Jak fotit makro

Makro snímky mohou zachycovat jak nejrůznější detaily pořízené k dokumentárním, vědeckým, nebo technickým účelů, tak abstrakce, struktury a objekty, které jsou pouhým okem v podstatě neviditelné.  Nejvíce tento žánr zastupují fotografie květin, brouků, hmyzu, dále profesionální produktové a reklamní fotografie a v neposlední řadě výtvarné a umělecké fotografie.

Co je makro

Význam slova macros, které pochází z řečtiny, by se dal volně přeložit jako velký. Ve fotografii je tedy makro definováno jako obraz zachycující detaily, které jsou na fotografii větší, než dokážeme rozpoznat lidským okem z pozorovací vzdálenosti 25cm. Seriózní makrofotografie, by měla zachycovat obraz minimálně v životní velikosti, tedy v poměru 1:1 až 30:1. Ke zvětšení nad 30:1 se již nevyužívá běžná fototechnika, ale speciální mikroskopy.

Historie

Snaha zachytit a zreprodukovat detaily je v podstatě stejně stará jako vynález fotografie samotný. Díky měchovým, velkoformátovým kamerám, to bylo do jisté míry minulosti jednodušší než nyní. K autorům, kteří na začátku minulého století proslavili tento žánr, patří například německý fotograf Albert Renger-Patzsch, nebo Američan Edward Henry Weston.


Edward Weston / Onion Halved, 1930                             Albert Renger-Patzsch / Snake Head, 1928                   

Někomu se možná bude zdát, že na dnešní dobu nejsou tyto historické fotografie nijak zvlášť výjimečné. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že před více než 80 lety, bylo meřítko zcela jiné než dnes.

Výběr motivu

Proti ostatním žánrům má makro jednu obrovskou výhodu. Nemusíte cestovat a čekat na dobré světlo jako v případě krajiny, nemusíme pracovat s živým modelem jako v případě portrétů, ani s příběhem, nebo správným zachycením okamžiku jako u dokumentárních snímků. Příprava pomůcek a rekvizit je navíc většinou velmi jednoduchá. Objevit kouzlo detailu můžete jak ve fotografii přírody, ať už například u rostlin a drobných živočichů, tak ve věcech každodenní potřeby. Snímky navíc nemusí obsahovat konkrétní objekty, nebo tvary, ale mohou být založeny čistě na abstrakci, nebo barvách. K vytvoření skvělých fotografií v podstatě nemusíte opustit obývací pokoj. Základem je najít si a připravit zajímavý motiv, použít správnou techniku a dodržet určité postupy.

Martin Lukeš / Vidlička, 2009
(Nikon D90 / Nikon 60 mm F 2,8 G ED AF-S Micro / čas: 0.8s / clona: f3.3 / ISO 100)

Technika

Kompaktní fotoaparáty
Zůstaneme-li v oblasti digitální techniky, tak lze makro fotografovat přístrojem jakékoliv kategorie. U běžných kompaktních přístrojů je možnost fotografování makra dána minimální zaostřovací vzdáleností, pohybující se standardně mezi 1cm – 10cm. To se může zdát na první pohled velmi dobré a pro běžnou rodinnou fotografii to pravděpodobně stačí. Přesto ale nejsou kompaktní přístroj k pořízení makro snímků úplně nejvhodnější. Přes velmi krátkou zaostřovací vzdálenost mají totiž několik nevýhod. Minimální zaostřovací vzdálenost je většinou počítána na nejkratším ohnisku, tedy v širokém úhlu záběru. V něm ale dochází k poměrně velkému zkreslení obrazu. Makro, stejně jako například portréty je vhodné fotografovat od ohniska 50mm a více, kde již k tomuto zkreslení nedochází. Další nevýhodou běžných kompaktů je malý snímač. Ten je navíc umístěn velmi blízko objektivu.  Díky tomu dochází na snímku automaticky k velké hloubce ostrosti, tedy k celkovému proostření scény. Nelze tedy moc pracovat s rozostřeným pozadím, což je u tohoto žánru dost zásadní. Malý snímač má ale ještě další negativní prvky. Není totiž schopný tak kvalitně zachytit jemné detaily. Navíc při použití vyšší citlivosti ISO, vzniká na fotografii vysoká hladina barevného šumu. Snímek tak přichází o prokreslení detailů, ztrácí na ostrosti a navíc dochází i k barevnému posunu a k celkové degradaci obrazové kvality. Dalším nedostatkem většiny kompaktních fotoaparátů je nemožnost manuálního nastavení clony. Tím pádem nelze regulovat hloubku ostrosti, ani ručně nastavit expozici. To je z hlediska detailních záběrů velmi důležité. Čím více obraz zvětšujeme, tím lépe by měl být naexponovaný. Na zvětšenině se totiž projeví každá drobná chybička, ať už v přeexponovaných místech, nebo ve ztrátě kresby detailů.


Martin Lukeš / Struktura neoprenu, 2009


Zrcadlovky a systémové kompakty
S vyšší třídou digitálních fotoaparátů docílíte mnohem serióznějších výsledků.  Větší plocha snímače umožňuje pracovat s menší hloubkou ostrosti a vyšší citlivostí ISO, bez výrazné ztráty obrazové kvality. Manuálním nastavením času a clony pak získáte kontrolu nejen nad hloubkou ostrosti, ale také nad správným nastavením expozice. V neposlední řadě pak jde také o samotnou konstrukci přístroje. Vzhledem k možnosti měnit optiku, můžeme zvolit takový objektiv, nebo doplňky, které bude vyhovovat nejlépe dané scéně.

Doplňky

Ani nejlepší zrcadlovky nestačí k tomu, abychom pořídili kvalitní makrofotografii. Většina běžných objektivů nemá vhodnou minimální zaostřovací vzdálenost a navíc nedisponují optimálním poměrem zvětšení. Oba nešvary se ale dají odstranit použitím nejrůznějších pomůcek a doplňků.
Reverzní kroužek


Makro objektivy Nikon 105mm f/2,8 poměr zobrazení 1:1 a Canon MP-E 65mm f/2,8 1-5 poměr zobrazení 5:1

V případě, že vlastníte nějaký starší objektiv, na kterém se nastavovalo clonové číslo mechanicky, tedy pomocí clonového kroužku, lze ho použít na makro. Existuje tzv. reverzní kroužek, který umožní našroubovat objektiv na tělo přístroje obráceně, tedy závitem filtru k fotoaparátu a bajonetem ven. Obrácená optická soustava zkracuje zaostřovací vzdálenost a násobí poměr zvětšení. Jde o poměrně levné řešení, ale nese to sebou celou řadu nevýhod. Jednak nefunguje autofokus, takže se musí ostřit výhradně manuálně a to samé platí o nastavení času a clony. Tím přichází fotograf o pohotovost a toto řešení je vhodné hlavně na statické záběry.

Reverzní soustava objektivů

Ještě větší detail docílíte, použitím reverzní soustavy objektivů.  Například když na makroobjektiv s ohniskem 100mm nasadíte reversně kratší objektiv například s ohniskem 50mm. Díky této soustavě dosáhnete opravdu velmi velkého poměru zvětšení.

Makro předsádky

Většina běžných objektivů je vybavena standardním závitem na filtr. Na ten se dá našroubovat makro předsádka, která funguje na principu lupy. Díky ní se dostanete blíže k fotografovanému objektu a navíc roste i poměr zvětšení. Předsádky se prodávají s různými dioptrickými hodnotami v rozmezí +1D až +10D. Čím silnější předsádku použijete, tím se zvyšuje riziko výskytu optických vad. Na snímku se může projevit aberace, vinětace a hlavně neostrost v rozích. To degraduje kvalitu výsledné fotografie. Kvalitnější předsádky jsou pak tvořeny s více optických členů, které tyto vady eliminují.


Sada makropředsádek Akira

Mezikroužky

Z hlediska obrazových vad je lepším řešením použití mezikroužků. Jde o redukční adaptéry, které se upevňují mezi tělo přístroje a objektiv. Optická soustava objektivu je tak posunuta dále od snímače, což umožňuje zaostřit z mnohem kratší vzdálenosti. Mezikroužky nevykazují optické vady, protože nejsou vybaveny žádným optickým členem. Jednou z mála nevýhod při jejich používání je zhoršení světelnosti objektivu. Mezikroužky se mohou používat po jednom, tedy samostatně, nebo ve skupině několika adaptérů. Nejrozšířenější mezikroužky mají hodnoty posunu 12mm, 20mm, 36mm. Tuto sadu vyrábí například společnost Kenko. Mezikroužky se dají také velmi dobře kombinovat s makro objektivy.


Sada mezikroužků Keno

Makro měch

na podobném principu jako mezikroužky funguje i makro měch. Jde o uzavřený fotografický měch, na jehož jeden konec se nasadí objektiv a druhý se přidělá k tělu fotoaparátu. Vše je připevněno k posuvné konstrukce, takže lze objektiv plynule přibližovat, nebo oddalovat od fotoaparátu. Tento systém umožnuje zvýšit poměr zvětšení až na 10:1


Makroměch s reverzním kroužkem a objektivem  Nikon 50mm f/1,4 AF-S NIKKOR G

Makro objektiv

nejrozšířenějším a nejjednodušším způsobem fotografováním makra je použití makro objektivu. Většinou se jedná o objektivy s pevným ohniskem nad 40mm a poměrem zvětšení 1:1. To znamená, že se fotografovaný obraz přenese v reálné velikosti na obrazový senzor a nazvětšovaná fotografie tak nabídne divákovi velký detail. Existují ale také speciální objektivy (např. Canon MP-65), které mají poměr zvětšení 5:1. Fotografovaný objekt se pak na snímač přenáší 5x větší než je jeho skutečná velikost. Na trhu je také celá řada pseudo makro objektivů. Jde o objektivy typu zoom, tedy s proměnnou ohniskovou vzdáleností. Ty ale nedosahují tak dobrých výsledků, protože mají poměr zvětšení horší než 1:1. Například 1:2 / 1:2,5 atd.


Martin Lukeš / Motýl, 2010
(Sony NEX-5 / Sony 18-55mm f/3,5-5,6 SEL / čas: 1s / clona: f5.6 / ISO 200)

Stativ

Jednou ze zásadních vlastností makro objektivů je kromě velmi krátké zaostřovací vzdálenosti také minimální hloubka ostrosti. Z toho důvodu vyžaduje makro velmi přesné zaostření, které je často podmíněno manuálním ostřením. Držet jednou rukou přístroj a druhou ostřit s přesností na desetiny milimetru je ale velmi složité. Pokud nám to daná scéna a situace umožňuje, je vždy lepší použít stativ. Bez něj se může stát, že i když zaostříme přesně, nemusí být zaostřené místo na fotografii ostré. Stačí totiž, abychom se před zmáčknutím spouště nadechli, nebo se pohnuli s fotoaparátem o milimetr dopředu, nebo dozadu, a už jsme mimo původní rovinu ostrosti. Stativ tedy jednak umožňuje pohodlné manuální ostření. Fixuje totiž fotoaparát vůči zaostřené rovině a dále nám dává možnost pracovat se clonou v plném rozsahu. Fotograf je totiž často nucen kvůli malé hloubce ostrosti makro objektivu použít vysoké clonové číslo, čímž se samozřejmě prodlužuje čas expozice a hrozí rozmazání snímku v případě, že fotografujeme z ruky. Stativ toto riziko odbourává.

Tip 1:
Pokud je zrcadlovka vybavena funkcí živého náhledu, není špatné zapnout si jí právě pro velmi přesné zaostření. Na LCD totiž lze zvětšit obraz většinou až 10x, takže se nám potom daleko lépe a přesněji ostří.


Stativ Joby GorillaPod a Manfrotto 190XPROB

Při výběru stativu je tedy nutné dopředu myslet na to, zda ho budeme používat i na makro. Tyto stativy mají totiž určitá specifika. Jednou z klíčových věcí je dostat stativ do těsné blízkosti fotografovaného objektu. To může být mnohdy těsně nad zemí. Makro stativy, tedy mají několik speciálních vlastností. První z nich je maximální rozteč nohou, takže se stativová hlava dostane téměř nad zem. Další variantou je možnost otočit středovou tyč tak aby vyjížděla ne směrem nahoru, ale k zemi směrem dolu. Poslední možností je vyosení středové tyče ze směru vertikálního, do směrů horizontálního. To je vhodné například když se potřebujeme dostat nad pracovní, nebo fotografický stůl. Jestli chce být ale fotograf pohotovější, může se stát, že velký a těžký stativ bude přeci jenom trochu překážet. Pak existuje celá řada praktických malých kapesních, nebo skladných statívku. Jedno z takových řešení nabízí například společnost JOBY. Jde řadu stativů s označením Gorilla Pod. Tyto stativy jsou velmi skladné a mají ohebné nohy, takže se dají postavit i na nerovnou podložku, nebo přichytit k plotu, zábradlí, nebo větvi stromu.

Tip 2:
Když sebou někdo nechce stále nosit stativ, ale občas si nějaký ten makro záběr přece jen vyfotografuje, může si vyrobit jednoduchou a velmi užitečnou, pomůcku. Část dámské punčochy naplní rýži, nebo čočkou, a zauzluje. Tento „polštářek“ pak máte stále po ruce v kapse nebo brašně a v případě potřeby do něj usadit fotoaparát tak aby pevně držel i při delším expozičním čase.

Makro sáňky

Při focení makra nám ale někdy běžná stativová hlava nestačí. Umožnuje sice pohyb ve všech směrech, ale ne posun přístroje v ose dopředu a dozadu. U jiných žánrů můžeme změnit polohu stativu, ale u makra kde se pohybujeme v milimetrech, to jde velmi těžko. Makro sáňky tento problém řeší. Jde o speciální pojezdy, které se přichytí na stativovou hlavu, a přístroj se pak upevní přímo na ně. Díky velmi přesnému vedení lze posouvat fotoaparát jak v čelním tak horizontálním směru a to s přesností na desetiny milimetru.
Při pořizování některých makro záběrů se také může stát, že hloubka ostrosti nepokryje ani při vysoké cloně požadovanou oblast. V tom případě pomohou právě makro sáňky k tomu, pořídit několik totožných snímku s různou rovinou ostrosti, které se pak v počítači složí do jedné výsledné fotografie.

Světlo

Stejně jako u většiny ostatních žánrů je i u makro fotografie důležité správné nasvícení scény. U makra máme ale jednu velkou výhodu a to, že si většinou můžeme světlo připravit a tudíž ho také kontrolovat. Vzhledem k velikosti fotografované scény není potřeba nijak zvlášť velký výkon světelného zdroje. Leckdy stačí kapesní odrazná destička snadno vyrobitelná z tvrdého papíru a staniolu. Tyto malé odrazné destičky a difuzéry se ale dají i zakoupit. Dalším světelným zdrojem mohou být přenosná, led diodová světla, která se dají nahradit například klasickou outdoorovou čelní svítilnou. Pokud fotografujete doma, leckdy stačí obyčejná polohovatelná lampička na psacím stole, nebo jiné podobné svítidlo. Ten kdo to myslí s makrofotografií opravdu vážně, dojde dřív nebo později k závěru, že se určitě hodí jeden nebo více blesků. Samozřejmě se nebavíme o blesku interním, ale o blescích externích, které lze směrovat a ovládat na dálku. Existují, dokonce speciální makro blesky, které se přichytí před objektiv a tím pádem rovnoměrně a velmi přesně nasvěcují fotografovanou scénu.

Pozadí

U makrofotografie je potřeba více než u kteréhokoliv jiného žánru klást veliký důraz na detaily. Jedním z nich je například správné pozadí, které může zcela změnit atmosféru fotografie. Protože většinou fotografujeme velmi malé detaily, můžeme velmi jednoduchým způsobem využívat pozadí umělé. To si lze vyrobit v podstatě z čehokoliv. Od kousku látky, barevného papír, po malé foto kartičky, které se dají nosit ve fotobrašně, bez toho aniž by zabírali moc místa. Nejednoduší je si tyto kartičky vyrobit. Stačí vyfotografovat cokoliv, tak aby byl celý snímek rozostřený, nejlépe scénu s podobnou barvou a tonalitou, a následně je vytisknout jako standardní fotografii v přiměřené velikosti. Takovou fotografii pak umístíme za fotografovaný objekt, květinu, brouka, motýla a vytvoříme si přesně takové pozadí, jaké potřebujeme. Tím že je tato fotografie mimo hloubku ostrosti a samotné pozadí je navíc rozostřené, lze jen velmi těžko poznat, že jde o pozadí umělé. Tato finta nám navíc může pomoci v tom, že nemusíme tolik clonit a tím si ubírat světlo. K upevnění v terénu stačí kousek vázacího drátu, nebo pár kolíčků, které není problém nosit stále při sobě.


Martin Lukeš / Šnek, 2009
(Nikon D90 / Nikon 105mm f/2,8 G NIKKOR AF-S Micro IF-ED VR / čas: 1/60s /  clona: f9 / ISO 200)

Postproces

Staré fotografie, pořízeny klasickou cestou, tedy analogovým fotoaparátem, se bohužel nedaly moc upravovat a jediné s čím si mohl fotograf pohrát, bylo správné vyvolání. Díky současným digitálním fotoaparátům a počítačovým editorům si v dnešní době může autor fotografii upravit k obrazu svému dle libosti. K základním úpravám u makro fotografií patří především, retušování rušivých prvků, doostření snímku, zvýšení kontrastu a případná úprava barev.

O makro technice, fotografických postupech, nebo vhodných tématech pro tento žánr, by se dalo psát ještě dlouze. Pokud by někdo propadl tomu fantasknímu světu miniatur a chtěl se v tomto směru zdokonalit, najde v naší nabídce celou řadu doporučené literatury, nebo fotografické kurzy zaměřené na tento krásný žánr.