Magazín

Fotoporadna

Nejčastější chyby při focení zvířat

Martin LukešAktualizováno: včera v 10:30 • Rubrika: Fotoporadna

Nejčastější chyby při focení zvířat

Fotografování volně žijících zvířat, neboli wildlife, je jednou z nejtěžších fotografických disciplín vůbec. A při těch všech věcech, na které musíte myslet, se dá udělat opravdu spousta školáckých chyb. Můžete se jim ale vyvarovat, když budete vědět, jaké to jsou. A přesně o tom je následující článek naší fotoporadny.

Obsah

Na co je důležité dávat pozor při fotografování zvířat

Pokud se tomuto žánru chcete věnovat na nějaké seriózní úrovni, počítejte s tím, že pro to musíte mít několik zásadních předpokladů. Prvním z nich je příslušná výbava. Tedy nejen fotoaparát, ale také objektiv, stativ, filtry a další důležité doplňky. No a dále musíte mít nastudovaná daná zvířata, která chcete fotografovat, ať už to jsou ptáci, obojživelníci, plazi, savci nebo třeba hmyz.

Počítejte navíc s tím, že budete často fotografovat ve velmi náročných světelných podmínkách, tedy v šeru, zimě, dešti nebo mrholení, a tak byste kromě té fotografické výbavy měli mít také adekvátní vybavení pro pobyt v přírodě. No a v neposlední řadě ani samotná expozice v podobných podmínkách není úplně snadná. Musíte být minimálně lehce nadprůměrní fotografové, abyste dokázali dobře zaostřit a nastavit expoziční hodnoty tak, aby bylo na fotografii vůbec něco vidět.

Focení zvířat ve volné přírodě | Megapixel
foto: Ondřej Chvátal

Co by měl znát wildlife fotograf 

Asi největší chybou každého začínajícího fotografa jsou takové ty střemhlavé skoky z útesu do moře, aniž by dotyčný věděl, co ho pár centimetrů pod hladinou čeká. Na sociálních sítích čtu dnes a denně dotazy typu: „Zítra jdu fotit svojí první zakázku/svatbu. Poraďte, jaký si mám vzít objektiv a jak mám nastavit foťák," nebo „o víkendu fotím na zakázku nějaké produkty v ateliéru, ale se studiovou fotografií nemám žádné zkušenosti, poraďte na co si dát pozor..."

Představte si to z druhé strany. Jak byste se asi tvářili, kdybyste přišli do zubní ordinace s kazem a člověk v bílém plášti by vám řekl: „Já jsem ve skutečnosti instalatér, ale říkal jsem si zkusit přivydělat jako zubař. Jen teď nevím, jak vlastně začít."

Bez dostatečného studia, praxe a zkušeností to jednoduše ani v jednom z případů nemůže dopadnout dobře. A u tak těžkého žánru, jako je fotografování zvířat, to platí dvojnásobně.

Wildlife fotografie | Megapixel
foto: Patrik Stanek

Ten, kdo se chce věnovat fotografování portrétů musí umět komunikovat s lidmi a pracovat se světlem. Krajinář by měl pro změnu umět pracovat s prostorem a kompozicí. A dobrý wildlife fotograf by měl být dostatečně zběhlý v tom, jak žijí jednotlivá zvířata, jaké mají zvyky, kdy spí, loví, chodí k vodě pít i v jakou dobu a kde odpočívají. Určitě není od věci také vědět období, ve kterém se páří, kdy mají mladé nebo vylétají z hnízda. Popřípadě v jakém období kladou vajíčka, ale také v jakých oblastech se vůbec během roku vyskytují.

Ze začátku vám to může ulehčit návštěva národního parku, kde je obecně známo, že se tam určité druhy zvířat vyskytují. I tak byste ale měli mít nastudované nějaké minimum o zvyklostech a životě fotografovaných zvířat, protože ne nadarmo se říká, že štěstí přeje připraveným.

V tomto směru vám pomohou nejrůznější přírodopisné knihy a dokumentární filmy, případně je dobré poradit se s někým, kdo se tomuto tématu věnuje déle a již má nějaké zkušenosti.

Fotografování zvířat | Megapixel
foto: Milan Fiala

Seznamte se s lokací, kde budete zvířata fotografovat

Pokud si nastudujete, kde se zvířata v přírodě vyskytují a jak se na místě chovají, musíte také vybrat to správně místo, odkud budete fotit. Možná si někdo řekne, že to zbytečně dramatizuji a dělám z toho kovbojku, ale důkladná obhlídka terénu a výběr lokace patří opravdu mezi důležité body. Optimální je, abyste byli spíše schovaní a místo, na kterém předpokládáte, že se zvíře objeví naopak otevřené a ideálně osvětlené. Jednoduše, když půjdete na čekanou například na jelena nebo srnky, nemůžete se postavit doprostřed louky, kde se obvykle pasou a čekat, že tam za vámi přijdou. Musíte najít úkryt tak, abyste z paseky nebyli vidět, ale měli co nejlepší výhled.

focení exotických zvířat | Megapixel
foto: Ilona Rosenkrancová

To ale není jediná věc, na kterou byste si měli dát pozor. Existuje celá řada další drobností, které mohou celý lov bez zbraní odsoudit k neúspěchu, nebo naopak díky nim ulovíte nějakou úchvatnou trofej.

Kromě místa, na kterém se zvěř vyskytuje, není od věci zjistit odkud na danou lokaci nejčastěji přichází. Pokud totiž přijdete ze stejného směru, ucítí vás dříve, než dorazí na místo. Pak už je jen velmi malá pravděpodobnost, že bude ve svém původním záměru pokračovat. Přístupovou cestu byste tedy ideálně neměli ani křížit. Je také důležité vybírat si místo vaší skrýše proti větru nebo alespoň z boku. V případě, že vás zvířata ucítí je obvykle vše ztraceno.

Focení divoké zvěře | Megapixel
foto: Milan Fiala

Počasí hraje při fotografování zvířat velkou roli

Kromě větru je určitě dobré se předem seznámit s aktuálním počasím a polohou světla na dané lokaci. Mohlo by se klidně stát, že přijdete na místo, vše si nachystáte a než se objeví nějaké zvíře na scéně, tak se otočí světlo nebo přijde krupobití. V dnešní době není problém před focením zkontrolovat předpověď počasí na dané lokaci, prohlédnout si meteoradar a načíst si polohu světla (slunce) v čase, který chcete strávit ve svém úkrytu.

V tomto směru mají ohromnou výhodu fotografové, kteří se nějakým způsobem zaobírají myslivostí nebo lovem zvěře. Myslivci a lovci pro vás proto mohou být ohromným zdrojem velmi užitečných a praktických informací. Pokud máte možnost nějakého ve svém okolí oslovit, udělejte to. Vždyť nejeden zkušený wildlife fotograf se rekrutoval právě z řad myslivců, lovců, nebo strážců národního parku. Právě ti mají totiž se životem a chováním zvířat velké zkušenosti a tak nejeden z nich nakonec vyměnil spoušť kulovnice za spoušt fotoaparátu.

Fotografování zvířat v oboře | Megapixel
foto: Miroslav Stříbrný

I na toto téma existuje celá řada odborných publikací. Vycházet můžete jak z těch, které se zabývají fotografováním zvěře, tak i z těch loveckých, případně z knih, které se věnují pobytu a přežití ve volné přírodě. Překvapivě ale také z publikací, které se věnují taktice a výcviku ostřelovačů. V nich najdete nejednu užitečnou radu, jak si vyrobit úkryt v terénu, jak se nejlépe schovat a zamaskovat, jak po sobě zahladit stopy, neprozradit se předem a také jakým způsobem psychicky ale také fyzicky přečkat nekonečné minuty nebo dokonce hodiny při čekání na svou pomyslnou kořist.

Jak si takové focení přece jenom zpříjemnit? Vždy je lepší přijít do úkrytu s určitým předstihem, abyste si stihli upravit svou pozici. V ní totiž můžete strávit i několik hodin a tak by měla být co nejpohodlnější. Technika a veškeré potřebné věci od svačiny přes pití, ochranné pomůcky proti nepřízni počasí pro vás i pro fotovýbavu po vše ostatní je dobré rozložit tak, aby bylo vše po ruce a nemuseli jste neustále štrachat někde v batohu a každou chvíli z něj něco lovit.

Focení zvířat ve volné přírodě | Megapixel
foto: Martin Šlais

Perspektiva a úhel pohledu při focení zvířat

Pří výběru místa nezapomeňte také na to, že právě to určuje z jakého úhlu a perspektivy budete scénu, respektive dané zvíře, fotografovat. Každý objekt, ať už živý nebo neživý, má nějaký tvar, profil a siluetu. Proto každému sluší trochu jiný úhel záběru.

Komerčně se věnuji také fotografování jídla, a když to na tento žánr přenesu, tak například pizzu, nebo polévku v hlubokém talíři nemohu fotit čelně z perspektivy stolu, protože by z tohoto úhlu byl vidět jen okraj s těstem, případně talíř, ale důležitý obsah by zůstal skrytý. Naopak burger nemohu fotit shora na plocho tzv. flat lay, protože by byla vidět pouze houska a z fotografie by nebyla patrná ani výška burgeru, natož náplň. A to jistě uznáte, že je v tomto případě nejdůležitější.

Focení zvířat | Megapixel
foto: Barbora Gábrišová

A podobně je tomu i u zvířátek. Některé mohou vypadat z vrchu zajímavě, ale vždy jde o konkrétní druh zvířete. Shora se dají fotit někteří plazi i obojživelníci, ale určitě nebude na takové fotce vypadat dobře pták sedící na větvi, jelen nebo jiný savec.

Z podhledu se dají pro změnu fotografovat ptáci v letu, ale u jiných zvířat to pravděpodobně fungovat nebude.

Focení ptactva v letu | Megapixel
foto: Josef Šálek

Obecně byste tedy měli fotit tak, aby zvíře vypadalo na fotografii co nejpřirozeněji a nejdůstojněji. Obecně se dá vycházet ze základního pravidla pro fotografování portrétů. Lidé by se totiž měli fotografovat z úrovně jejich očí, tedy ze stejné perspektivy, ze které oni vidí svět. U dětí a zvířat proto počítejte s tím, že musíte jít s fotoaparátem níž a u těch nejmenších tvorů není jiná cesta, než si pro přirozený záběr lehnout. Diváka totiž dostáváte touto perspektivou přímo do pomyslného světa daného tvora, a ta je pro něj často nová a mnohdy právě proto tolik úchvatná.

Focení psů | Megapixel
foto: Eliška Beránková

V případě, že si nejste jistí, z jakého úhlu a z jaké perspektivy vypadá dané zvíře nejlépe, zkuste najít inspiraci v tvorbě zkušenějších kolegů. Stačí se podívat do nějakého přírodopisného magazínu, na internet nebo třeba do Galerie Megapixel, kde jsou desítky tisíc fotografií zvířat ve volné přírodě.

Focení zvířat | Megapixel
foto: Stanislav Judas

Ideální kompozice pro fotografie zvířat

I při focení zvířat stojí za to alespoň trochu popřemýšlet nad kompozicí. Ta samozřejmě vychází vždy z konkrétních možností v dané situaci a pro daný záběr. Určitě ale stojí za to dodržet nějaká základní a obecná pravidla.

Focení divokých zvířat | Megapixel
foto: Daniel Klaput

Světlo přitahuje pozornost

Častou chybou, kterou mnohdy nemůže fotograf ovlivnit, je světlo samotné. To mnohdy jako na potvoru svítí úplně na jiné místo ve fotografované scéně, než je hlavní objekt zájmu. Bohužel nejste v ateliéru, abyste si světlo o kousek posunuli. Myslete ale na to, že světlo obecně přitahuje pozornost diváka. A pokud scénu nakomponujete tak, že bude nějaká část nasvícená hodně a oblast se zvířátkem bude utopená ve stínu, vzniknou tím hned dva velké problémy. Prvním je expozice. Velký rozdíl mezi světlem a stíny se vždy exponuje velmi složitě a fotografie obvykle vyjde ve světlech moc světlá nebo ve stínech moc tmavá. Přepal, nebo podexponovaná místa často zkazí jínak velmi dobrý záběr.

Focení zvířat ve volné přírodě | Megapixel
foto: Zdeněk Sleha

Druhým problémem je to, že pozornost diváka budou podvědomě přitahovat světlá místa, protože tak je naše vnímání nastavené a zvířátko bude o to méně viditelné. Jednoduše ho utopíte ve stínu a na fotografii tak vůbec nevynikne.

Většinou je proto lepší, když je scéna nasvícená konzistentně, tedy je buď celá ve stínu, nebo na sluníčku. Expoziční hodnoty tak jdou vyvážit mnohem lépe a světla i stíny neroztříští celý záběr.

Wildlife focení | Megapixel
foto: Barbora Gábrišová

Asi vůbec nejlepší variantou je nasvícená hlavně oblast, ve které se nachází samotný model v podobě zvířete. Tmavé okolí nijak netahá za oči ani neruší. Navíc barvy zvířete vyniknou v plné kráse a pozornost diváka je přitahovaná díky světlu na to správné místo. Takové podmínky jsou často jen a jen o štěstí.

Při takto ideálně nasvícené scéně nezapomeňte nastavit ten správný režim měření expozice. To celoplošné, které se běžně používá při fotografování krajiny, by v tomto případě nefungovalo úplně dobře. Expozimetr by velel fotoaparátu dopočítat expozici tak, aby prosvětlil tmavá místa a ta důležitější (světlá) pak půjdou do přepalu. Lepší je tedy použít středové nebo bodové měření v závislosti na tom, jak je světlá oblast zvířetem pokrytá v poměru ke zbytku plochy fotografované scény.

Fotografování zvířat | Megapixel
foto: Martin Veverka

Kompoziční pravidlo třetin

Osvědčeným kompozičním konceptem, který funguje v podstatě napříč všemi žánry, je pravidlo třetin. Klíčové prvky nebo hlavní objekt scény podle tohoto umístíme do jednoho z průsečíků, který tvoří dvě vertikální a dvě diagonální linie delící scénu na devět polí. Stačí když je tak nějak naznačíte. Ona už si to hlava diváka přebere.

Focení zvířat | Megapixel
foto: Barbora Gábrišová

Nikde ale není psáno, že při fotografování fauny ve volné přírodě nelze použít kompozici centrální. Ta se často považuje za fotografické klišé. Pokud ale fotografujete zvíře v detailu, nebo chcete aby bylo přes celou fotografii, například u nějaké sovy, pak není moc možností umístit modela jinam. Bude to pak takový trochu popisný záběr, ale i ten pro vás nebo pro diváka může mít určitou hodnotu.

S kompozicí se nebojte experimentovat. Pamatujte, že základní kompoziční pravidlo říká, že všechna pravidla se mohou porušit, pokud k tomu máte nějaký důvod. Aby to fungovalo, musí být záměr zřejmý a navíc by mělo jít o porušení vědomé. Než ale začnete tato pravidla porušovat, musíte je znát a umět je správně používat.

Sova | Megapixel
foto: Pavel Svoboda

Jak pracovat s barvami při focení zvířat

Svět výtvarna a svět zvířat mají jeden velmi důležitý společný prvek a tím jsou barvy. Jde navíc o jeden ze základních výrazových prostředků fotografa, takže bychom na to při focení zvířat měli myslet dvojnásobně. Obecně platí dvě základní pravidla, na kterých se dá skladba barev postavit. Těmi jsou barevná harmonie a barevný kontrast.

Fotografování zvířat | Megapixel
foto: Libor Koucký

Harmonie barev

V prvním případě by měla být fotografie sladěná do jednoho tónu barev a jejich odstínů, které si jsou „příbuzné". Při použití tohoto principu je nutné dávat pozor, aby se barvy zvířete neslily s pozadím, a to se v něm úplně neutopilo. Ostatně právě na tom je postavený princip evoluce některých zvířat, která dostala do vínku právě takové zbarvení, aby co nejvíce splynula s prostředím. To jim zvyšuje šanci uniknout pozornosti přirozených nepřátel a predátorů. Z opačné strany je tedy někdy těžké takové zvíře vůbec najít, natož vyfotografovat. A když už se to povede, je často na fotografii utopené tak, že divák musí hodně zkoumat detaily, aby ho vůbec našel. I to ale může být zajímavé!

Barevná harmonie nemusí ale jít až takto na krev. Hezké může například být, pokud tmavě zelenou žabku zachytíte před světle zeleným pozadím a podobně. Jde sice o určitý kontrast, kdy je zvíře dostatečně výrazné, ale barvy jsou v souladu.

Focení zvířat | Megapixel
foto: Jiří Kohout

Barevný kontrast

Druhou možností je postavit barvy proti sobě. Tedy teplé proti studeným, zelenou proti červené, oranžovou proti modré a černou proti bílé nebo žluté. V říši zvířat jsou tyto kontrasty považované za výstrahu a obvykle tak zvíře říká svému nepříteli „Dej si na mě pozor uštknu tě, bodnu tě, spálím tě!" Z podobného kontrastu mohou vzniknout velmi zajímavé snímky a tato šablona se používá i v dalších žánrech, jako je například fashion, produktová fotografie nebo v reklamní grafice.

Focení ptáků | Megapixel
Vítězslav Pužej

Pravidlo třech směrů

Ani u tohoto žánru nezapomínejte na pravidlo směru, kterým vedou určité prvky pohled diváka. Jde o:

  • směr pohledu
  • směr pohybu
  • směr linie

Všechny tři směry by měly vést diváka napříč fotografií, nebo do ní. Nikoliv ho z ní odvádět. Podvědomí je totiž nastavené tak, že se rádi necháme vést a může jít i o velmi nenápadné vodítko, jako je právě směr pohledu očí, směr pohybu zvířete, nebo nějaký tvar či linka, která někam míří. V případě, že toto pravidlo porušíte a zmiňované prvky povedou diváka z fotografie, vzniká velmi vysoká pravděpodobnost, že fotografie nebude fungovat. Vzbuzuje totiž v divákovi neklid a napětí vyvolané otázkami: Kam se zvíře dív? Kam se pohybuje? Navíc tím, že má divák tendenci dívat se někam za „scénu," podvědomě se mu uzavře obraz fyzicky definovaný samotnou fotografií.

Wildlife | Megapixel
foto: Zdeněk Sleha

Zkuste si najít klidné pozadí

Stejně jako výslednou fotografii ruší tyto podvědomé prvky, mohou ji rušit i ty vědomé, viditelné na první pohled. A jedním z těch hlavních je bezesporu pozadí. Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o reportážní záběr, tak ho většinou nelze nijak připravit či aranžovat. Dopředu obvykle nevíme v jakém místě se zvíře objeví, jaké za ním budou barvy, zda tam bude světlo, nebo stín, ani jak bude pozadí daleko od fotografovaného objektu.

Určitě můžete ale zkusit alespoň trošičku předpovídat. Zkuste si vybrat místo odkud chcete fotografovat tak, aby za fotografovanou scénou bylo pozadí co možná nejklidnější. Osobně doporučuji vyvarovat se průsvitům a světlým plochám obecně, dále výrazným prvkům v pozadí, což mohou být stavby, stožáry elektrického vedení, dopravní značky nebo dokonce dopravní prostředky, připadně lidé atd.

Fotografování ptáků | Megapixel
foto: Zdeněk Dvořák

Všechny tyto prvky totiž velmi přitahují pozornost a tím pádem ji také odvádějí od hlavního objektu, tedy zvířete samotného. Zkuste vnímat nejen rušivé tvary, ale také barevnou a světelnou tonalitu. Ta se přehlédne nejsnáze. Navíc tyto plochy na fotografii vypadají trochu jinak než ve skutečnosti. To je způsobenou prostorem, vzdáleností, ohniskem, perspektivou, světlem a hloubkou ostrosti. To, co vám očima nepřijde, že by nějak rušilo, může na fotografii doslova křičet.

Ideální je volit spíše neutrální pozadí z hlediska barvy i struktury. Hodně silným nástrojem může být například malá hloubka ostrosti, která rušivé pozadí zklidní. Té lze docílit objektivem s nízkým clonovým číslem, ale také dlouhým ohniskem a krátkou zaostřovací vzdáleností. Čím více otevřete objektivy, čím delší ohnisko použijete, čím kratší bude zaostřovací vzdálenost a čím dále bude pozadí od roviny zaostření, tím více bude pozadí klidnější a rozostřené. K pochopení tohoto principu vám mohou pomoci aplikace pro výpočet hyperfokální vzdálenosti a hloubky ostrosti.

Jak fotit zvířata | Megapixel
foto: Pavel Tvrdy

Světlo je důležité u všech fotorgafických žánrů

Zvířata se dají fotografovat při různém světle. Lze využít tvrdé i měkké, boční, horní, zadní a dobře může vypadat i ostré protisvětlo. Obvykle jste odkázaní pouze na světlo přirozené a navíc si nemůžete zvolit jeho intenzitu, směr ani charakteristiku. O to lépe byste měli umět využít všechny typy světla a volit takovou expozici, aby zvířátko vypadalo v daném světle co nejlépe.

Ledňáček | Megapixel
foto: Zdeněk Sleha

Začátečníkům se většinou mnohem lépe pracuje se světlem měkkým, tedy rozptýleným. Na to můžete narazit v případě, že je hustá oblačnost, nebo když je slunce schované za mrakem, případně když je fotografovaná scéna ve stínu. Celá scéna je nasvícená rovnoměrně, nikde neprosvítají světlá místa a z fotky netrčí světlé plochy, které by odváděly pozornost diváka. Rozptýlené světlo se také může vyskytovat například v lese, kde je fotografovaná scéna zastíněná větvemi stromů. V takovém prostředí ale pozor na průsvity, které by na pozadí nebo na zemi mohly tvořit světlé plochy nebo mapy. To může být velmi rušivé. O to víc, pokud se světlé plochy a útržky stínů objeví na zvířátku samotném. Nejen, že je mnohem těžší vyvážit expozici, ale podobná struktura může rozbít siluetu zvířete, posunout jeho barvy, a to pak nevypadá vůbec hezky.

Fotografovat se ale dá i při ostrém světle. Jen je potřeba hlídat, aby tvrdé stíny nenarušovaly důležité partie scény nebo zvířete samotného. Nejideálnější je, když slunce nasvítí především zvíře a pozadí může ustupovat do stínu. Pokud je tomu naopak, nevyniknou barvy ani detaily zvířete. Navíc když tvor hodně utopený ve stínu, tak se divákovi na fotografii ztrácí.

Jak fotit zvířata | Megapixel
foto: František Hromada

Jak ostřit při focení zvířat

Pokud před fotografováním správně nezaostříte, je vám k ničemu i ta nejprofesionálnější technika, kterou si jen dokážete představit. Současné fotoaparáty mají velmi sofistikované systémy automatického ostření a tak to máme podstatně lehčí, než fotografové před padesáti lety, kteří neměli jinou možnost, než ostřit ručně. A ten, kdo někdy fotil zvířata my jistě dá za pravdu, že zrovna u tohoto žánru to není nic moc.

Obecně doporučuji jednobodový systém ostření, kdy si ostřící bod umístíte na klíčový objekt. Začínající fotografové často raději spoléhají na režim automatického výběru AF bodu, který mnohdy aktivuje bodů několik. Tím ale vzniká ohromné riziko, že automatika upřednostní něco jiného, než chce fotograf a jednoduše zaostří jinam. Především pokud budete fotografovat zvíře někde v úkrytu nebo v málo kontrastním prostředí, tak s tím si automatika prostě neporadí. Je opravdu nutné vybrat pouze jeden bod, aby bylo perfektně zaostřeno tam, kam chcete. Případně je možné zvolit skupinu ostřících bodů, která se chová stejně jako jeden, což mají některé pokročilejší fotoaparáty. Tím zvyšujete pravděpodobnost, že se trefíte přesně na místo, které potřebujete, zvláště pokud bude zvíře například v pohybu.

Focení zvěře | Megapixel
foto: Zdeněk Sleha

Režim, který nikdy nepoužívejte nejen při focení zvířat je AF-A (AI-FOCUS, A-AF). V něm si fotoaparát sám vyhodnocuje jestli je fotografovaný objekt v pohybu nebo v klidu. Praxe ukázala, že to zatím nedokáže vyhodnotit lépe než fotograf a tak se často „trochu" splete. Pak si zaostří úplně někam jinam, než byste si představovali. Ostatně i to je důvod, proč od tohoto algoritmu výrobci začali upouštět a tento mód u některých modelů ani nenajdete.

Pokud jste si jistí, že fotografované zvíře je opravdu v klidu a nepohybuje se, přesněji řečeno nemění vzdálenost směrem k fotoaparátu, nebo od něj, volil bych singl ostření - režim AF-S (ONE SHOT, S-AF). V něm můžete zaostřit, podržet namáčknutou spoušť a případně trochu změnit kompozici. Spoušť namáčknutá do střední polohy uzamkne zaostření na danou vzdálenost a vy takto například můžete čekat na ten ideální moment.

Wildlife photography | Megapixel
foto: Radek Venglář


Naopak u zvířat, která jsou v pohybu jednoznačně doporučuji systém kontinuálního nebo-li průběžného ostření AF-C (AI SERVO, C-AF). V tomto režimu stačí zacílit ostřícím bodem na zvířátko a namáčknout spoušť do střední polohy. Pokud budete sledovat jeho pohyb a udržíte na něm v hledáčku nebo na displeji zaostřovací bod, fotoaparát si objekt zapamatuje a bude ho průběžně doostřovat. Vám už pak stačí jen ve správnou chvíli zmáčknout spoušť. Při nějakém dynamičtějším pohybu trvá proces namáčkntí spouště, zaostření a domáčknutí strašně dlouho. Většinou vám proto uteče ten správný okamžik nebo je na fotografii zaostřeno jinak, než byste chtěli. Díky průběžnému ostření se vše velmi zrychlí a navíc máte v podstatě zaostřeno předem. Stejným způsobem se dají fotit dopravní prostředky, reportáže, sport, divadlo, koncerty, nebo třeba děti v pohybu.

Wildlife foto | Megapixel
foto: Jiří Vondráček

Majitelé pokročilejších zrcadlovek a bezzrcadlovek navíc mohou využít další dva velmi sofostikované způsoby ostření. Prvním z nich je Focus 3D tracking. Ten je velmi kontinuálnímu ostření jen s tím rozdílem, že nemusíte zaostřovacím bodem sledovat fotografovaný objekt, ale ostřící body ho za vás sledují v rámci hledáčku, nebo displeje.

Druhým velmi specifickým režimem ostření je automatická detekce očí zvířat, kterou jsou vybavené novější typy bezzrcadlovek. Funkce Eye-AF dokáže ve scéně automaticky najít a zaostřit na oko zvířat, ať už jde o šelmy kočkovité, psovité, ptáky nebo drobná zvířata. Fotoaparát navíc nejen automaticky zaostří na oko, ale také ho dokáže sledovat a průběžně doostřovat, pokud je zvíře v pohybu. Tento režim považuji za naprosto revoluční v oblasti fotografování zvířat i portrétů.

focení zvířat | Megapixel
foto: Rudolf Pokorný

Určitě doporučuji jednotlivé metody ostření vyzkoušet a následně si vybrat tu, která vám vyhovuje nejvíc. U každého modelu a v různých podmínkách se jednotlivé režimy mohou chovat trochu jinak. 

Focení v ZOO | Megapixel
foto: Ondřej Chvátal

Správné nastavení expozice při fotografování zvířat

Samostatnou kapitolou každého fotografického žánru je optimální nastavení expozičních hodnot. Pro fotografování zvířat, ostatně jako v jiných disciplínách, bohužel neexistuje žádná jednotná šablona. Někdy fotografujete zvíře, které je v klidu a pracujete s celkem standardním časem expozice. Jindy máte v hledáčku zvíře v pohybu nebo ptáka v letu a čas musí být velmi krátký, aby nebyla fotografie rozmazaná.

Jak fotit zvíře | Megapixel
foto: Robert Adamec

Stejně tak jsou situace, kdy chcete hodně rozostřit pozadí a tak pracujete s odcloněným objektivem. Pokud ale fotografujete více zvířat, tak je třeba zaclonit pro dosažení větší hloubky ostrosti. Samozřejmě i nastavení citlivosti ISO je proměnné a odvíjí se od auktuálních světelných podmínek. Když pojedete například na safari do Afriky, tak pravděpodobně vše odfotíte na minimální hodnotu, ale někde na čekané v potemnělém lese budete rádi, že vám stačí nejvyšší citlivost, kterou daný model nabízí.

Určitě se lze odrazit od nějakých všeobecných expozičních pravidel, které můžete využít i při fotografování zvířat. Jak už jsem naznačil, tak v tomto žánru je hodně důležité nastavení času. Ten totiž musí být dostatečně krátký na to, aby zmrazil případný pohyb zvířete. A kromě toho musíte počítat s tím, že i když se zvíře nehýbe, tak často pracujete s dlouhým ohniskem teleobjektivu, a to jak přenáší mnohem více chvění rukou fotografa. Proto je nutné přizpůsobit čas i tomuto důležitému faktoru.

Focení zvířat | Megapixel
foto: Milan Fiala

V prvním případě hodně záleží na rychlosti pohybu zvířátka. Př nějakém klidnějším a pomalejším pohybu by měly stačit časy mezi 1/250 s až cca 1/500 s. U rychlějších pohybů to bude chtít cca 1/500 s až 1/1000 s a u těch nejrychlejších pohybů byste se měli pohybovat od 1/1000 s a kratší.

U statických fotografií stačí vycházet z času, který jste schopní udržet z ruky, pokud tedy zrovna nepracujete se stativem. Základní poučka říká, že jsme schopni udržet z ruky zhruba obrácenou hodnotu ohniskové vzdálenosti. U objektivu 70 mm by to tedy měla být minimálně 1/80 s, u ohniska 200 mm pak 1/200 s a u dlouhého teleobjektivu 400 m budete potřebovat alespoň 1/400 s. Hodně také záleží na tom, zda je vaše technika vybavená stabilizací a také je nutné brát v potaz crop faktor. To už chce ale trochu matematiky.

  snímač Full-frame snímač APS-C snímač m4/3
ohnisko 70 mm 1/80 s 1/120 s 1/160 s
ohnisko 200 mm 1/200 s 1/320 s 1/400 s
ohnisko 400 mm 1/400 s 1/640 s 1/800 s

V podobných případech se proto nabízí režim preference času (S/Tv). Práce v něm je poměrně jednoduchá. Stačí nastavit požadovanou délku expozice a fotoaparát k němu na základě aktuálních světelných podmínek přiřadí clonové číslo. Pokud je světla hodně, tak zacloní a když je ho naopak nedostatek, clonu otevře.

Focení ptactva v letu | Megapixel
foto: Marek Štefech

V situacích, kdy jsou světelné podmínky velmi špatné a pro krátké časy není dostatek světla, vám clonové číslo v hledáčku nebo na displeji začne blikat (případně svítit červeně). To znamená, že je světla málo a fotografie by vyšla tmavá. U bezzrcadlovek lze zapnout reálný náhled expozice do hledáčku a v něm pak fyzicky vidíte, jak moc bude snímek tmavý. Obvykle jedinou možností, jak si pomoci z této šlamastiky, je nastavení vyšší citlivosti. Její hodnota by měla být tak vysoká, aby clona neblikala. Případně se můžete řídit náhledem v hledáčku a ISO zvedat tak dlouho, dokud se vám to nebude zdát akorát.

Jak fotit zvířata | Megapixel
foto: Ondřej Chvátal

Ten, kdo dává přednost manuálnímu režimu vychází v podstatě z velmi podobné šablony. Nejprve nastaví expoziční čas a jemu pak přizpůsobuje clonové číslo. Za jeho pomoci by měl dostat ručičku expozimetru blízko středu. Pak bude expozice vyvážená. I zde je nutné zapojit do hry citlivost, pokud jsou světelné podmínky nedostatečné.

Teď možná namítnete, že i clona je při focení wildlife důležitá, protože její pomocí kontrolujete hloubku ostrosti. S tím jednoznačně souhlasím. Určitě by se tedy dalo vycházet i z opačného principu, kdy nejprve nastavíte clonu pro optimální hloubku ostrosti a následně k ní přiřadíte příslušný čas, ať už automaticky v preferenci clony (A/Av), nebo ručně v plně manuálním módu.

K tomu bych měl ale malou drobnost. Když nebude čas dopočtený správně, tak bude výsledná fotografie rozmazaná. V opačném případě, když se clona neodstane na optimální hodnotu, dojde k nějakému posunu hloubky ostrosti, ale to není taková tragédie, pokud máte dobře zaostřeno. Osobně tedy doporučuji vycházet z nastavení času, který v tomto případě považuji za důležitější. Navíc v preferenci clony vám fotoaparát obvykle neindikuje, že jste pod nějakou hodnotou, která není pro danou scénu optimální.

Podzimní fotky zvířat | Megapixel
foto: Josef Šálek

Automatická citlivost, silná zbraň při fotografování zvířat

Naprosto skvělou funkcí, která vám pomůže k naprosto ideální expozici je funkce automatické citlivosti AUTO-ISO. Tato funkce není sama o sobě až zas tak zajímavá a v automatických režimech může mnohdy napáchat více škody než užitku. Když ji ale zkombinujete s plně manuálním režimem, jste v podstatě bez práce ohledně nastavení fotoaparátu a můžete se plně soustředit na vytoužený snímek.

Tato kombinace se nejvíce hodí v situaci, kdy se často mění světelné podmínky a fotograf se tak stává otrokem nastavení citlivosti, kterou musí neustále upravovat podle aktuálního světla. V manuálním režimu stačí nastavit expoziční čas podle toho, jak máte dlouhé ohnisko a samozřejmě také podle rychlosti pohybu daného zvířete. Clonu zvolíte tak, abyste pokryly optimální hloubku ostrosti a ISO necháte dopočítat fotoaparát. Když bude světla méně, citlivost se automaticky zvýší a pokud bude světla najednou víc, ISO klesne na nižší hodnotu. Tento postup lze využít při většině reportážních fotografií ať už jde o sport, divadlo, koncerty nebo třeba běžné rodinné momentky.

Focení v divočině | Megapixel
foto: Jiří Hřebíček

Stativ je skvělou pomůckou i při fotografování zvířat

K expozici bych měl ještě dva docela dobré tipy. Tím prvním je použití stativu. Ač se tato pomůcka používá spíše při fotografování statických scén nebo při použití delších časů, tak se hodí i na žánr jako je wildlife. Důvodů je hned několik. Často můžete fotit zvíře, které je relativně v klidu, ale s dlouhým a těžkým teleobjektivem stejně potřebujete hodně krátký čas, aby fotografie nebyla rozmazaná. Naopak krátkým časem se mnohdy okrádáte o drahocenné světlo, které je nutné nahradit vyšší citlivostí. To ve výsledku znamená horší kvalitu. Se stativem můžete prodloužit expozici, takže světlo dopadá na snímač delší dobu a není nutné zvedat tolik ISO. Výsledná fotografie bude ostřejší a nebude tolik poznamenaná šumem.

Focení plazů | Megapixel
foto: Jarroslav Vynikal

Druhý tip je čistě pragmatický. Sestava fotoaparátu a teleobjektivu je nejen poměrně velká, ale často také velmi těžká. A pokud jste někde na čekané, která se může protáhnout i na několik hodiny, určitě se hodí odložit si fotoaparát na stativ a tam ho mít nastavený a připravený. Případně můžete předem i zakomponovat a pak už jen čekáte. Přitom ale máte volné ruce. 

Focení zvířat v ZOO | Megapixel
foto: Vladimír Čech ml.

Počkejte na ten správný moment

Když se vyvarujete všech uvedených chyb a osvojíte si většinu základních pravidel pro fotografování zvířat a v hledáčku se vám objeví ten vytoužený záběr, nenechte se strhnout. Zkuste si počkat na ten opravdu nejlepší okamžik, kdy bude zvíře v ideální poloze a kompozici, kdy ho uvidíte v plné kráse a také mnohdy v tom nejzajímavějším okamžiku. K tomu vám může pomoci sekvenční snímání. Jednoduše podržíte spoušť a fotoaparát pořídí v rychlém sledu několik desítek/stovek fotografií. Z této série pak stačí vybrat ten nejlepší záběr. Případně pokud fotografujete ze stativu, můžete výslednou sérii poskládat pomocí vrstev do jednoho výsledného záběru, který bude úžasnou studií pohybu zvířete.

Sekvenční snímání | Megapixel
foto: Michal Hurník

Keep silent

Se sekvenčním focením souvisí další velmi podstatná věc a tou je zvuk, který vás může prozradit. Kromě pachu, který vás může prozradit mnohdy na kilometry daleko a vizuálního kontaktu se zvířetem, je to právě nechtěný zvuk, který vyplaší zvíře a vy jste v tu chvíli dofotili. Nějaký nechtěný šramot ale nemusí vždy vydat pouze fotograf. V mnoha případech vás může prozradit samotný zvuk fotoaparátu, ať už jde o cvakání zrcátka tradiční zrcadlovky (DSLR) nebo zvuk samotné závěrky fotoaparátu.

Tento problém řešili fotografové celá desetiletí a mnohdy měli na fotku jedinný pokus. V okamžiku, kdy stiskli spoušť a zrcátko i závěrka zarachotily svou píseň, zvířata zbystřila nebo rovnou vzala do zaječích. Často se to řešilo obalením fotoaparátu nějakým silným svetrem, ručníkem nebo jiným udělátkem, které by tlumilo pronikavé zvuky mechanických částí fotoaparátu.

Focení zvířat | Megapixel
foto: Šárka Stuchlíková

Těmto časům naštěstí odzvonilo. S nástupem digitálních bezzrcadlovek zmizelo nejen protivné cvakání, ale objevily se také modely s tichým režimem elektronické závěrky. V tomto módu fotoaparát nevydává absolutně žádné zvuky. Vy si tak můžete užívat minuty nebo dokonce celé hodiny fotografování zvířat někde z úkrytu, aniž by vás prozradil zvuk přístroje.

Současná digitální technika nám nabízí takové možnosti, o kterých si celé generace wildlife fotografů mohli nechat pouze znát. A je tedy jen na vás, zda díky nim posunete tento krásný žánr zase o kousek výš.

Wildlife | Megapixel
foto: Josef Šálek

Článek - Výbava vhodná pro fotografování zvířat
Výbava vhodná pro fotografování zvířat | Megapixel

 

titulní foto: Milan Zygmunt

Sdílet na


Komentáře k článku

Barbora Gábrišová

Pani Janka, veľmi pekne Vám ďakujem. Aj za Vašu empatiu, aj láskavú dušu (z dlhodobého hľadiska).Reaguje na (15) |

16

Barbora Gábrišová, 27. 11. 2021 |Reagovat

JV

Reaguje na (14) | Sú tam fakt krásne fotky a byť medzi nimi je naozaj pocta....gratulujem, Barborka a prajem ďalšie "parádičky", za tú námahu a čas, ktorý strávite pri vode, si to zaslúžite

15

Jana Vasiliaková, 26. 11. 2021 |Reagovat

Barbora Gábrišová

Cítim sa poctená a veľmi milo prekvapená, že ste vybrali do hodnotného a obohacujúceho článku aj moje fotografie. Srdečná vďaka Vám.:-)

14

Barbora Gábrišová, 25. 11. 2021 |Reagovat

n

zajimavy clanek, ale ta gramatika i/y

13

novak, 24. 11. 2021 |Reagovat

Martin Lukeš

Reaguje na (11) | Dobrý den, díky za věcnou připomínku. Je třeba brát v potaz komu je článek určen. Už podle názvu je myslím zřejmé, fotografům, kteří s tímto žánrem chtějí nějak začí a těm může ušetřit sposutu chyb a slepých uliček. Myslím, že pro takového člověka je důležitý každý detail. Přesto se zeptám, co v článku považujete za zbytečné, abych se podobným detailům případně příště vyhnul?

12

Prodejce Megapixel.cz, Martin Lukeš, 23. 11. 2021 |Reagovat

k

Článek napsány dobře ale 50 procent je zbytečných .
Lepší kdyby to psal který foti skutečně wild.

11

k:Návrat, 22. 11. 2021 |Reagovat

Luděk Bouška

Reaguje na (8) | Dobrý den, ano, jsme si toho vědomi. Kolega Lukeš se snaží komentovat co možná nejvíc fotek, ale nemůže stihnout všechno. Máme ale v plánu množství kvalitních komentářů zvýšit, snad se nám to brzy podaří.

10

Prodejce Megapixel.cz, Luděk Bouška, 25. 08. 2014 |Reagovat

Petr Hrabák

Přesně tak souhlasím s Lukášem. :)

9

Petr Hrabák, 22. 08. 2014 |Reagovat

Lukáš Pravda

Reaguje na (2) | Dobrý den, obecně bych ocenil, kdyby se k fotografiím na Vaší galerii, objevovalo více Vašich komentářů. Je mi jasné, že množství vkládaných fotografií je velké, ale dříve mi přišlo, že bylo komentářů přímo od někoho z Megapixelu více. Toto by mohli ( a občas to tak i je) suplovat i někteří zkušenější fotografové z galerie. Bohužel drtivá většina komentářů je "líbí", "super", "pěkné" apod. Více detailů a kritiky by myslím jenom prospělo. Pokud budete mít čas, tak bych ocenil Váše připomínky k fotkám na mém profilu. Děkuji předem

8

Lukáš Pravda, 21. 08. 2014 |Reagovat

Luděk Bouška

Reaguje na (6) | Dobrý den, na Točníku jsem se stavil minulou neděli a kromě dravců (které jsem tam viděl už dříve) tam žádný další program nebyl.

7

Prodejce Megapixel.cz, Luděk Bouška, 21. 08. 2014 |Reagovat

Chráněno pomocí reCAPTCHA Tyto stránky jsou chráněny pomocí reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajůsmluvní podmínky společnosti Google.