Medailon autora - Miroslav Tichý Blog

Medailon autora - Miroslav Tichý

Kryštof KorčVydáno: 17. 6. 2015 v 8:00 • Rubrika: Blog

Už jsem do našeho magazínu přispěl několika články, postupně jsem se i dotkl toho, zdali je fotografie uměním, jaké jsou na světe nejbizardnější fotopřístroje, jak souvisí nemrtelnost s mléčným koktejlem, zkrátka jsem již vytvořil dost dobrou podstavu pro první autorský medailon. Ti kteří si přečetli předchozí texty si museli všimnout, že jsem se často opřel o Miroslava Tichého. Není divu, ač jsem jej nikdy nepotkal, myslím si že to musel být výjimečně zajímavý člověk a svou rozporuplností jak ve fotografickém, tak galerijním či aukčním světě veliké unikum pro českou fotografii.

Abych nepředbíhal, začnu jak se sluší a patří. Pan Tichý se narodil roku 1926 v Nětčicích, části Kyjova. V dospívajícím věku studoval va Pražské AVU malbu a jeho rané dílo se neslo v nejlepší tradici tehdejší moderny. Po nástupu poválečného režimu se změnil i režim na akademii a mladý Tichý se s ním, není divu, nedokázal srovnat.

Odstěhoval se tedy zpět do Kyjova a z pohnutek přičítaných vzdoru, nebo snad traumatu z nově nastolených pořádků, se postupně stal tamním podivínem.
Říkáte si teď, že na tak dobře prodávaného autora a známého fotografa, je to poměrně málo informací? Máte pravdu, důvod proč tomu tak je, mě osobně baví ze všeho nejvíc. Tichý oním podivínem zůstal až do nedávné doby, kdy se jeho snímky začaly vystavovat a prodávat za vysoké částky. Celá předcházející historie je poněkud rozostřená, stejně jako jeho fotografie.

Dle všeho se v roce 1981 přistěhoval zpět jeho přítel z dětství, jehož rodina vlastnila Tichého obrazy z doby studií na AVU, objevil Miroslava Tichého jako podivínského fotografa a začal od něj kupovat a také získávat fotografie darem. Podle všeho mu snad i vypomáhal, stejně jako lidé z jeho okolí po smrti matky. Druhá strana ale ukazuje Tichého z pozdnější doby hovořícího o tom, jak jej o fotografie okradli a bez jeho souhlasu s nimi nakládali. Snímky se totiž začaly objevovat postupně až na mezinárodních výstavách, dokonce měl i sólovou výstavu roku 2010 v Newyorském centru pro moderní fotografii.

O žádnou z nich ale dle všeho nejevil zájem a traduje se, že když za ním přišli zástupci galeristů s honorářem, poslal je sprotě do háje s tím, že se na jejich peníze může vykašlat a postaví si dům z lahví od piva. V životě bych takovou věc neuváděl, pokud bych ji neměl ověřenou, vzhledem k tomu, že v dnešních zdrojích je každá informace prakticky neověřitelná, dovolil jsem si i tuto “jedna paní povídala” historku zprostředkovat, vlastně mi totiž sedí do schematu. Moc se mi líbí představa člověka, který vystavuje v nejvýznamnějších fotografických institucích, nejeví o to pražádný zájem a svého kurátora nikdy neviděl, dokonce by jej nejradši zahnal od svého prahu. Kdyby mi totiž někdo takového autora popsal, neznaje příběh pana Tichého, považoval bych jej za výmysl, kdo by přeci nechtěl za své snímky získat takové renomé.

Kromě toho, že nevědomky sklidil za své dílo nesčetné ovace byl výjimečný i v tom, že celou svou práci zachytil na fotoaparáty vlastní výroby. Také tím, že se věnoval, alepoň to dle jeho dochované tvorby vypadá, výhradně fotografování kyjovských žen. Občas si na něj vzpomenu, když se mě někdo zeptá, jaký je nejlepší portrétní objektiv. Jestli by měl mít dobrou světelnost, nebo dlouhé ohnisko, antireflexní vrstvy, stabilizaci a která optika je vůbec nejkvalitnější. Tichý si fotoaparáty vyráběl z papíru, závěrky z gumy a špulek na nit, čočky vyřezával z plexiskla a dolešťoval zubní pastou s cigaretovým popelem. Své modely si nezval do studia, ale jejich snímky pořizoval zdálky, často bez jejich vědomí. S tímto přístupem a trochou snad nechtěného štěstí, se dostal až do nejznámějších světových galerií.

Rozhodně to nemíním jako doporučení, ale je to zajímavý kontrast ke kterékoli dnešní praxi. Jak sám říkal: “chceš-li být slavný, musíš nějkou věc dělat tím nejhorším možným způsobem”. Možná i díky tak misanfotografickému přístupu získal takovou popularitu. Podhoubí pro jeho přijetí vytvořila určitě také fotografická hnutí sedmdesátých let, jako například skupina Gutai v čele s Daido Moriyamou, dodnes aktivním fotografem, který nedávno svými fotografiemi z kompaktu naplnil Londýnskou Tate gallery. O něm ale až v některém z příštích článků.

Tichého snímky lze označit mnoha přídavnými jmény. Snové, vouyerské, někdo je odsoudí jako nekvalitní odpad, jiný se do jejich kouzla na první pohled zamiluje. Jisté je, že Platóna a Schopenhauera citující podivín z Kyjova, se i přes svůj nezájem o světové dění vydal na velmi svébytnou fotografickou pouť, vyzbrojen klasickým malířským vzděláním a technikou vyrobenou na koleni, ve svém snažení vytrval po desetiletí nepovšimnut a i přes svůj naprostý nezájem dnes patří mezi světově uznávané autory. Nakolik jsou jeho snímky zajímavé posuďte sami, doufám že se mnou o názor v komentářích podělíte.

A proč v článku neukážu jedinou fotografii? Protože na jeho závěr přikládám velmi hezký dokument, který je snímků plný, také Tichého promluv a prostředí ve kterém žil, což je vůbec nejhezčí způsob jak si o jeho obrazech udělat obrázek.



Zobrazeny komentáře (4 - 1)

  • 4

    Avatar

    Podle me je to jeden z nejzajimavejsich autoru. Jeho osobity postoj je jedinecne kouzelny. Ze si za hlavni motiv zvolil zeny... ale neutvarel je jako modelky... je uzasne. A ta rozmazana dila jsou excellent. Inspirativni clovek.

    Václav, 28.03.2016 | Reagovat

  • 3

    Avatar

    Reaguje na (1) | dobry den pani Hano a pani Lucie, chtela jsem se zeptat na vas osobni kontakt na kterem bych vam rada polozila par otazek o p.Tichem. Jedna se o nestranny projekt o tomto muzi, kde ma kazdy nazor a vlastni zkusenost prostor. Dekuji

    Kamila Steh, 24.08.2015 | Reagovat

  • 2

    Avatar

    Jj, pamatuju si ho z detstvi, kdy jsme jezdili k babicce do Kyjova... Kdyz jsme se sestrou zlobyly, nasi nas strasili, ze si nas odvede Tichy...! Kdyz jsme ho pak potkavaly na namesti, vetsinou uz rano u bufetu, mely jsme respekt... Byl obleceny vzdy v cernych pozasivanych hadrech, dlouhy mastny vlasy a vousy, patrne nemyty a v ruce trimal neco, co tvarem pripominalo fotak,splacany z kartonu, lepenky, gumicek, spagatu a buhvi ceho dalsiho... Fakt bych ho oznacila za podivina, nez za kohokoliv jineho... Tot moje vzpominka

    Hana Erhartová, 12.08.2015 | Reagovat

  • 1

    Avatar

    Dovolte vlastní názor z vlastní zkušenosti. Dodnes se mi obrací žaludek nad jnůmenem pana umělce. Pan Tichý stával ráno na autobusovém nádraží a s foťákem za zady se lepil na skupinky studentek směřujícich do škol. Odporně zaváněl nejen alkoholem. Když na vás takový člověk sáhne, rozhodně nejste poctění mistrovým zájmem. Ode mě dostal facku a ten pocit na zvracení spojeny s jeho osobou mi zůstane do smrti. Pokud by jenom fotil zdálky prosím- klidně pan umělec. V reálu věčně opilé, zapáchající individuum. Mam proto výraz PRASE.....

    lucie, 30.07.2015 | Reagovat

Vložit nový komentář

: *

:

: *


Tip: odkaz na konkrétní komentář vytvoříte tak, že napíšete jeho číslo do hranatých závorek. Příklad: [1] na webu zobrazí odkaz na komentář číslo 1

Komentáře slouží ke zveřejnění vašeho názoru, děkujeme za vaše příspěvky. Jako provozovatelé této diskuse si vyhrazujeme právo na odstranění nevhodných komentářů.


Související články

Fotografie z galerie

Přejít do galerie

Související články

Nejbližší události

Nové recenze

Přihlásit

Přihlásit pomocí Facebooku

nebo e-mailem


Košík

Způsoby doručení

Doprava zdarma od 10 000 Kč

Nahrát fotku

Do fotosběrny Do galerie

Do fotosběrnyDo galerie

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Souhlasím