Na samotě u lesa – aneb karanténní mikrotřídka očima Libora Vaicenbachera

Čas pokročil, tak si shrňme aktuální situaci v České republice. Je možné, že je můj pohled poněkud zkreslený prostředím, ve kterém se poslední dva měsíce nacházím, ale třeba to bude u vás podobné.

Nuže, zpěvné opeřenstvo za okny mé učebny, kabinetu a ložnice pravidelně korzuje se zobáky napěchovanými hmyzem, aby ukojilo svou žrádla chtivou droboť na hnízdech. Někteří teprve sedí na vejcích a užívají si relativní pohody, než jim nastane každoroční jarní řehole. Opozdilci, jež s návratem ze zimovišť tolik netlačili na pilu, dohání skluz kvapnou kopulací a výstavbou příbytků pro inkubaci svého nadcházejícího potomstva.

Intenzivně se zabývám zásadní otázkou, totiž, kde se uhnízdili čápi černí, kteří mi pravidelně krouží nad hlavou? No, a aby to nevypadalo, že jsem se tady úplně zahrabal v nějaké izolaci a že jsem úplně out, tak doplním report zprávami ze zahraničí. Rozumějte ze zbytku republiky. Moment, tady to čtu „Návrat žáků základních škol bude komplikovaný“. Hmmm, jako po každých prázdninách, slušelo by se dodat. Pětadvacátého května nám to tedy zase začne. Pojďte se spolu se mnou ohlédnout za těmi měsíci, kdy roli učitelů částečně zastávali rodiče a tabuli nahradily počítače, tablety a telefony.


Ráno zatopit a harmonizovat ducha hrou na kytaru

Když jsem v posledních týdnech fotografoval svého syna, vybavily se mi momenty z australského seriálu Skippy. Vzpomínáte? Škola daleko a výuka probíhala přes vysílačku. Doba pokročila a vysílačku nahradil WhatsApp, Skype nebo vzdělávací online platformy, ale princip zůstal. Dítě je tady a učitel někde za kopečky. Částečně se tak realizoval můj sen, vyučovat na dálku z tropů Jižní Ameriky, Asie nebo Afriky. Ráno fotit, odpoledne trousit moudro.

Realita za snem pokulhává snad jen v tom ohledu, že jsem tak činil z mírného pásu střední Evropy, ale pro začátek to taky není špatné. Do toho jsem samozřejmě fungoval i jako učitel potomstva vlastního, tedy jsem podobně jako učitel v Lakomé Barce fungoval coby samozásobitel. Co to obnáší, vyučovat vlastní děti teď asi mnozí z vás zakusili na vlastní kůži. „Po kom je to dítě proboha tak roztěkané?!“ „Mohl bys, prosím, necucat tu tužku?“ „Paní učitelce by sis taky dovolil říct, že se ti to dělat nechce?“ Klobouk dolů všem prvostupňovým (převážně) kolegyním!


„Můj koláček!“

A jak to tedy vypadalo u nás? Pokud vás to zajímá, tak jste zváni k nahlédnutí do naší lesní mikrotřídky.

Fotoreportáž

Každý den potřebuje mít jasný plán


No počkaj, zajac!


Michal luští morseovkou psaný vzkaz, kde je ukryté velikonoční překvapení


Výuka jedna na jednoho


Pro nejmenší je nejlepším učením nápodoba… ale takto se tužka opravdu nedrží


Škola hrou! V tomto případě, co dělat, když se za vámi zčistajasna objeví medvěd


Míša ukazuje paní učitelce, co namaloval


Kapr sčítací a had matematický


Po partičce šachů je čas na online četbu Posledního mohykána


Chvilka pro samostudium. Tak takhle se ten nočník používá…


Kytara po síti


Kytara po síti


Kytara po síti


Výuku tance zastane maminka


Artové velikonoční dopoledne; na pořadu dne malování vajec a obličejů


Trend doby, výdejové okénko


Velikonoční zajíček pět vteřin po rozbalení


Domácí salón krásy


Sousedská výpomoc


Mikroskopujeme ploník, měřík a rašeliník


Mikroskopujeme ploník, měřík a rašeliník


Praktické činnosti: loupání brambor


Praktické činnosti: příprava těsta na bábovku


Co si kdo upeče, to si taky sní


Co si kdo upeče, to si taky sní


Šifra byla vyluštěna! Dobroty se ukrývají v domečku pro skřítky! Bude co na palačinky, huráááá!


I v mladším školním věku si děti rády hrají s panenkami


Kurz botaniky pro nejmenší


Učíme se býti gentlemanem


Ropuchy zval ku lásce čas


Ropuchy si dávají dostaveníčko v místním rybníčku


Cestou od rybníčka ještě nasekat proutí na pomlázky


Příprava dřeva na otop


Chlapec je to jinak hodný, mouše by neublížil…


Alternativní způsoby rozdělávání ohně


Psaní světlem, tedy fotografie


Lesní studánky jsou zatím plné vody


Oblíbenou kratochvílí je hledání olivínů na lesních pěšinách


Motorkářka


Styl, svoboda, vítr ve vlasech


Děti, domů!


Budou chtít děti po tomhle zpátky do lavic?

Pár slov k technice

Většinu fotografií jsem pořídil s pomocí modelu Z6 od Nikonu. Na focení lidí je nové zaostřování na oči super věc. Možnost soustředit se na něco jiného, než jak zaostřit na oko, je velmi osvobozující. Nemusíte honit zaostřovací bod po omezené ploše optického hledáčku zrcadlovky a prostě necháte ostření na technice. Skvělé! Abych ale jen nechválil, tak rozpoznávání očí funguje pouze tehdy, když fotoaparát vidí i zbytek obličeje. Jen v tom případě jste pro přístroj člověkem.

Pokud tedy často fotografujete ženy zahalené v burce, nebude pro vás přínos nové technologie tak ohromující, jako pro mě. Mimochodem konkurence (aspoň ta od SONY) je na tom stejně.


Děti předvádí babičce a dědovi, co se přes den naučily

Co se týče nastavení přístroje, tak já jsem zapřísáhlý RAWista, a to hned čtrnáctibitový. Občas se prostě hodí mít informace v rukávu navíc, když vám expozičně ujede ruka. Pak není problém ze stínů nebo světel zachránit i to, co by v případě focení do jepegu skončilo úderem "dylítu". Většinu času jsem pracoval s automatickým nastavením ISO a manuálně nastavoval expoziční čas a clonu (režim M). Jedno z tlačítek vedle objektivu jsem nastavil jako blokaci expozice. Přeci jen ne vždy automatika odhalí váš tvůrčí záměr. Někdy jsem se dokonce uchýlil k poloautomatice v podobě předvolby clony (režim A). Co se týče volby objektivů, tak k danému žánru mi nejvíc sedí pevná pětatřicítka.


Partička mlýna s dědou

Ostrá jak břitva i na plnou díru (platí pro všechny Z skla) a podle mě ideální poměr šíře záběru a schopnosti izolovat fotografovaný objekt od pozadí. Kdybych měl stát před volbou jediného ohniska na lidi, bude to právě tohle. Na ptáky bych samozřejmě volil přibližně dvacetinásobek tohoto ohniska. Velká část fotografického procesu dnes patří post procesu v některém z editorů. A věřte nebo ne, je mezi nimi obrovský rozdíl v tom, jak si dovedou s vašimi RAWy poradit. Já jsem si velmi oblíbil práci v Capture One, které funguje opravdu neuvěřitelně dobře.


Máš šach, dědo!

Některé fotky, které jsem kdysi odepsal pro jejich needitovatelnost, jsem prohnal tímto programem a nestačil jsem se divit, kde všude jsem našel kresbu. Když jsem začínal s focením, fotil jsem lidi a fotil jsem černobíle. To mi v případě tohoto motivu nějak zůstalo. Fotka se tím tak nějak uklidí. Vysmýčíte z ní barevný balast a zůstane to podstatné. Dnes už se nepatlám s vývojkama, ale snímky odbarvuju buď ve fotošopáckém pluginu Silver Efex od Niku anebo, jako v tomto případě, přímo v Capture One.


Ještě pohádka a pak zuby a spát

VIDEO NÁVOD - Jak fotí doma Libor Vaicenbacher