Martin Lukeš - rozhovor s garantem projektu Rok s Megapixelem

foto: Martin Lukeš / Grand Central Terminal (2012)

Martine, jsi garantem prvního kola naší soutěže, jehož tématem je Kouzlo noci. Pod Tvou fotkou je i krátký text, který Tě představuje. Můžeš to vzít trochu podrobněji? Jak dlouho aktivně fotíš?

foto: Martin Lukeš / Roháče (2004)

Aktivně fotím již více, než deset let. V podstatě s první větší vlnou amatérských digitálních fotoaparátů na trhu. Kamarád mi ukázal, jak funguje digitál a protože jsem dosud fotil jen na kinofilm, tato nová technologie mi okamžitě učarovala. Tehdy jsem se velmi dlouho rozhodoval, který přístroj vybrat.


foto: Martin Lukeš / Hell Party (2010)

S jakou technikou jsi začínal, čím pokračoval a jakou techniku používáš nyní? A nemyslím samozřejmě jen foťák.

Pořídil jsem si tehdy  Canon PowerShot A60 za 10.000Kč. Kompakt s ohniskem 35mm a rozlišením 2Mpx! Důležité pro mě bylo, že měl preferenci času a clony i plný manuál. S výběrem mi tehdy hodně pomohla první verze webu www.megapixel.cz, kde bylo už tehdy perfektně udělané porovnání mezi jednotlivými modely. To bylo ještě v době, kdy jsem v Megapixelu nepracoval. Jen pro zajímavost karta CF s kapacitou 128MB, tehdy stála 1.500Kč. To už si dneska pomalu ani nikdo neuvědomuje. Tenkrát jsem si řikal, že mi tenhle foťák vydrží na hodně dlouho, jenže jsem se hodně spletl. Potom, co jsem měl možnost vyzkoušet digitální zrcadlovku a pár lidí mi řeklo, že z kompaktu už víc nedostanu, bylo rozhodnuto. Pořídil jsem si svou první DSLR Canon EOS 300D s rozlišením 6Mpx, která v té době stála se setovým objektivem bez stabilizátoru 39.990Kč. Za to by byla dnes poloprofesionální výbava.


foto: Martin Lukeš / Skotsko (2013)

Na Canonu mi tehdy vyhovovalo ovládání a vlastnosti CMOS snímače. Po 300déčku následovaly modely Canon EOS 20D a Canon EOS 400D.  V roce 2009 jsem přešel k Nikonu, který už tou dobou také vyměnil v zrcadlovkách CCD snímač za technologii CMOS. První modelem byl Nikon D90, což je legenda, která se prodává dodnes. Pak už jsme začal mířit trošku výš a přešel jsem na zrcadlovku s fullframe snímačem Nikon D700. To byla moje srdeční záležitost, kterou jsem následně nahradil novějším Nikonem D800.


foto: Martin Lukeš / Libor Podmol (2013)

Vzhledem ke své práci jsme ale měl možnost vyzkoušet v podstatě všechny zrcadlovky, které za posledních deset let prošly trhem a rozhodně nepatřím k těm příznivcům žabomyších válek, kteří tvrdí, že nejlepší je ta a nebo ona značka. Vždy je to o konkrétních potřebách fotografa, které jsou samozřejmě individuální.


foto: Martin Lukeš / Clockwork orange (2005)

Co se týče objektivu, tak už několik let pracuji převážně s pevnými ohnisky. Moje oblíbené hodnoty jsou 20mm f/2.8, 35mm f/1.8, 50mm f/1.4, 50mm f/1.2 a 85mm f/1.8 a na větší vzdálenosti je doplňuji zoomem 70-200mm f/2.8. Když není zbytí tak sáhnu kvůli univerzálnosti po 24-70mm f/2.8.


foto: Martin Lukeš / Karneval (2011)

Pokud jde o techniku, máš nějaké plány na její rozšíření, nebo na úplnou změnu? Tedy vzhledem k tomu co rád a často fotíš, je Tvá současná technika vyhovující?

Velmi vážně uvažuji o rybím oku Nikon 16mm f/2.8 Ten dává velmi zajímavou perspektivu architektuře, ale hodil by se i na reportáže, dokumenty, koncerty a extrémní sporty, které často fotím. Jinak mi pro mé potřeby výbava stačí.


foto: Martin Lukeš / Benátky (2011)

Tématem pro první měsíc je Kouzlo noci. Proč jsi vybral právě toto téma?

Měl jsem hned několik důvodu. V zimě je poměrně brzy tma, takže jsem to chtěl na začátek trochu usnadnit všem, kteří se zapojí do našeho projektu Rok s Megapixelem. Další důvod byl, že mám sám hodně rád noční záběry. Je to taková hodně technická disciplína a rád fotím scény s takovou tou “filmovou” atmosférou. No a pak jsme taky moc zvědav na to, jak originální budou nápady jednotlivých fotografů. V noci se dá fotit nejen krajina a město. Kouzlo noci může vystihnout i street fotografie, portrét, makro, abstrakce a noční záběr se dá nakonec vyfotit i ve dne za plného světla, když fotograf ví, jak na to. Hranicí tohoto tématu je tedy v podstatě pouze fantazie a kreativita soutěžících.


foto: Martin Lukeš / Hell Party (2010)

Z Tvých fotek v Galerii je znát, že s focením za špatného světla se zabýváš poměrně často. Co Tě přitahuje na focení temných zákoutí?

Jak jsem již zmínil, baví mě fotky které mají nějakou světelnou atmosféru. Ta se dá paradoxně lépe zachytit v šeru, než za plného světla. Navíc je to relax, většinou nejde o žádné dynamické záběry, takže je čas v klidu "naštelovat" stativ, pohrát si s kompozicí, najít si správnou perspektivu, a případně zopakovat expozici, aby byla opravdu perfektní.


foto: Martin Lukeš / Edinburg (2013)

A s jakými technickými problémy se při tomto druhu fotografování potýkáš?

V podstatě s žádnými, protože fotím už docela dlouho, ale pamatuji si na začátky, kdy jsem se bál zaclonit, nebo zbytečně zvyšoval ISO, nebo zapomenul vypnout stabilizátor...což se mi stane občas i teď, ale snažím si na to dávat pozor. Vše je o tom nefotit zbrkle a fotit co nejvíc hlavou.


foto: Martin Lukeš / Triggerfinger (2011)

Co bys doporučil začínajícím fotografům, když chtějí začít s noční fotkou a chtějí dosáhnout dobrých výsledků co nejjednodušeji?

Přemýšlet, přemýšlet nad vším, co udělají. Jak postaví staviv, jak zakomponují scénu, co na scéně bude převládat, jestli světlo, nebo stín, jakou dobu si pro daný záběr vyberou, jakou expozici nastaví. A především nad tím, nad čím by měl přemýšlet každý fotograf před tím, než zmáčkne spoušť. Proč daná fotografie vzniká, pro koho, nebo pro jaký účel a co s ní chci divákům sdělit.


foto: Martin Lukeš / Manhattan (2012)

Jaké používáš expoziční režimy a jak vlastně měříš expozici?

Možná bych to neměl říkat, ale jsem v tomhle směru poměrně diletant. Ani při nočních záběrech a v podstatě ani v ateliéru nepoužívám expozimetr. Většinou se řídím citem, 1-2 zkušební záběry stačí k tomu, abych vyhodnotil expozici. To mi přijde rychlejší a hlavně asi pohodlnější, než měřit světlo expozimetrem. Digitální fotoaparáty mají navíc expozimetr zabudovaný a i když nemá takové možnosti, jako externí zařízení na měření světla, myslím, že to stačí.


foto: Martin Lukeš / Paris (2010)

K focení využívám výhradně preferenci času, clony, nebo plně manuální režim. Nemám rád takové to rčení, že kdo nefotí na manuál, tak není fotograf. Stejnou fotku udělám i na předvolbu času/clony, protože si světlo a stíny mohu doladit korekcí expozice. Naopak si myslím, že plný manuál by měl používat jen velmi zkušený fotograf, který si dokáže pohlídat veškeré nastavení. Na kurzech se často setkávám s tím, že se začínající fotografové snaží fotit výhradně na “M”, ale vlastně vůbec nevědí, co a proč nastavují a tomu také odpovídají výsledky. Fotit na preference není rozhodně žádná ostuda a usnadní to hodně práce a starostí.


foto: Martin Lukeš / Island (2009)

Za doslova mizerného světla ale fotíš také motorky. Je to pro Tebe hodně rozdílné oproti statickým fotkám?

V podstatě to není jen halový motocross. Do stejné oblasti patří i koncerty, divadlo, nebo další podobné reportáže. Rozdíl je to samozřejmě ohromný. Statické záběry jsou relax, ať architektura, krajiny a nebo právě noční scény. Na všechno je čas, člověk se tak pokochá, nikam nepospíchá atd. Zmíněné reportáže jsou naopak velmi silné napětí, v podstatě ten pravý foto adrenalin. Světlo je nestále a mění se klidně několikrát za vteřinu, klíčová scéna se většinou nedá zopakovat, důležité je vystihnout ten správný okamžik, preference clony, nebo času nejsou mnohdy optimální, takže v těchto případech používám manuální režim, navíc jde většinou o zakázku, takže se ode mě očekává nějaký výsledek a není to, jako když courám celou noc po městě a přinesu jeden, dva dobré záběry.


foto: Martin Lukeš / Flatland BMX (2011)

Je to tedy opravdu zásadní rozdíl. Navíc i v použité technice. Na focení divadla, koncertu, nebo halového FMX bych bez foťáku s citlivostí ISO 3200 nešel, zrovna tak bez objektivu se světelností F2.8 a menší. Na lednové téma KOUZLO NOCI, není potřeba v podstatě žádná speciální technika a když na to přijde, tak stačí kompakt, mobil nebo kinofilmová lomo Diana. Je to spíš o té kreativitě. A i proto jsem zvolil na začátek toto téma. Zúčastnit se ho může skutečně každý.


foto: Martin Lukeš / Australian Pink Floyd (2011)

S čím se při focení pohybu v noci potýkáš nejvíc?

Záleží na tom, jestli chci pohyb zmrazit, nebo přiznat. Pokud využívám záměrně pohybovou neostrost, tak je to v pohodě, delší čas mi v podstatě pro správnou expozici nahrává. Horší je zmrazení pohybu, při špatném světle. Tam, jako každý fotograf, bojuji s malou hloubkou ostrosti při otevřen cloně a s hodnotami ISO/čas. Každý by chtěl co nejmenší ISO, co nejkratší čas a dostatečnou hloubku ostrosti. To ale v šeru moc dobře nejde, takže fotograf musí najít ten nejlepší kompromis a to je právě to “umění”.

foto: Martin Lukeš / Průhonický park (2010)

Máš tedy i pár tipů pro ty, kteří chtějí to kouzlo noci zachytit bez stativu?

Určitě ano, nevybírejte si technickou scénu, architekturu bez vysoké clony a nízké citlivosti nevyfotíte, stejně tak noční hvězdnou oblohu bez dlouhého času. Jděte cestou kreativity, vyberte si nějaký dokumentární moment, street fotografii, nebo abstrakci. Tam stativ není důležitý. Na druhou stranu myslím, že každý, kdo to s focením myslí vážně, ten by měl stativ vlastnit. I kdyby to měl být jen nějaký nejlevnější model, který vytáhne ze skříně jednou dvakrát za rok, ale stativ je opravdu důležitý a to nejen pro noční záběry.

foto: Martin Lukeš /  Unborn - Voice of Hate (obal CD 2007)

A poslední otázka: co vlastně Kouzlo noci znamená pro Tebe?

Je to hodně emotivní téma a noc má sama o sobě velké kouzlo. Pro každého v jiném smyslu, ale právě o to zajímavější budou jednotlivá zpracování tématu. Udělal jsem spoustu nočních záběrů a každý z nich má pro mě určité kouzlo, i když pokaždé v něčem jiném. Záleží na atmosféře, náladě, s kým na daném místě a v daný okamžik jste a třeba i na hladině alkoholu v krvi... :) Nelze na to tedy tak jednoduše odpovědět, ale vím jistě, že porota bude hodnotit nejen technickou kvalitu snímku, ale také nápad a originalitu každého záběru.


foto: Martin Lukeš / Times Square (2012)