Čas pokročil, tak si shrňme aktuální situaci v České republice. Je možné, že je můj pohled poněkud zkreslený prostředím, ve kterém se poslední dva měsíce nacházím, ale třeba to bude u vás podobné.
Nuže, zpěvné opeřenstvo za okny mé učebny, kabinetu a ložnice pravidelně korzuje se zobáky napěchovanými hmyzem, aby ukojilo svou žrádla chtivou droboť na hnízdech. Někteří teprve sedí na vejcích a užívají si relativní pohody, než jim nastane každoroční jarní řehole. Opozdilci, jež s návratem ze zimovišť tolik netlačili na pilu, dohání skluz kvapnou kopulací a výstavbou příbytků pro inkubaci svého nadcházejícího potomstva.
Intenzivně se zabývám zásadní otázkou, totiž, kde se uhnízdili čápi černí, kteří mi pravidelně krouží nad hlavou? No, a aby to nevypadalo, že jsem se tady úplně zahrabal v nějaké izolaci a že jsem úplně out, tak doplním report zprávami ze zahraničí. Rozumějte ze zbytku republiky. Moment, tady to čtu „Návrat žáků základních škol bude komplikovaný“. Hmmm, jako po každých prázdninách, slušelo by se dodat. Pětadvacátého května nám to tedy zase začne. Pojďte se spolu se mnou ohlédnout za těmi měsíci, kdy roli učitelů částečně zastávali rodiče a tabuli nahradily počítače, tablety a telefony.
Ráno zatopit a harmonizovat ducha hrou na kytaru
Když jsem v posledních týdnech fotografoval svého syna, vybavily se mi momenty z australského seriálu Skippy. Vzpomínáte? Škola daleko a výuka probíhala přes vysílačku. Doba pokročila a vysílačku nahradil WhatsApp, Skype nebo vzdělávací online platformy, ale princip zůstal. Dítě je tady a učitel někde za kopečky. Částečně se tak realizoval můj sen, vyučovat na dálku z tropů Jižní Ameriky, Asie nebo Afriky. Ráno fotit, odpoledne trousit moudro.
Realita za snem pokulhává snad jen v tom ohledu, že jsem tak činil z mírného pásu střední Evropy, ale pro začátek to taky není špatné. Do toho jsem samozřejmě fungoval i jako učitel potomstva vlastního, tedy jsem podobně jako učitel v Lakomé Barce fungoval coby samozásobitel. Co to obnáší, vyučovat vlastní děti teď asi mnozí z vás zakusili na vlastní kůži. „Po kom je to dítě proboha tak roztěkané?!“ „Mohl bys, prosím, necucat tu tužku?“ „Paní učitelce by sis taky dovolil říct, že se ti to dělat nechce?“ Klobouk dolů všem prvostupňovým (převážně) kolegyním!
„Můj koláček!“
A jak to tedy vypadalo u nás? Pokud vás to zajímá, tak jste zváni k nahlédnutí do naší lesní mikrotřídky.
Fotoreportáž
Každý den potřebuje mít jasný plán
No počkaj, zajac!
Michal luští morseovkou psaný vzkaz, kde je ukryté velikonoční překvapení
Výuka jedna na jednoho
Pro nejmenší je nejlepším učením nápodoba… ale takto se tužka opravdu nedrží
Škola hrou! V tomto případě, co dělat, když se za vámi zčistajasna objeví medvěd
Míša ukazuje paní učitelce, co namaloval
Kapr sčítací a had matematický
Po partičce šachů je čas na online četbu Posledního mohykána
Chvilka pro samostudium. Tak takhle se ten nočník používá…
Kytara po síti
Kytara po síti
Kytara po síti
Výuku tance zastane maminka
Artové velikonoční dopoledne; na pořadu dne malování vajec a obličejů
Trend doby, výdejové okénko
Velikonoční zajíček pět vteřin po rozbalení
Domácí salón krásy
Sousedská výpomoc
Mikroskopujeme ploník, měřík a rašeliník
Mikroskopujeme ploník, měřík a rašeliník
Praktické činnosti: loupání brambor
Praktické činnosti: příprava těsta na bábovku
Co si kdo upeče, to si taky sní
Co si kdo upeče, to si taky sní
Šifra byla vyluštěna! Dobroty se ukrývají v domečku pro skřítky! Bude co na palačinky, huráááá!
I v mladším školním věku si děti rády hrají s panenkami
Kurz botaniky pro nejmenší
Učíme se býti gentlemanem
Ropuchy zval ku lásce čas
Ropuchy si dávají dostaveníčko v místním rybníčku
Cestou od rybníčka ještě nasekat proutí na pomlázky
Příprava dřeva na otop
Chlapec je to jinak hodný, mouše by neublížil…
Alternativní způsoby rozdělávání ohně
Psaní světlem, tedy fotografie
Lesní studánky jsou zatím plné vody
Oblíbenou kratochvílí je hledání olivínů na lesních pěšinách
Motorkářka
Styl, svoboda, vítr ve vlasech
Děti, domů!
Budou chtít děti po tomhle zpátky do lavic?
Pár slov k technice
Většinu fotografií jsem pořídil s pomocí modelu Z6 od Nikonu. Na focení lidí je nové zaostřování na oči super věc. Možnost soustředit se na něco jiného, než jak zaostřit na oko, je velmi osvobozující. Nemusíte honit zaostřovací bod po omezené ploše optického hledáčku zrcadlovky a prostě necháte ostření na technice. Skvělé! Abych ale jen nechválil, tak rozpoznávání očí funguje pouze tehdy, když fotoaparát vidí i zbytek obličeje. Jen v tom případě jste pro přístroj člověkem.
Pokud tedy často fotografujete ženy zahalené v burce, nebude pro vás přínos nové technologie tak ohromující, jako pro mě. Mimochodem konkurence (aspoň ta od SONY) je na tom stejně.
Děti předvádí babičce a dědovi, co se přes den naučily
Co se týče nastavení přístroje, tak já jsem zapřísáhlý RAWista, a to hned čtrnáctibitový. Občas se prostě hodí mít informace v rukávu navíc, když vám expozičně ujede ruka. Pak není problém ze stínů nebo světel zachránit i to, co by v případě focení do jepegu skončilo úderem "dylítu". Většinu času jsem pracoval s automatickým nastavením ISO a manuálně nastavoval expoziční čas a clonu (režim M). Jedno z tlačítek vedle objektivu jsem nastavil jako blokaci expozice. Přeci jen ne vždy automatika odhalí váš tvůrčí záměr. Někdy jsem se dokonce uchýlil k poloautomatice v podobě předvolby clony (režim A). Co se týče volby objektivů, tak k danému žánru mi nejvíc sedí pevná pětatřicítka.
Partička mlýna s dědou
Ostrá jak břitva i na plnou díru (platí pro všechny Z skla) a podle mě ideální poměr šíře záběru a schopnosti izolovat fotografovaný objekt od pozadí. Kdybych měl stát před volbou jediného ohniska na lidi, bude to právě tohle. Na ptáky bych samozřejmě volil přibližně dvacetinásobek tohoto ohniska. Velká část fotografického procesu dnes patří post procesu v některém z editorů. A věřte nebo ne, je mezi nimi obrovský rozdíl v tom, jak si dovedou s vašimi RAWy poradit. Já jsem si velmi oblíbil práci v Capture One, které funguje opravdu neuvěřitelně dobře.
Máš šach, dědo!
Některé fotky, které jsem kdysi odepsal pro jejich needitovatelnost, jsem prohnal tímto programem a nestačil jsem se divit, kde všude jsem našel kresbu. Když jsem začínal s focením, fotil jsem lidi a fotil jsem černobíle. To mi v případě tohoto motivu nějak zůstalo. Fotka se tím tak nějak uklidí. Vysmýčíte z ní barevný balast a zůstane to podstatné. Dnes už se nepatlám s vývojkama, ale snímky odbarvuju buď ve fotošopáckém pluginu Silver Efex od Niku anebo, jako v tomto případě, přímo v Capture One.
Ještě pohádka a pak zuby a spát
VIDEO NÁVOD - Jak fotí doma Libor Vaicenbacher
8
Reaguje na (3) | Budu citovat mého kamaráda, který fotí převážně lidi a ten také na většinu fotek používá "širokáč" jako Vy, tedy 28 mm. Pak má v arzenálu ještě "záklaďák" 35 mm a "telák", rozumějte 50 mm. Každý žánr to má trochu jinak. Pro mě je záklaďák 500 mm :-)
Libor Vaicenbacher, 25.05.2020 | Reagovat
7
Reaguje na (5) | Ahoj Michale, moc děkuju, těší mě, že se Ti to líbí. Karanténě částečně odzvonilo, tak teď hurá na další témata :-)
Libor Vaicenbacher, 25.05.2020 | Reagovat
6
Reaguje na (4) | Dobrý den, Báro, moc děkuji. Ženě už jsem Vaši poklonu vyjádřil. Přeci jen od jiné ženy to potěší dvojnásob. Přeji hezký den.
Libor Vaicenbacher, 25.05.2020 | Reagovat
5
Moc povedený Libore!
Michal Ciml, 22.05.2020 | Reagovat
4
Teda to jsou nádherné fotky a krásné děti (a maminka samozřejmě taky)!
Bára Richterová, 20.05.2020 | Reagovat
3
Reaguje na (2) | To je samozřejmě pravda a občas jsem se se zkreslením pral. Ale i když mám třebas Fuji X100F, tak 35 mi paradoxně nikdy úplně neseděla. Když jsem byl ještě věrný Canonu, toužil jsem po něčem mezi 24 a 35... Dnes už vím, že je Sigma 28/1,4, ale před pár lety mi něco takového na FF moc chybělo.
Zdeněk Dvořák, 20.05.2020 | Reagovat
2
Reaguje na (1) | Děkuji za milá slova, Zdeňku. Máte pravdu, že domácí vzdělávání byla pro mnohé rodiče asi řehole na plný úvazek. Někdy byly asi oběti na obou stranách barikády, ale už se to období naštěstí (snad) chýlí ke konci. Ohledně volby objektivu. 24 mm je super ohnisko, zvlášť ve světelnosti 1,4. Jen musí být člověk opatrnější, aby z lidí nedělal ufony, když je natlačí příliš do rohu záběru. Ta pětatřicítka je v tomto ohledu přeci jen bezpečnější nástroj a při dané cloně umožňuje ještě větší kontrolu nad hloubkou ostrosti. Přeji Vám hezký den.
Libor Vaicenbacher, 20.05.2020 | Reagovat
1
Super fotky a to místo ke karanténě jako stvořené! Žít ve městě bylo nějaké období na bednu, ale fotit se též dalo. Učení na dálku je občas zážitek a udržet ve funkčnosti dcerku 10 let a syna 14 let, každý na jiné škole, každý s jiným učením na dálku a ještě v rytmu "střídavé" péče byl asi největší oříšek. K objektivu 35 je dle fotek bomba. Já dlouhé roky ujížděl na Canonu 24/1,4L, jenže tam to s tou ostrostí zase tak geniální nebylo... Dnes mi ho nahradila Fujina 16/1,4.
Zdeněk Dvořák, 20.05.2020 | Reagovat