Megapixel na cestách: Víkendové Slovinsko očima brněnského týmu

Megapixel má 3 kamenné prodejny a jednou z nich je i ta naše brněnská - zbrusu nová, a ještě v centru. Obzvlášť hrdí jsme na "kalibračku" - místnost, která má kalibrované osvětlení na teplotu denního světla a 3 profesionální stanice (střih videa, grafika a podcast). Určitě se u nás někdy zastavte, ať si ji sami můžete vyzkoušet. To, o čem vám ale chci dnes vyprávět se odehrávalo jinde.

Foto: Lukáš Kala

Nápad

To, že spolu v týmu trávíme každý den 8 hodin s sebou nese mnoho následků, mnoho zážitků a poslední dobou i mnoho nápadů. Jedním dobrým nápadem bylo, že vyrazíme společně na trip. Ideální příležitostí byl říjnový víkend, který jsme díky státnímu svátku trávili mimo prodejnu. Jako nadšení fotografové, jsme měli vyhlídnutých spoustu lokalit, ale odhodlali jsme se vzít Símu (oddělení zásobování a zákaznického servisu) a vyrazit do Slovinska na Mangartské sedlo. 

Foto: Martin Jurák

Cesta, očekávání, zklamání, nadšení, spokojenost

Myslím, že název kapitoly mluví sám za sebe. Nechci tu psát nic o tom jak a kudy jsme jeli, ale spíš jednotlivé postřehy, které nám ovlivnily celý víkend. Berme to tak, že cíl byl jasný - vidět toho co nejvíc, nafotit top fotky, natočit video, spáchat pár “tajmlapsů” a nakonec i “lajfstajlovek”. Než jsme vyjeli, naskytla se nám zásadní otázka. Jakou zaujmeme formaci? Auto, které máme k dispozici, nabízí mnoho možností. Po důkladné konzultaci, vyšla vítězně formace 2-2-1 (Síma v kufru). Jak to po sobě čtu, Síma vystupuje jako slabší člen výpravy, opak je však pravdou.

Foto: Lukáš Kala

 

Plán vs. realita. Znáte to, naplánujete si vše podle představ, objednáte počasí i podmínky, a nakonec vyjíždíte s pocitem mírné nervozity a očekávání, protože předpověď hlásí chladno a déšť. Cesta utekla rychle, najednou jsme ve 3 hodiny ráno vjížděli do serpentin až k vrcholu. Osazenstvo auta bylo plné očekávání, zda vyfotíme hvězdy a pak to přišlo. První překážka. 2 kilometry pod vrcholem se setkáváme s cedulí zákaz vstupu spolu s nápisem padající skály.

Máme tu další fázi celé kapitoly, kulantně řečeno, zklamání. Vidina východu slunce z vysněného, díky Google maps internetově probádaného, místa se rozplynula. Co teď? Zaparkovali jsme auto na nejvýše položeném, cestou dostupném místě a čekali na rozbřesk, kdy konečně něco uvidíme. Co bylo pak? Myslím, že fotky mluví za vše. Nadšení, že vyšly ranní mlhy, bylo patrné na nás všech. Vše zlé je k něčemu dobré a od té chvíle jsme 2 dny neslyšeli nic jiného, než cvakání závěrek a Simčinu hlášku: “Kluci, tak co si s sebou vezmete na pustej ostrov?” 

Foto: Lukáš Kala

Kde jsme to vlastně byli?

 

1. Mangartské sedlo - skoro - 46°26'03.1"N 13°38'20.5"E 

Foto: Martin Jurák

2. Lago del Predil - 46°25'11.4"N 13°33'55.5"E 

Foto: Václav Tršo

3. Laghi di Fusine interiore - 46°25'11.4"N 13°33'55.5"E 

Foto: Václav Tršo

4. Okolí Lago di Fusine Superiore - 46°28'35.0"N 13°40'05.3"E

Foto: Václav Tršo

5. Jezero Jasna - 46°28'29.6"N 13°47'00.5"E

Foto: Martin Jurák

Tohle ještě není konec

Jak je u nás zvykem. Z každé takové akce si vezeme nespočet zážitků a o něco víc záběrů, o které se postaral Filip a zároveň z nich sestříhal zajímavé video - posuďte sami. 

Konečná

Jak jste jistě poznali, cílem nebyl cestovatelský článek, ale výlet plný natřískaných esdéček a ikskvédéček. Potvrdili jsme si, že je důležité mít na pracovišti skvělý tým, který má podobné zájmy. Vyrazit pak na prodloužený víkend, který má za cíl zachytit atmosféru místa, můžete s tak skvělými parťáky opravdu kamkoli.

Foto: Václav Tršo

Na vaší další návštěvě brněnské pobočky se na vás bude těšit Simča ze zákaznického servisu, specialisti Filip, Martin, Lukáš a Míša, zástupce vedoucího Tomáš a Vašek, vedoucí prodejny.