěl někdo z našich čtenářů objednat na svatbu, jak dlouho se musí ozvat předem?

Od května do září jsem vybookovaný na většinu pátků a sobot. Aktuálně jsem napočítal 7 rezervací na rok 2019. Ideální doba pro objednání je rok před svatbou.

A kolik si musí připravit?

Aktuální ceník naleznete na mých stránkách. Přijde mi fér mít ceník veřejný a všem měřit stejným metrem.

Fotíš komerčně něco jiného než svatby?

Jistě. Aktuálně fotím hodně věci pro charitu, do toho reklamní focení především pro hotelnictví a někdy i rodinné focení. Obecně se nevyhýbám žádnému žánru. Mám rád výzvy a rád sám sebe překonávám.

A nekomerčně pro zábavu?

Občas když mám trápení nebo těžkou hlavu, tak lezu po skalách a fotím krajinu, popřípadě lidi na ulicích.

Pokud se nepletu fotil si svatby i známým osobnostem, můžeš jmenovat nějaké významné klienty?

Ano fotil. Při svatbách známých osobností je na vás vyvíjen neuvěřitelný tlak a všudypřítomní bulvární novináři na pohodě a klidu svatby nepřispívají. Vůbec celebritám nezávidím. Co se týče jmen, tak jsem měl to štěstí fotit slečnu Mašlíkovou, dceru Petra Novotného a další. Ale na jménech nezáleží, pro mě důležitý spokojený klient a je mi upřímně jedno, jestli je to Gott nebo slečna Goldová z Brna.

Můžeš prozradit nějaké podrobnosti nějaké hodně nákladné veselky?

Já si myslím, že svatba je víc o vkusu než o penězích. Vše je individuální. Viděl jsem nádherné svatební prstýnky za 10 000Kč a obdobné prstýnky z platiny za 320 000Kč. Zažil jsem i svatby, kde byla nejdražší položka na svatbě množství vyšňupaného kokainu. Pro mě jako abstinenta nepochopitelné.

Fotíš převážně sám nebo jsou případy, kdy si bereš asistenta?

Většinou si beru asistenta. Je to moje pojistka pro to, když se něco stane např. s autem. Já dojedu na svatbu taxíkem, asistent zařídí odtah auta. Také se stará o techniku, svítí scénu a občasm když se nestíhá, pomáhá s výzdobou.

A jak si na tom ze zpracováním fotografií? Musíš archivovat a upravovat tisíce fotografií měsíčně. Jak fotky zálohuješ na čem je upravuješ a jaké programy používáš?

Přešel jsem z iMacu na Windows a udělal jsem obrovskou chybu. Mac mi je na práci mnohem sympatičtější než Windows a v nejbližší době bych chtěl zase přejít zpět k Applu. Co se tyká zálohy, mám neomezený cloudový disk, který zabíra cca 25TB rawů. Praxe je taková, že přijdu ze svatby, stáhnu si fotky a ty se okamžitě nahrávají na cloud. Jako monitor používám Eizo ColorEdge CS2730, o kalibraci se stará sonda spyder 5 elite. Na cestách upravuji fotky v iPadu pro 12,9“ v programu Affinity photo anebo na notebooku Dell XPS 9560. Fotky upravuji v Cature One a v Photoshopu.

Odřekl si někdy někomu svatbu z jiného důvodu než byl termín?

Ano, snažím se klientům jít maximálně na ruku a jeden klient chtěl vlastní smlouvu. Já jsem to v první řadě nebral jako překážku do doby, než jsem si jí přečetl. Ve smlouvě byly obrovské sankce (například když přijedu nebo odejdu o minutu dřív ze svatby, byla sankce 100 000Kč. Asi týden jsme to po e-mailu a telefonu řešili a nakonec jsme si domluvili schůzku. Lidé, kteří po mě chtěli sankce za pozdní příchod, se dostavili o 45 minut později a více se zajímali o podepsání smlouvy než o to jak pracuji. Po schůzce jsem jim napsal e-mail, že se omluvám, ale že nemají zaplacenou zálohu a že jim svatbu fotit nechci. Od té doby jsem nic podobného nezažil.

Myslíš, že se ve svém oboru, kde patříš ke špičce, můžeš ještě někam posunout?

To, zda patřím ke špičce nebo ne, ať si posoudí každý sám. Upřímně si myslím, že moje práce má smysl a s oblibou se vyhýbám soutěžím a nálepkám typu nejlepší a rozhodně bych nikdy o sobě nenapsal, že jsem nejlepší.

Ten stres od okolí je šílený, mnohdy až nesnesitelný. Lidé si myslí, že mám foťák pokřtěný krví z jednorožce a že jsem něco jako fotobůh, ale tak to není. Mám to vydřené. Jsou to tisíce hodin, které jsou za mnou a milion hodin, které mě ještě čekají. Já posledních 8 let neměl volný jediný víkend a došel jsem do fáze, kdy jsem si řekl dost a snažím se trošku brzdit. Ono to nejde do nekonečna brát kofeinové tablety a spát 5 hodin denně.

Co bys poradil začínajícím fotografům, kteří by se chtěli vydat ve tvých šlépějích svatebního fotografa?

Ono to zní hrozně jednoduše - jde o to mít cíl a jít si za ním. Ale realita není tak jednoduchá. Vzdal jsem se všeho jen abych dosáhl svého cíle. Po 10 letec o sobě mohu prohlásit, že jsem úspěšný fotograf. Nicméně jsem trošku zapomněl na to být šťastný, což poslední půl roku trošku doháním. Na závěr bych všem váženým čtenářům chtěl popřát krásně světlo, úžasné fotky a hlavně nezapomínejte při honbě za megapixely a nejostřejšími fotkami na vlastní štěstí.