Magazín

Rozhovory

Marek Musil - snažím se improvizovat a udělat si z toho zábavu

Luděk BouškaVydáno: 30. 5. 2016 v 8:09 • Rubrika: Rozhovory

Marek Musil - snažím se improvizovat a udělat si z toho zábavu

Marek Musil je současný český vizuální umělec. Jako módní a reklamní fotograf si vytvořil velmi osobitý styl, který svou působivostí inspiroval mnohé reklamní agentury. Svou kariéru začal Marek před 15ti lety v časopise Žena a Život kde portrétoval herce a další známé osobnosti. Také začal tvořit v časopise módní story, kde si vybudoval své místo jako módní fotograf a postupně se propracoval k focení i pro další české časopisy. Momentálně prokládá svou profesní fotku reportážními cestami po celém světě, na kterých tvoří dokumentární cyklus pohledů na svět jeho okem. Rebel s moravskou krví v těle, jehož fotografie jsou obohacené o světonázor formovaný pobyty v zahraničí.

Dobrý den, Marku, prozraďte čtenářům, kteří Vás neznají, jak a kdy jste se dostal k fotografování?

Ahoj, já se k focení dostal přes muziku, začátkem devadesátých let jsem hrál v rockové kapele a kolem muzikantů se motalo docela dost fotografů. Fotku jako takovou jsem vnímal jako zajímavou vizuální věc, takže když už mě nebavilo dělat muziku, tak jsem logicky začal víc fotit, ale musím říct, že jsem nečekal, že mě fotka samotná tolik oslovi. Když jsem s tím začínal, tak jsem si nechtěl ani připouštět, že už jako fotím… Celou dobu to byla taková tajná hra, která neměla být zase až tak důležitá.

Fotíte především lidi, ať už portréty, akty, módu, sport, reportáže, Co z toho Vás baví nejvíc? Nebo máte oblíbené ještě další žánry, kterým se věnujete? Případně byste se chtěl věnovat?

Už pár let jsem na českém trhu zaveden jako fotograf lidí, takže jsem procházel stádiem, kdy jsem fotil hlavně fashion fotky, od fototestů pro modelky, přes focení módních story pro časopisy, až vlastně po současnou etapu, kdy si mě klienti zařadili do skupinky lifestyle fotografa, který se zaměřuje na focení lidí. Od začátku těchto nesmyslných škatulek a těchto životních etap vlastně pořád dělám portréty, takže je to hlavně kombinace těchto dvou zaměření. Ohledně sportu, nebo reportáže to přirozeně vychází z mého životního stylu, už mě prostě ve 40 letech nestačí leštit sedmnáctiletým modelkám pleťovku a protahovat jim nohy. Logicky koukám i do světa reportážní a dokumentární fotky, nebo se nechávám inspirovat dynamickou sportovní fotkou, zkoušet něco nového je pro mě důležité, je to hezký motor pro život. To mě na tom baví, ale je hustý, že i když neustále zkouším brousit v nových vodách, tak mně z těch fotek ve finále vždycky lezou věci, které jsou hodně podobně mé portrétní fotce.

Co Vás na focení lidí nejvíc přitahuje?

Přemýšlím o tom neustále, třeba když se vracím z focení úplně vyčerpaný a hlavně vyčerpaný z komunikace s lidmi, kteří mě kompletně připravili o veškerou energii, někdy to tak je. Tak si vždycky říkám, ufff..... a už nikdy!!!!! Ale ráno se probudím a zase se těším na další focení a na to napětí, kdy vlastně ani nevím přesně do čeho jdu, jak se lidi před objektivem budou chovat, co všechno mě čeká a jestli to vůbec dám. Takže tahle nekonečná hra když to vzniká, to je asi to, co mě na tom baví.

Vaše snímky jsou mnohdy velice osobité, což je jeden z důvodů, proč jste garantem soutěžního kola Jsem nový pohled. A jak by podle Vašeho názoru měla vypadat fotka, která nepodléhá konvencím?

Mě samotného by zajímalo, kdy je fotka konvenční a kdy zase vybočuje, svoje fotky hodnotit dost dobře nemůžu, to nechám na jiných. Ale podle mě pokud fotka něco sděluje a je prostě dobrá, tak další nálepku nepotřebuje. Ať čas ověří, zda přežije nebo půjde do koše. Já sám mám rád spoustu obyčejných fotek, které mě jen potěší a dál je neřeším, proto nechci fotkám dávat nálepky konvenční nebo nekonvenční.

Kde hledáte inspiraci?

Je to různé, baví mě koukat na filmy a přemýšlet o tom, nebo jen tak chodím po lese, kde je klid a napadají mě různé věci, ale asi nejvíce mě inspiruje cestování. Ten moment, když se můžete odpoutat od běžného života, který mě tady v Praze obklopuje, to je asi pro mě určitě nejsilnější.

Jakou techniku používáte? A jakou roli hraje technika, když chcete být kreativní? A jak moc Vás technika omezuje? Máte v hlavě nějakou fotku, kterou jste ještě nevyfotil, protože to Vaše technika nezvládne?

Technika hrála v mém životě roli, když jsem začínal fotit. Tenkrát jsem chtěl ty nejlepší a nejdražší foťáky, protože jsem si myslel, že budu mít lepší fotky. Pochopitelně je to blbost. Když člověk přestane přemýšlet nad tím s čím fotí, ale řeší tu samotnou fotku, tak zjistí, že stačí nějaký foťák a jedno sklo. Já jsem teď ve fázi, kdy si můžu dovolit nejlepší dostupnou fototechniku na trhu, tak si to užívám. Ale stejně mám na tom foťáku nastavený manuál, používám jedno nebo dvě ohniska a jsem rád, že si nezaplňuju hlavu technickou stránkou. Něco jiného je, když dělám komerční zakázku, to si na plac beru komplet všechno, aby mě nic nepřekvapilo.

(O Markově technice jsme už psali ve článku Čím fotí garant soutěže Marek Musil)

Máte v hlavě nějakou fotku, kterou jste ještě nevyfotil, protože to Vaše technika nezvládne?

Už jsem se ocitl v situaci, že chci něco vyfotit a nemam u sebe třeba dlouhé sklo, nebo foťák který mám v ruce to nedává, tak se snažím nějak improvizovat a udělat si z toho zábavu. Lezou z toho pak úplně jiné fotky, než bylo původně v planu, což mě baví…  J Ale v práci se to nestává, tam se musím připravit a produkce vždy dokáže zajistit požadovanou techniku na foceni.

Jak moc můžete popustit uzdu kreativitě při focení zakázek? Dají Vám klienti přesné propozice, nebo vše vymýšlíte sám a zákazníci spoléhají na Váš cit?

Každý klient vyžaduje jiný přístup. Když fotím fashion story do módního časopisu, tak mě v redakci často i požádají o nápad, nebo na mně nechají atmosféru, nebo lokaci. Redakce dá jen zadání stylingu. Kdežto v reklamní fotce většinou dostávám konkrétní zadání, které přišlo od kreativního teamu, který už ho předtím prodal klientovi. Takže když si mě reklamní agentura vybere na focení, tak jen proto, že se můj styl focení zrovna hodí na tu konkrétní zakázku. Tedy u většiny případů jen plním zadání a snažím se tam nějak otisknout svůj fotografický rukopis.

Jak vypadá Váš typický pracovní den?

Je to různé, pochopitelně podle zakázek... někdy mě tahají už od 6 hodiny ranní na plac a fotí se i do večera, někdy jsou zase dny, kdy sedím u počítače a retušuji fotky. Dny kdy se fotí tak většinou začínají brzy ráno. Přijedu do studia, kde se připravují modelky, nebo lidi které fotím, dělá se makeup, mezitím řešíme oblečeni, takže se fituje to co budou mít na sobě a začíná první humbuk... do toho s asistentem zasvěcujeme a řešíme světlo, další humbuk, v momente když je to hotové, tak přichází klient, kterému se to všechno musí ukázat a musím si to před klientem obhájit a přesvědčit ho, že tohle světlo a tenhle styl je nejlepší, další humbuk, potom se začíná fotit a musí se to opravdu podařit, takže další humbuk. Potom se fotky vybírají a hledá to nejlepší z nafoceného materiálu. A tam je zase na vás to rozhodnout a zase humbuk... no a tak to jde cely den. Potom už je večer a já sedím u skleničky vína. Je to skvělá práce, už bych neměnil.

Fotíte také dost pod vodou. Jaká jsou specifika podvodního focení?

Začal jsem fotit pod vodou před 6 lety, jen tak pro zábavu. To bylo, když jsem byl nějakou dobu na Floridě a začal jsem jen tak v bazénu bez kyslíku na nádech fotit portréty. Pak jsem si vyzkoušel i nějaké zakázky, jako bylo focení pro Harpers Bazaar, nebo focení komerčního kalendáře. Ale zpátky k otázce. Když už máte podvodní foťák, brejle, neopren a závaží, které používám při focení, tak není třeba nic víc. Začal jsem fotit pod vodou, protože mě zajímalo, jak se lidi pod vodou chovají. I zkušený plavec a potápěč se pod vodou nikdy nechová přirozeně a to mě bavilo zachytit, člověka v nepřirozeném prostředí. Jen se tam ponořit a zkoušet to zachytit, je pro mě inspirující. Hlavním specifikem pro mě vždycky byl ten samotný výsledek, ta fotka.

A jak pod vodou svítíte? Využíváte pouze přirozeného světla, nebo používáte podvodní blesky? Nebo trvalá světla?

Mám rád přirozené světlo, to mě baví nejvíc. Zkoušel jsem i světlo uvnitř bazénu, zkoušel jsem blesky pod vodu, které jsem měl od potápěčů, ale to už jsem měl pocit, že se to všechno aranžuje a připadal jsem si jako v práci. Chci si foceni pod vodou nechat jako zábavu, takže neustále hledám zajímavé podvodní místa, kde se jen tak pro radost ponořím s člověkem, kterého tam prostě vyfotím a oba dva si to užijeme.

Když už jsme u světla, jaký druh světla je Váš nejoblíbenější? Spousta Vašich snímků je v protisvětle, jak bojujete s dynamickým rozsahem?

Hmmm, myslím, že hodně komerčních zakázek docela hodně svítím flashem. Když jsem začínal fotit, tak jsem pracoval pár let jako asistent u komerčních fotografů, takže se neustále v devadesátých letech stavěly hradby světel, aby to bylo co nejsvětlejší. Uf, jsem rád, že je ta doba už pryč…   J Po čase jsem se od toho odprostil, protože jsem chtěl jit svou cestou. Takže se teď snažím používat flash light co nejméně. Už jen proto, že chci experimentovat. Třeba se snažím, když to rozpočet dovolí, tak i na komerčních zakázkách používat filmová trvalá světla. A kdyby bylo úplně na mně, tak bych to rád svítil jen denním světlem. Když používám daylight do protisvětla, tak většinou hladinu zvedám jen jedním zdrojem, většinou odrazkou. Když nestačí odrazka, tak na lokaci často používám malá bateriová flash světla, kde preferuji měkké světlo = deštník, nebo nějaký střední softbox. Ale není to dogma. Třeba fotky, které vám teď zrovna visí na prodejně - DOMINIK NEKOLNÝ BMX - jsem svítil jen odrazem dvou zrcadel a ještě jsem si přisvěcoval dálkovými světly svého auta.

Vzpomenete si na nejzajímavější zakázky? Která Vás nejvíc bavila a naopak kterou jste fotil se zatnutými zuby?

Když kouknu do svého portfolia, tak tam mám jen zakázky, které byly příjemné. Všechny ty fashion fotky, ty komerční joby, o svých volných věcech ani nemluvě, každá zakázka mně něco přinesla a někam mě posunula. Ale máte pravdu, že jsem fotil i věci, které tam nemám. Když tak rychle vzpomenu, například foceni výročních zpráv pro velké nadnárodní společnosti u mě na stránkách nenajdete, protože k úředníkům v kravatách nemám moc blízko. Ale to není nic proti nim. Naštěstí jsem teď v situaci, že když přijde zakázka, která je mi proti srsti, tak s poděkováním odmítnu a vím, že je to lepší řešeni pro obě strany. Vím, že jsou tu fotografové, kterým třeba tahle zakázka sedne, takže v poslední době jsou jen ty příjemné zakázky.

Sdílet na


Komentáře k článku

Chráněno pomocí reCAPTCHA Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajůsmluvní podmínky společnosti Google.