Myslím, že i v Čechách jsou velmi zajímavá místa pro focení krajin, říká fotograf a ambasador Megapixelu Martin Rak

Jak ses vlastně k focení dostal a jak dlouho fotíš?

V kontaktu s fotoaparátem jsem od útlého dětství, protože můj děda byl vášnivým amatérským fotografem. Už někdy v pěti, šesti letech mi dal první fotoaparát na kinofilm. Tehdy to byla nějaká ruská Směna tuším. Na ní jsem se naučil základní nastavení času, clony, co je citlivost filmu atd. Tehdy jsem přičichnul k tomu jak ten foťák vůbec vzít do ruky a jak se skrz něj dívat. Ale fotil jsem spíš takový cvaky, z ruky, nebylo to nic promyšleného. A takhle to pokračovalo až do nějakých mých dvaceti let.

Až někdy v roce tuším 2008 nebo 2009 jsem si koupil první digitální zrcadlovku a od té doby jsem začal fotit tak nějak vážněji, se stativem. To už byly věci, co dělám dodnes, takže hlavně krajiny ráno a večer. Focení je vlastně můj největší koníček a obětuji mu většinu svého volného času.



Co to bylo za zrcadlovku, kterou sis koupil před těmi deseti lety?

První byl Canon EOS 400D a později jsem si pořídil Canon EOS 50D. S tím 400 déčkem jsem si tak nějak oťukal digitál, co to umí, a pak, když jsem si koupil to 50D, tak následovala práce se stativem, s filtry... a od toho se začalo odvíjet takové profesionálnější focení.

 

 

Říkal jsi, že focení je tvůj koníček, takže předpokládám, že se tím neživíš?

Já pracuji už od vysoké školy jako obchodní zástupce americké firmy Marmot, což je outdoorová firma, a mám na starosti zastoupení pro Českou a Slovenskou republiku.



Potkalo se nějak focení jako koníček s prací pro outdoorovou společnost?

Určitě, protože při focení využívám právě outdoorovou výbavu, kterou dostávám, ať už to je kvalitní oblečení, rukavice atd., a myslím, že se to právě hezky doplňuje. Focení mě teď už taky částečně živí a je to právě takové vyvážené. Ten obchod je spíš o kontaktu a práci s lidmi a focení je zas o tom být někde venku sám v přírodě, kde si člověk vyčistí hlavu. A obojí mě baví, takže jsem určitě spokojenej.



Mluvil jsi o tom, že už tě to částečně živí, ale krajinářská fotografie je zrovna žánr, který člověka uživí jen těžko. Na jaké bázi tedy fungují ty komerční věci?

To je pravda. Asi se nedá uživit tím, že bych fotil krajinky a pak se je snažil někde prodat, i když nějaké fotografie prodávám například do kalendářů, publikací atd. V krajinářské fotografii je ale poměrně velký komerční potenciál v krajinářských workshopech, kurzech a možná i přednáškách. Dále také spolupracuji s různými firmami z oboru, jako například s vámi, Megapixelem, kde dělám ambasadora. Podobně jsem provázán třeba i s Canonem, takže tam si myslím, že je částečně komerční potenciál.

Vím, že jsi jeden z mála fotografů, který se zaměřuje na českou krajinu. Spousta jiných fotografů zastává názor, že zahraniční destinace jsou mnohem zajímavější, exotičtější, a u nás není tolik zajímavých lokací. Jak se na to díváš?

 

Myslím, že i v Čechách jsou velmi zajímavá místa, i když ne tak velkolepá, jako třeba v Dolomitech, Patanogii, Kanadě nebo na severozápadě USA. Na druhou stranu, tyhle lokace světového formátu jsou všude profláknuté a podle mě není tak těžké na těchto ikonických místech udělat dobrou fotografii. Negativní ale je, že na těchto destinacích jsou  zástupy fotografů a v podstatě všichni fotěj to samé. Mám pocit, že u nás začíná být podobná situace na jižní Moravě, kam jezdím asi poslední 4 roky. Za tu dobu vidím exponenciální nárůst fotografů. Je tam několik českých workshopů, zahraniční workshopy, jezdí tam Američané, Rusové, dokonce i Korejci. Navíc se tam fotí hodně teleobjektivem, takže těch zajímavých motivů, co se týče kompozice, zase není tolik. Tak už i u nás jsou světově známá místa. To je na jednu stranu dobré jako reklama pro Českou republiku, ale z pohledu fotografa mě taková místa trochu přestávají bavit.



Jaké máš rád lokace u nás?

Nejvíc zajímavá mi přijde asi oblast na sever od Prahy, počínaje Českým středohořím, přes Krušné hory, České Švýcarsko, ale i třeba Jizerské hory a Ještědský hřbet. To je oblast, kam jsem jezdil už jako dítě s rodiči na víkendy a na dovolenou, takže to tam velmi dobře znám a líbí se mi tam. Ale i z hlediska fotografického to jsou místa, která mají velký potenciál.

Pak je tu samozřejmě České Švýcarsko, kde přestože jde o poměrně malou a kompaktní oblast, tak těch motivů je tam opravdu hodně.

Když už jsme nakousli techniku, kterou používáš... Mluvil jsi o tom, že jsi začínal na Canonu, takže předpokládám, že jsi zůstal věrný této značce? Co máš za výbavu v současnosti?

Momentálně je to Canon EOS 5DS R, k tomu širokáč Canon 16-35mm/4. Předtím jsem fotil starým objektivem 17-40mm/4. Nevadí mi minimální clona f/4, protože většinou potřebuji proostřit celý snímek, a proto pracuji s větším zacloněním objektivu. Dále používám teleobjektiv Canon 70-300mm, taky eLkový. Na něm je super, že je velmi kompaktní, vejde se do batohu a i ostrost má velmi dobrou. To jsou moje dvě hlavní skla. Pak mám ještě makroobjektiv Canon 100mm, ale tím v poslední době moc nefotím. Občas vytáhnu ultraširokáč od Samyangu 14mm/2,8. Na to, že je poměrně levný, tak má světelnost f/2,8, a i když má jenom manuální ostření, tak na noční oblohu a na hvězdy je to super objektiv.

Prozradíš nějaké svoje know-how, co se týče nastavení fotoaparátu? Třeba oblíbenou clonu, nebo ohnisko. Já třeba když fotím krajiny, tak se většinou u clony pohybuji někde mezi f/11-14 a jiný clony téměř nepoužívám. Jak to máš ty?

Mám to hodně podobně. Jak říkáš clona f/11 - f/14, možná když tam není popředí, tak používám clonu 8 na tom širokáči, protože tam mi konkrétně u toho objektivu 16-35mm přijde, že má nejlepší ostrost. Zvláště na tom 5Ds R s vysokým rozlišením je u vyššího zaclonění znát difrakce objektivu a ta osmička mi přijde, že je v tomto směru taková ideální. Ale samozřejmě, když tam mám nějaké popředí, tak musím dát vyšší clonu, protože mě nebaví řešit nějaký focus stacking, takže skutečně v těch 90% používán clonu f/11 - f/16. Ale tu clonu f/16 používám spíš tehdy když mám sluníčko v záběru a chci udělat hezkou hvězdičku z paprsků, ale bez toho slunce se snažím na tak vysokou clonu nefotit.



Co se týče postprocesu, tak předpokládám, že fotíš do RAWu, pracuješ s vícenásobnou expozicí a pak si fotky skládáš?

Většinou jo, když má scéna velký dynamický rozsah, tak si udělám jednu expozici na oblohu a druhou na spodní část snímku a pak to spojuji.

Takže Ti stačí jenom dva snímky? Vím, že někdo používá třeba 3, 5, nebo i 7 záběrů s různou expozicí.

Ve většině případu mi stačí dva snímky, výjimečně udělám tři, třeba když je to slunce hodně ostrý, tak tam dám jeden snímek navíc. Jde i o to, že se vlastnosti snímačů pořád zlepšují, takže když se to pak trochu potahá, projasní se stíny a ztlumí světla, tak to stačí.



Skládaš to pak ručně, nebo používáš nějaký program?

Skládám to ve Photoshopu, kde to dělám pomocí vrstev a přes masky si vybírám ta nejlépe naexponovaná místa. Mimochodem, hodně se mi na to osvědčil grafický tablet od Wacomu, který mám už několik let. Když člověk pracuje ve vrstvách, tak je to k nezaplacení. Ale v poslední době jsem párkrát použil i HDR modu v Lightroomu a vychází to docela dobře. Je vidět, že ten software zlepšují, protože u těch starších verzích to tak hezky nevycházelo.

Neříkám, že tak dělám všechno. Složitější záběry pořád skládám ručně, ale na začátku třeba vyzkouším, jak si s tím poradí ten Lightroom, a pak se rozhodnu, jestli je to dobré, nebo jestli si to složím ručně.

Používáš na objektiv nějaký filtry?

Z filtrů pracuji hlavně s polarizačním, když fotím například vodu a potřebuji se zbavit odlesků nebo nasytit barvy, ale při focení krajiny ho nepoužívám vždycky. Když je ve záběru hodně oblohy, tak polarizační filtr může ztmavit jen určitou část a efekt není vždycky rovnoměrný. To se týká hlavně širokých objektivů. Používám ho ale třeba na dalším sklu, kde zabírám z krajiny jen část, a pak je efekt polarizace rovnoměrný - a navíc potlačuje opar.



A co přechodové filtry?

Samozřejmě, že je mám, ale nepoužívám je zdaleka tak jako dřív. Je to hlavně tím, že pracuji se skládanou fotografií, jak jsem již říkal. Maximálně, když pracuji s delším časem expozice, který si protáhnu ND filtrem, a nechci dělat několik dlouhých expozic zvlášť na oblohu a zvlášť na krajinu, tak tam dám i přechoďák.



Kde jsi teď naposledy fotil nebo odkud ses vrátil v poslední době?

Naposledy mimo Českou republiku jsem byl na začátku května ve Slovinsku. Můj původní plán tam byl fotit Bledské jezero a oblasti okolo, kde jsou zajímavé soutěsky, vodopády a kostelíky na kopcích. To je zase focení primárně na delší skla, protože se to fotí přes údolí a když je ráno mlha. Ale nedařilo se světelně, až poslední ráno. Předpovědi říkaly polojasno a možnost mlh, ale vždycky se zatáhlo a nevyšlo světlo, takže až poslední focení bylo celkem zajímavé. I tak to ale stálo za to.

Zase na to, jak je to Slovinsko malá země, tak je tam ohromný krajinářský potenciál a jsou tam hory a pěkný kopečky v podhůří, mořský pobřeží, takže je to určitě vděčná oblast na focení po celej rok.

Taky jsem tam měl na vyzkoušení půjčenej Hasselblad X1D, takže s tím jsem tam poprvé fotil. K němu dva objektivy 24mm a 35mm po přepočtu na film, a byl jsem z toho hodně překvapený, co se z toho velkýho čipu dá vytáhnout i na nějaký vyšší ISO, když se to pak tahá ze stínů, tak i z jedný fotky se dá dostat neskutečný množství dat.



Kolik si přivezeš zhruba fotek z podobných výprav?

To nejde říct takhle obecně. Když se zadaří a je dobrý světlo, tak to může být i 100 fotek za to jedno ranní focení, ale jindy třeba vůbec nevytáhnu foťák. Ale hodně záleží na tom, co fotím. Když pracuju s delší expozicí, tak nestihnu udělat víc snímků, a pokud naopak fotím třeba v protisvětle s mlhou, tak se snažím dělat víc záběrů kvůli bracketingu, takže to pak naroste. Ale těch finálních fotek z týdenního výletu, se kterýma jsem spokojenej, je většinou tak pět, a to jsem rád. Samozřejmě, když je člověk na místě, tak cvaká, ale pak se snažím vybírat jen to nejlepší.

Chystáš se někam v nejbližší době?

No, v létě spíš asi jenom po Čechách, protože na konci července čekáme miminko, tak to budu určitě doma. V září mě čeká několik workshopů, pravděpodobně týden v Kanadě, v říjnu Dolomity. Tam budu pár týdnů. Na to se opravdu těším. A když vyjde nějaký čas, tak bych se chtěl podívat někam po Čechách, ať už tady kolem Prahy, nebo to Českosaské Švýcarsko. Chtěl bych se taky pověnovat víc těm Jizerským horám. Mám tam vyhlídnutých pár zajímavých lokalit. Mně i přijde, že častokrát jsem zklamaný, když jsem byl třeba v loni v Kanadě a těšil jsem se tam, na místě jsem si to focení samozřejmě užíval, krásná krajina, krásný místa, ale člověku někdy nevyjdou úplně podmínky, a pak nepřiveze nic, co by ho to až tak nadchlo po tý světelný stránce. Někdy je to trochu o štěstí... a nebo by tam člověk musel strávit třeba dva měsíce, což taky vždycky úplně nejde. Kdežto v těch Čechách člověk může sledovat počasí a za dvě hodiny je na lokaci.

Hodně cestuješ a mluvil jsi o workshopech v zahraničí. Setkal ses někdy s nějakými problémy, ať už z hlediska legislativy, nebo třeba co se týče focení v národních parcích a tak podobně?

S tím jsem zatím naštěstí problémy neměl, tedy alespoň ne v zahraničí. Ale vzpomínám si, že jsem měl loni trošičku problémy na kurzu v Českém Švýcarsku s jedním ochranářem. Fotili jsme v Tiché soutěsce, v Hřensku, což je první zóna národního parku, kde by se vůbec nemělo chodit mimo značené cesty. Musím přiznat, že když jsem tam dříve fotil, tak jsem vždycky sešel z hlavní cesty kousek k potoku, protože tam má člověk lepší záběr a dá se tam toho vymyslet víc. Je tam samozřejmě dřevěné zábradlí, ale všichni fotografové tam běžně fotí. No a já jsem tam byl s účastníky kurzu, přelezli jsme to a šli jsme asi 3 metry z cesty k potoku. Přiběhl tam na nás ochranář a nebylo to úplně příjemný. Všem chtěl dát pokutu a tvrdil, že tam plašíme lososy, vysokou zvěř atd. Nakonec jsme to nějak ukecali. Vtipné bylo, že po tom, co odešel, tam kolem nás projel traktor, kterým tam vozí lodičky do té soutěsky. Ten asi ty zvířata nerušil. :)



A v zahraničí všechno v pohodě?

Jo, tam naštěstí v pohodě, ale aby to nevypadalo, tak se opravdu snažím respektovat zákony a předpisy. Třeba o tom, kde se nesmí stanovat, a tak. Nemám třeba dron, ale vím, že se dronů teď týká hodně zákazů, hlavně v těch národních parcích je to skoro všude zakázaný. A určitě je dobrý to respektovat, třeba kvůli hnízdícím ptákům a kvůli přírodě, zvlášť na jaře a v létě.



Pro kolik lidí děláš workshopy a  kolik fotografů se dá ukočírovat v terénu?

Je to maximálně do těch 10 lidí, ale na  delší cesty preferuju kolem 6 - 8 účastníků. Pak se jim můžu víc věnovat a je to osobnější.

Všechny workshopy proběhly bez nějaký dramatických událostí?

V podstatě jo, až na loňský workshop v Kanadě pro anglicky mluvící klienty. Měl jsem tam pána, kterému při posledním nočním focení, kdy jsme pozorovali a fotili polární záři, spadnul foťák i s objektivem do vody. Fotili jsme na takovém molu, kdy byly okolo loďky, a on šel ke kraji a v domnění, že je ještě na molu, šlápnul do jedné z nich. Ta se s ním převrátila a on spadl i s výbavou do vody. Co pak mám informace, tak se foťák vyčistil, koupil nový objektiv, ale vlastně to nakonec dopadlo lépe, než se zprvu zdálo. Ta voda byla naštěstí čistá, a navíc ho hned vytáhnul. Ještě že se to stalo na konci workshopu. Kdyby se to stalo na začátku, tak by to pro něj bylo podstatně horší.

Jinak musím zaťukat, jiný další problémy nebyly.

Když jsi zmínil zahraniční klienty, zeptám se, jestli vnímáš nějaký rozdíl mezi mentalitou českého a zahraničního krajináře, myslím ve způsobu tvorby nebo celkově v přemýšlení nad fotografií krajiny.

Myslím, že je to dost podobný. I třeba když se pak člověk dívá do těch jejich hledáčků nebo na to, co vyfotí, tak je to velmi podobné, často dělají i stejné chyby. Takže tam opravdu žádné velké rozdíly nevnímám.

Možná ta zahraniční klientela má trochu vyšší nároky na nějaký komfort. Proto taky ty zahraniční workshopy většinou děláme jako all-inclusive a zařizujeme i dopravu a ubytování v lepších hotelech, protože si účastníci potrpí na trochu vyšší standard. Samozřejmě i u nás je taková klientela, ale většině lidí nevadí, když jsou na nějakým levnějším penzionu. Pro ty zahraniční klienty chci spíš nabídnout i ubytování s nějakou restaurací, protože se nechtějí o nic starat. Kdežto když jedu někam  s českými fotografy, tak si klidně někde vytáhnou svačinu nebo si připraví jídlo sami v apartmánu.

Mluvil jsi o tom, že chyby jsou vesměs u všech podobné. Jaké vidíš nejčastější chyby na workshopech?

Když to vezmu z kompozičního hlediska, tak mi přijde že účastníci častou cpou nějaký hlavní motiv hodně blízko okraje snímku. Já mám rád, a vždycky jim říkám, že když je tam nějaký objekt, třeba budova, strom nebo hory, tak je dobré, aby to mělo nějaký prostor okolo. Aby to nebylo natlačený do rohu, ale spíš do toho zlatého řezu. Nebo když je tam víc těch elementů, tak aby jim dali prostor, aby to dýchalo.

Pak je celá řada dalších chyb, ale jako zásadní mi přijde, že mnoho lidí podceňuje výbavu. Krajinu fotíme převážně ze stativu a lidi mají často drahé zrcadlovky, tedy špičkové, ale zároveň velké a těžké stroje. Jsou ale schopný je posadit na nějaký rozviklaný stativ s pochybnou hlavou. A zvláště pak když fouká, tak se to celý třese. To jim i kolikrát přijdu pomoct a snažím se o nějakou precizní kompozici, kterou chci natvrdo stativem zafixovat, aby se to nehýbalo a neposouvalo, a většinou to moc nejde.

Moje rada pro každého krajináře je, že pokud chcete opravdu kvalitní fotky, pořiďte si pořádný stativ a hlavu, aby to šlo všechno dotáhnout a aby měl stabilitu.

Používáš nějaké aplikace do telefonu, které by Ti s krajinářskou fotografií pomáhaly?

Používám různý aplikace na počasí, Weather radar a WeatherPro. Obě to jsou zahraniční aplikace na počasí, které mají v sobě radar, takže mi to ukazuje i oblačnost, a podle toho se dá vyčíhnout třeba to, jestli budou nějaké pěkné mraky. Potom používám PhotoPils, na pozorování polohy slunce. To je důležité proto, že některé lokality se dají fotit třeba jen v zimě, jiné zase v létě, a jinak na to konkrétní místo kolikrát slunce vůbec nesvítí. Takže podle těchto aplikací chodím na různá místa v závislosti na roční období. Jinak v tom PhotoPilsu je vidět i noční obloha, takže se podle toho dá zakomponovat mléčná dráha, fáze měsíce i jeho východ a západ. Navíc má v sobě i nějaké pomůcky na hloubku ostrosti, hyperfokální vzdálenost atd.

Chystáš nějakou výstavu, knížku nebo máš v hlavě nějaký projekt?

Co se týče výstavy, tak přemýšlím delší dobu nad tím, že bych udělal něco se zaměřením na českou krajinu, ale ještě nemám konkrétnější představu. Chtěl bych to připravit během následujícího roku. Rád bych, aby to byly nějaké větší tisky, aby to vyniklo tak, jak jsem zamýšlel při tom focení. Přece jenom, když se člověk podívá na metrovou fotografii, tak je to něco jiného, než když se dívá na monitoru nebo - jako dneska většina lidí - na telefonu.



Jinak, knížka by byl můj sen. Delší dobu už se o tom bavím s Tobiasem Richtrem, což je můj kamarád, německý fotograf, který také fotí Česko-Saský Švýcarsko, ale hlavně na té německé straně, takže to je takový náš dlouhodobý cíl. Chtěli bychom připravit dvou- nebo trojjazyčnou publikaci o téhle oblasti. Tak snad se podaří najít nějakého nakladatele.



Takže jsi v kontaktu i se zahraničními fotografy?

Jsem docela dost, řekl bych, že na tohle je dobrý Instagram, díky kterému jsem se poznal s dost fotografama, a s některýma jsme se i sešli osobně, ať už v Čechách, nebo po světě, což je vždycky fajn.

V rámci tvého ambasadorství pro Megapixel pořádáme společně poměrně zajímavé workshopy. Ty jsou v podstatě velmi exkluzivní, protože jiné workshopy v Čechách neděláš. Přiblížíš případným zájemcům, na co se mohou těšit?

Samozřejmě vždycky hodně záleží na počasí. Na workshopu v Českém Švýcarsku se nejdřív půjdeme podívat do soutěsky Kamenice. Tam se dá fotit za každého počasí, ale ideální je, když je zamračeno nebo když lehce poprchává. Pak se dá dobře vyzkoušet práce s filtry a hlavně s polarizákem. To je především o focení v lese, potoků, případně i nějaké detaily kamenů ve vodě, mechů atd. Potom se přesuneme na vyhlídku ve skalách, kde se bude fotit západ slunce. Řekneme si, jak fotit protisvětlo, něco o kompozici, jak zahnout popředí na široké sklo, jak vypíchnout detaily v krajině dlouhým sklem atd.

Workshop - Fotografování v pohádkové krajině skal Saského Švýcarska

 

Druhý workshop v Praze je zaměřený vyloženě na práci s dlouhým časem a naučíme se používat silné ND filtry, 10 stop a více. Řekneme si hlavně, na co si dát pozor při focení na tak dlouhou expozici. Potom odpoledne se přesuneme do Megapixelu, kde proběhne vyhodnocení fotografií, a upravíme fotky z praktické části. Bude se řešit jak úprava v Lightroomu, tak převody do černobíla, protože zvlášť u těch dlouhočasových fotek ve městě to vynikne lépe, když se to převede do černobíla, takže si ukážeme i to.

Workshop - Fotografování dlouhých expozic v historické Praze

---

 

Rozhovor: Martin Rak - o focení v Kanadě

---

Rozhovor: Martin Rak - Krajinářská fotografie