Jak vyfotit psa, kočku nebo jiného domácího mazlíčka

Mnozí z nás už jistě nejednou zkoušeli svou domácí zvířenu fotografovat. Schválně, jednalo se o propracovaný a přesně naplánovaný koncept nebo jste na to šli spíše metodou pokus omyl? Během fotografování pejsků řešíme nejeden zádrhel - výběrem správného místa počínaje přes vhodnou kompozici, udržení pozornosti (modela/-ky) až po technicky povedenou fotografii. Jak tedy správně začít, jak postupovat a jak dosáhnout vytouženého cíle?

Ze všeho nejdříve je potřeba si uvědomit, co v sobě vlastně focení psů a jiných domácích mazlíčků zahrnuje. V podstatě jde často o kombinaci portrétní a sportovní fotografie (familiárně to nazývám psí nebo zvířecí reportáž). Cílem tohoto žánru je většinou zachytit alespoň jeden z následujících prvků:

• Emoce – zajímavý výraz nebo gesto. Nebo si myslíte, že zvířata nemají emoce?!
• Pohyb – jde o ryzí dynamickou scénu. Není to sice pravidlo, ale je to velice časté.
• Děj / příběh – zajímavou činnost jako běh, skok nebo jiný působivý, obvykle ladný, pohyb. Zkrátka aby v tom byl i nějaký ten příběh a o tom to přece je.
• Vtip - to se často váže právě k nějakému žertovnému výrazu zvířete nebo k nějaké vtipné situaci, tedy k ději.

Jana Samešová / s lízatkem
 

Vidíte sami, že toho, co si pohlídat a na co si dát pozor, je poměrně dost. Když budeme vycházet ze základního a obecného rozdělení fotografických žánrů, tak tu máme záběry statické a pak ty v pohybu tedy dynamické. Stejně tak se dá rozdělit i fotografování psů a jiných zvířat. Tomu, kdo chce s touto disciplínou začít, bych proto doporučil tu jednodušší variantu a tou je právě focení portrétů. Typicky to mohou být například záběry, kdy je pes v klidu, na místě a stojí, leží nebo sedí. V těchto situacích můžete vycházet ze stejných pravidel a postupů, které se používají při klasickém fotografování portrétů.

Martina Valihrachová / Malešické venčení

Určitě ale nezapomeňte na to, že o co je tato varianta jednodušší z hlediska zaostření a zachycení klíčového momentu, o to preciznější by mělo být nastavení expozičních hodnot a samozřejmě také o to přesnější a preciznější musí být i kompozice.

Výběr místa, kde budete vašeho chlupatého kamaráda fotografovat, je proto v mnoha směrech naprosto klíčový. Zvířecí portrét, se stejně jako ten lidský, dá fotografovat jak v exteriéru, tak v interiéru. V poslední době je velmi oblíbenou disciplínou také focení psů ve studiovém ateliéru. Výsledné fotografie mají velmi vysokou úroveň z hlediska technické kvality. Dají se proto velmi dobře tisknout, nebo nazvětšovat na nějaký foto obraz a následně s nimi vyzdobit byt, chalupu nebo například pracovní kancelář.

Každé ze zmiňovaných prostředí je něčím specifické, ale vždy jde o to dosáhnout co nejzajímavějšího světla. I v tomto směru je jedno zda fotíte portrét člověka nebo nějakého zvířátka.

foto: Petra Petřeková

Fotografování zvířat v exteriérech

Focení pejsků a jiných ochočených zvířátek v exteriéru je pro mnohé fotografy tou nejhezčí variantou, protože můžete pracovat s pozadím a vybrat si, zda to bude nějaká zeleň, skalka nebo například prkenná ohrada. Pokud se rozhodnete pro tuto cestu vybírejte si taková místa, kde bude na pejska působit co nejméně rušivých vlivů. Vyhnul bych se určitě dětským hřištím, psím loukám, cyklostezkám nebo lesům a hájkům, pokud jde navíc třeba o nějaké lovecké plemeno. Ideální je, když budete na místě sami a vy tak budete mít jistotu, že ani vás ani vašeho čtyřnohého společníka nebude nic a nikdo rušit. Vhodné jsou proto periferie a pole a odlehlejší místa, kde je malá pravděpodobnost, že někoho potkáte.

Kateřina Mráčková / Ve vlčím máku

Následně si vyberte takové pozadí, které bude ať už barevně nebo světelně hezky doplňovat portrétované zvíře. Světelný zdroj by měl být spíše níž s tím, že světlo jde na portrétovaný objekt lehce z boku, z hora a ne čelně. Fotografie je pak plastičtější. Velmi zajímavé jsou také portréty v protisvětle, ale ty jsou pro začátečníka trochu složitější z hlediska správného měření expozice a následného nastavení fotoaparátu.

Martina Valihrachová

U exteriérových fotografií je také velmi důležité separovat hlavní motiv od pozadí, a to si potlačit tím, že bude mimo hloubku ostrosti. Obecně se tedy na podobné fotografie doporučuje použít delší ohnisko cca 50-300 mm a menší clonové číslo tedy podle možností objektivu f/1,4 až f/5,6. Lepší jsou v tomto směru objektivy s pevným ohniskem a clonovým číslem mezi f/2,8 až f/0,95. Ty vykazují lepší kresbu a mají mnohem zajímavěji rozostřené pozadí (tzv. bokeh).

foto: Kristýna Kvapilová

Nezapomeňte, že i venku lze k projasnění stínů použít externí systémový blesk, nicméně ne každé zvířátko snáší zábleskové světlo dobře. Tím pádem hrozí, že po prvním blýsknutí už ho nezklidníte natolik, aby i nadále spolupracovalo při vašich fotografických hrátkách.

Focení v interiéru

I tato varianta může mít také svoje kouzlo, a to například v tom směru, že tyto záběry jsou více přirozené a autentické. Kromě světla se ale budete často potýkat s problémem rušivého pozadí. To by nemělo být nijak výrazné, ať už z hlediska světelné tonality, ani co se barev týče. Také by v něm neměly být vidět nějaké výrazné prvky nebo jiné rušivé objekty. Jednoduše čím klidnější pozadí se vám podaří zakomponovat, tím klidnější a příjemnější bude výsledná fotografie.

foto: Tomáš Kašťák

I v místnosti lze pracovat jak se světlem přirozeným, tedy od okna nebo ode dveří. V takovém případě je dobré napózovat portrétovaného kamaráda směrem ke světelnému zdroji. Využít lze ale i světlo umělé. Tím může být lustr, lampa, zářivka, fotografické světlo nebo systémový blesk. Jeho záblesk lze odrazit o strop nebo o stěnu, čímž dosáhnete mnohem plastičtějšího, ale také přirozenějšího nasvícení.


foto: Kristýna Kvapilová

Poslední možností, jak přistupovat k fotografování psů, je využití profesionálního foto studia, kde jsou k dispozici stálá nebo záblesková světla. I zde se řídíte stejnými pravidly jako při fotografování lidí, jen počítejte s tím, že se budete muset obrnit větší dávkou trpělivosti. Tomu, jak pracovat se studiovými světly, jsme se věnovali podrobně v jednom z předchozích článků naší fotoporadny.


foto: Kristýna Kvapilová

Jak nastavit fotoaparát při focení zvířecího portrétu

Co se týče samotného nastavení expozičních hodnot, tak se fotografování psího nebo zvířecího portrétu nijak zvláště neliší od jakéhokoliv jiného statické žánru. Tou primární hodnotou je nastavení clonového čísla, které definuje hloubku ostrosti. Volba clony se odvíjí od možností daného objektivu. Jak již bylo řečeno, čím světelnější objektiv máte, tím menší clonové číslo lze nastavit, a tím více potlačíte pozadí. U vysoce světelných objektivů ale na druhou stranu nedoporučuji odclonit objektiv na maximum. Jednak se může stát, že bude hloubka ostrosti extrémně malá a pejsek bude mít například ostré oči, ale čumák už uteče mimo hloubku ostrosti. Dalším důvodem, proč nevolit minimální clonové číslo je to, že většina běžných objektivů nemá na otevřený objektiv úplně excelentní kresbu. Ta se rapidně zlepší, když například z f/1,4 zacloníte na f/2.

foto: Markéta Malinčíková

Pokud ve vaší výbavě chybí nějaký světelnější portrétní objektiv, můžete si pomoci i levnějším zoomem. I přes ne úplně dobrou světelnost na delším ohnisku, lze kombinací většího zoomu a v rámci možností nižšího clonového čísla, docílit poměrně výrazného rozostření.

Clonové číslo lze nastavit buď v režimu preference clony (A / Av). Čas je následně dopočítán automaticky. Pokud je jeho hodnota moc dlouhá a hrozí riziko, že byste fotoaparát neudrželi bez hnutí, kvůli čemuž by byla fotografie roztřesená, je nutné zvednout citlivost. ISO se zvedá tak dlouho, dokud se s expozičním časem nedostanete na požadovanou délku expozice.

foto: Markéta Malinčíková

Články související s nastavením clonového čísla

• Clona
• Preference clony
• Hloubka ostrosti
• Představujeme knihu "Fotografujeme digitální bezzrcadlovkou"
• Hyperfokální vzdálenost
• Ohnisková vzdálenost objektivu
• Stabilizátor obrazu
• Měření expozice (světla)
• Korekce expozičních hodnot
• Vyvážení bílé barvy (White Balance)

foto: Eliška Beránková

Orientačně se lze řídit pravidlem převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti, takže například při focení s ohniskem objektivu 50 mm budete potřebovat minimálně 1/50 s. u ohniska 105 mm to bude čas 1/125 s a s teleobjektivem 300 mm, je nutný čas alespoň 1/320 s. Vzhledem k tomu, že se pejsek nebo jiné zvířátko může kdykoliv nečekaně pohnout, nešel bych ani u kratšího ohniska s časem pod nějakou 1/160 s.

Lukáš Skalický / Zase štěně
 

Druhou možností je pracovat v plně manuálním režimu (M), kdy si nejprve nastavíte clonové číslo a následně hodnotou expozičního času posouváte ručičku expozimetru v hledáčku nebo na displeji ke středu. Pak bude expozice vyvážená a výsledná fotografie nebude ani světlá ani tmavá. Jestliže nebude k dispozici dostatek světla a čas byl moc dlouhý. Zafixujete ho na požadované hodnotě a šipečku expozimetru dotlačíte ke středu citlivostí ISO.

foto: Markéta Malinčíková

Články související s fotografováním portrétů

• Jak fotografovat portrét
• Základy portrétní fotografie
• Jak fotit portrét v protisvětle
• Jakým objektivem fotit portrét
• Nejlepší objektivy nejen na portréty v poměru cena / výkon

foto: Martina Valihrachová

Spolupráce a poslušnost

Bez ohledu na to, jaké prostředí pro focení se psem zvolíte a v jakém režimu, tak velmi zásadní roli hraje samozřejmě to, zda fotíte vlastního psa nebo psa cizího. Druhá varianta je obvykle mnohem složitější.

Ač se to často podceňuje, komunikace mezi člověkem a zvířetem je alfou i omegou úspěchu, a tím nemyslím jen komunikaci verbální. Zde bohužel neexistuje nějaká univerzální rada, vždy je to velmi individuální a strašně moc záleží na povaze konkrétního zvířete. Velkou roli hraje to, zda je dominantní, klidný, hravý, divoký atd. Hodně je to také o páníčkovi a jejich vzájemném poutu. No a v (ne)poslední řadě jde především o to, je-li pes vychovaný nebo naopak nezvladatelná neřízená střela. Se psy je to stejné jako s dětmi a ne nadarmo se říká, že když zvládnete fotografovat jedno, nebude vám dělat problémy ani to druhé.



foto: Radka Vrublovská

Psa stejně jako dítě musíte zaujmout, získat si jeho sympatie a samozřejmě také pozornost! Je třeba „mluvit jejich řečí“. Focení by mělo být hrou, zábavou, a pak to funguje. Když se „model(-ka)“ začne nudit, je konec i s fotografováním. Pak už zbývá poslední eso v rukávu – aneb když všechno selže – a tím jsou pamlsky. Na to slyší každý pejsek nebo jiný domácí mazlíček.

foto: Markéta Malinčíková

Fotografování zvířat v pohybu

Druhou možností, jak vyfotit psa, je zachytit ho v nějaké akci, tedy v pohybu. Pohyb je zvířatům přirozený, takže tyto fotografie vypadají velmi autenticky. Další výhodou je, že čtyřnohé miláčky nemusíte nijak aranžovat. Na druhou stranu je tato varianta složitější nejen z hlediska nastavení těch správných expozičních hodnot, ale také musíte správně zaostřit a v neposlední řadě ideálně trefit ten klíčový okamžik.

foto: Vladimír Macura

Ostření zvířat v pohybu

Začal bych tím klíčovým, což je správně zaostření. Při fotografování statických záběrů se obvykle používá jednorázové ostření (AF-S, ONE SHOT) a ostření na jeden bod. Ten umístíte na hlavu nebo oko zvířete a případně můžete přenést kompozici, tedy namáčknout spoušť do půlky, posunout vertikálně nebo horizontálně fotoaparátem pro ideální kompozici a následně domáčknete spoušť.

Lukáš Skalický / Dogfrisbee

Při focení domácích mazlíčku v pohybu se ale neustále mění zaostřovací vzdálenost, takže by režim jednorázového ostření nefungoval. Pro podobné situace se proto používá druhý režim ostření, a tím je kontinuální neboli průběžné (AF-C, AI SERVO). V tomto režimu zaostříte na cíl některým z ostřících bodů, podržíte spoušť namáčknutou do půlky a fotoaparát si tento klíčový objekt zapamatuje. Moderní fotoaparáty umí zafixovat nejen tvar fotografovaného objektu, ale také jeho světelnou i barevnou tonalitu. Následně ostřícím bodem sledujete pohyb pejska a důležité je na něm bod udržet. Fotoaparát, lépe řečeno objektiv, tento pohyb sleduje a neustále na něj přeostřuje. Pak už stačí jenom v tu pravou chvíli zmáčknout spoušť.

Moderní bezzrcadlovky nabízí ještě další možnost, kterou je velmi pokročilý a sofistikovaný způsob ostření Eye-AF. Díky němu fotoaparát sám automaticky detekuje ve scéně zvíře, jeho hlavu nebo oko, zaostří na něj a následně si ho sám sleduje. Funguje to velmi přesně a spolehlivě, takže je prakticky nemožné špatně zaostřit.

Karel Himmer / Turbo pejsek

Nastavení expozičních hodnot pro focení pohybu zvířat

Pokud máte vyřešené správné zaostření při focení mazlíčků musíte se vypořádat ještě s jednou neostrostí, a to je ta pohybová. S pohybem se dá experimentovat nejrůznějšími způsoby a někdy je záměr pohyb přiznat. Budeme ale vycházet z častěji používaného postupu, kdy je cílem naopak pohyb na fotografii zmrazit. K tomu je potřeba nastavit tak krátký expoziční čas, že pohyb na fotografii v podstatě nebude patrný. No, a tedy jak fotit psy v pohybu, aby na fotografii nebyla jen rozmáznutá šmouha? (Samozřejmě pokud ta šmouha není záměrem).

foto: Lukáš Skalický

Pro tyto situace je ideální pracovat v režimu Preference času (S/Tv). Ten si nastavíte na požadovanou hodnotu a clonové číslo se následně dopočítá automaticky. Když je světla dost tak se přivře a při jeho nedostatku se naopak otevře. V případě, že je světla opravdu hodně málo, začne clonové číslo na displeji nebo v hledáčku blikat, případně se rozsvítí červená výstražná barva nebo se clonové číslo změní na zkratku Lo (Low - jako slabé světlo). A to je pro vás pokyn, kdy musíte zvednout citlivost. ISO zvyšujete tak dlouho, dokud z displeje nezmizí výstražná signalizace nedostatku světla.

foto: Jan Vlcek

Podobným způsobem lze pracovat i v manuálním režimu, kde si nejprve nastavíte konkrétní expoziční čas a pomocí clonového čísla, případně citlivosti, dostanete ručičku expozimetru ke středu stupnice. Stále populárnější je také kombinace manuálního režimu a ISO-AUTO, kdy nastavíte čas i clonu podle potřeby a ISO necháte dopočítávat automaticky. Díky tomu nemusíte v průběhu focení měnit expoziční hodnoty a můžete se více soustředit na klíčové okamžiky pohybu. Tento režim doporučuji používat především v prostředí, kde se často mění světelné podmínky a bylo by třeba neustále kontrolovat a korigovat hodnotu citlivosti ISO.

Články související s manuálním režimem a AUTO-ISO

• Jak fotit reportáž, dokument a momentky
• Manuální režim
• Citlivost ISO 1. díl
• Citlivost ISO 2. díl

foto: Lukáš Skalický

No a jaké že časy jsou pro pohyb zvířat ty optimální. To je velmi častý dotaz na všech besedách a workshopech na téma, jak fotit psy v pohybu. Bohužel na to neexistuje jednoznačná odpověď. Hodně záleží na konkrétní rychlosti pohybu a samozřejmě trochu také na dynamice daného plemene a konkrétního chlupáče. Na běžící závodní chrty budete potřebovat asi podstatně kratší čas než na nějakého anglického buldočka, který se někde šourá parkem. Stejně tak kolie, která ve výskoku chytá frisbee, má z pohledu dynamiky větší rychlost než pudlík, který zrovna panáčkuje.

foto: Lukáš Skalický

Obecně bych při klidnějším pohybu zkusil časy někde mezi 1/250 s až 1/400 s. U nějakých rychlejších aktivit bych se pohyboval kolem 1/500 s až 1/1000 s a u těch hodně rychlých pohybů je nutné použít nejkratší časy, tedy ty přes 1/1000 s. Pokud máte dobré světelné podmínky, můžete posunout tyto orientační hodnoty, na ještě kratší.

Všechny uvedené časy berte prosím jako orientační a než se pustíte do nějakého ostrého focení, tak doporučuji vyzkoušet si je při konkrétním pohybu s konkrétním zvířátkem.

foto: Lukáš Skalický

Články související s fotografováním pohybu:

 

• Expoziční čas
• Preference času
• Sekvenční snímání
• Jak fotit pohyb při špatném světle
• Jak fotit reportáže a momentky
• Automatická citlivost ISO
• Pohyb a krátké expoziční časy
• Pohyb a dlouhé expoziční časy
• Panning a dlouhé expoziční časy

foto: Martina Valihrachová

Fotoaparáty vhodné na focení psů

Pokud s fotografováním tohoto oblíbeného tématu začínáte, nebo se dokonce teprve chystáte začít, dost možná vás bude zajímat jakou techniku bude tento žánr vyžadovat. Bohužel se nedá jednoznačně říci, že ten či onen model fotoaparátu je na focení psů a dalších domácích mazlíčků ten nejlepší. Mohu vás ale navést abyste věděli na co si při výběru techniky dávat pozor a na jaké parametry se zaměřit.

foto: Eliška Beránková

Rozlišení fotoaparátu

Přestože samotné rozlišení snímače v podstatě nemá žádný vliv na samotnou kvalitu výsledné fotografie, tak bych na fotografování zvířat doporučil fotoaparát alespoň s nějakým průměrným rozlišením, tedy cca 24 Megapixelů a případně trochu více. To má hned dva důvody. Při fotografování zvířat v pohybu, je leckdy velmi těžké uhlídat si nějakou precizní kompozici, a tak je velmi často potřeba výsledný záběr oříznout, aby dostala ten správný formát. No a každý takový ořez znamená ztrátu dat. Aby bylo z čeho řezat, je vždy lepší mít v takových případech nějakou rezervu.

Druhý důvod s tím velmi úzce souvisí. Protože jsou psi a jiní domácí mazlíčci právoplatnými členy rodiny, často si tiskneme jejich fotografie, ať už do rodinného alba, případně do rámečku na zeď. A protože tisk fotografií vyžaduje dostatečné rozlišení, je třeba na tuto věc myslet už při samotném výběru fotoaparátu.

foto: Lucie Koštejnová

Citlivost ISO a šum

Kromě rozlišení mají snímače ještě další dva parametry, které jsou pro tento žánr velmi důležité. Řeč je o citlivosti, která se uvádí v hodnotách ISO, a s tím související odstup od šumu, který vzniká právě při použití vyšších citlivostí.

Protože se psi a zvířata fotografují velmi často v pohybu, je potřeba dostatek světla, aby nebyl snímek pořízený na krátký čas tmavý nebo úplně černý. V případě že fotografujete v horších světelných podmínkách je citlivost ISO často jedinou možností, jak si dohnat chybějící světlo. Výhodu tedy mají fotoaparáty, které nabízí citlivosti kolem v rozmezí hodnot ISO 12 800 a případně více.

foto: Lukáš Skalický

Na druhou stranu asi tušíte, že fotografie pořízené na vyšší citlivost kazí zvýšená hladina šumu, který je v podstatě jakousi obdobou kinofilmové zrna. Každý fotoaparát se s šumem vypořádává po svém. Pokud bych to měl nějak zobecnit, tak na hladinu šumu a jeho charakteristiku má vliv několik faktorů. Těmi jsou velikost snímače, poměr mezi jeho rozměrem a rozlišením a v neposlední řadě procesor. Pokročilejší technologie novějších procesorů se umí s narůstajícím šumem vypořádat mnohem lépe, než tomu bylo v minulosti, a tak zvládnout udržet velmi dobrý odstup od tohoto nežádoucího efektu, a to i při poměrně vysokých hodnotách ISO.

foto: Lukáš Skalický

Z toho vyplývá jednoduchý závěr, a to ten, že, fotoaparáty s větším snímačem, tedy zrcadlovky a bezzrcadlovky na tom budou pro tento žánr o něco lépe než kompakty nebo populární ultrazoomy, které mají podstatně menší obrazový snímač. Pokud ale nemáte fotografování jako koníček No.1 a fotoaparát vytáhnete ze šuplíku párkrát do roka, pak by nějaký pokročilejší ultrazoom mohl stačit. Jen musíte počítat, že s ním nepořídíte tak kvalitní snímky, jaké vídáte v časopisech nebo v prestižních fotografických galeriích na internetu.

foto: Michal Berger

Možnost manuálního nastavení

Je celkem jedno, zda dáváte přednost psím portrétům s rozostřeným pozadím nebo raději fotografujete zvířátka v pohybu. V obou případech je pro vás klíčové nastavení expozičních hodnot, tedy clonového čísla, pro dosažení určité hloubky ostrosti a expozičního času, kterým zmrazíte pohyb. Z tohoto důvodu je proto naprosto klíčové zvolit takový fotoaparát, který je vybaven Preferencí clony (A/Av) a Preferencí času (S/Tv), případně plně manuálním režimem (M). S fotoaparátem, který má k dispozici pouze automatické režimy, se vám podobné scény budou fotografovat jen velmi těžko.

Manuální nastavení expozičních hodnot mají k dispozici bez výjimky všechny zrcadlovky a bezzrcadlovky, ale také některé pokročilejší kompakty, nebo ultrazoomy. Tam je ale třeba ověřit si tyto parametry v podrobnější specifikaci, protože podobných modelů je na trhu čím dál tím méně.

foto: Markéta Malinčíková

Rychlost sekvenčního snímání

Dalším parametrem, který stojí za to zohlednit při výběru fotoaparátu je rychlost sekvenčního snímání. To oceníte především při fotografování zvířat v pohybu. Někdy je poměrně těžké trefit na první dobrou ten nejlepší záběr s ideální kompozicí, případně pózou a výrazem zvířátka. V okamžiku, kdy máte k dispozici „kulomet“ s kadencí několika snímků za sekundu, můžete pořídit sérii fotografií a z nich si pak vybrat ten nejlepší. Čím rychlejší sekvenci váš fotoaparát zvládne, tím samozřejmě lépe. Máte pak k dispozici mnohem více záběrů, ze kterých pak jistě vyberete ten nejdokonalejší snímek.

Současný standard je kolem 10–15 snímků za sekundu, ale výjimkou nejsou kompakty s frekvencí kolem 24 sn./s. nebo bezzrcadlovky, které zvládnou i 120 sn./s.

foto: Lucia Drietomská

Funkce "před-snímání"

Další z velmi šikovných funkcí, která se hodí především při fotografování hodně rychlého pohybu, je tzv. Pre-Capture (Pre-Shooting). V tomto režimu fotoaparát zaznamenává obraz v nekonečné smyčce, dokud držíte namáčknutou spoušť. Po jejím domáčknutí tak dokáže z vyrovnávací paměti vytáhnout a uložit ještě několik záběru předtím, než byla spoušť stisknuta, takže vám ani při pomalejší reakci neuteče ten nejzajímavější moment. Jde v podstatě o jakýsi pohled do minulosti, protože de facto dokážete zachytit okamžik i po tom, co už proběhl. Touto funkcí ale nejsou zdaleka vybaveny všechny fotoaparáty a najdete ji v některých modelech kompaktních fotoaparátů a u novějších typů bezzrcadlovek.

foto: Kristýna Matoušková

Ostření

Jedním z vůbec nejdůležitějších předpokladů k tomu, abyste pořídili dobrou fotografii, je přesné zaostření. Při fotografování zvířat v pohybu jde o poměrně složitý proces, protože musíte trefit objekt, který v průběhu focení mění zaostřovací vzdálenost. Většina fotoaparátů je pro tyto situace vybavena režimem průběžného neboli kontinuálního zaostřování (AF-C / AI SERVO). Novější typy bezzrcadlovek ale disponují dalšími pokročilými způsoby ostření, díky kterým dokáže fotoaparát automaticky detekovat nejen lidskou tvář, tvar dopravního prostředku, ale také oko zvířete. Na to pak upne systém automatického ostření a sleduje ho i během pohybu. Vám už pak jenom stačí zmáčknout spoušť, ale klíčový objekt je vždy přesně zaostřený.

foto: Petr Brodík

Objektivy vhodné pro fotografování psů

Vybrat ten správný fotoaparát pro daný žánr ještě neznamená, že máte vyhráno. Ten je totiž jen polovičkou toho, co potřebujete k pořízení kvalitní fotografie. Asi tušíte správně, tou druhou je optimální optická soustava. A její výběr je navíc mnohem důležitější než volba fotoaparátu. Objektiv jako takový totiž určuje jakou perspektivu bude mít výsledná fotografie, z jaké vzdálenosti můžete fotografovat, jak rychle dojde k zaostření a v neposlední řadě kolik světla dopadne na snímač, což je důležité právě v horších světelných podmínkách, což je při fotografování rychlého pohybu skoro vždy.

foto: Markéta Malinčíková

Ohnisková vzdálenost

Fotografovat pejsky, nebo jiná domácí zvířátka, se dá na různou vzdálenost. Nedá se proto jednoznačně říci, že je jedno jediné ohnisko to ideální. V případě, že chcete zasadit čtyřnohého kamaráda do nějaké scenérie nebo do nějakého interiéru, budete potřebovat širší ohnisko tedy nějakých cca 24-35 mm po přepočtu na kinofilm. V případě detailnějších portrétů se obvykle hodí střední ohnisko někde kolem 50-100 mm a pro focení na větší vzdálenost, například nějakých agility aktivit, není od věci teleobjektiv s ohniskem mezi 100-300 mm případně i 400 mm.

foto: Lukáš Skalický

Z těchto důvodů je mnohem praktičtější nějaký univerzální zoom. U kompaktních fotoaparátů to řeší nějaký ultrazoomový model, který pokrývá jak širší ohnisko, tak teleobjektiv. U zrcadlovek a bezzrcadlovek se dají pořídit také univerzální objektivy s rozsahem například 18-270 mm. Ty ale obvykle nedisponují moc dobrou světelností, a navíc i další optické vlastnosti nejsou úplně prémiové.

Z těchto důvodů proto doporučuji dva zoomové objektivy s rozsahem kolem 24-70 mm a 70-200 mm nebo 70-300 mm. Ty nabízí podstatně rychlejší ostření, mají lepší kresbu a disponují lepší světelností.

foto: Eliška Beránková

Pevné ohnisko vs. zoom

Zvířata se samozřejmě dají fotografovat i pevným ohniskem, jen musíte počítat s tím, že je to méně pohodlné, zvláště pak když například pejsek běhá sem a tam po celé louce a chvíli ho máte nadosah a za pár vteřin peláší někde 100 metrů od vás. Objektivy s pevným ohniskem proto doporučuji na méně akční fotografie, a především pak aranžované záběry nebo momentky z interiéru.

foto: Martina Valihrachová

Světelnost objektivu

Jejich hlavní výhodou je lepší světelnost, díky čemuž se s nimi pracuje mnohem lépe v horších světelných podmínkách, kdy nemusíte tak brzy a o tolik více zvedat ISO.

Ruku v ruce se světelností se nabízí také možnost použít nižší clonové číslo, čímž mnohem víc a lépe rozostříte pozadí. Právě to je při interiérových momentkách i aranžovaných portrétech klíčové. Světelné objektivy s pevným ohniskem jsou obecně dražší než setové zoomové objektivy, ale na druhou stranu většina výrobců optiky má ve svém portfoliu pevný objektiv se světelností f/2,8 nebo f/1,8, který je cenově dostupný i pro začínající fotografy. Ty vycházejí ve velmi dobrém poměru mezi cenou a výkonem a věřte, že, když si práci s takovým objektivem jednou zkusíte, je vysoká pravděpodobnost, podlehnete kouzlu odcloněného objektivu, kterému se pak už jen těžko odvyká.

foto: Jana Štěpničková Strachová

Pohon automatické ostření

Při výběru objektivu doporučuji zaměřit pozornost na ještě jednu důležitou vlastnost a tou je pohon ostřícího systému. Objektivy, které jsou určeny na fotografování pohybu, tedy například sportu a zvířat, mají často specifický AF systém, který je nejen velmi přesný, ale také dostatečně rychlý. Díky tomu je mnohem snazší zaostřit právě na pohybující se zvířátka. Každý výrobce používá trochu jiné označení a nejčastěji se můžete setkat s těmito zkratkami:

• USM / UltraSonic Motor - Canon
• STM / Stepper Motor - Canon
• SWM / Silent Wave Motor - Nikon
• RF / Rear Focusing - Nikon
• HSM / High speed Motor - Sigma
• USD / Ultrasonic Silent Drive - Tamron
• IF / Internal Focus - Tokina, Sony, Nikon
• DDSSM  / Direct Drive SuperSonic Motor - Sony
• SSM / SuperSonic Motor - Sony

foto: Lucia Drietomská

Shrnutí?

Fotografování psů ale obecně i ostatních zvířat včetně těch ve volné přírodě představuje relativně těžkou disciplínu, kde rozhoduje hlavně rychlost, postřeh a předvídavost. Stejně tak jsou velmi důležité také empatie a určitě zkušenosti. Ten, kdo se rozhodne věnovat focení psů nebo jiných zvířat, by měl znát jejich návyky, ale zrovna tak by se jich neměl bát a měl by k nim mít kladný vztah. Bez těchto předpokladů se z vás úspěšný fotograf v tomto oboru patrně nikdy nestane.

Je-li tomu jinak, zvíře to neomylně pozná a nebude vás respektovat ani vám věřit. A kde není důvěra ani respekt, tam těžko vznikne dobrá fotografie.

Takže, hurá na to - přeji úspěšný (foto) lov.

foto: Lukáš Skalický

Rozhovory s profesionály, kteří se zabývají fotografováním zvířat

• Ondřej Prosický - K fotografování divokých zvířat patří pokora
• Petr Bambousek - Nudné fotky bez nápadu vznikají snadno
• Michal Hurník - Jak fotit psy
• Eliška Beránková - představení fotobatohu Tenba

titulní foto: Eliška Beránková