Lucie Havlíčková - rozhovor s šéfredaktorkou motoristického magazínu Rozhovory

Lucie Havlíčková - rozhovor s šéfredaktorkou motoristického magazínu

Martin LukešAktualizováno: 30. 7. 2014 v 15:41 • Rubrika: Rozhovory

Vůně spáleného benzínu, kvílení pneumatik v zatáčkách, prach a bláto vznášející se nad závodištěm a třepotání šachovnicového praporku nad cílovou čárou – to jsou věci, které většinu nás chlapů nemůžou nechat chladnými. Motoristické sporty mají od svého vzniku ohromnou popularitu a sledovanost a plakáty formule jedna zdobí nejeden dětský pokoj, ale i manažerskou kancelář. Mezi obdivovateli motosportů se ale čím dál více objevují i zástupkyně něžného pohlaví. Jednou z nich je Lucka Havlíčková, které se tato vášeň stala částečně i povoláním. Před časem založila motoristický magazín MOTOLEVEL, ve kterém zároveň působí jako šéfredaktorka. Protože se známe řadu let a občas pro ni fotím nějaké závody, napadlo mě udělat s ní rozhovor pro náš Magazín, ve kterém se dozvíte něco o pohledu na sportovní fotografie ze strany šéfeditora.



Jak ses dostala k motoristickým sportům a kdy Tě napadlo založit online magazín věnovaný tomuto tématu?


Zvolil jsi na úvod otázku, na kterou se mě zejména noví lidé často ptají. V podstatě jsem se narodila do garáže, protože z vyprávění vím, že jsem se pohybovala v závodním prostředí už v prenatálním věku, kdy moje matka doprovázela otce během endurových a motokrosových podniků. Můj zájem o motoristický sport, především tedy o terénní motocyklové disciplíny a freestyle motokros, doposud (v srpnu mi bude 31 let) nedokázal nikdo ani nic utlumit na delší než týdenní čas určený dovolené se špatným připojením k internetu :-).



Motoristický portál Motolevel vznikal v době, kdy jsem se potýkala s vážnými zdravotními problémy. V té době mě zejména tehdejší přítel podpořil a začali jsme pracovat na vývoji webu, který vyplul do internetových vln 27. 4. 2010. Jsem přesvědčená bez nadsázky o tom, že mi právě i motoristický sport pomohl s uzdravením.



Jakým sportům se na motoristickém portálu věnujete?

Hlavním zaměřením Motolevelu je motokros, sidecarcross, supermoto a freestyle motokros. Prostor dostávají také reportáže z automobilového prostředí – rally, sprint rally, závody aut do vrchu a samozřejmě také silniční závody domácí i mezinárodní úrovně. V sekci ostatní lze najít reportáže ze zajímavých cyklistických závodů, kde převládá downhill. Náš rozptyl je poměrně široký, a tak vesměs záleží na spolupracujících fotografech a redaktorech, jaký si zvolí víkendový cíl.

 

Velkou část obsahu vašeho webu tvoří reportáže ze závodů. Jak velkou roli hrají v těchto reportech fotografie?

Ani ta nejlépe vystavěná reportáž není bez fotografií úplná. Nic nedokáže tolik dokreslit dění, podtrhnout a vzbudit emoce, navodit dramatičnost či posunout o stupeň výše tradiční situaci zasazenou do motoristického prostředí, nebo třeba inspirovat, jako fotografie. S ohledem na zmenšující se počet čtenářů je pro nás fotografie kolikrát nosným prvkem, který doprovází článek na webu, neboť právě ona rozhoduje, zda si návštěvník stránek aktualitu přečte či nikoli.

 

Různé akce se termínově překrývají, jak jste schopni pokrýt je reportéry - s kolika spolupracujete, ať už trvale nebo externě?

S termínovými kolizemi je to napříč odlišnými motoristickými disciplínami složité, neboť se kolikrát překrývají třeba motokrosové závody, z nichž každý se koná na opačném konci republiky. V posledních letech se však pořadatelé nejvýznamnějších událostí domlouvají, aby podniky co nejméně kolidovaly nejen v rámci ČR, ale také s ohledem na mezinárodní šampionáty, jichž se často účastní také naši závodníci.

V současné době má redakce kolem dvaceti členů, z nichž někteří jsou časově vytížení více a další méně. Všichni spolupracovníci mají přístup ke Google dokumentu, do kterého si každý na začátku (i v průběhu sezóny) zapisuje závody, jichž by se rád zúčastnil. Pakliže je zájemců více, mám právo rozhodnout, koho na akci pošlu. Vše se většinou odvíjí od komplexnosti aktivity, ale rovněž od úrovně focení, již si žádá konkrétní akce.

 

Jak si Ty jako šéfredaktorka představuješ dobře nafocenou reportáž?

Všem spolupracovníkům kladu na srdce, zvlášť když se vydají na závod, jehož se přímo neúčastním, aby měli na paměti, že právě jejich fotogalerie bude sloužit jako průvodce těm, kteří se na akci nedostali. Ve fotogalerii tak nesmí chybět atmosférické fotky, které nás vtáhnou do děje, akční snímky z trati, záběry z paddocku, momentky, zajímaví lidé či místa, jež poutala pozornost. Největší chybou jsou fotogalerie, ve kterých je příliš mnoho fotografií ze stejného místa a leckdy ještě řazených za sebou. Nemám ráda ani při překlikávání z fotky na fotku mnou označované "nekonečné galerie", kdy jsou vidět jen záběry jezdců ve všemožných krkolomných pozicích a čekání na "něco navíc" se nekoná. Zkrátka bych měla mít při procházení snímků ve fotogalerii pocit, že jsem se najednou přesunula na dané místo a jsem schopná vychutnat si alespoň jejím prostřednictvím nabízené střípky zachycené události, které mi dají dohromady takřka kompletní puzzle.

 

Vím, že je to otázka trochu na tělo, ale jak hodnotíš reportáže svých fotografů, ať už v porovnání s tuzemskou nebo zahraniční konkurencí?

Máme v redakci fotografy, kteří s námi začínali, a tak spolu s Motolevelem postupně rostou. Našimi řadami však prošlo také pár natolik schopných reportérů a redaktorů, kteří nasbírali potřebné zkušenosti a díky svým kvalitním výstupům na sebe upozornili natolik, že se nyní fotografováním živí či si slušně přivydělávají, nebo jinak obohacují svůj život, který spojili spoluprací třeba s velkými týmy.

Jak to tak bývá, téměř každý fotograf by nejraději fotil výhradně profesionální jezdce. A proto kvituji s nadšením, že máme v redakci několik fotografů, kteří objíždějí také závody krajské a nižší úrovně, neboť právě o snímky z těchto podniků bývá největší zájem. Pokud bych měla vyzdvihnout jméno fotografa, jenž se dokázal svým umem dostat do středu zájmu fanoušků, jezdců a týmů, a minimálně v českém motokrosu o něm každý slyšel, pak je jím Radim Kubala. Ten se sice nyní rozhodl více věnovat rodině, ale i když se kolikrát uklidí na delší čas, s každou jeho další publikovanou galerkou jdou ruku v ruce pozitivní interakce.

V České republice je však hned několik fotografů, kteří dokáží svým talentem, odlišným viděním a zkrátka tím unikátním, co v podstatě nelze slovy popsat, skutečně oslnit. Hovořím konkrétně o Marianu Chytkovi, Davidu Blažkovi, Martinu Kozákovi a Danu Vojtěchovi. Jejich ukázky práce či celá alba mi díky sociálním sítím k mé velké radosti nemusejí unikat.



Vybavíš si nějakou reportáž z akce, která byla opravdu ohromující a uvízla Ti v paměti?

Popravdě zkoumám s velkým zájmem každou fotogalerii z akce, na které jsem nebyla, abych se přesvědčila o tom, že v ní nic nechybí a posuzuji svým úhlem pohledu, zda dokáže zaujmout. Tohle je samozřejmě velmi diskutabilní část a taková špatně vyjetá kolej na trati, neboť hodnotící měřítka a míra vkusu jsou velmi ožehavé aspekty.

Jestli mě však něco bezkonkurenčně baví, jsou to samozřejmě dohodnutá individuální, či týmová focení v rámci tréninků, kdy už je potřeba ze strany fotografa předvést také kreativitu a hlavně musí být maximální profík, který sice může chybovat, ale v tuto chvíli zůstávají veškeré mýlky zadavateli zakázky skryté a dostane jen to, o co požádal, s přidanou hodnotou "rukopisu" – jedinečnost, kterou se fotograf odlišuje od ostatních.


Jak funguje spolupráce podobných periodik s pořadateli a organizátory akcí z hlediska akreditací?

Každá akce má odlišné akreditační podmínky, a tak jsou mnohdy už dopředu předurčení fotografové, kteří se na ni vydají (rozhodnout může věk, zkušenosti, vybavení atd.). Musím říct, že vyjma závodů MotoGP, kdy jsou virtuální média nucená platit nemalý poplatek za možnost publikovat autorské materiály na vlastních stránkách, a také rally, kde je zájem médií o domácí šampionáty obrovský, avšak náš web údajně stále nedosahuje dostatečně hojné návštěvnosti, nemáme s akreditacemi žádný problém. S většinou pořadatelů se dá dohodnout a vše se odvíjí od komunikace a nejen od toho, co očekáváme a jsme připraveni brát, ale také co jsme schopni a ochotni nabídnout.



Jak vypadá pracovní týden šefredaktorky takového magazínu?

Vzhledem k tomu, že se i ve svém běžném zaměstnání živím redakční činností a psaním textů všeho druhu, Motolevelu věnuji "pouze" veškerý svůj volný čas. Snažím se mít přehled o akreditacích, s jejichž vyřizováním občas pomáhám. Přiznám se, že jsem natolik úchylná :-), že mám potřebu přečíst (a opravit) každý text, který vzejde z klávesnic mých spolupracovníků. Vedu hromadné diskuze o budoucích zajímavých tématech textů či se podílím na vyhledávání atraktivních osobností pro rozhovory. Řeším také propagaci, inzerce a celou řadu dalších věcí, jež zůstávají skryty zrakům návštěvníků stránek.



Co bys poradila fotografům, kteří se věnují focení sportu a chtěli by se někde prosadit a začít spolupracovat s nějakou redakcí?

Určitě bych doporučila připravit si klidně jen amatérsky zpracované portfolium fotografií, které může být selekcí snímků i z jiných sportovních oblastí. Kolikrát je totiž mnohem zajímavější pohled tzv. "fotografa návštěvníka", jenž se třeba do motokrosového prostředí infiltruje pouze jednorázově, než snímky někoho, kdo už se v depu pohybuje jako doma a leccos už nevidí či vnímá díky ovlivnění mnoha faktory jinak než nováček.

Vztáhnu Tvoji otázku konkrétně na Motolevel. Jestli se chcete podívat na nějakou zajímavou motoristickou akci, na kterou potřebujete jen akreditaci, ale nemáte v úmyslu proniknout do motoristického prostředí hlouběji, pak u nás mnoho šancí nemáte. Nestává se příliš často, že by byla některá z prestižních domácích událostí ochuzena o účast někoho ze členů naší redakce. Nemohu si odpustit poznámku, že je třeba mít vlastní soudnost a zdravě nastavený práh sebereflexe. V případě větších redakcí lze při dlouhodobější spolupráci očekávat finanční odměnu.



My však fungujeme jako parta nadšenců, jejichž primárním cílem je podpořit sport, který všichni milujeme, obětováváme mu třeba i několik hodin týdně, ale přitom právě tuto obět nadále nazýváme koníčkem a efektivním využíváním volného času :-). Ceníme si totiž vskutku každé šance dostat se na závodech třeba jen o krok blíže zákulisí, jezdcům či týmům a prožívat vše s nimi, seznamovat se s novými lidmi atd. Každá redakce má určitá pravidla, která je třeba respektovat. A ani ta naše "rodinná" není v tomto směru výjimkou. Samozřejmě záleží na talentu, jedinečnosti a komunikativnosti každého z fotografů, zda bude schopný domluvit se třeba na honorované spolupráci přímo s pořadateli, jednotlivými závodníky či týmy.



Nezapomeňte, uzávěrka měsíčního kola soutěže na téma Sport - rychleji, výš, dál končí již zítra, tedy 31.7.2014 a srpnové kolo bude patřit fotografiím ze světa zvířat.



Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Souhlasím